Příroda jako dar: Co nám dává a jak ji chránit

Život je dar, který nám byl dán. Celý život se honíme jen za penězi, za těmi kusy papírů, který pro mnoho lidí hraje v životě nezaměnitelnou roli. Bohužel se lidem vytrácí ten hlavní pojem žití, a to je ten, že život by se měl prožít v lásce, objetí svých blízkých a nikdy neztratit rozum a být vždy nablízku těm, kteří to potřebují je ten hlavní úděl života.

Byl nám udělen dar řeči, dar komunikace mezi sebou, ale i tak spolu nekomunikujeme, nebereme na sebe ohledy, na své příbuzné a přátele si vzpomeneme jen o svátky. Kam se poděla ta pravá lidskost? Pro někoho je deset korun jen obyčejným žetonem do košíku, pro někoho je to celodenní rozpočet, i tak přece člověk který je na ulici není jen kusem masa. Je to bojovník, který bojuje o svůj život každým dnem. Nikdo si nedokáže představit jak tito lidé žijí, jak jsou uvnitř silní že tyto veškeré životní překážky dokážou překonat.

Navraťme se ke kořenům a čerpejme sílu z přírody, z naší matky, která nás zplodila. Příroda je laskavá a moudrá a člověk v ní vždycky najde posilu. V zajetí civilizace zapomínáme stále více a více na přírodu. Moudrý člověk vidí přírodu jako celek, ne jen nepatrným zlomkem toho, co umíme ocenit. Hodnoty tvoří, je neocenitelná, vykoná hodně práce.

Proč je příroda tak důležitá?

Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat bez nás, my bez ní zahyneme. Příroda nám přikazuje lidem prospívat; kdekoliv je člověk, tam je i příležitost pro dobrý skutek. Co pokládáš za spravedlivější, aby ty poslouchal přírodu, či příroda tebe? Příroda působí blahodárně jen na duše vyrovnané. Příroda své právo má. Příroda uzdravuje, lékař léčí.

Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové překrásné vydání. Lidi mám rád, ale příroda je mi milejší. Jen příroda dělá velké věci zadarmo. Příroda nikdy neporušuje své zákony. Květiny jsou milostným vyjádřením ducha přírody. Příroda se podřizuje tomu, kdo sám je jí podřízen. Člověk, služebník a vykladatel přírody, koná a rozumí tolik, kolik skutkem nebo myslí pozoroval o řádě přírodním: víc neví a nemůže.

Čtěte také: Příroda v zrcadle české filosofie

Přírodu si lze podrobit jen tak, že se budeme chovat podle ní. Přírodu nemůžeme ovládnou jinak, než že ji budeme poslouchat. Příroda, i když se na ni dívám z nejvyšší věže fantazie, zůstává pro mě... velkou knihou moudrosti. Příroda dala člověku rozum, aby se jí bránil a srdce, aby se jí neubránil. Příroda je úžasná věc. Škoda že je tak daleko!

Příroda kolem mne opsala kruh, který nemohu překročit; sedím v něm a učím se milovat život alespoň pro jiné, když ne pro sebe. Příroda je soběstačná, proto menší, ale pevnou silou přemáhá větší sílu naděje. Příroda je bohatá a všecko, co je v ní, tu patří všem. Příroda je laskavá a moudrá a člověk v ní vždycky najde posilu. Příroda je proti nám ve výhodě, může existovat bez nás, my bez ní zahyneme.

Přírodní úkazy mají od nepaměti tu nepříjemnou vlastnost, že se vyřádí, aniž by se předem ohlásily. Příroda své tuctové zboží nabízí v hojnosti, ale věci jemnější produkuje zřídka. Láska je v přírodě všudypřítomná jako pohnutka i jako odměna. Člověk je v přírodě podřízen jejímu diktátu, jejím nahodilostem, avšak zároveň tuto přírodu překračuje, poněvadž postrádá onu nevědomost, jež činí z živočicha její součást, něco, co je s ní jedno. Příroda to tak vymyslela, že každý nakonec nějak dostane, co si zaslouží. Příroda je neúprosná a neměnitelná.

