Charakteristika Přírody České Republiky

Stav územní ochrany přírody a krajiny spolurozhoduje o dalším vývoji zaniklých krajin. Pro vizualizaci stavu územní ochrany přírody a krajiny byla využita volně dostupná databáze zvláště chráněných území a vrstva lokalit soustavy NATURA 2000, které poskytuje AOPK ČR. HOŠEK, M.; ŠKAPEC, L. (eds.) (2012). Příroda České republiky v mapách. Vyd. 1. Praha: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. 36 s.

Cílem bylo zjistit jakému typu využití krajiny koncem 19. Obě vektorové vrstvy byly překryty (intersect). Stav krajiny v polovině 19. století zobrazuí data vytvořená vektorizací barevných rastrových kopií tzv.

Travinná vegetace jádrového území je ze zhruba poloviny kontinuální (graf 1, mapa 1), přitom se jedná zejména o vlhké louky a přechodová rašeliniště v rámci NPP Na Požárech jižně bývalé obce Jedlina. Velká část současných lučních biotopů vznikla na bývalé orné půdě v souvislosti s vysídlením pohraničí.

V oblasti jádrového území se zřejmě udržela zemědělská výroba i přes likvidaci sídel, mnoho nových lesů proto nevzniklo (mapa 2, graf 2, tab. 2).

Původní podoba krajiny v Evropě, včetně České republiky, byla mnohem otevřenější, než dnes. Její zarůstání a nástup lesů umožnil až člověk, který vybil stáda velkých býložravců, která do té doby bránila dřevinám v ovládnutí kontinentu. Čeští vědci na to upozorňují v rozsáhlém, dvojdílném článku, který publikoval časopis Vesmír.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

„S přítomností velkých savců souvisela diverzita rostlinstva a drobnějších živočichů. Byla mozaikou stepí, sušších i vlhčích trávníků, rašelinišť a řídkých lesíků. Krajina tehdejší mamutí stepi se v dnešním mírném pásu podobala krajině dnešního Altaje.

Vliv velkých kopytníků na původní podobu krajiny podle ní nepřímo dokazuje například rozšíření denních motýlů v Evropě a Asii. Denní motýli jsou totiž, s výjimkou tropů, ve většině případů vázaní na otevřená stanoviště a jen málo z nich obývá husté, zapojené lesy. „Právem se lze domnívat, že v době rozmachu mamutí stepi prosperovali.

Vyhovovaly jim podmínky utvářené aktivitou velkých býložravců. Například pastva koní potlačuje trávy a uvolňuje prostor bylinám, jako jsou hořce, krtičníkovité, bobovité či rdesnovité. To vše jsou časté živné rostliny housenek.

Příchod moderního člověka a nadměrný lov podle vědců přírodu v Evropě zásadně proměnily. „Na severní polokouli to znamenalo postupné rozdrobení mamutí stepi. Kde to srážkové poměry umožnily, tam ji nahradily souvislé lesy. Středoevropská krajina byla ale i poté nějaký čas otevřená.

Mamuti byli pryč, ale přežívali zde například sobi, velcí tuři a koně. Přesto podle vědců Evropě fragmenty původních stepí přetrvaly do současnosti. „Mnohé ze středoevropských ‚stepních‘ lokalit, jejichž vznik byl donedávna přisuzován člověku, ve skutečnosti představují nejstarší zde kontinuálně existující formy vegetace.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Přežití stepní fauny a flóry v Evropě umožnil příchod pravěkých zemědělců a pastevců. Ti s pomocí stád domácího skotu a koní, kteří byli po staletí velmi podobní svým divokým předkům, zachovali v řadě oblastí krajinu otevřenou. Tam, kde se páslo méně, začaly krajinu sužovat požáry.

„S decimací velkých býložravců se pojí ještě jedna souvislost - nástup vlády ohně. Absence pastvy vede k akumulaci odumřelé rostlinné biomasy, ideálního paliva pro požáry. Právě vyhubení velkých kopytníků podle vědců v současnosti stojí za úbytkem a ohrožením celé řady druhů vázaných na otevřenou krajinu nebo světlé lesy.

V současnosti člověk tato prostředí v rámci ochrany přírody udržuje jen velmi pracně a nákladně. Přesto se mu nedaří obnovovat v krajině pestrou mozaiku, kterou dříve vytvářeli velcí kopytníci. V souvislosti s ochranou klimatu vědci proto varují před zjednodušenými recepty, které požadují výrazné zalesňování, případně redukce stád domácího skotu. Ta v mnoha oblastech nahrazují chybějící divoké velké kopytníky.

Velcí kopytníci mají totiž v souvislosti se změnami klimatu na krajinu pozitivní vliv. Díky pastvě nedochází k rozkladu organické hmoty rostlin a uvolňování CO2 do atmosféry. Trus velkých kopytníků totiž zanášejí do půdy brouci, takzvaní koprofágové, a pomáhají tak vázat uhlík a organickou hmotu v půdě. Ta pak funguje jako houba a udržuje vodu v krajině.

