Příroda Pyrenejského poloostrova

Pyrenejský poloostrov je území s velice různorodou krajinou. Země tvoří jakýsi most mezi Evropou a Afrikou. Nacházejí se zde pralesy i suché pouště. Na severu se tyčí sněhem pokryté pohoří Pyreneje a na jihu se rozkládají prérie.

Geografické charakteristiky

Tušili jste, že nejvyšším pohořím celého Iberského poloostrova nejsou Pyreneje, nýbrž na mapě tak trochu nenápadná Sierra Nevada? Sierra Nevada se vypíná na jihu Andalusie, asi 40 kilometrů od břehů Středozemního moře. Její hranice zhruba ohraničují města Granada na severu, Almería na jihovýchodě a Málaga na západě. Délka hlavního hřebene Sierry Nevady dosahuje přibližně 80 kilometrů. Od roku 1999 tvoří součást národního parku Parque Nacional de Sierra Nevada, s rozlohou 862 km2 největšího na území Španělska. K dalším význačným vrcholům patří Tozal del Cartujo (3 152 m), La Alcazaba (3 369 m) nebo Chullo (2 608 m). Druhý nejvyšší vrchol Pico del Veleta (3 396 m) dosáhnete poměrně snadno díky asfaltové cestě, končící jen několik set metrů pod ním. Anebo také lanovou dráhou, neboť celý jeho severozápadní svah je součástí rozsáhlého ski resortu Pradollano - lyžuje se zde od prosince do dubna.

Španělsko (baskicky Espainiako Erresuma) je stát ležící na Pyrenejském poloostrově. severoafrické državy Ceuta a Melilla mají pozemní hranici s Marokem. patří i Kanárské ostrovy v Atlantském oceánu a Baleáry ve Středozemním moři. Španělsko je parlamentní monarchií, členem Evropské unie, NATO a dalších organizací.

Pyreneje

Název pohoří Pyreneje přisuzovali starověcí Římané báji o galské princezně Pyrene, kterou zneuctil opilý Herkules, když ho její otec hostil na svém dvoře. Poté, co dívka porodila hada, prchla ze strachu do zdejších lesů, kde ji roztrhala divá zvěř... Pyreneje se rozprostírají na území tří států - Francie a Španělska, mezi nimiž tvoří přírodní hranici, a Andorra, která leží v jedné z pyrenejských kotlin. Horský pás dlouhý téměř 500 km odděluje Pyrenejský poloostrov od zbytku evropského kontinentu a od západu k východu propojuje Atlantik a Středozemní moře. Šířka Pyrenejí dosahuje ve střední části pohoří až 140 km.

Pyreneje byly formovány alpínsko-himalájským vrásněním ve starších třetihorách. Svým stářím toto pohoří dalece přesahuje Alpy - sedimenty se ve zdejších pobřežních pánvích začaly usazovat již během druhohor. Geologické složení pohoří je rozmanité, s převahou břidlice, vápnitého pískovce a vápence, který je silně prostoupen krasovými jevy. Podloží Pyrenejí je také bohaté na termální prameny. Díky hojnosti žuly, která je obzvlášť odolná vůči erozi, má horský řetězec masivní a neopotřebovaný charakter.

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Nadmořská výška Pyrenejí se od západu na východ zvyšuje, v centrální části je nejvyšší a východní část je výškově vyrovnaná, dokud nepoklesne v nejvýchodnější části zvané Albères. Nenajdeme zde souvislý hlavní hřeben, spíše jednotlivé masivy. V nižších polohách horský pás příčně rozděluje množství říček na malá údolí. Na jižní španělské straně Pyrenejí se nachází rozsáhlé předhůří, svahy jsou zde delší a stupňovité. Reliéf Pyrenejí má rozmanitý charakter, holé vápencové štíty střídají oblé hřbety pokryté lesy a horskými loukami. V úrodných kotlinách je prostor pro pěstování zemědělských plodin a ve východní části Pyrenejí najdeme slunečné terasy s vinicemi. Západní část pohoří je provrtána krasovými jeskyněmi. Monumentální prvky v reliéfu Pyrenejí vymodeloval ledovec.

V době ledové zasahoval až k hranici 500 m n. m.na severní straně a k 1 000 m n. m. na straně jižní. Během posledních sta let však 90 % ledu roztálo a rychle ho ubývá i nadále. Dnes se ledovce vyskytují v západních a středních Pyrenejích, zejména na severních svazích nejvyšších hor v úzké části kolem hřebene. Pyreneje vděčí ledovcové činnosti za překrásná údolí zakončená rozsáhlými kary (přírodní kotle ve tvaru U ohraničené strmými stěnami). K nejpůsobivějším karům patří zaledněný půlkruh Cirque de Gavarnie.

