Matka Příroda a Indiáni v Českém Kontextu

Donedávna jsem považovala indiány za původní americké etnikum, jehož příslušníci kdysi lovili v prérii bizony a dnes už jen přežívají v rezervacích své okupované domoviny. Nemálo Apačů, Irokézů a Lakotů však zapaluje své dýmky po posvátných saunách-initách i na našem území.

Jak si velcí kluci (i houfec jejich squaw) dokážou hrát a co z toho mají, se dozvíte třeba na stránkách Home" onclick="return ! Můžete prostudovat historii vybraných indiánských kmenů, jejich mytologii a vzájemné vztahy. Najdete tu instrukce k vydělávání kůží, ke zhotovení pouzdra na nůž nebo pohodlných mokasínů.

Dozvíte se vše o letním i zimním táboření a prohlédnete si fotografie z minulých akcí, z nichž některé jsou k nerozeznání od záběrů z Posledního Mohykána. I neindiány, kteří tu a tam rádi přespí pod převisem, zaujme skvělá kuchařka na Home" onclick="return ! ( window.open( this.href ) );">www.indiancorral.cz - zjistíte, kolik originálních jídel se dá uvařit venku nebo v týpí na ohýnku z několika surovin, z nichž vám dobrou polovinu poskytne matka příroda. A pokud nejdřív potřebujete ono týpí, kotlíky, korálky nebo lapače snů, pořiďte si je třeba prostřednictvím indiánského obchodu na Domů" onclick="return !

Indiánské Kmeny a Úcta k Přírodě

Arapahové patří k západním Algonkinům. Původně žili se svými příbuznými Čejeny u Velkých jezer, odkud je vytlačili obyvatelé Východních lesů. Do centrálních Prérií se dostali v 17.-18. stol. Část se oddělila a usídlila v severních Prériích. Začali si říkat Atsinové. Z původních lovců a zemědělců se stali prérijní Indiáni. Vzdávali úctu Slunci, ale hlavně rourovité dýmce, klasu kukuřice a figurce želvy, které v jejich představách symbolizovaly vznik světa. Arapahové věřili, že želva vynesla Zemi zpod velkých vod a kachna přinesla dýmku a klas kukuřice prvnímu z nich. Žili v nepřátelství s Jutey a Šošony, které se snažili vytlačit z prérií zpět do hor. Z druhé strany je ohrožovali Poníové.

Etnograf a spisovatel Mnislav Zelený navštívil po 46 letech znovu indiány z kmene Eseche na peruánské řece Madre de Dios. Napsal o nich také diplomovou práci, která je v Peru velmi uznávaná. Jaké je zažít rituály kmenů v Peru na vlastní kůži? A jak se liší požáry pralesů nahlížené médii a vlastníma očima? „Mám toho pořád plnou hlavu. Večer nemůžu usnout… Pořád v tom žiju,“ popisuje etnograf Mnislav Zelený, který se nedávno vrátil z Peru. Džungle ho neustále láká i v 76 letech, a to také proto, že má pocit povinnosti se za místními indiány vracet: „Cítím, že tam musím jít, protože na mě čekají. Jsou vždycky nadšení, že jsem na ně nezapomněl. Mají plné zuby turistů, kteří tam přijedou a pak zmizí.“

Čtěte také: Fakta a příběhy o Matce Přírodě

Indiáni se prý neloučí a nevyjadřují emoce, neprosí a neděkují. Mnislav Zelený s kmenem žil 7 měsíců. Když se tam po 46 letech vrátil, poznali ho, jako by tam byl včera. Setkal se i se svým dávným přítelem, synem šamana: „Jednou ráno se objevil u mé hamaky a začal povídat nějaký mýtus, který mi tenkrát nedopověděl.“

Opravdoví Indiáni a Turisté

Mnislav Zelený psal o indiánech, kteří žijí u řeky Madre de Dios svou diplomovou práci. Vědecké odezvy se mu dostalo až na univerzitě v Limě. Diplomová práce vyšla ve španělštině a je to první vědecká publikace z oblasti Madre de Dios respektovaná v celém Peru.

Indiáni v Peru nemají rádi turisty, kteří sem jezdí hlavně za Machu Picchu. Zelený se turistickým oblastem vyhýbá, a tak měl šanci vidět skutečný život a rituály místních kmenů, svatbu i bojové tance, kterých se dokonce účastnil. „Cesta utrpení je cesta k poznání, je to pokora. Je to jeden z darů matce přírodě,“ popisuje etnograf smysl rituálu, kdy se muži bičují před putováním k posvátné hoře a děkují za vodu a za život.