Kromě oblasti střední Evropy pomáhají velcí kopytníci také s ochranou prostředí, které je pro vývoj klimatu naprosto klíčové: permafrostu v severské tundře. „Celkové množství uhlíku je zde odhadováno na 1300 giga tun, což je zhruba dvojnásobek uhlíku nacházejícího se v atmosféře.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

S uhlíkem je v permafrostu deponován i dusík. Při oteplování permafrost taje a v mokřadech nastává mikrobiální rozklad, uvolňující do atmosféry oxid uhličitý, metan a oxid dusný. Návrat velkých kopytníků do polárních krajů by mohl pomoci. V zimě býložravci rozhrabávají sněhovou pokrývku, jež potom hůře izoluje půdu a ta promrzá více do hloubky.

Konzumací rostlin umožní rychlejší recyklaci živin a zpomalí akumulaci stařiny. Lidská civilizace jak ji známe se celá rozvinula v současné době meziledové. Holocén je díky člověku specifická doba meziledová, nicméně po něm přijde opět doba ledová. Toť klimatický kontext současnosti.

Poslední dva miliony let se naše fauna a flóra vyvíjela v "savanové" krajině utvářené nejen klimatem, ale i velkými zvířaty. Velká zvířata částečně pufrovala klima, čili i během dob meziledových nebyl v Evropě hustý les - a to pak ani během Holocénu, protože právě to dělal člověk svým drobným zemědělstvím - a to taky dělají ochranáři v péči o chráněná území.

No a místo sekačky lze použít například koně, protože na něho jsou kytičky adaptované. Řekl bych, že v období mladšího dryasu , kdy step ještě převládala a v období preboreálu, zde ani zdaleka nežilo tolik lidí aby jim šlo přičíst vyhubení velkých kopytníků.

Nu je otázkou čím je míněna původní krajina ! Životní prostředí ovlivnuje člověk od nepaměti, Zalidněnost kontinentů se staletími zvyšovalo a města jako Londýn, Praha nebo Řím se zestonásobily.

Navracejme do českomoravské přírody praturya prakoně,vlky a medvědy a jiné predátory proti nimž máme dnes účinnější likvidační techniku než za krále a císaře Karla IV ! Otázkou může být, zda a jakým způsobem si uchráníme zemědělskou půdu pro vlastní výživu a nasycení občanů ČR. V supermarketech záchranu nehledejme, nejsou české a nabízené zboží se dováží.

Jistě populace v ČR stárne, rodina a potomci není populární. Není to o nezávazném sexu a následném babyboxů nebo mateřském travičství . původní podoby ekosystémů lze získat i jinak než z písemných památek - například analýzami pylu nebo rostlinných makrozbytků, popř. kostiček drobných savců či ulit měkkýšů uchovaných v depozitech např. v jeskyních, permafrostu, jezerech.

Je jasné, že dnes chceme, aby krajina vypadala jinak. Měli bychom si ujasnit, jak daleko do minulosti je ta ochránci pořád omílaná "původní krajina", ke které se pořád chtějí vracet. Je to 19. století, 5. století nebo 9 tisíc let před n.l.?

Myslím, že ohledně termínu "původní krajina" není třeba řešit problém, zda za referenční období vzít dobu Marušky Terezky, konec poslední doby ledové apod. Co takhle představit si podobu krajiny, jaká by tu nyní byla, když by tu nebyl člověk (?).

Chráněné oblasti České republiky

Chráněná krajinná oblast Jizerské hory je krajinou prastarých lesů, rašelinišť i podhorských luk. Jizerské hory jsou geomorfologickým celkem a nejsevernějším pohořím Česka. Pohoří bylo nazváno podle řeky Jizery, která pramení na svazích Smrku, nejvyšší hory české části hor.

Žďárské vrchy a stejnojmenná Chráněná krajinná oblast se dá bez nadsázky považovat za jednu z posledních nedotčených oáz klidné a čisté přírody v srdci Česka.

Chráněná krajinná oblast Lužické hory leží mezi Šluknovským a Frýdlantským výběžkem. Až do 13. století zde bylo území neprostupných pohraničních hvozdů, dnes zde však již najdete kulturní krajinu formovanou v průběhu staletí člověkem.

Chráněné krajinná oblast Český kras se rozkládá od Prahy jihozápadním směrem k Berounu. Pestrá a mnohotvárná krajina zahrnuje téměř 700 jeskyní s nejdelším jeskynním systémem v Čechách, významná naleziště zkamenělin a cennou teplomilnou květenu i zvířenu.

Národní geoparky jsou území, která představují výjimečné geologické bohatství a další přírodní a kulturní dědictví naší země. Tuto charakteristiku splňuje i Geopark Broumovsko, který je již 9.

V severozápadu Panonské nížiny, v nejteplejší a téměř nejsušší oblasti Česka, se nachází Chráněná krajinná oblast Pálava. Zdejší kraj dodnes střeží dávná tajemství lovců mamutů, Keltů i zapomenuté osudy vojáků X. římské legie, kteří tu podle legendy začali s pěstováním vinné révy.