Přístupné průsmyky jsou v Pyrenejích vzácné a vzhledem k jejich vysoké nadmořské výšce bylo v horách vybudováno mnoho tunelů. Na západě je hlavním průsmykem Somport a na východě Puymorens. Střed pohoří protíná silnice mezi obcemi Bielsa a Vielha. Nejvyšší silniční průsmyk v Pyrenejích je Port d'Envalira v Andoře - se svými 2 408 m n. m. Nejvyšším vrcholem Pyrenejí je Pico de Aneto (3 404 m) v masivu Maladeta, následuje Pico Posets (3 375 m) na španělské straně pohoří a Monte Perdido (3 355 m), které zasahuje na území Španělska i Francie. Nejvyšší hora Andorry se nazývá Coma Pedrosa (2 946 m).

Pyreneje jsou bohaté na vodní toky. Horské potoky a říčky se sbíhají v širokých proláklinách na obou stranách pohoří - na severní straně ústí do francouzské řeky Garonny a na jihu do španělského Ebra. Mnoho pyrenejských řek má pro svůj rychlý spád ideální podmínky pro rafting, např. Noguera Pallaresa, Gallego, Ara, Cinca či Esera. Horské bystřiny (zvané gaves) často vytváří působivé vodopády. V Pyrenejích chybí velká jezera, vyskytují se tu spíše soustavy menších ledovcových jezírek. V krasovém podloží vyvěrá množství horkých pramenů.

Klima

Ve Španělsku lze rozlišit čtyři typy klimatických oblastí: moře, vnitrozemí, severní atlantické pobřeží a Kanárské ostrovy. a východě země se vyznačuje velkým počtem slunečných dnů a mírnou zimou. v zimě. roku. Zimy bývají studené a větrné, léta zase horká a většinou bezoblačná. Odlišné počasí lze čekat na severu, v oblasti od Pyrenejí po severozápadní cíp poloostrova. Zimy jsou tu poměrně mírné a léta teplá. průběžně hodně prší. Nejvlhčím obdobím jsou poslední tři měsíce v roce. a převažující pobřežní větry způsobují často mlhu podél severozápadního pobřeží. celý rok.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Průměrné teploty se v rámci Pyrenejí výrazně liší. Teplota v horách zpravidla klesá s nadmořskou výškou, každých 100 až 200 m se ochladí o necelý 1 °C. Průměrný roční úhrn srážek činí cca 1 500 mm. Srážkově bohatší je francouzská strana Pyrenejí a také jejich západní část, kterou ovlivňuje vlhký vzduch od Atlantiku. V této oblasti se také vyskytuje prudký vítr a mlhy. Východní Pyreneje jsou sušší a slunečné, ani zde však nejsou výjimkou letní odpolední bouřky. V létě ochlazuje obě pobřežní oblasti moře a teplota může být paradoxně vyšší ve vnitrozemské části hor. Sněhové přeháňky se mohou objevovat už od října a sníh se drží v nejvyšších částech hor až do června/července.

Flóra

Až na oblast Extremadury s vysokými horami, močály v deltách řek či suché krajinné typy v údolí řeky Ebro nebo u Almeríe byl Pyrenejský poloostrov zřejmě pokryt původně lesem a buší. Více než 40 000 kilometrů čtverečných, zejména na jz. Španělska, pokrývají dehesas (pastviny). Tato krajina dubů zimních, cesminovitých a korkových se světlým podrostem, je zimním ůtočištěm téměř všech severoevropských jeřábů a milionů dalších tažných ptáků, ale i životním prostorem orla, supa, čápa bílého, špačka, vlhy pestré či mandelíka. Zajímavou vegetační formou je makchie (španělskymatorral ), přechodné stadium k mediteránnímu tvrdolesu. Spásáním se proměnilo v degradovanou trvalou formu.

Vlivem atlantického klimatu se v severošpanělské Asturii, Galicii a Kantabrii vyvinula zcela odlišná vegetace. Původně se tu vyskytovaly středoevropské druhy stromů a keřů jako dub letní, dub zimní, buk, bříza nebo líska.

V Západních srážkově bohatších Pyrenejích se flóra podobá středoevropské. Vegetace ubývá směrem k východu, kde převažují neúrodné kamenité oblasti. Na úpatí hor se často vyskytuje dub cesmínovitý, zimní a korkový a další opadavé stromy (jasan, javor klen, jilm aj.). Ve vyšších polohách (cca 1 200 až 1 700 m) převládá jedle bělokorá spolu s bukem lesním, v kotlinách se daří borovici pyrenejské. Ve vysokohorských pásmech roste borovice černá, borovice kleč a krásně kvetoucí janovce a rododendrony. Nad hranicí lesa se rozprostírají barevné alpínské louky - můžeme zde objevit krokusy, ocúnovce, prvosenky, dřípatky, lilie, orchideje i hořce. V létě rozkvétají pěnišníky, narcisy a kosatce. Mezi více než 150 endemických rostlin patří např.

