Příprava zvěře v přírodě: Postupy a zásady

V nouzi budete potřebovat i znalosti zpracovávání zvěře. Je sice hezké něco ulovit, ale pokud nebudete vědět, jak kořist správně vyvrhnout, zpracovat a připravit, v nejlepším případě přijdete o hodně drahocenné potravy a potrvá Vám její příprava dlouho. Dnešní člověk není zvyklý na něco takového. Není to rozhodně nic pěkného, ale patří to k životu. Uvědomte si, že všechny zvířata co si koupíte v obchodě, měla svoje životy. Jsme predátoři a myslím, že by jsme neměly opouštět od přímého zabíjení kořisti.

Kořist musíte vždy zpracovat bezprostředně po ulovení. Jednak z hlediska kazení, tak proto že by Vám ho mohli sežrat predátoři. V zimě se maso tolik nekazí, v létě je dobré buď sušení, nebo uzení. Každopádně maso ukrýt nejlépe někde na větev stromu. Pokud budete v oblasti medvědů. Ideální je mít někde dál od tábora “spíž“ a potravu pověsit na strom. Pak budete mít jistotu, že ho k Vám neláká potrava. Maso zvěřiny je tuhé a tak by se mělo nechat pár dní vždy odležet. Bezprostředně po ulovení existuje takový jednoduchý postup, kterého byste se měli držet a myslete na to, že by se zvíře vždy mělo zpracovávat pověšené hlavou dolů.

Využití jednotlivých částí zvířete

Teď se dostáváme k “odpadu“ jako jsou vnitřnosti, kosti a šlachy. Já osobně nejsem moc na droby, ale v krizi je to dobrý zdroj minerálů. Ideální jsou játra, ledviny, a srdce. Mají vysokou výživnou hodnotu a proto je lepší je vždy sníst. Dřívější indiánské kmeny věřili, že pojídáním srdcí úlovku dostanou jeho sílu. Osobně si myslím, že pokud sníte syrové srdce kořisti, kus z něho zůstane ve Vás napořád a proběhne jakási symbióza a pochopení mezi jím a Vámi.

Na hlavě není moc masa. Oči se dají vypít (obsahují vodu) a jinak se dá celá uvařit na polévku. Tak z ní dostanete užitečné živiny, které byste jinak nespotřebovali. Mozek zvířete se dále používá při zpracovávání kůže. Šlachy lze usušit a pak použít například jako provázky, nitě, tětivy. Z kostí a paroží lze udělat primitivní nástroje, jako jsou bodce, rypadla, hroty, jehly. Všechno z uloveného zvířete se dá nějakým způsobem využít, jen stačí přemýšlet a mít trochu znalostí a fantazii. Pak Vás nemusí trápit, že jste něco zabili, protože Vám zvíře dobře posloužilo a nic jste nevyhodili.

Vliv myslivosti na přírodu

O tom, že v přírodě dochází činností člověka ke změnám, které myslivosti neprospívají, není pochyb. Trudná pozorování myslivců byla zveřejněna vícekrát na stránkách tohoto časopisu. Lze ještě hovořit o přírodě nebo přírodním prostředí, které by mělo být domovem zvěře a mělo by umožňovat i provozování smysluplné myslivosti? Obávám se, že nikoli. Lze za těchto podmínek ještě hovořit o zemědělské půdě, když je na ní hospodařeno těžkotonážní technikou, latifundárním způsobem, bez využití stájových hnojiv a s jednotvárným zastoupením a nedostatečným střídáním zemědělských plodin? Myslím, že ne.

Čtěte také: Důležité kroky pro přípravu stanoviště první pomoci

Lze ještě hovořit o zemědělství, které nepochybně hraje prim v přetváření krajiny a je hlavním viníkem probíhajících změn? Těžko. Jedná se o podnikání na půdě a s půdou, jehož jediným cílem je využití dotačních titulů a dosažení vysokého zisku. Zemědělci, až na výjimky, vymizeli. Že se jedná o stav trvale neudržitelný je zřejmé nejen myslivecké veřejnosti. Na kontaminaci podzemních vod pesticidy je odborníky upozorňováno. To, že 6 z 10 Čechů má v sobě Roundup se ví, stejně jako to, že obilniny jsou způsobem svého pěstování rostlinou s nejmenší schopností zadržovat vodu v přírodě. Velmi přesně, otevřeně a pravdivě je na základě odborných posudků popsán stav krajiny v Koncepci boje proti dopadům sucha, kterou schválila vláda (bohužel ta minulá).

