Recyklace textilu: Informace a možnosti

Recyklace je pojem, se kterým se setkáváme denně, a to v různých oblastech našeho života. Není čemu se divit. Vědomí o omezených zdrojích naší planety a nutnosti jejich udržitelného využití vedou k rostoucímu využití recyklovaných materiálů v oděvním průmyslu. Recyklace materiálů pro výrobu těchto látek má menší dopad na životní prostředí než výroba nových vláken.

Recyklace textilií je systém sloužící k racionálnímu využití odložených textilií a textilních odpadů. Textilní odpad obsahuje znehodnocené nebo poškozené textilní suroviny, odpady polotovarů a hotových výrobků z textilní výroby, textilie vyřazené z provozu nebo ze spotřeby v důsledku ukončení životnosti.

Použité textilie sbírali nebo skupovali po domech asi od 18. až do 20. století hadráři (nebo haderníci) a prodávali je nejdříve papírnám a později trhárnám na přípravu k výrobě příze. Systematická recyklace textilií byla poprvé zavedena v prvních letech 19. století. Asi od poloviny 19. století se stalo italské Prato nejznámějším střediskem zpracování textilních odpadů.

V ČR byl textil jako sběrná surovina označen už v bývalém Československu Vládním nařízením ze dne 8. března 1949 č. V současné době organizují sběr většinou zpracovatelské podniky nebo charitativní spolky (ať už přes kontejnery na pevně stanovených místech nebo dočasné, odnos na sběrná místa nebo odvoz v určitých termínech od domu). Nicméně i charitativní spolky sbírající textil fungují komerčně a výtěžek z prodeje textilu používají na financování nebo materiální zajištění charitativních projektů tak i nákladů na sběr, svoz a třídění textilu. Někteří výrobci speciálních textilií organizují vlastní sběr, např.

Sběr textilu v ČR je pak realizován v režimu sběru odpadu nebo předcházení vzniku odpadu (tzv. Nejedná se o kolektivní systémy zpětného odběru, ale o komerční subjekty nebo neziskovky. Textil nelze recyklovat zpět na původní materiály v běžném měřítku.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Od roku 2025 však platí povinnost odděleného sběru textilu, vycházející z evropské legislativy. V roce 2018 přijala Rada Evropy nová pravidla pro nakládání s textilními odpady a povinností členských států EU zavést do 1. ledna 2025 tříděný sběr textilu. Obce tak budou mít zákonnou povinnost nabídnout občanům nějaký ze způsobů odevzdání použitého textilu. Separace textilu by tak měla fungovat stejně jako třídění plastů, papíru nebo skla.

Zpracovatelé takového textilu si pak budou muset zajistit povolení ke sběru textilního odpadu. Podle návrhu legislativy budou výrobci oblečení odvádět finanční příspěvky, které se obcím přerozdělí na následné zajištění recyklace (tzv. systém rozšířené odpovědnosti výrobce). Cílem je omezení skládkování textilního odpadu a větší míra jeho recyklace.

Organizace zabývající se sběrem a tříděním textilu v ČR jsou charitativní organizace jako Diakonie Broumov, Diecézní charita Brno, Adra, Armáda spásy, Coretex CZ SE ve spolupráci s Červeným křížem a společnosti s ručením omezeným jako Potex (poskytuje třídění textilu neziskovým organizacím a podporuje společnosti Kapka naděje a Linka bezpečí), Koutecký, Dimatex, Kapex, E+B Textil, H.B.

Proces recyklace textilu

Ke zpracování odpadů k použití jako hodnotná druhotná surovina se musí textilie roztřídit podle materiálového složení, barevného odstínu, technologie původního zpracování atd. Až do 21. století se tato práce prováděla manuálně, tzn. s vysokými mzdovými náklady, bez záruky přesnosti a u velké části směsových textilií byla prakticky neproveditelná.