Fauna

Také fauna Pyrenejí je druhově velmi rozmanitá. V lesích se hojně vyskytují jeleni, divoká prasata, divoké kočky, lišky a jezevci. Kamenité oblasti jsou domovem kuny skalní, svišťů a dnes již opět hojně rozšířených kamzíků (největší stádo ve Španělsku žije v parku Cadi-Moixeró). V méně přístupných oblastech nechybí ani živočichové z řad ohrožených druhů, jako je rys ostrovid a medvěd hnědý. V národním parku Ordesa lze vzácně spatřit kozorožce pyrenejské. K dalším endemitům se řadí např.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Pyreneje jsou bohaté na ptačí druhy. Vyskytuje se zde tetřev velký, kavky a vrány alpské, z dravců jestřáb, káně lesní, orel skalní, sup bělohlavý i sup hnědý. Vzácně lze zahlédnout ohroženého supa bradatého a orla královského.

Chráněná území

Příroda Pyrenejí je jedinečná svou rozmanitostí a divokou krásou. Její nejvzácnější ekosystémy získaly status chráněného území. V Pyrenejích se nacházejí hned tři národní parky, všechny v centrální části pohoří. Národní park Aigüestortes y Estany de Sant Maurici (141 km²) zahrnuje dvě údolí ve výšce od 1 600 do 2 000 m obklopená vysokými štíty. Nachází se zde kolem dvou stovek ledovcových jezer. Druhým parkem je Ordesa y Monte Perdido (155 km²) v kaňonu sevřeném až 800 m vysokými skalními stěnami. Jeho dominantou je nejvyšší vápencový vrchol Evropy Monte Perdido. Na NP Ordesa y Monte Perdido navazuje ve francouzské části rozlehlý národní park Pyreneje (457 km²), který zahrnuje šest údolí a také velkolepý ledovcový kar Cirque de Gavarnie. Pyreneje skrývají také velké množství přírodních rezervací, např.

Aktivity

Pyreneje nabízí takřka neomezené možnosti pro pěší turistiku - jak kratší či celodenní túry, tak i náročné přechody, kdy při některých patří k nepostradatelné výbavě mačky a cepíny. Největší výzvou je téměř 500 km dlouhý, minimálně 45denní, přechod mezi Atlantikem a Středozemním mořem zvaný HRP (Haute Route Pyrenées), který vede převážně Francií. Níže položeným traverzem této trasy je GR10, který je o dalších 300 km delší.

Pyreneje jsou také skvělým místem pro sjezdové lyžování, běžkování a skialpinismus. Zejména pak jejich centrální část, kde panují nejstálejší sněhové podmínky. K nejoblíbenějším střediskům se řadí např.

Kultura a gastronomie

Pyrenejská údolí jsou úzká, a tak se v nich nevyskytují žádná větší města. Nechybí zde ale půvabná malá středověká sídla a vesničky s kamennými domy (např. Abadesses, Benasque, Torla, Lanuza, Saint-Savin...). Údolí Boí je přímo poseté románskými kostelíky, které byly zapsány na Seznam světového dědictví UNESCO. Pozoruhodné jsou pyrenejské jeskyně - kromě přírodní krásy jsou některé zajímavé i z historického pohledu, např. Vstupními branami do východních Pyrenejí jsou města Perpignan (Francie) a Girona (Španělsko), popř.

V typických pyrenejských pokrmech se objevují zejména lokální zemědělské produkty jako brambory, kukuřice, obilniny, fazole, lesní plody včetně hub a sezónní zelenina a ovoce. Zajímavá je kuchyně v přírodní rezervaci Garrotxa (tzv. „cuina volcanica“), jež využívá plodiny rostoucí v úrodné sopečné půdě, např. Častou úpravou masa je dušení a grilování. Využívá se jak vyhlášené hovězí a jehněčí maso, tak i zvěřina (srnčí, králičí, kančí) a pstruzi. Vynikající jsou také pyrenejské sýry, z ovčího mléka např. Z místního ovoce se vyrábí různé destiláty a likéry - např. trnkový pacharan nebo bylinný ořechový likér ratafia.

tags: #priroda #pyrenejskeho #poloostrova

Oblíbené příspěvky:

• Kompletní průvodce čištěním ucpaného odpadu
• Legislativa a objem odpadu
• Karel Gott a Těmice
• Zařazení do 11. platové třídy
• Stanoviska ochrana ovzduší