Současná Civilizace a Hrozba pro Přírodu

Bolsonaro chce obsadit území indiánů. Současná civilizace je podle Zeleného chamtivá. Amazonský prales neustále hoří a západní země mají obavy z následků, Brazilci to naopak vítají, protože mizející zalesněná plocha dává prostor třeba dobytkářům. Proto také volby podle Zeleného vyhrál Bolsonaro. „Většina Brazilců ho zvolila, protože chce obsadit území indiánů,“ popisuje smutnou situaci etnograf.

Problém je prý především v tom, že většina lidí se chce mít dobře a vidí jen materiální výhody. „Proto ta menšina bude vždycky zničená. A příroda bude zničená s tím,“ vyjadřuje svou obavu a dodává: „Když budeme takto pokračovat, je to cesta ke zkáze Země. My se chceme mít dobře, chceme pořád dobývat… Musíme být skromnější. To je jediná cesta pro záchranu Země.“

Čtěte také: Vliv války na kanibalismus

Také díky svému zkoumání indiánů Mnislav Zelený prý cítí, že věci duchovní jsou silnější než věci materiální, u nás to ale fungovat nemůže: „Protože jsme zavalení tím tlakem, složenkami a pokyny. Abychom přežili, musíme plnit desítky věcí a nemáme čas se oduševnit. Proto říkám, choďte do lesů. Čím víc, tím líp. Tak o samotě načerpejte ducha přírody.“

Právní Uznání Práv Přírody

Nejdéle sloužící soudce Nejvyššího soudu USA William O. Douglas se v roce 1972 nechal slyšet, že jestliže korporace mohou být považovány za osoby v právním smyslu, měla by být tato možnost dána i přírodním ekosystémům. Právní ustanovení zaobírající se životním prostředím nejsou ničím neobvyklým. Státy se po dlouhá desetiletí hojně zavazují k obecným snahám o ochranu životního prostředí nebo zakotvují práva občanů procesní povahy, jako je možnost podílet se určitým způsobem na rozhodnutích ovlivňujících prostředí, mít přístup k informacím o jeho stavu a podobně.

Velký krok na pouti k biocentrismu ovšem před pěti lety učinil jihoamerický Ekvádor, když jako první na světě přiznal na ústavní úrovni práva samotné přírodě. Namísto pouhého objektu tak byla příroda povýšena na subjekt, čímž se stala samostatnou nositelkou práv. Příznivcům tradičního ekonomického myšlení ovšem pravděpodobně přibyly vrásky, když byla zpochybněna jedna ze základních premis kapitalismu, tedy že přírodu máme primárně k tomu, aby ji někdo vlastnil, těžil, přeměňoval a v ideálním případě díky ní vydělával. K proměně tohoto zjednodušeného pohledu přispěly v Ekvádoru katastrofické následky, jež za sebou nechalo dlouhodobé působení těžební společnosti Chevron přímo v deštných lesích Amazonie.

Stručná a velmi obecně pojatá ústavní formulace „Příroda neboli Pachamama, v níž dlí a obnovuje se život, má právo na existenci, pokračování, udržování a regeneraci svých životních cyklů, struktury, funkcí a evolučních procesů“ spolu s dalšími pravidly opravňují kohokoli vystupovat ve jménu ekosystému, a to i v případě, že lidem samotným nebyla způsobena škoda. Tato úprava též značně zjednodušuje právní postupy a umožňuje nárokovat odškodnění celkové újmy. Další článek ekvádorské ústavy povinuje stát k užití nejúčinnějších mechanismů pro obnovu a přijetí odpovídajících opatření k odstranění nebo zmírnění těžkých a trvalých škod na životním prostředí, včetně těch, jež plynou z těžby neobnovitelných zdrojů. Dále se stát zavazuje dbát předběžné opatrnosti a omezení činností potenciálně vedoucích k vyhynutí druhů, zničení ekosystémů nebo trvalé změně přírodních cyklů. Zakazuje též pěstování monokultur v zájmu obnovy půdy či použití látek, jež by mohly změnit národní genetické dědictví.

Na otázku, zda se úroveň ochrany přírody v Ekvádoru od roku 2008 zlepšila, nelze úplně jednoznačně odpovědět, neboť doposud proběhlo jen několik souvisejících soudních procesů. Historicky první z nich vyvrcholil předloňským rozsudkem, že byla porušena práva řeky Vilcabamba, do níž byla „odklizena“ suť a velké množství přebytečného kamení uvolněného při silničních pracích. Zablokovaný říční tok následně zaplavil okolní pozemky.

