Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 14. 8. 2019 o dovolání, které podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného A. K., nar. xy, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 7 To 162/2019, který rozhodoval jako soud druhého stupně v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn.
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se z podnětu dovolání nejvyššího státního zástupce podaného v neprospěch obviněného A. K. zrušují usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2019, sp. zn. 7 To 162/2019, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. Podle § 265k odst. 2 tr. Podle § 265l odst. 1 tr.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 18. 3. 2019, sp. zn. 3 T 179/2018, bylo podle § 223a odst. 1 tr. řádu za použití § 307 odst. 1 tr. řádu podmíněně zastaveno trestní stíhání obviněného A. K. pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále ve zkratce jen „tr. zákoník“).
Vůči obviněnému bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání pro skutek spočívající (zjednodušeně uvedeno) v tom, že dne 22. 11. 2018 ve 22:12 hodin v XY v ulici XY po předchozím požití alkoholických nápojů, kdy měl v krvi nejméně 1,60 g/kg alkoholu, v důsledku čehož byly jeho psychosenzomotorické funkce natolik ovlivněny, že není schopen bezpečně ovládat motorové vozidlo, s čímž byl též srozuměn, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. Mercedes Benz 250 D, RZ: XY, s nímž v důsledku podnapilosti a nevěnování se řízení v prostoru křižovatky ulic XY a XY narazil do zadní části zaparkovaného vozidla tov. zn. Toyota Yaris, RZ: XY, jež bylo nárazem odhozeno na vozidlo tov. zn. Opel Mokka, RZ XY, zaparkované před ním, čímž poškozenému M. B. způsobil na vozidle tov. zn. Toyota Yaris škodu ve výši 98 000 Kč a poškozenému J. Ch. na vozidle tov. zn.
Proti uvedenému usnesení podal státní zástupce stížnost, o níž rozhodl Městský soud v Praze v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2019 usnesením, sp. zn. 7 To 162/2019, tak, že ji podle § 148 odst. 1 písm. c) tr.
Čtěte také: Uloz.to a autorské právo
Proti uvedenému usnesení Městského soudu v Praze podal dovolání nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného A. K., které opřel o dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. řádu, neboť napadeným usnesením bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. f) tr. řádu, přestože v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 223a odst. 1 tr. řádu za užití § 307 odst. 1 tr.
Nejvyšší státní zástupce nesouhlasil se závěrem soudu druhého stupně, že byly splněny všechny zákonné podmínky pro postup podle § 307 odst. 1 tr. řádu.
Podle nejvyššího státního zástupce nebyla totiž splněna poslední podmínka uvedeného ustanovení pro takový postup, spočívající v tom, že vzhledem k okolnostem případu lze rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání důvodně považovat za dostačující.
Dovolatel vyjádřil přesvědčení, že použití mírnějšího postupu podle § 307 odst. 1 tr. řádu v daném případě nelze považovat za dostačující, byť by jinak podmíněné zastavení trestního stíhání přicházelo v úvahu, pokud by soud přitom využil i některé z možností obsažených v § 307 odst. 2 tr. řádu, tedy přijal by buď závazek obviněného zdržet se řízení motorových vozidel anebo složení peněžité částky na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
Nejvyšší státní zástupce připomněl, že obviněný byl stíhán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se měl dopustit tím, že v hustě obydlené oblasti při řízení motorového vozidla v podnapilém stavu, kdy měl nejméně 1,60 g/kg alkoholu v krvi (tedy značně převyšující 1 promile), způsobil dopravní nehodu, při níž způsobil škodu ve výši převyšující 160 tisíc Kč.
Čtěte také: Rizika pro jakost vody
Nadto obviněný má mít sklony k porušování dopravních předpisů.
Při celkovém uvážení všech uvedených okolností případu proto dovolatel nesouhlasil s pouhým podmíněným zastavením trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu.
Nesouhlasil ani s názorem soudů nižších stupňů, že relativně vyšší hladina alkoholu v krvi obviněného byla kompenzována stanovením maximální zkušební doby.
Podle něj měly soudy nižších stupňů za dané situace uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel nebo přijmout dobrovolný závazek obviněného, že se během zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání zdrží řízení motorových vozidel (popř. že složí přiměřenou peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti).
V takovém případě by délka zkušební doby podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 2 tr.
Čtěte také: Pracovní rizika
Na uvedených závěrech podle dovolatele nemění nic ani obhajoba obviněného spočívající v tom, že tak reagoval na nedostupnost matčina telefonu, stejně tak na tom nemůže nic změnit ani skutečnost, že obviněný nutně potřebuje řídit auto, aby mohl vozit matku do nemocnice.
Žádná z těchto okolností nemůže být považována za důvod, pro který by rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu mohlo být považováno za dostačující.
Nejvyšší státní zástupce dále porovnal odpovědnost za typově obdobný méně závažný přestupek podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu, ve znění pozdějších změn (dále ve zkratce jen „ZSP“), za který by jeho pachatel byl vždy postižen vedle pokuty též trestem zákazu činnosti, a to v rozpětí 6 měsíců až 1 rok.
K tomu zdůraznil, že řešení věci podmíněným zastavením trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr.
Využití postupu podle § 307 odst. 2 tr. řádu se podle dovolatele přímo nabízelo z důvodu povahy a vyšší závažnosti spáchaného jednání, čemuž napovídala i důvodová zpráva k zákonu č. 193/2012 Sb., kterým byl tento institut do trestního řádu zaveden.
Bylo to právě z důvodu využitelnosti tohoto typu odklonu právě i na takové případy trestné činnosti zejména v dopravě, při nichž by se (podobně jako u obviněného) jevilo využití prostého podmíněného zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu jako nedostatečné.
