Principy pobytu v přírodě v České republice

V České republice je možnost přístupu do krajiny tradičním institutem. Svoboda pohybu a pobytu je zaručena již v Listině základních práv a svobod v článku 14 odst. 1.

Ústavní základ

Přímo v článku 14 odst. 3 Listiny základních práv a svobod je stanoveno, že svoboda pohybu a pobytu může být omezena zákonem na vymezených územích, jestliže je to nevyhnutelné z důvodu ochrany přírody.

Zároveň se k tomuto principu vztahuje i ustanovení § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (dále jen „zákon č. 114/1992 Sb.“), tedy že každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, ale je přitom povinen respektovat oprávněné zájmy vlastníka či nájemce pozemku a obecně závazné právní předpisy.

Tato možnost je upravena v § 16 odst. 2 a § 29 písm. d) zákona č. 114/1992 Sb., které jasně stanoví, že v rámci národních přírodních rezervací a 1. zón národních parků je zakázáno vstupovat mimo vyznačené cesty všem, kromě vlastníků a nájemců daných pozemků, což je doplněno zákazem vjíždět motorovými vozidly mimo silnice, místní komunikace a vyhrazená místa ve všech zvláště chráněných územích.

Zároveň v § 64 zákona č. 114/1992 Sb. je upravena možnost omezení vstupu z důvodu ochrany přírody, hrozí-li poškozování území v národních parcích, národních přírodních rezervacích, národních přírodních památkách a v první zóně chráněných krajinných oblastí nebo poškozování jeskyně, zejména nadměrnou návštěvností.

Čtěte také: Princip měření emisí

Použitím tohoto ustanovení je možné dosáhnout přímé jednorázové ochrany přírody, jako příklad je možné uvést omezení vstupu a tím i horolezectví v určitých lokalitách v době hnízdění chráněných druhů ptáků.

Pro dlouhodobější preventivní ochranu a regulaci by bylo žádoucí použití jiného právního nástroje, který je v zákoně č. 114/1992 Sb. upravený pouze pro prioritní území České republiky z hlediska ochrany přírody, což jsou národní parky.

Konkrétně se jedná o § 24 uvedeného zákona, který umožňuje regulační zpoplatnění vjezdu, setrvání nebo jízdy motorového vozidla na území národního parku a vstupu do vybraných míst národního parku mimo zastavěná území obcí.

Tato právní úprava však není dostatečná a po novele č. 349/2009 Sb., kterou je novelizován zákon č. 114/1992 Sb., by její uplatňování bylo v rozporu se zákonem i s ústavou.

Kde je problém?

Hlavní legislativní překážka pro zavedení poplatků za vstup a vjezd do národních parků spočívá v dosavadní absenci vyhlášky Ministerstva životního prostředí, k jejímuž vydání je sice ministerstvo zmocněno v § 24 odst. 3, resp. § 79 odst. 4 písm. g) zákona č. 114/1992 Sb., ale zatím k vydání takové vyhlášky nedošlo.

Čtěte také: Pochopení Emise Elektronů

Čl. 11 odst. 5 Listiny základních práv a svobod stanoví, že poplatky mohou být ukládány jen na základě zákona.

Zákon by tak měl určit všechny jejich podstatné náležitosti, aby rozsah poplatkové povinnosti byl dostatečně vymezen přímo zákonem, nikoli že by tak důležitý element poplatku, jako je např. určení jeho výše, mohlo být delegováno na podzákonnou normotvorbu orgánu moci výkonné.

Každá veřejnou mocí ukládaná povinnost musí mít určeny své zákonné meze, ke kterým v případě vybírání poplatků patří bezpochyby vymezení účelu poplatku, jeho maximální výše, nebo alespoň pravidla, na jejichž základě lze výši vybíraných poplatků určit (např. cenové rozpětí, v jehož rámci lze poplatek stanovit).

Pokud takovéto náležitosti nebudou stanoveny přímo v zákoně, je zde reálná hrozba podání ústavní stížnosti proti podzákonnému předpisu, který by výši stanovil.

V současné době nejsou na území žádného národního parku vybírány poplatky za vstup a vjezd podle tohoto ustanovení.

Čtěte také: Ulita a Matematika

Vzhledem k tomu, že probíhá proces novelizace zákona č. 114/1992 Sb., čeká se na výsledek těchto jednání, na základě kterého bude jasné, jak postupovat.