Čtěte také: Relaxujte s malováním podle čísel

Ekvádorská ekonomika je ale i nadále silně provázána s těžbou přírodního bohatství. Vláda prosazuje rozšíření těžby ropy do dosud netknutých částí Amazonie obývaných domorodými obyvateli, tedy chráněných oblastí, kde lze těžit dle ústavy jen výjimečně se souhlasem prezidenta a v národním zájmu. Zelenou od nich loni dostal gigantický povrchový důl Mirador pro dobývání mědi a zlata - s tvrzením, že dojde k použití „zodpovědných“ postupů těžby. Poté, co vláda tento projekt schválila, podaly místní neziskové organizace kolektivní žalobu, a od letošního února tak můžeme sledovat pozvolný vývoj dalšího případu odvolávajícího se na práva přírody. V Ekvádoru tedy stále můžeme pozorovat patrný rozpor mezi slovy a činy a absenci ucelené politiky. Rozhodně ale nejsou práva přírody bezzubým politickým sloganem, což ukazuje zmíněná soudní praxe.

Práva Matky Země v Bolívii

Práva garantovaná přírodě se v posledních letech šíří. Zrovnoprávnění s ekvádorským tokem se dočkala též řeka Whanganui na Novém Zélandu, které loni v září soud přiznal práva a oprávněné zájmy. Jádro předloňského bolivijského Zákona o právech Matky Země, přijatého symbolicky v Den Země, tvoří jedenáct přírodě přiznaných práv, podobných těm z Ekvádoru, obohacených například o zákaz genetických modifikací nebo ochranu rovnováhy ekosystémů a místních populací před megaprojekty, jakým je například i sporná výstavba dálnice v oblasti TIPNIS.

Bolivijský zákon vzešel z Všeobecné deklarace práv Matky Země, nezávazného výstupu Světové konference o změnách klimatu a právech Matky Země. Toto alternativní klimatické setkání pořádané v Bolívii inicioval tamější indiánský prezident Evo Morales, nespokojený s výsledky klimatické konference v Kodani (2009). Morales si drží image radikálního stoupence přírody a patrona domorodého obyvatelstva, avšak jeho mnohonárodnostní stát zmítá dlouholetá neshoda mezi jednotlivými indiánskými etniky. Mnohá z nich se kloní k rozvoji v západním stylu, zatímco jiná v této myšlence vidí hrozbu pro prostředí, k němuž mají hluboký vztah a na němž závisí jejich tradiční způsob života.

Alternativní Pohledy a Zelená Ekonomika

Stoupenci práv přírody se též vyhradili vůči ústřední myšlence loňského Summitu Země Rio+20. Zde propagovaná strategie zelené ekonomiky představuje v jejich očích snahu za každou cenu udržet naživu hroutící se ekonomický model přehlížející přírodní limity. Jedná se prý pouze o další vývojovou fázi kapitalismu, stejně neudržitelnou a globálně nefunkční jako ty předchozí. Namísto lepení cenovek na jednotlivé složky přírody či ekosystémové služby, tedy rétoriky zelené ekonomiky, navrhují přehodnocení dosavadního systému produkce a vztahu lidí k ostatním organismům, tedy jakési znovuspojení s přírodou.

Kritici zeleně-ekonomické strategie naopak před jakoukoli formou komodifikace přírody varují s tím, že příroda je posvátná a není na prodej. Její práva však nemají zastavit rozvoj, ale poskytnout mu určitý rámec, aby lidé zatěžovali ekosystémy jen způsobem, s nímž se dokážou vyrovnat. Je zřejmé, že uznání (nikoli udělení!) právní osobnosti přírody kompletně mění strukturu práva a ekonomie, zpochybňuje dosavadní právní pozici člověka a též obohacuje přirozenoprávní pojetí o novou dimenzi. A - především - může ekosystémům reálně pomoci.

„Uzrál čas veřejnosti představit přírodu jako nejstarší, nejširší a nejmocnější subjektivitu: jako svébytnou a evolučně tvořivou strukturu, jako aktivitu vysoce uspořádanou, a proto tvarově tak bohatou, inspirativní a krásnou. Je třeba ji představit jako nejvyšší hodnotu vůbec, jako jediný možný domov života, člověka a lidské kultury,“ píše filosof Josef Šmajs ve své dosud nepublikované knize Evoluční ontologie kultury a problém podnikání.

tags: #matka #priroda #a #indiani #Cesko

Oblíbené příspěvky:

• CNG vs. tradiční paliva
• Třídění odpadu – ikony k tisku
• Průvodce výběrem odpadu pro umyvadla
• Projekty pro životní prostředí na UK
• Stav klimatické nouze