Informací o mizení přírody a její devastaci je tedy dostatek. Bohužel u většiny obyvatel této země, a bohužel už nejen té městské, povědomí o stavu přírody zcela chybí, nebo se setkává s nezájmem. I proto nápravné kroky jaksi váznou. Vítězí lobby podnikatelů na půdě a návazných oborů, čemuž se nelze divit. Je překvapující, jak je srnčí zvěř schopna adaptovat se na takto rychle se měnící podmínky jejího životního prostoru. Tento úžasný tvor, jež je v průběhu dne vyrušován neukázněnými návštěvníky polí a lesů, změnil svůj přirozený rytmus života na noční aktivitu. Obdivuhodné!

Přikrmování srnčí zvěře

Veden snahou a motivován k záchraně mé oblíbené srnčí zvěře jsem s velkým zájmem pročetl knihu Pavla Scherera, Srnčí zvěř III., věnované z větší části výživě a přikrmování srnčí zvěře. Hledal jsem informace, zkušenosti a doporučení autora ke zlepšení potravní nabídky nejen v zimním období, reagující na současný stav krajiny. Po prostudování publikace jsem nabyl maličko dojmu, že částečně vychází z pozorování v polodivokém chovu srnčí zvěře. Nicméně svým obsahem byla kniha pro mě inspirativní a rozhodl jsem se k realizací některých z doporučovaných zásad v honitbě, kde působím. Takový terénní pokus v období říjen 2017 až květen 2018, s netypickou zimou, která kromě čtrnácti dnů se slabou sněhovou pokrývkou vlastně ani zimou nebyla.

Naše honitba se nachází v příměstské oblasti Slánska, její výměra je 2125 ha, je převážně honitbou polní. Slánsko je známou oblastí srážkového stínu, takže zdroje vody pro zvěř jsou často značně omezené. V posledních letech jsou polní části honitby obdělávány intenzivně, se všemi dopady na přírodu a zvěř, což znamená bezorebné postupy, absence využití stájových hnojiv, rychlopojezdová technika se širokým záběrem, likvidace mezí, remízů, solitérních stromů, bez mokřadů. Téměř výhradně jsou pěstovány pouze obiloviny a řepka. Důsledkem toho křepelky vymizely, koroptve lze spočítat na prstech jedné ruky, zaječí a bažantí zvěř je vzácná. Černá zvěř v honitbě zdomácněla a je celoročně lovena. Srnčí zvěř se zatím drží na stavech umožňující citlivý průběrný lov. V minulosti se v honitbě trofejově i ve zvěřině vyskytovaly silné kusy vzácně.

Umístění krmných zařízení

Krmné zařízení č.1 bývalo zásypem pro bažantí zvěř. Je situováno na vyvýšeném místě v těsné blízkosti potoka, poblíž místní komunikace. Leží v místě, které srnčí využívá k přechodu silnice z polí do křovinami zarostlé stráně a je zvěří po zakrmení pravidelně navštěvováno. Krmné zařízení č. 2 sloužilo rovněž jako zásyp pro pernatou. Leží na okraji lesa v pásu akátů, okolní polnosti směrem západním, byly po sklizní obilovin podmítnuty, ostatní byly ponechány zarostlé vzešlým výdrolem po sklizni obilí, následně podmítnuty v předjaří, samozřejmě po předchozí desikaci totálním herbicidem.

Čtěte také: Příprava na Výuku Recyklace Odpadu

Krmné zařízení č. 3 je krmelcem pro spárkatou s jeslemi pro objemné krmivo, korytem pro krmivo jadrné a nádobou pro minerální liz. Stojí ve výběžku vysokého borového lesa. Ve sledovaném období byla do uvedených krmných zařízení zavážena směs jadrných krmiv každých 10 až 14 dnů. Složení směsi bylo neměnné, následujícího složení: zadina ječmene, pšenice, vojtěškové granule a slunečnice. Zastoupení komponent ve směsi bylo ve stálém poměru: 40 kg ječmene, 10 kg pšenice, 6 kg vojtěškových granulí a 1,5 kg slunečnice. Kromě toho byla zvěři poskytnuta letnina z dubových výhonků, předložená do jeslí a na plochu zásypů v době ochlazení nebo sněhové pokrývky.

Chování zvěře u krmných zařízení

Za zajímavé považuji, že každé krmné zařízení se „chovalo“ jinak. Nejrychlejší návyk a nejvyšší spotřeba krmiva byla na počátku krmného období v zásypu č. 1 v blízkosti pole s řepkou, kde byl zvěří průběžně konzumován veškerý objem krmiva, včetně vojtěškový granulí. S postupem času se do zařízení naučilo létat zpěvné ptactvo. Lákadlem pro ně bylo nejspíš slunečnicové semeno, které zmizelo ze směsi po několika dnech od předložení, následně pak i obiloviny, a ve směsi se začalo objevovat významné množství trusu pěvců. Domnívám se, že toto znečištění, i přes moji snahu separovat trus sítem, snižovalo atraktivitu poskytovaného krmiva natolik, že jeho spotřeba v porovnání s ostatními krmelišti klesala.