Jiné postupy v praxi

V České republice se vstupné vybírá v rámci některých zvláště chráněných území především v jeskyních.

Výběr takového poplatku je umožněn na základě porovnání § 3 odst. 1 písm. m) a § 10 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., kdy krajinou se rozumí část zemského povrchu s charakteristickým reliéfem, zatímco jeskyněmi jsou podzemní prostory vzniklé působením přírodních sil včetně jejich výplní a přírodních jevů v nich.

Jeskyně tudíž nejsou součástí krajiny, protože jako takové nesplňují stanovené podmínky.

Tento závěr je možné podpořit srovnáním § 61 odst. 3 a § 63 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., které stanoví, že každý má právo na volný průchod přes pozemky ve vlastnictví či nájmu státu, obce nebo jiné právnické osoby, ale zároveň, že jeskyně nejsou ani součástí pozemku, ani předmětem vlastnictví.

Na základě těchto skutečností se nejedná o omezení vstupu do krajiny, a je tedy možné poplatek vybírat.

Správa jeskyní České republiky (SJ ČR) vybírá v současné době vstupné ve čtrnácti případech, týká se to například Koněpruských jeskyní nebo jeskyní v Moravském krasu.

Seznam jeskyní a výše vstupného jsou uvedeny ve veřejně přístupném ceníku na webových stránkách SJ ČR a pohybují se v rozmezí 80-170 Kč za jednoho dospělého.

V posledních letech několikrát řešený problém vstupného na vyhlídku do propasti Macocha je ve stavu, kdy se vstupné nevybírá a čeká se na nalezení uspokojivého řešení.

Zároveň je nutné uvést situaci ve zvláště chráněných území, v rámci kterých je vybírán specifický poplatek, většinou za zřízení a údržbu chodníků, cestiček, zábradlí, schodů a vůbec celkové zpřístupnění lokality.

Tento postup je poněkud problematický a nejasný, protože se nejedná o poplatek za vstup jako takový, ale o poplatek za služby.

O legalitě takových poplatků se vedou dlouhodobě různé spory. Příkladem mohou být Tiské stěny v chráněné krajinné oblasti Labské pískovce nebo Adršpašsko-teplické skály.

Další možností uplatnění derivovaných poplatků je parkovné, které je vybíráno na velkém množství míst spojených se zvláště chráněnými územími a mělo by tak alespoň částečně přispívat k jejich ochraně.

Existuje řešení?

Současný stav tudíž ponechává možnost vybírání poplatků ve zvláště chráněných územích v jakémsi spícím stavu, kdy legální možnost by za určitých podmínek mohla vzniknout, ale tendence k realizaci takových záměrů jsou zatím sporné.

Na tuto otázku má samozřejmě vliv reakce veřejnosti a celkové důsledky případného zavedení poplatků.

Legalizací možnosti zpoplatnit vstup a vjezd do národních parků, ale i dalších kategorií zvláště chráněných území by mohlo dojít k několika pozitivním efektům, kterými jsou například zvýšení kvality turistické vybavenosti a služeb v daných lokalitách, usměrnění a regulace návštěvnosti tak, aby nedocházelo k nadměrnému poškozování cenných částí přírody, a zvýšení úrovně ochrany přírody ze sociálního i ekonomického hlediska.

Zároveň ale hrozí negativní přijetí ze strany určité části veřejnosti či problémy s určením oprávněného subjektu k vybírání takových poplatků.