Asi od 2. dekády tohoto století se především v západní Evropě intenzivně zkoumají možnosti automatického třídění. Součástí švédského projektu SIPTex bylo v únoru 2021 zahájení provozu v prvním průmyslovém závodě na světě se zařízením na automatické třídění textilií k recyklaci s roční kapacitou 24 000 tun.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Princip třídění: Kamera měří vlnovou délku v oblasti spektra 780-2526 nm, které je konzistentní s frekvencí hlavních skupin organických molekul textillních materiálů. V paměti počítače jsou uloženy parametry mnoha materiálů, se kterými se s pomocí algoritmu hlubokého učení srovnávají měřené hodnoty a dávají elektronický impuls třídícímu mechanizmu k zařazení testovaného předmětu k patřičnému druhu materiálu (v závislosti na programu až cca 40 možností).

Plošné textilie z umělých vláken se třídí (pokud se dají rozpoznat) podle druhu. Naprostá většina druhotných surovin se získává ve formě vláken. V přípravně ke spřádání se materiál zbavuje slupek, vlákenných smotků a prachu a niťových příměsí rozvolňováním na klepacích a čechracích strojích.

K rozvolnění plošných textilií se používají trhací stroje. Stroj sestává z 1-5 bubnů opatřených ocelovými kolíky (cca 1-2/cm², délka 4-5 cm). Před trháním se obzvlášť znečištěné odpady musí prát, případně karbonizovat (vlna) a napouštět olejovou emulzí. Intenzita trhání se přizpůsobuje druhu předkládané textilie (viz Třídění). Niťové odpady se dodatečně rozvolňují na druzetách a garnetách (působících podobně jako mykací stroje).

Částečně rozvolněné plošné textilie a niti z umělých vláken, obzvláště filamentové odpady se krátí na délky do 10 mm na gilotinových nebo kruhových sekacích strojích.

V 20. století se v západní Evropě zpracovávalo recyklací asi 25 % textilních odpadů. Např. v Německu se v roce 1994 vyřadilo 1,8 milionu tun použitých textilií, z těch šlo 23 % do prodeje jako second hand, 4 % se využila jako druhotná surovina a 73 % se nějakým způsobem zničilo (podíl spáleného materiálu na výrobě tepelné energie nebyl evidován).

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Ze shora uvedených západoevropských údajů se dá odvodit, že z opotřebovaných textilií a z textilních odpadů by v současné době bylo možné získat ročně asi 15 milionů tun druhotných surovin. Z příkladů výrobků z recyklovaných textilií nabízených v první dekádě 21. století:

• netkané textilie (např.
• mykané příze s 50 % podílem recyklovaného materiálu
• multifilamentní příze z polyamidu 6 (Econyl)
• ploché textilie z polyesteru (trevira CS)

S recyklací vlny začal Angličan Law v roce 1813. Asi od poloviny 19. století je průmyslová recyklace a zpracování „trhané“ vlny značně rozšířeno v Itálii, v 21. století je tento obor známý také z Indie a Číny. V roce 2019 byla celosvětově zaznamenána recyklace 70 000 % tun (cca 7 % z celkového množství prané vlny). Recyklovaná vlákna se používají zpravidla jako příměs pro netkané textilie, oděvní textilie a kompozity.

Směsové příze se vyrábějí např. Označení střížní vlna nebo panenská vlna (virgin wool) se používá zejména u oděvních textilií pro celovlněné výrobky bez příměsi recyklovaných vláken. Pro tyto materiály se uděluje od roku 2019 tzv.

Dimatex: Cesta textilního odpadu

Co vše se může stát z textilu, který lidé vytřídí do kontejnerů na textil od Dimatexu? Garantujeme, že je u nás textilní odpad z 95 % recyklován. V České republice se používá na výrobu čisticích tkanin, geotextilií, čisticích plachetek a střešních lepenek. Zpracováváme textil pro použití v automobilovém, strojírenském a stavebním průmyslu v ČR. Kvalitní kusy oblečení věnujeme charitě a na obecně prospěšnou činnost.

