Příčiny znečištění evropských moří a jejich důsledky

Znečištění vody je kontaminace řek, jezer, moří a podzemních vod škodlivými látkami. Je způsobeno především lidskou činností, jako je zemědělství, průmysl a městské odpadní vody. Hnojiva, pesticidy, odpad a chemické látky se mohou dostat do vodních toků a nádrží, čímž se voda stává nebezpečnou a škodlivou. Pokud je voda znečištěná, nelze ji bezpečně používat ani pro lidi, ani pro živočichy a rostliny, které jsou na ní závislé.

Důsledky znečištění vody

Důsledky znečištění vody jsou velmi závažné jak pro životní prostředí, tak pro lidské zdraví. Vodní živočichové mohou onemocnět nebo uhynout a celé ekosystémy mohou být poškozeny. V mnoha případech nadbytek hnojiv způsobuje rychlý růst řas. Tyto řasy spotřebovávají kyslík ve vodě, což ztěžuje přežití rybám a dalším organismům. Znečištěná voda může také kontaminovat podzemní vody a zemědělské plodiny, čímž ohrožuje lidské zdraví. Čištění znečištěné vody trvá dlouho a vyžaduje značné finanční prostředky.

Znečišťující látky, jako jsou pesticidy a dusičnany, se mohou hromadit v půdě a následně pronikat do vodních systémů, což zvyšuje dlouhodobá environmentální a zdravotní rizika. Podle údajů Evropské unie je situace znepokojivá: pouze přibližně 37 % evropských povrchových vod je v dobrém ekologickém stavu. Mnoho řek, jezer a pobřežních vod je navíc postiženo eutrofizací, která je způsobena především dusičnany a zemědělskými hnojivy. To ukazuje, že znečištění vody je v celé Evropě rozšířeným problémem.

Stav evropských moří

Vlastně všechny čtyři zmíněné mořské regiony jsou dobrým příkladem plošné kontaminace. V Baltu bychom vodu neznečištěnou nalezli jen na 4 % plochy, 9 % nekontaminovaných ploch se nachází v Černém moři, 13 % ve Středozemním a 25 % v cípu Atlantiku při evropském pobřeží. Vypadá to špatně, ale odborníci doplňují, že změna k lepšímu je ve srovnání s obdobím 1998-2012 rozhodně vidět. Celková míra kontaminace moří omývajících Evropu průběžně klesá.

Pravda, cíl dosažení limitních koncentrací rtuti a kadmia dosud nebyl dosažen, ale ubíráme se správným směrem. Horší už je to například s DDT, které se spíše stabilizovalo. Hlavním závěrem tedy je, že do roku 2020-2021 se nejspíš nepodaří splnit sedm bodů závazků rámcové směrnice o vodách) ani podobné (rámcové směrnice o strategii pro mořské prostředí). Především proto, že řada již na souši zakázaných a regulovaných kontaminantů (pesticid lindan, DDT, polychlorované bifenyly) má sklony v mořském prostředí dlouhodobě přetrvávat.

Čtěte také: Co způsobuje globální oteplování?

Z hlediska chemického složení je 90 % přepravních tras a vody příbřežních regionů Švédska, Dánska, Holandska, Belgie a severu Francie ve „velmi chabém stavu“, zatímco na východním Baltu a na západě Velké Británie se situace lepší. Podle autorů zprávy o kontaminaci příbřežních evropských vod je důležité nastavit správné strategie řešení. Zatímco bodové zdroje znečištění (například přístavy a doky) si žádají spíše dynamický přístup, průběžnou kontrolu a okamžitá řešení, jako zákaz vypouštění splašků a přepálených zbytků maziv do vody, jiné cíle mohou být dosaženy jen dlouhodobou a vytrvalou snahou.

Tím je například úplný zákaz látek jako PCB či DDT, které se v životním prostředí postupně akumulují a jejich odbourávání trvá mnohem déle.