Příroda neříká nikdy nic jiného, než říká moudrost. Příroda nedělá chyby. "Správný" a "špatný" jsou lidské kategorie. Přírodní proces je právě to, co je, a nic více - není to smysl a není to nerozumné. Fakt je ten, že my nerozumíme. Nikoliv láska, ale plodnost je ten největší zázrak přírody.

Příroda dovede stejně jako básník vytvořit největší efekty s nejmenším počtem prostředků. Všechny knihy zežloutnou, ale kniha přírody má každý rok nové, nádherné vydání. Dáme-li se vést přírodou, nemůžeme v ničem pochybit. Jedině příroda ví, co chce. Mnozí jen proto neporozumějí hlasu přírody, poněvadž jim zaznívá příliš jednoduše. Co ti příroda nedá, to ti nikdo nemůže dát. Když chodíte na ryby, přiroste vám řeka k srdci jako ta nejlepší ženská. Je věrná a vzrušující, konejšivá a přitom nevyzpytatelná.

Čtěte také: Využití přírody pro zdraví

Díky blažené přírodě, že učinila nezbytné věci snadno přístupnými, nesnadné věci pak nikoli nezbytnými. Jestliže ten nejdravější prospívá a jestliže přežívá ten nejotrlejší, pak je příroda Bohem ničemů. Strom neodepře svůj stín ani tomu, kdo ho přichází porazit.

Na stromech se chvěje zežloutlé listí. Vypadá jako drobné mince. To je vše, co nám zbylo, když jsme utratili jaro a léto. Vše, co je podle přírody, je hodno úcty. Vše, co patří nesmrtelné přírodě, nemá smysl, dokud to není poznáno smrtelníkem a pozemsky milováno.

Když je víra silná, může i hory přenášet. Pokud je však slepá, pak to nejlepší pod nimi pochová. Strom poznání není stromem života. Slunce nezmizelo jenom proto, že ho nevidí slepí. Co má být kopřivou, záhy pálí. Velké vášně jsou jako přírodní síly. Zda pomáhají či škodí, poznáme podle směru, kterým se ubírají.

Příroda nám dala iluze jako náhradu za to, co nejsme a smysl pro humor jako náhradu za to, co jsme. Příroda nevytváří nic zbytečně. Co člověk má - to má používat. Teprve, když vyschne studna, vážíme si vody. Tři věci nám zbyli z ráje: hvězdy, kytky a dětské oči.

Velké vášně jsou přírodní síly; jen na směru, kterým se ubírají, závisí, či pomáhají nebo škodí. Kladu si otázku, zda příroda hraje stále stejnou hru. Trénink je všechno! Broskev byla kdysi hořkou peckovinou, květák není nic jiného než zelí pořádně vycepované.

Čtěte také: Realizace přírodní učebny

Ovoce má královské manýry: nikdy se samo nečeše. Horu nikdy nepokoříš. Chvilku stojíš na vrcholu, pak tvé stopy odvane vítr. Stromy, které rostou nejpomaleji, mají nejlepší plody. Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná.

Chceme-li zničit národ, musíme nejprve zničit jeho morálku a padne nám do klína jako zralé ovoce. Stromy jsou básně, které země píše do nebe. Jen řídíce se podle přírody, můžeme si ji podřídit. Než můžeme přírodě poroučet, musíme ji poslouchat. Svou přirozenou povahou se člověk vyvíjí v bylinu nebo v býlí; ať proto první včas zalévá, druhé pleje.

Modlitba - prosba, aby byly přírodní zákony anulovány ve prospěch jediného žadatele, jenž sám přiznává, že toho není hoden. Náhoda - nevyhnutelný jev, způsobený činností nezměnitelných přírodních zákonů. O člověku, který žije sám, se říká, že nemá rád společnost. Je to pravda asi tak, jako kdybychom o někom tvrdili, že nemá rád procházky jen proto, že se nerad prochází ve spleti pralesa. Blesky bijí do nejvyšších vrcholů.

Jed udělila příroda plazům, silnější tvorové ho nemají. Trpaslík nebude větší, i kdyby se na horu postavil. Kilgore Trout kdysi napsal povídku, která byla dialogem mezi dvěma kvasinkami. Pojídaly cukr, dusily se ve vlastních výkalech a diskutovaly při tom o smyslu života. Vzhledem k jejich omezené inteligenci jim nikdy nepřišlo na mysl, že vlastně vyrábějí šampaňské.