Nabízíme čisticí hadry - savé materiály, které se převážně využívají v průmyslu. Zároveň z odpadové části textilu a LDPE nabízíme textilní kompozit.

Tento materiál je z 95 % složen z odpadové části textilu a LDPE. Materiál je nabízen jako profil v různých délkách a tvarech. Jelikož se jedná o bezúdržbový materiál, vyrábíme z něho převážně městský mobiliář - lavičky, stoly, květináče. Ideálním využitím našeho recyklátu je výroba krytu na kontejnerová stání.

Třídíte u vás ve firmě odpad, případně máte nějaké firemní „eko“ či udržitelné vychytávky (např. Investují tak do budoucnosti - materiál netrouchniví, není třeba se o něj starat. Jeho nákupem tak eliminují budoucí náklady.

Udržitelnost a recyklace v textilním průmyslu

Pro výrobu látek je potřeba velké množství vody, chemikálií a fosilních paliv. Jak jste jistě zaznamenali z médií, textilní výroba (především v Asii) velmi zatěžuje životní prostředí. Proces výroby ze starého oblečení začíná pečlivým tříděním na základě kvality látek. Méně kvalitní látky jsou použity na výrobu izolačního materiálu v automobilovém průmyslu nebo papíru. Kvalitní materiály jsou nastříhány na malé části, které jsou následně drceny a rozpuštěny. Výroba látek z PET lahví probíhá podobným způsobem.

Výroba těchto materiálů probíhá za podmínek, které respektují práva a zdraví pracovníků. Zastáváme principy fair trade a dbáme na to, aby byly dodržovány všechny normy pracovních podmínek.

Úplet a teplákovina z recyklovaných materiálů jsou poměrně odolné látky, které lze prát v běžné pračce. Vhodná teplota praní je kolem 30-40 stupňů. Prací prostředky by měly být bez agresivních chemikálií, jelikož mohou poškodit strukturu těchto recyklovaných materiálů.

Potex: Sběr a recyklace textilu

V 14 prosince, 2023 od Sběrné kontejnery na textil nejrůznějších charitativních organizací se v českých městech v poslední době vyrojily jako houby po dešti. Rozmístěno bylo přes 600 oranžových kontejnerů na textil společnosti Potex, které se nacházejí nejen v Praze, ale také v jejím okolí. Specializuje se na sběr a recyklaci použitého textilu, obuvi, bytového textilu a doplňků.

Potex se věnuje sběru a třídění použitého oblečení, ale také kabelek či jiných módních doplňků. Kontejnery má zatím rozmístěné pouze v hlavním městě a v jejím nejbližším okolí, ale pokud například likvidujete obchod nebo pořádáte bleší trh a chcete neprodané oblečení darovat, můžete si přímo na stránkách společnosti objednat odvoz. Potex už takto spolupracuje s několika organizátory bleších trhů.

Čím se Potex liší od ostatních podobně zaměřených organizací? Především je to tím, že spolupracuje převážně s neziskovými organizacemi. Patří mezi ně Klokánek, organizace Naděje pomáhající lidem bez domova, či občanské sdružení Progressive zabývající se prací s drogově závislými. Spolupráce s těmito centry probíhá doslova na míru.

Ale i oblečení, které už nikdo neunosí, se Potex snaží recyklovat. Do kontejnerů můžete také vhodit větší kusy látek a vlnu. Z těchto materiálů se dají vyrobit třeba přikrývky nebo výplně čalounění. Peníze z textilu prodaného k dalšímu zpracování pak Potex využívá na podporu organizací, pro které jsou peněžní dary více užitečné.

V roce 2023 se Potex podařilo odklonit z odpadového toku přes 2 750 tun textilu, což je výrazný nárůst oproti předchozím letům, což šetří přírodní zdroje a omezuje emise skleníkových plynů. Zároveň se jim podařilo dosáhnout 21,7% nárůstu množství textilu sesbíraného ve srovnání s rokem 2022.