Plastový odpad v mořích a oceánech

Velké množství plastového odpadu či odpadků s podílem plastů končí bohužel právě v oceánech. Pokud by současné tempo znečištění moří a oceánů pokračovalo, bude do roku 2050 v oceánech co do hmotnosti více plastů než ryb. Znečištění na plážích je jen špičkou ledovce. Obrovské množství plastů se skrývá spíše pod hladinou. Znečištění oceánů plasty je globální problém, který ovlivňuje nejen mořské ekosystémy, negativní dopady má také na lidstvo a životní prostředí.

Každoročně končí v oceánech miliony tun plastového odpadu, což ohrožuje mořské živočichy, narušuje ekosystémy a má vliv i na lidi - nejnovější výzkumy hovoří o mikroplastech v lidských orgánech a tkáních. Přestože vnitrozemské státy nemají přímý přístup k oceánům, plastový odpad z jejich území může do moří doputovat řekami. Odpad z našich ulic se může vodou dostat do moří a způsobovat znečištění a kontaminaci vody. Odpad na zem nepatří a měli bychom ho třídit.

Plastový odpad je tedy problém, který nezná hranice. Ať už mají země přímý přístup k mořím, nebo ne, mohou přispět ke globálnímu řešení prostřednictvím udržitelnějšího zacházení s plasty, recyklací plastového odpadu i používáním alternativních materiálů a postupů (např. chemická recyklace plastů). Většina odpadu z plastů (asi 79 %) končí buď na skládkách odpadu, nebo v přírodě, zbývajících 12 % je spalováno. I když se recyklace plastů v některých zemích (Švédsko a Německo) zlepšuje, celosvětově zůstává poměrně nízká kvůli různým překážkám.

Čtěte také: Příčiny znečištění podzemních vod

Plasty v oceánech v čele s mikroplasty nejsou lokálním, ale globálním problémem, který je potřeba neprodleně řešit. Každý z nás může mnohdy ovlivnit používání plastových výrobků…Budeme pít vodu z opakovaně použitelné kovové láhve, nebo z jednorázové petky? Budu si nosit obědy v jídlonosičích, nebo v polystyrenových krabičkách? Dám si kafe do opakovaně použitelného termohrnku, nebo do jednorázového plastového kelímku?

Hypoxie: Když moře ztrácí kyslík

Takřka na čtyřnásobek se od roku 1950 zvětšila rozloha takzvaných mrtvých oceánských zón - mořských oblastí, ze kterých zmizela kvůli postupnému odkysličení většina života. Podle zjištění autorů studie odpovídá dnes plocha mrtvých zón rozloze celé Evropské unie.

Odkysličení mořských vod má podle vědců dvě hlavní příčiny. První z nich je lidmi způsobená změna klimatu a s ní spojené oteplování mořské vody. Teplejší voda na sebe totiž váže méně kyslíku, což je také příčinou, proč je obecně mořský život bohatší v chladnějších oblastech. Druhým faktorem je vzrůst znečištění z průmyslového zemědělství. Nadměrné užívání průmyslových hnojiv vede k tomu, že se řekami do moří dostávají ve zvýšené míře živiny na bázi fosforu a dusíku.

Voda se stává hypoxickou, když v ní klesne množství kyslíku pod 2,8 miligramu kyslíku na litr. Podle autorů práce se úbytek kyslíku v oceánech zrychluje v důsledku klimatických změn, zásadní vliv má ale také obrovské množstí živin, které se tam dostávají ze zemědělské činnosti na souši i z odpadu, který do moří uniká.

Mořské trávy: Podmořské lesy v ohrožení

Mořské trávy, které tvoří husté podmořské louky, mají zásadní význam pro udržení rybolovu, pohlcování uhlíku a ochranu pobřeží před erozí a hrají i řadu dalších důležitých rolí. Tyto trávy rostou v mělkých pobřežních vodách ve všech regionech kromě Antarktidy. Jen ve Středozemním moři pochází nejméně 30 procent hodnoty úlovků komerčního rybolovu z ryb, které jsou závislé na mořské trávě jako potravě a ochraně v době, kdy jsou mladé. Rostliny také poskytují důležitá loviště pro rekreační rybolov.

