Tiché údolí: Ochrana přírody a informace o rezervaci

Přírodní rezervace Roztocký háj - Tiché údolí severně od Prahy na Únětickém potoce, levostranném přítoku Vltavy, je příkladem ostrůvku krajiny, který se zázračně zachoval v těsném sousedství obytné a průmyslové zástavby.

Přírodní rezervace Údolí Únětického potoka se nachází na severozápadním okraji Prahy mezi Suchdolem a Úněticemi, na pravém svahu údolí Únětického potoka.

Dnes působí okolí této naučné stezky dojmem klidného koutu přírody, který ožívá jen víkendovým ruchem návštěvníků.

Historie a vývoj krajiny

Nejdříve ho formovaly jen přírodní síly - ve čtvrtohorách postupně vznikal činností vodních toků vltavský kaňon, a ten svojí členitostí a různorodostí podmínek napomáhal šíření rostlin a živočichů. V pravěku se přidal vliv člověka - lidé tu trvale žijí již 7000 let.

Toto působivé místo bylo osídleno již v paleolitu a od počátku neolitu (od 5. tis. př. n.l.) je osídleno nepřetržitě. Slované se zde poprvé objevili patrně již v 6.století a průkazně se tu usadili v 10.století. Z konce 3. tisíciletí pocházejí nálezy přímo z úpatí Holého vrchu u obce Únětice (středoevropská únětická kultura doby bronzové). Podle nedalekých archeologických nálezů byla popsána únětická kultura, která měla ve střední Evropě v době bronzové po pět století hlavní roli.

Čtěte také: Kmenové listy v tichém společenství

Tak jako většina české krajiny, prošlo i toto území v uplynulých dvou staletích nápadnými změnami. Až do 19. století byla většina údolních svahů díky tradiční pastvě velkého počtu domácích zvířat, hlavně ovcí, prakticky odlesněna. Když pastva v polovině 20. století ustala, byla část ploch zalesněna. Údolní nivuÚnětického potoka kdysi proměnila výstavba zdejších čtyř mlýnů s náhony a mlýnskými nádržemi, v jejichž okolí vznikly kosené louky.

Přírodní bohatství a ochrana

Důvodem ochrany je přírodě blízký ráz území, původní květena, drobná zvířena a lesní porosty. Předmětem ochrany jsou zde skalnaté svahy, zbytky stepi, vřesovišť a především údolní niva Únětického potoka mezi Úněticemi a Roztoky. Do chráněného území patří též hřeben Kozích hřbetů a Holý vrch.

V přírodní rezervaci Roztocký háj - Tiché údolí se na části plochy dochoval přirozený les a v něm se vyskytují typické a významné druhy fauny bezobratlých. V přírodní rezervaci Údolí Únětického potoka jsou nejcennější potoční niva, zbytky vřesovišť na severních svazích a skalních stepí a lesostepí na skalnatých hřbetech na k jihu obrácených svazích údolí s bělozářkou liliovitou, křivatcem českým, vemeníkem dvoulistým a dalšími. Je to lokalita s jedním z největších druhových bohatství hmyzu v Praze.

Chráněné území zaujímá okolí asi 3 km dlouhého údolí, které bylo vyhloubeno Únětickým potokem v proterozoických (starohorních) horninách, většinou v břidlicích, prachovcích a buližnících. Posledně uvedená hornina je tvořena křemenem, je tedy nejtvrdší a v okolí potoka tvoří skalní útvary, které nepodlehly erozi tolik, jako okolí (z buližníku jsou např. Kozí hřbety). Holý vrch spolu s Kozími hřbety je tvořen morfologicky vystupujícími proterozoickými silicity (buližníky), v Žalovské rokli jsou pleistocénní spraše.

Fauna

Žije tu i početná ptačí populace (asi 80 druhů - hnízdí tu např. i žluna zelená, žluna šedá a krutihlav obecný). Struktura ptačí populace odpovídá přírodním podmínkám a prostředí, které ji úměrně a vyváženě diverzifikují. Dominují drobní pěvci, jejichž druhovou skladbu podporují listnaté porosty chladnější potoční nivy i sušší lesy na bočních svazích. Vtroušené porosty jehličnatých dřevin zvyšují druhovou rozmanitost ptáků (sýkora parukářka, oba druhy králíčků nebo čížek lesní). V celé lokalitě chybí vodní ptáci.

Čtěte také: Tiché údolí a přírodní rozmanitost

Mlýny v Tichém údolí

Zajímavou částí procházky údolím potoka jsou pozůstatky bývalých mlýnů. Nejznámějším z nich je Trojanův mlýn, kde se v 70. letech natáčel seriál o osudech dvou písařů - p. Bouvarda a p. Pécucheta (podle Flaubertova románu). Mlýn se připomíná písemně již ve 12. století. Trojanův mlýn, jehož majitel nabízí jeho prostory pro pořádání společenských akcí.