Jedině příroda ví, co chce. Globalizace je jako jezero, jež vytváří potůčky do něj stékající - i se vší svou špínou. Odpůrci globalizace jsou lidé, kteří se snaží hnát špínu - a spolu s ní i vodu - korytem proti proudu. Třikrát věk ohaře je věkem koně. Třikrát věk koně je věkem člověka. Třikrát věk člověka je věkem jelena. Třikrát věk jelena je věkem orla. Třikrát věk orla je věkem dubu.

Pro toho, jehož pružné, silné myšlenky drží krok se sluncem, je každý den ustavičným ránem. Neboť kdo nepozdraví jitro písní, ten je a zůstane dítětem temnoty. Chtít žít v nevědomosti je jako být ve vodě a doufat, že nám narostou žábry. To, že čištění přírody je obrovská práce oceníte teprve tehdy, až začnete uklízet svoji garáž.

Bůh stvořil jen vodu. člověk stvořil víno. Slovo má lehkost větru a sílu hromu. Jsme jen prach a stín. Cesta k velkým činům je plná trní a bodláčí. Kdyby se občas počasí nezměnilo, polovina lidí by neměla o čem povídat.

Radost vidět a rozumět, to je nejkrásnější dar přírody. Naše těla jsou zahrady, jež ošetřuje naše vůle - zahradník. Ta rozhoduje o tom, co z nich vyroste. Víš jak pohnout zeměkoulí? Ne? Tak neříkej že víš. Každému připadají hvězdy jiné. Tomu, kdo cestuje, ukazují cestu. Pro jiného jsou to jen světélka na nebi. Pro vědce je to problém k řešení.

Teď když mám dům spálený na popel, vidím lépe na měsíc. Rozum lze přirovnat k síle gravitace, nejslabší ze všech přírodních sil, v důsledku však tvůrce sluncí a galaxií. Kultura je to, co udělalo, že člověk je něčím jiným než náhodným úkazem v přírodě. Nezasel, prý aby mu kroupy nepobily. Básník rozumí přírodě lépe než učenecká hlava.

Člověk je pouhá třtina, to nejslabší, co chová příroda; ale je to třtina myslící. Růže se přátelí s trny. Uhlí se vysmívá popeli. Radost z uvažování a z chápání je nejkrásnějším darem přírody. Proč nám příroda dovoluje uhodnout z vlastností jedné části chování zbytku? Chodit s hlavou v oblacích je riskantní.

Nikdy nelze vědět, jak hluboká je louže, dokud do ní nevstoupíme. Dát se unášet citem a mořskou vlnou vyjde nastejno. Najednou s hrůzou zjistíte, jak daleko jste se ocitli. Sliboval jí hory doly, ale ona trvala na tom, aby jí to řekl na rovinu. Sláva je plevel, kterému se daří na každém hnoji.

Spíše klopýtneme o kamínek než o hromadu štěrku. Kaluž zůstává kaluží, i když se v ní zrcadlí slunce. Druhý proud postupuje rychleji. Bohužel, často všechno sklidí ten, kdo nic nezasel. Jak se do lesa volá, tak hajný střelbou z brokovnice odpovídá. Pole, jakkoliv úrodné, bez obdělávaní úrodu nepřináší.

Pohromy připomněly povinnou úctu k bohům. Pohrdne potoky, když začne pít přímo z pramenů. Protože je nebe modré, mám slzy v očích. Často, když odplují mraky, nastane zářivý den. Vzdělání je sladký plod hořkého kořene. Příroda neříká nikdy nic jiného, než říká moudrost.

Země je společná matka všech smrtelníků. Jednat ve shodě s přírodou je rozumnému tvoru totéž, jako ve shodě s rozumem. Žádné umění nemůže napodobit mnohotvárnost přírody. Ctnost, tak jako silná a vytrvalá rostlina, zakoření všude, kde najde ušlechtilou povahu a snaživou duši. Víte co musíte udělat, aby neuschla kapka vody? Vlít ji do moře.