Čtěte také: Ohrožení živočichů: Co to znamená a proč je to důležité?

Mořské trávy celosvětově čelí rostoucímu stresu způsobenému lidskou činností. Podvodní louky jsou někdy ničeny, aby uvolnily místo nové infrastruktuře, například hrázím, přístavům nebo mořským valům, přestože tyto rostliny chrání pobřeží před erozí způsobenou bouřemi.

Studie, která popisovala situaci ve Středozemním moři, zjistila, že mezi lety 1842 a 2009 došlo u jednoho druhu mořské trávy, posidonie oceánské, k úbytku její rozlohy o 13 až 50 procent. Zbývající louky jsou zase výrazně řidší, a stávají se tak stále více fragmentovanými.

Lesy mořské trávy podle vědců absorbují uhlík až pětatřicetkrát rychleji než tropické deštné pralesy. A přestože pokrývají pouze 0,2 procenta mořského dna, pohlcují ročně desetinu uhlíku v oceánech, uvádí Světová organizace na ochranu přírody.

Jedním z důležitých způsobů, jak pomoci mořským trávám vyrovnat se s jejími dopady, je chránit je před dalšími stresovými faktory, včetně znečištění a poškození stavbami a loděmi. EU si stanovila cíle chránit 30 procent své mořské oblasti, obnovit mořské ekosystémy a omezit znečištění svých vod.

Mikroplasty: Neviditelná hrozba

Mikroplasty (potažmo nanoplasty) jsou vážným globálním problémem, který ovlivňuje životní prostředí a potenciálně i lidské zdraví. Tyto drobné plastové částice se nacházejí ve vodě, v půdě i ve vzduchu, což znamená, že jsme jim neustále vystaveni. Jejich přítomnost v potravinovém řetězci a pitné vodě může vést k zánětlivým reakcím a intoxikaci. Navíc mohou přenášet škodlivé chemikálie a patogeny, čímž dále ohrožují naše zdraví. Omezování znečištění mikroplasty a podpora udržitelných postupů jsou klíčové pro ochranu našeho zdraví a životního prostředí.

Podle odhadů založených na 24 výpravách mezi lety 2007 a 2013 plave v oceánech více než 268 950 tun plastů, což představuje přes 5,2 bilionu kusů makroplastů, potažmo mikroplastů. Je pravděpodobné, že čísla budou v kontextu vývoje produkce plastů a způsobu jeho likvidace podhodnocena vzhledem k aktuální situaci. Některé studie odhadují, že až 70 % plastů se usazuje na mořském dně. Na severní polokouli se nachází 57 % plastového odpadu, s nejvyšší koncentrací v severní části Tichého oceánu, kde vznikla tzv. Velká tichomořská odpadková skvrna.

Mikroplasty se nacházejí ve všech složkách životního prostředí (ve vodě, v půdě i v ovzduší). Atmosférou mohou urazit značné vzdálenosti, a proto je lze nalézt po celé planetě, dokonce i v nepřístupných horských povodích a v polárních polohách. V důsledku toho jsou mikroplasty v ovzduší zdrojem znečištění v suchozemském i vodním prostředí.

Byly zjištěny koncentrace od desítek po tisíce částic na litr surové vody a v jednotkách až stovkách částic na litr upravené vody, přičemž úbytek mikroplastů mezi surovou a upravenou vodou dosahoval 70-88 %. Dominovaly mikroplasty menší než 10 µm, které tvořily až 95 % všech nalezených částic, zejména z materiálů jako PET (polyetylentereftalát), PP (polypropylen), PE (polyethylen), CA (acetát celulózy) a PVC (polyvinylchlorid).