Leave No Trace - 7 zásad pro pobyt v přírodě

1. Plánujte dopředu a připravte se. První z principů je zároveň i jedním z nejdůležitějších, protože pomáhá zajistit bezpečí jedinců a skupin na cestě za poznáním či relaxací. Dále se snaží o co nejmenší možný dopad vašich výletů na přírodní ekosystém. Pohybujte se v menších skupinách, větší skupiny rozdělte na několik menších.
2. Cestujte a tábořte na odolných površích. Většina našich činů má na přírodu velký dopad. Pokud sejdete z cesty a vydáte se na procházku po lese, téměř vždy pošlapete vegetaci, která se stále může vzpamatovat. Pokud se ale k nově založené stezce přidá několik dalších návštěvníků, může dojít k vážnému poničení rostlin a živočichů, kteří se zde vyskytují. Vyhýbejte se místům, kde začínají být viditelné lidské stopy.
3. Správně nakládejte s odpadem. Zásada Leave No Trace: co jste si na výlet přinesli, to si také odneste. Volně odhozený obal od sušenek, slupka od exotického ovoce nebo třeba použitý kapesník. Nejen tyto věci mohou napáchat spoustu škody. V tom lepším případě se volně pohozené předměty dočkají znechuceného pohledu dalších návštěvníků, v horším případě ublíží rostlinám či zvěři. Je proto nesmírně důležité vědět, jak s odpadem v přírodě zacházet. Co jste si na výlet přinesli, to si také odneste. Při odchodu pečlivě zkontrolujte tábořiště. Odneste drobné odpadky, které jste při svých cestách našli. Používejte biologicky odbouratelné přípravky a myjte se vždy alespoň 60 m daleko od vodního zdroje.
4. Ponechte vše tak, jak jste to našli. Zatloukání hřebíků, sekání větví sekerou či vyřezávání znaků do jinak zdravého stromu? Všechny tyto zásahy mohou nenávratně narušit kmen, zvýšit náchylnost k chorobám a způsobit tak trvalé poškození stromu. Podobně je tomu i u lidmi vybudovaných obydlí či zřícenin hradů. Každý kámen má své místo a neměli byste ho proto odnášet na stavbu přístřešku či na zkrácení volné chvíle. Chraňte to, co již bylo vytvořeno.
5. Minimalizujte dopady ohňů. Udržujte táborák co nejmenší. Spalte dřevo zcela na popel. Vařte ideálně na svém vařiči. Pokud vaříte na ohni, nechte ho spálit na uhlíky a řádně uhaste.
6. Respektujte divokou přírodu. Nejdůležitějším projevem respektu k přírodě je zachování odstupu. Odstup totiž chrání nejen zvíře, ale i vás. Pokud máte potřebu pohladit si roztomilou veverku, jelena nebo jiné zvířátko, mějte na paměti, že kdyby zvíře mohlo, tak by pravděpodobně uteklo dříve, než byste se stihli přiblížit. Pokud před vámi zvíře neuteklo, může být nemocné nebo může bránit svá mláďata. V takovém případě vám hrozí nepříjemné komplikace. Volně žijící zvířata pozorujte zpovzdálí. Nikdy zvířata nekrmte. Vlastní zvířata mějte vždy pod kontrolou. Vyhýbejte se volně žijícím zvířatům v obdobích, kdy jsou zranitelná.
7. Buďte ohleduplní k ostatním návštěvníkům. Jednou z nejdůležitějších složek etiky chování v přírodě je zachování zdvořilosti vůči ostatním. Díky tomu budete mít jistotu, že si pobyt v přírodě užijí všichni. Nekřičte a nedělejte hluk.

Táboření vs. nocování

Když jde o přespávání v přírodě, zákon o ochraně přírody a krajiny pracuje se dvěma termíny, které v něm však nejsou zcela jasně a jednoznačně definovány. Těmito termíny jsou “táboření” a “nocování”.

Za táboření se považuje soubor činností spojených s pobytem (jednotlivce nebo skupiny osob) na jednom místě v přírodě spojený s možností přenocování. Jde zejména o přespávání v přírodě v nějakém přístřešku - především stanu ⛺️. Existence přístřešku avšak není zásadní podmínkou pro naplnění definice táboření.

Táboření zahrnuje další doprovodné činnosti, jako příprava místa pro přespání, příprava jídla, umývání nádobí, tvorba lidského a jiného odpadu atd. V některých případech lze za táboření považovat i setrvání osob na jednom místě během dne, pokud tyto osoby vykonávají činnosti, které v souhrnu naplňují definici táboření (např. stavba přístřešku, příprava stravy, znečišťování okolí), byť na místě nenocují.

„Za táboření se považuje přenocování s použitím přístřešku (především stanu) a další doprovodné aktivity, jako je např.

Nocováním se myslí jednorázové přespání bez znaků dlouhodobějšího pobytu. V praxi to znamená, že si večer po setmění rozložíš na zem karimatku, nepostavíš si nad sebou žádný stan, tarp nebo jiný přístřešek, nepověsíš hamaku, nebudeš rozdělávat oheň a nezůstanou po tobě žádné odpadky.