O jedinečnosti a neopakovatelnosti přírody Českého ráje svědčí i fakt, že se v roce 1955 stala první chráněnou krajinnou oblastí Československa. Malebná přírodní oblast skal, překrásných jezírek a vesniček s lidovou architekturou.

Chráněná krajinná oblast České středohoří má rozlohu 1063 km² a rozprostírá se na severu Čech, po obou březích dolního toku české části Labe.

Chráněná krajinná oblast Labské pískovce je tvořena řadou soutěsek a kaňonů, které jsou obklopené věžemi a masivy místy tvořícími skalní města.

Chráněná krajinná oblast Beskydy je svou rozlohou 1 160 km² největší CHKO v České republice.

Chráněná krajinná oblast Jeseníky patří k největším CHKO v České republice. Rozkládá se při severovýchodní hranici České republiky ve východních sudetech a zaujímá téměř celé pohoří Hrubého Jeseníku. Tím nejcennějším v CHKO Jeseníky jsou zejména plochy vysokohorského bezlesí a na ně navazující smrkové pralesy.

Jeseníky jsou jednou z nejlesnatějších CHKO a kromě smrkových pralesů stojí za pozornost i zachovalé fragmenty bučin. Mezi významné předměty ochrany patří také rašeliniště a horské potoky, louky, skalní útvary, vzácné druhy rostlin a živočichů, ale také architektura a člověkem harmonicky utvářená krajina.

Na území CHKO Jeseníky je vymezeno 14 Evropsky významných lokalit (EVL). Dále je na většině území CHKO vymezena ptačí oblasti Jeseníky, ve které jsou předmětem ochrany chřástal polní a jeřábek lesní. Oblast překrývá Chráněná oblast přirozené akumulace vod (CHOPAV) Jeseníky.

Chráněná krajinná oblast Jeseníky byla vyhlášena v roce 1969 na ploše 740 km2 s cílem chránit přírodní bohatství a zachovalou krajinu Jeseníků.

Další zajímavosti přírody České republiky

• Komorní hůrka (495 m) je nejmladší sopkou na území Českého masivu a nachází se nedalo měst Cheb a Františkovy Lázně.
• Sněžka (1603 m n. m.) je nejvyšší hora v Krkonoších a v České republice.
• Obora Soutok je největší v České republice, rozprostírá se severně od soutoku Moravy a Dyje, na území tzv. Dyjského trojúhelníku.
• Pískovcová skalní města, náhorní plošiny a strmá údolí i malebná krajina zvlněných lesů, luk a mokřadů.
• Černohorský potok protéká pod jihovýchodním úpatím Černé hory údolím Těsný důl, někdy také nazývaným Klauzový důl.
• Na Valašsku jižně od Vsetína se nedaleko obce Pulčín nachází nádherný malý pískovcový labyrint Pulčínské skály, lidově zvaný Pulčiny.
• Věděli jste, že ještě v 18. století byla Milešovka považována za nejvyšší horu České republiky?
• Jeskyně Na Turoldu je jedinou zpřístupněnou jeskyní v jurském vápenci v ČR a leží v přírodní rezervaci vrch Turold na okraji města Mikulova.
• Přírodní rezervace Bukačka je nejvýznamnější maloplošné chráněné území Orlických hor.
• Brdy - nejvyšší ryze české pohoří u nás, se nachází v jihozápadní části Středočeského kraje.
• Havranické vřesoviště je nejrozsáhlejším vřesovištěm na území Národního parku Podyjí, na kterém převládají keříčkové formace s vřesem a kručinkou chlupatou, ale vyskytuje se tu i další unikátní flóra a fauna.
• Národní přírodní památku Železná hůrka tvoří lom odkrývající část nejmladší známé sopky z území České republiky.
• Jizerská oblast tmavé oblohy má rozlohu necelých 75 kilometrů čtverečních.
• Skalní město Tiské stěny (613 m n. m.) leží na jižním okraji krušnohorského zlomu.
• Nad Slapskou přehradou se tyčí vrchol Drbákov, komplex suťových lesů a květnatých hájů.
• Čertova stěna je jednou z nejznámějších a nejnavštěvovanějších skalních lokalit v jižních Čechách.
• Přírodní rezervace Černohorské rašeliniště je největším rašeliništěm lesního typu v Krkonoších.
• Nejhlubší propast v České republice a nejhlubší zatopená propast světa.
• Zbrašovské aragonitové jeskyně leží v malebném údolí řeky v lázních Teplicích nad Bečvou.
• Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb, dómů a propastí.
• Přírodní památka Rudické propadání je součástí CHKO Moravský kras.

Příroda je tu zachovalá a rozmanitá také proto, že se o ni pečlivě staráme - kosíme a přepásáme louky, pěstujeme smíšené přírodě blízké lesy, navracíme do krajiny cesty, meze a mokřady. K potěše a poznání všech ohleduplných návštěvníků.

tags: #priroda #ceske #republiky #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Ochrana přírody před požáry
• Vliv změny klimatu na rozsivky
• Nosnost ekologického prostředí v zemědělství
• Obnovitelné zdroje v ČR
• Význam samoty