V krmném zařízení č. 2 nepůsobilo škody ptactvo, ale černá zvěř. Neomylnými stopami jejího řádění bylo nejen přerytí okolí zásypu, ale i otěry i na sloupcích zásypu, dokonce i uvnitř. Podobný osud stihl i krmelec označený číslem tři, ale až v předjaří. Do té doby byl podle stop pravidelně navštěvován zvěří srnčí, která se v jeho blízkosti i zdržovala. Na jaře byl podmítnut lán pole v blízkosti tohoto krmeliště a srnčí zvěř změnila stanoviště. V jarních měsících pak již konzumaci krmiva obstarala spíš zvěř černá.

S nejlepšími výsledky s použitím příkrmu uvedeného složení jsem se setkal v krmném zařízení č.4. Možná je to tím, že neleží v místech koncentrace ptactva, ani na spádech černé zvěře, možná ale i tím, že konstrukce tohoto krmelce (dlouhá nízká střecha a koryto zasunuté pod ní), nedovolila černé zvěři přístup ke krmivu. Podle množství stop, trusu i zálehů v bezprostřední blízkosti krmelce si troufám tvrdit, že krmelec byl využíván výhradně zvěří srnčí. Spotřeba krmiva byla kontinuální, a to i v měsíci květnu, v uvedených intervalech zavážení nebylo krmivo nikdy zcela spotřebováno, k nadměrné konzumaci nedocházelo.

Zhodnocení přikrmování

Krmivo uvedeného složení bylo srnčí zvěří ochotně a stabilně přijímáno a nebyly pozorovány příznaky průjmu nebo jiných dietních poruch v okolí krmných zařízení. Za velmi významné považuji zamíchání vojtěškových granulí do krmné směsi obilovin. V uvedeném období bylo spotřebováno 80 kg vojtěškových granulí, což odpovídá zhruba 100 kg vojtěškového sena (asi 11 balíků). Dostat do srnčí zvěře objemné vojtěškové seno v tomto množství v přirozeném stavu je nepředstavitelné a dietetické působení směsi obilovin a vojtěškových granulí je bez diskuse velmi přínosné.

Čtěte také: Jak připravit kompost v březnu

Veškerou investici do přikrmování srnčí zvěře tímto způsobem může mařit jak zpěvné ptactvo (budiž pěvcům odpuštěno), tak ale zejména černá zvěř. Protože stávaniště tlup srnčí zvěře a ochota předkládané krmivo konzumovat se může v průběhu i zimního období kvůli změnám na polích změnit, myslivec, který se stará o krmné zařízení, by měl při přikrmování srnčí zvěře dostát základu slova, kterým je označován, a myslet. Přikrmování podle rad z výše uvedené publikace bylo pro mě zajímavou inovací myslivosti.

Doporučení a zásady

U nás je spoustu lidí kteří chovají kuřata, slepice, králíky. Proto byste si měli za někým takovým dojít, koupit si potravu a zkusit si jí zabít a připravit k jídlu. Myslím, že by spousta lidí byli vegetariáni, kdyby si měli potravu sami zabít. Myslím, že by si to každý alespoň jedno za život měl zkusit a pokud nedokáže zabít zvíře, neměl by ho jíst a ani si ho kupovat v obchodech.

Převládající názor laické veřejnosti o přemnožené spárkaté zvěři a škodách, které působí na polních a lesních kulturách je třeba soustavnou osvětou prací napravovat. Vyskytl se i názor, kdy řešením problému má být silná redukce stavů zvěře, tedy její podstatné vystřílení. Nejen že to není etické, ale ani možné. Škody zvěří vznikají v důsledku rušení klidu zvěře a narušením jejich pastevních cyklů. Srnčí zvěř vzhledem ke svému malému trávníku musí přijímat potravu 8 - 11x za den. Potravu tvoří převážně drobné listy, byliny, květy, měkké letorosty a dosažitelné plody stromů.

Tam, kde nemá zvěř dostatek vhodné potravy (v případě, kdy je vyrušováním lidmi vyhnána z luk do lesních mlazin), se musí živit jehličím, a tím vznikají škody okusem dřevin na lesních výsadbách. V zimě jsme svědky, že zvěř postává v krytu smrkových mladých houštin a kryje se před mrazivým větrem a lidmi na běžkách se svými psími kamarády. V tomto období zvěř strádá a je třeba ji přilepšit přikrmováním vhodným krmivem bohatým na vlákninu k přežvykování s dostatkem živin, stopových prvků a vitaminů.

tags: #priprava #zvere #v #prirode #postupy

Oblíbené příspěvky:

• Zábavné aktivity o vodě
• Druhy nákresů a obrana
• Více o diskusi o ochraně přírody
• BRESSER 100° WiFi Wildlife Camera - recenze
• Emise dluhopisů vs. úvěr