Legislativa a chráněná území

Zákon definuje dva typy chráněných území: velkoplošně zvláště chráněná území a maloplošně zvláště chráněná území. Na jakém území se právě nacházíš, zjistíš nejjednodušeji na mapy.cz, ve kterých jsou zvláště chráněná území vyznačena.

Geografické vymezení jednotlivých oblastí definují tzv. zřizovací předpisy. Ty přesně určují, co se na konkrétním místě chrání, a mohou zakazovat další činnosti na daném území (např. chůzi mimo zpevněné cesty kvůli ochraně stanovišť vzácných rostlin, hnízdících ptáků nebo výskytu velkých šelem).

Takových míst, ve kterých by platily další dodatečné zákazy a omezení, však není mnoho a běžné turisty většinou nijak neomezují. Problém může nastat při organizování větších akcí a závodů, které by organizátoři chtěli přes tato území vést.

Národní parky a některé národní přírodní rezervace nebo památky mohou mít také svůj návštěvní řád, který jasně definuje práva a povinnosti návštěvníka daného území.

Přehled omezení v chráněných oblastech:

A jak je to s ostatními oblastmi v Česku, které dle zákona nespadají mezi zvláště chráněná území? V lese mimo chráněná území se tedy můžeš pohybovat bez omezení. Oheň v nich ale rozdělávat nemůžeš, na to se musíš vzdálit nejméně 50 metrů od hranice lesa. Při rozdělávání ohně si dej ale vždy pozor, zvlášť za sucha.

Z přilehlého lesa si pak můžeš na oheň odnášet jen na zem spadlé suché klestí do 7 cm v průměru. Používání lihového vařiče nebo dřívkáče je rovněž považováno za rozdělávání ohně, jelikož nemají regulovatelný plamen.

Co se týče přespávání, tak je teoreticky povoleno. Nicméně některé pozemky mohou být soukromé a vždy by bylo lepší předem kontaktovat majitele a zeptat se. Vyhneš se tak nepříjemnému probuzení uprostřed noci, když si tě přijde majitel i se svým rozzuřeným rotvajlerem zkontrolovat a požádat o opuštění jeho pozemku.

Ve skutečnosti ale mohou existovat i další obecně závazné vyhlášky se zákazem táboření nebo rozdělávání ohně na území některých obcí a měst.

Další omezení se mohou dle zákona o lesích vztahovat na aktuální situace způsobené živelními pohromami, kde například hrozí pád stromů nebo zvýšené riziko požárů.

Alternativy k volnému stanování

Pokud chceš mít jistotu, že neporušuješ žádné zákony, vyhlášky nebo nařízení, nejjednodušší je přespávat na oficiálních místech k tomu určených. Buď můžeš spát pod střechou v penzionech, horských chatách a útulnách nebo ve stanu v oficiálních kempech. V létě se můžeš přecpaným a hlučným kempům vyhnout, když zůstaneš na některém místě bezKempu.

Na Šumavě pak existují oficiální nouzová nocoviště, díky kterým si můžeš udělat několikadenní trek přes celý národní park. Na řadě míst jsou vybudovány také nouzové útulny, které slouží na přečkání noci nebo chvilkového nepříznivého počasí. Několik jich je například i v NP Krkonoše.

Lesy ČR nově staví síť nouzových útulen na místech, kudy prochází Stezka Českem. Pokud se vydáš na víkendový trek s plánem nocování pod širákem, ale překvapí tě náhlé zhoršení počasí, můžeš přespat v turistickém přístřešku, kterých je po Česku opravdu hodně.

Chování v přírodě a odpovědnost

Za pořádek v naší přírodě zodpovídáme především my sami. Ať už se vydáváme na Stezku Českem, víkendový trek, nebo třeba jen na jednodenní výlet do přírody, vždy bychom se měli řídit selským rozumem a pravidly Leave No Trace.

Oficiálně ale za dodržování pořádku zodpovídají strážci přírody (CHKO, NP), policie, lesní stráž, myslivecká stráž, rybářská stráž, odbor životního prostředí, česká inspekce životního prostředí a další.

tags: #princip #pobytu #v #prirode #Czech

Oblíbené příspěvky:

• Rozdíly v chování zvířat
• Znečištění a biodiverzita
• Hybridní a plug-in hybridní Toyota
• Sběr odpadu v oceánech: vede Nizozemsko
• Zdravotní aspekty škol v přírodě