Problémy a výzvy recyklace textilu

Existuje několik důvodů, které brání jednoduché recyklaci textilních materiálů. Textil měl být už v roce 2019 zařazen mezi komodity se zpětným odběrem. Nestalo se tak. Problémem je, že funkční recyklační infrastruktura prakticky neexistuje.

Výsledkem dlouhodobého neřešení problematiky jsou tisíce tun vytříděného textilu, který nebude možné efektivně zpracovat - a skončí buď energetickým využitím, nebo exportem do zahraničí. Obuv patří k nejproblematičtějším odpadům vůbec.

V České republice má použitý textil obecně nízkou hodnotu. Jsme do značné míry konfekční odkladiště a oblečení běžně prodávané na domácím trhu nemá vysokou materiálovou ani tržní cenu. Jiná situace je v zemích s vyšší kupní silou, kde obsah sběrných kontejnerů vykazuje vyšší kvalitu i hodnotu - tedy odolnější materiály, lepší zpracování a menší opotřebení.

Doporučení a možnosti pro spotřebitele

Nejúčinnější způsob, jak snížit dopady textilního odpadu, je opětovné nošení - tedy princip re-use. Milovníky konfekce a dobře viditelných značek nikdo nepřesvědčí o tom, že logo na rukávu z oděvu nedělá hodnotný výrobek. Nechtějí slyšet, že i velmi drahý kus oblečení je často krátkodobý produkt vyrobený v nízkonákladové výrobě v Asii.

Kompostovat lze jen textil ze 100% přírodních materiálů, jako je pravá bio bavlna, vlna, len, konopí, juta nebo bambus, a to bez chemických úprav, barviv a příměsí. Drtivá většina konfekce tzv. rychlé módy je vyrobena z polyesteru, polyamidu, akrylu nebo nylonu, případně ze směsí s bavlnou.

Textilní průmysl a životní prostředí

Odpadní vody vznikají především v procesu, který se velmi poeticky nazývá „zušlechťování textilií“. Tyto vody obsahují zbytky chemických látek, barviv, pomocných chemikálií a anorganických solí. Jsou často silně zabarvené, teplé a chemicky zatížené. Textilní výroba je výrazně energeticky náročná. Spotřebovává elektrickou energii, zemní plyn i páru - a to jak při výrobě vláken, tak při jejich zpracování, barvení a sušení.

Podle řady zdrojů patří textilní průmysl mezi nejvýznamnější znečišťovatele životního prostředí. Jde především o zbytky chemických barviv, aditiv, pomocných látek a technologických chemikálií. Dalším vážným problémem jsou mikroplasty.

Řešení a inovace

Chemická recyklace je považována za jednu z mála cest, jak alespoň částečně snížit enormní množství textilního odpadu vznikajícího v důsledku tzv. rychlé módy. Cílem je rozložit syntetická vlákna na základní „stavební jednotky“ a následně z nich znovu vyrobit vlákno kvalitou srovnatelné s tzv. panenským materiálem.

V budoucnu na náklady spojené se sběrem a svozem budou obcím přispívat samotní výrobci. Ministerstvo proto při přípravě EPR systému na textil bude prověřovat možnou variantu, která by umožnila sběr textilu i na vybraných prodejních místech.

„Ročně se podle expertních rozborů MŽP v tuzemsku vyhodí okolo 180 tisíc tun textilu. Zřízením sběrných míst v obcích se uleví třídicímu systému a bude možné textil recyklovat efektivněji,” doplnil podstatná data ministr Hladík.

tags: #recyklace #latek #kopex #informace

Oblíbené příspěvky:

• Naše hodnocení odpadkových košů Plafor
• Aktivity ČSOP zaměřené na ochranu mokřadů
• Klimatické faktory a produkce mléka
• Pohádka o VALL-I a jeho poslání
• Podmínky svozu odpadu