Když lidé oddělují prospěšnost od čestnosti, obracejí naruby základní zákony přírody. Železo je škodlivé, ale škodlivější než železo je zlato. První a nejlepší učitelkou lásky k rodičům je příroda. Sama příroda nás vede k tomu, abychom milovali své potomky. Pravá sláva vyhání kořeny a ještě se rozrůstá, kdežto všechno neupřímné opadává jako květ a žádná přetvářka nemůže mít dlouhé trvání.

Cokoli pod zemí je, to doba na světlo vydá; zakope, skryje, co září. Ctnost je ve společnosti nejednou jen popíráním přírody. Tam, kde víno vchází, tajemství vychází. Cesta kolem propasti je často jedinou cestou, která kolem ní vede. Jaro je roční období, kdy je vám do zpěvu, přestože máte boty plné břečky.

Rostlina dává květy, a květy, padajíce ke kořeni, vytvářejí mu mrvu. Stejně vše se má s člověkem. Strom neoklameš: roste podle toho, jaký mu dáš směr. Jsem jako strom, který se může kdykoli obnovit svou mízou. Nechci zanechati žádnou naději neukojenou. Jenom blázen může opakovat přírodu.

Móda se sice mění často, ale nikdy se nezřekne fíkového listu. Je to vzácná shovívavost přírody, že nás tak dlouho nechává naživu. Jako na velkém temném nebi odstiňuje se několik hvězd, tak se ukazují v našem životě na velkém podkladě utrpení, světla, která jsou jeho květy. Příroda používá lidské fantazie jako prostředku, aby mohla pokračovat ve své tvůrčí činnosti.

I po té nejhlučnější bouřce přichází tichý déšť. Rostlina, která kvete, je u konce. Nemůže růsti, leč vyčerpává svou mízu. Každý nový horizont je krokem ke konci. Jsou tací, co přijdou k moři, ale vodu v něm nevidí. Člověk je korunou deseti tisíců tvorů.

Mezi čtyřmi moři jsou si všichni lidé bratry. Jsou-li tři lidé jedné mysli, pak se i hlína ve zlato promění. Člověka neposuzuj podle jeho zevnějšku. Vodu moře nelze měřit korcem. Nebesa lze zrakem obsáhnout, zemi lze poměřit, jen lidská touha je bez hranic. Pro lidi znamená tvář tolik, jako kůra pro stromy.

Člověk spěje nahoru, voda teče dolů. I když se kamení ve zlato promění, ani pak ještě nejsou lidé spokojení. Lidé jsou stejní, když po něčem marně netouží, jako je rovná hladina vody, která neteče. Hlava je pro člověka právě tak důležitá jako koruna pro kmen stromu. Voda a země domova si vytvářejí své plémě.

Nerozpomene-li se člověk sám na sebe, nebe a země ho zničí. Deset roků je třeba k vypěstování stromu, avšak sta let k vychování jednoho člověka. Co je pro člověka jeho jméno, to je pro strom jeho stín. Je snadné přenášet hory a měnit koryta řek, povaha člověka se však mění těžko. Člověk prochází životem tak, jako se cestující po mořích plaví.

V horách se vyskytují i tisícileté stromy, sotva však se setkáš se stoletým člověkem. Suchý strom z jara zase vypučí, jen člověk není dvakrát mlád. Člověk žije jen jednu generaci, květina jen jedno jaro. Mládí, nepošklebuj se šedivé hlavě, neboť jak dlouho zůstane květina červená a svěží? Spočítám sice pohyb nebeských těles, ale na lidské bláznovství jsem krátký.

Staří lidé jsou shrbení a samotářští, staré stromy mají suché, holé větve. Stáří chybí vřelá srdečnost, jako suchému dni svěží rosa. Stane se, že zelený list moruše opadne dřív než žlutý list. Z těch četných krásných věží ze starých časů je dnes polovina zarostlá trávou. Jak by mohli lidé zmeškat jaro, když i žluva a květiny pro jeho konec truchlí?

List ohlašuje podzim. K lampiónové slavnosti nepatří mandarinky a k jaru řepy. Dítě potřebuje kaši, kořeny hnojivo. Dvě liliové nožky stojí džbán plný slz. Po třech suchých letech a po jednom dni na cestách všichni doufají v dobré počasí. Kdo jíš rýži, nezapomeň na toho, kdo ji vyséval.