Tůmův mlýn je jedním ze zaniklých mlýnů, po kterém zbyl jen mlýnský rybník a zbytek náhonu. Po pravé straně stával kdysi Zadní nebo též Tůmův či Zbořený mlýn. Existoval zcela určitě již na počátku 18. století, jednu dobu byl majitelem p. Trojan ze sousedního mlýna. Sloužil mj. jako pekárna. Po II. světové válce byla jeho budova stržena. Založil jej Filip Trojan kolem roku 1730.

O něco později v letech 1786-87 byl postaven Suchý mlýn hostinským J. Původní budovy Suchého mlýna, který postavil hostinský J.

Další mlýn stojí v místě, kde potok mění směr toku k severu. Jmenuje se Spálený. Postavil ho v l. 1786-87 hostinský J. Burda ze Suchdola. Po několika měsících provozu vyhořel, a i když byl r. 1813 obnoven, asi se jeho majitelům příliš nedařilo, protože se často střídali. R. 1849 byl přestavěn na továrnu, která vyráběla mýdlo a svíčky. R. 1880 vyhořel podruhé. Pak tady majitel zřídil pekárnu, ale mlýn vyhořel po úderu blesku r. 1904 potřetí. Za první republiky tady působila firma s pražírnou ječmene. V současné době budova bývalé továrny sice existuje, ale není používána, mlýn slouží jako obytný dům.

Turistické informace

Na severozápadním okraji Prahy mezi Suchdolem a Úněticemi leží místo častých výletů Pražanů, PR Údolí Únětického potoka. Oblast byla osídlena už v paleolitu a nepřetržitě od neolitu.

Čtěte také: K-116 v Prokopském údolí: Historický pohled

Trasa: začíná na suchdolské vyhlídce na vltavské údolí, na níž se odbočuje z ul. Na Rybářce (odbočka žluté turistické značky). K naučné stezce se dostanete městskou hromadnou dopravou - od metra A, stanice Dejvická, autobusy č. Od poslední zastávky naučné stezky můžete pokračovat dále po žluté značce ke konečné autobusu č. 147 (zastávka Výhledy) nebo můžete projít ulicemi Pod Rybníčkem a Suchdolskou na konečnou zastávku autobusu č. 107 (zastávka Suchdol).

Kozí hřbety obcházela v raně přemyslovské době tzv. Velká cesta, která spojovala Levý Hradec a Pražský hrad.

Poté se vydáte severním směrem do Roztok. Po pravé straně uvidíte na okraji zástavby budovu bývalé restaurace Maxmiliánka. Byla pojmenována podle Maxmiliána, mexického císaře, bratra Františka Josefa I. Budova byla v 90. letech 20. století uzavřena a je v dezolátním stavu. Až sem lze dojet od centra Roztok autem. Pokud výlet plánujete s použitím vlaku či autobusu, musíte dojít až k Vltavě.

Jeďte do žst Roztoky u Prahy na trati Praha - Kralupy nad Vltavou. Do Tichého údolí u Dolního rybníka není zákaz vjezdu, parkovat lze (budete-li mít štěstí) pod Alšovou vyhlídkou na křižovatce modré a žluté značky. Další možnost je v Úněticích na návsi. Doporučujeme účastníky akce vysadit v Úněticích na návsi a čekat na ně v Roztokách u restaurace Maxmiliánka. Ulice Tiché údolí je ale velmi úzká.

Výlet po modré značce na trase Únětice, obecní úřad - Roztoky, žst. Trasa po modré značce mezi Roztoky a Úněticemi je sjízdná na horském kole a je velmi oblíbena mezi místními i Pražany. Značená cyklotrasa č. Vozíčkář Tiché údolí zvládne s pomocí schopného fyzického doprovodu.

Ochrana přírody - informace

• Kód AOPK ČR: 374
• 190 m.n.m. Byla vyhlášena r. 1951
• Vyhlášení ZCHÚ: MŠVU, 9. 9. 1951, č. předpisu: 100.988/51; dodatečná registrace ve Sbírce zákonů (Výnos MK ČSR č. 14.200/88 z 29. 11.
• Ochrana - podle zákona č. 114/1992 Sb.

tags: #tiché #údolí #ochrana #přírody #informace

Oblíbené příspěvky:

• Stavební odpad
• Jak se chovat v případě úniku radioaktivity
• Odpadkové koše Variera v kuchyni
• Zákon o ochraně přírody a krajiny - podrobnosti
• Kompostování s vaječnými skořápkami