Příklady možných zdrojů mikroplastů a procentuální podíl přibližných úniků primárních mikroplastů do světových oceánů:

• Textil: 35 %
• Pneumatiky: 28 %
• Mikrokuličky v kosmetice: 2 %
• Průmyslové plasty: 37 %

Mikroplasty představují závažné environmentální hrozby s dalekosáhlými dopady na přírodu. V oblastech s vysokou biodiverzitou, jako jsou ústí řek, korálové útesy a mangrovy, je přítomnost mikroplastů zvláště problematická. Mořské organismy často považují mikroplasty za potravu, což vede k jejich konzumaci, a to může způsobit místní blokády, záněty a poranění. Na pevnině mohou mikroplasty kontaminovat půdu a vodu, což vede k degradaci ekosystémů a k ohrožení zdraví půdních organismů.

Dopady zničení Kachovské přehrady

V důsledku protržení přehrady došlo k záplavám, které do regionu přinesly řadu znečišťujících látek. Významně to ovlivnilo kvalitu vody, podmořský život i zdraví místních lidí. Hlavní obavu vzbuzovala od začátku kontaminace povodňovou vodou.

V důsledku zatopení několika chemických a petrochemických závodů došlo rovněž k průmyslovému znečištění vody. Kontaminovaná voda následně ústím řeky Dněpr vtekla do Černého moře, což vedlo k zákazům koupání a rybaření v Oděské oblasti. Testy odhalily přítomnost salmonely, rotavirů, Vibrio cholerae a nadměrného množství fekálních koliformních bakterií.

Masivní příliv sladké vody navíc snížil slanost severní části Černého moře, což mělo negativní dopad na místní faunu a flóru. Zředěná voda byla pro mořské organismy smrtící a způsobila značný úhyn některých druhů, jako třeba škeblí.

Legislativa a monitoring kvality vod

Kvalita evropských vod ke koupání se za posledních 40 let značně zlepšila, mimo jiné díky směrnici EU o vodách ke koupání. Na základě směrnice bylo zavedeno účinné monitorování a řízení, které společně s další unijní environmentální legislativou, jako je směrnice o čištění městských odpadních vod (1991), vedlo k výraznému snížení objemu nezpracovaných nebo částečně zpracovaných komunálních a průmyslových odpadních vod, které původně končily ve vodě ke koupání.

Všechny členské státy EU, Albánie a Švýcarsko monitorují kvalitu svých lokalit ke koupání právě na základě ustanovení směrnice EU o vodách ke koupání.

Nové technologie pro čištění vod a ovzduší

Projekt ALFA se zaměřuje na efektivní likvidaci nežádoucích látek obsažených ve vzduchu v interiérech. Cílem projektu byl návrh, konstrukce a výroba prototypu čističky vzduchu, která pracuje na principu fotokatalýzy. Dalším výstupem projektu byl vývoj technologie a výroba prototypu čističky odpadních vod. Fotokatalytické čističky vody mohou v praxi využít mnohá průmyslová odvětví, například v procesu čištění oplachových vod. Unikátní metoda fotokatalýzy a její využití při čištění vzduchu a vody je atraktivní i pro mezinárodní trh. Je vysoce účinná, protože likviduje škodlivé látky i ve velmi nízké koncentraci.

Znečištění způsobené zemědělstvím

Způsob, jakým využíváme krajinu, často přináší další nepřirozené látky do ekosystémů. Jejich cílem je především chránit vybrané plodiny nebo jim dodávat živiny. Polutanty se potom mohou šířit ve velkých vzdálenostech vodou nebo vzduchem a ukládat se po celém zemském povrchu, kde ovlivňují půdní organismy, případně kontaminují potraviny a pitnou vodu. Pro zajištění zdravé půdy, a tím pádem také čistější vody a ovzduší, zůstává z dlouhodobého hlediska nejúčinnějším a nejlevnějším způsobem prevence.

tags: #priciny #znecisteni #evropskych #mori

Oblíbené příspěvky:

• Jaderný odpad v ČR
• Co je Komora OZ a jak funguje?
• Indiáni a Český Kontext
• Dopad klimatu na zemědělství v Jihomoravském kraji
• Zdravotní benefity sušených meruněk