V horách žij z hor, při povodí z vody. Jde-li kdo až na kraj světa, je to vždy jen pro misku rýže. Hlína je všude dost dobrá na to, aby v ní mohl být člověk pochován. Přinese-li někdo darem ve vzdálenosti tisíc li husí brk, pak jdi tisíc li a poděkuj mu ušlechtilým jasmínem. Oči jsou veliké, žaludek malý.

Zelenina ze zahrady předčí nejvzácnější pochoutky. Čtvrtka pomeranče chutná právě tak dobře jako celý. Jeden záhon řepy, jeden zelí - každému podle jeho chuti. Nemíchej studniční vodu s vodou z řeky. Piješ-li vodu, mysli na pramen.

Vzdálená voda blízkou žízeň neuhasí. Pro žíznivého je kapka vody sladká jako rosa. Pro opilého nemůže být nic horšího, než mu nalít ještě jeden pohárek. Kdo má rád ředkev, také ji vysévá. Jedno zrnko písku na druhém vytvoří nakonec pagodu. Jedno semínko potřebuje dobrých sedm danů vody.

Rovné stromy se porážejí jako první, sladké studny se čerpají jako první. Kdo nepřekoná horský hřeben, nedojde k ... V přírodě nenajdeš dva stejné stromy, dva stejné klasy ... Nic se neopakuje, fantazie přírody je neopakovatelná. Miluji přírodu! Zvlášť když má míry 90-60-90.

Když se kal usadí, voda se pročistí. O budoucnosti přírody se nerozhoduje u zeleného stolu. Abyste "měli" tekoucí vodu, musíte ji pustit a nechat téci. Bouře zpevňují kořeny stromů. Od lidí, stejně jako od počasí, lze očekávat to nejlepší i to nejhorší.

Danajský dar přírody

Dar zrádný, zhoubný nebo nevýhodný, který obdarovanému způsobuje jen potíže, nepříjemnosti nebo ztráty. Proč ale zrovna „danajský“? Na západním pobřeží Malé Asie poblíž Helléspontu, dnešní Bospor a Dardanely, vévodilo kraji hrdé město Trója. Jeho korunní princ Paris, známý svými soudy, v něm ukryl krásnou Helenu, kterou unesl ze Sparty. Její manžel Meneláos sebral vojsko a jel si pro ni. A byla z toho trójská válka.

Kdo byli Danaové?

Dopodrobna ji ve svých eposech popsal Homér, který taky pro Řeky používal jméno Danaové. Danaos, syn egyptského boha Béla, byl pánem Libye a Argu a praotcem kmene Danaů. A nebojácní Danaové, tedy Řeci, po mnoho let Tróju obléhali.

Byl mezi nimi třeba mytický hrdina Achilles anebo ithacký král Odysseus, který po deseti letech patové situace přišel se lstí. Navrhl nechat to koňovi, sbalit se, odplout a u Tróje nechat jen obrovitého dřevěného koně. Velkého tak, aby se do něj mohl ukrýt i se svými vojáky.

Trojský kůň

„Bojím se Danaů, i když dávají dary. Jsou lstiví a proradní,“ varoval kněz Láokoón. Ale Trójští na něj nedali, a dokonce část hradeb zbořili, aby obrovského koně do města dostali. Láokoón popadl kopí a na koně zaútočil. Z moře se ale vynořili dva hadi a kněze i s jeho dvěma syny zardousili.

Trójané si to vyložili tak, že ho bohyně Athéna potrestala za to, že vztáhl ruku na jejího koně. A s velkou slávou vtáhli gigantickou sochu na rynek. Začali slavit, víno teklo proudem, a když byli všichni pod obraz, Odysseus i s kumpány vylezli z koně, všechny pobili a město zapálili.

Tak po deseti letech skončila horoucí láska Parida k Heleně a trójská válka. Nikoli mocí, ale lstí. A mohl za to ten danajský dar.

tags: #priroda #jako #dar #význam

Oblíbené příspěvky:

• Různé emise
• Možnosti recyklace textilu
• Činnost Pavla Čecha v oblasti ekologie
• Podmínky práce recyklátorů v ČR
• Problémy s emisemi Fiat Panda