Podmínky pro postup podle § 307 odst. 2 tr. řádu by byly splněny, kdyby se obviněný zavázal zdržet se řízení motorových vozidel na přiměřenou dobu nebo by složil přiměřenou peněžitou částku určenou státu na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti.
Závěrem proto dovolatel zopakoval, že nebyly splněny všechny zákonné podmínky pro „prosté“ podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu, jak rozhodl soud prvního stupně.
Naopak tímto svým postupem zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, kterou nenapravil ani soud druhého stupně, který stížnost státního zástupce zamítl jako nedůvodnou.
Tím stížnostní soud zatížil své rozhodnutí vadou ve smyslu § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu.
Z uvedených důvodů proto nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení soudu druhého stupně i usnesení soudu prvního stupně a aby posledně uvedenému soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiného rozhodnutí ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr.
Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání či některých jiných opravných prostředků není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených dovolacích důvodů podle § 265b odst. l písm. a) až l) tr. řádu, resp. podle § 265b odst. 2 tr. řádu.
Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno.
Nejvyšší státní zástupce uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. f) a l) tr. řádu.
Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. řádu spatřoval v tom, že soud druhého stupně rozhodl o zamítnutí stížnosti jako řádného opravného prostředku proti usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. f) tr. řádu, ač v řízení mu předcházejícím bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání (podle § 307 odst. 1 tr. řádu), aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Podstata dovolání tak spočívala v námitkách odpovídajících dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. f) tr.
Základní výhradou uplatněnou nejvyšším státním zástupcem v podaném dovolání bylo nesplnění všech podmínek nezbytných pro podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu.
Konkrétně dovolatel namítl, že nebyla splněna podmínka uvedená zcela na konci uvedeného ustanovení, že takové rozhodnutí lze vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu důvodně považovat za dostačující.
Naproti tomu dovolatel připustil, že by bylo možno považovat za dostačující podmíněné zastavení trestního stíhání, pokud by bylo postupováno podle § 307 odst. 2 tr.
Nejvyšší soud nejprve obecně připomíná, že obviněný byl stíhán pro přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se dopustí, kdo vykonává ve stavu vylučujícím způsobilost, který si přivodil vlivem návykové látky, zaměstnání nebo jinou činnost, při kterých by mohl ohrozit život nebo zdraví lidí nebo způsobit značnou škodu na majetku, způsobí-li takovým činem havárii, dopravní nebo jinou nehodu, jinému ublížení na zdraví nebo větší škodu na cizím majetku nebo jiný závažný následek.
Podle § 307 odst. 1 tr. řádu v řízení o přečinu může se souhlasem obviněného soud a v přípravném řízení státní zástupce podmíněně zastavit trestní stíhání, jestliže a) obviněný se k činu doznal, b) nahradil škodu, pokud byla činem způsobena, nebo s poškozeným o její náhradě uzavřel dohodu, anebo učinil jiná potřebná opatření k její náhradě, c) vydal bezdůvodné obohacení činem získané, nebo s poškozeným o jeho vydání uzavřel dohodu, anebo učinil jiná vhodná opatření k jeho vydání, a vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující.
Soud prvního stupně může rozhodnout o podmíněném zastavení trestního stíhání (mimo jiné) i v hlavním líčení podle § 223a odst. 1 tr. řádu, shledá-li okolnosti uvedené v § 307 odst. 1 nebo 2 tr.
Nejprve bylo třeba si ujasnit, zda námitku dovolatele, že podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu nelze vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu důvodně považovat za dostačující, je možno podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu.
Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, pokud bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Je proto určující, zda dovětek uvedený na konci § 307 odst. 1 tr. řádu (zda lze takové rozhodnutí považovat za dostačující), je (též) onou podmínkou, kterou má na mysli § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, či nikoli, tj.
Druhé naznačené variantě (že o podmínku nejde) by snad mohla napovídat dikce ustanovení § 307 odst. 2 tr. řádu, neboť v tomto ustanovení se finální část textu prvého odstavce (že „vzhledem k osobě obviněného, s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu a k okolnostem případu lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující“) opakuje, přitom ale zároveň se na konci úvodní pasáže téhož ustanovení (§ 307 odst. 2 tr. řádu) odkazuje na „podmínky uvedené v odstavci 1“.
Jednoduchou úvahou by tak bylo možno uvést, že podmínkami ve smyslu § 307 odst. 2 tr. řádu se rozumí jednak ty znaky, které jsou uvedeny v návětí § 307 odst. 1 tr. řádu (tj. že jde o řízení o přečinu), jednak podmínky uvedené v písm. a) až c) téhož ustanovení (§ 307 odst. 1 tr. řádu), nikoli však ty parametry, které jsou uvedeny za těmito písmeny, neboť tato pasáž je znovu zopakována v § 307 odst. 2 tr. řádu.
Při takovém výkladu by pak týž pojem „podmínky“ uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu měl mít stejný obsah.
I přes jisté ratio shora naznačeného výkladu Nejvyšší soud mu nedal přednost a dospěl k závěru, že i pasáž uvedená na konci § 307 odst. 1 tr. řádu vyjadřuje nezbytnou podmínku pro využití postupu podle § 307 odst. 1 tr. řádu, neboť nebýt toho, že jde o dostačující rozhodnutí a postup, nebylo by možno podmíněně zastavit trestní stíhání.
Za podmínku takového postupu označuje tuto pasáž § 307 odst. 1 tr. řádu i část odborné literatury (tak zejména Šámal, P. a kol. Trestní řád II. § 157 až 314s. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3479 - bod. 6., jakkoliv nejde o vyjádření explicitní, kurzívou je naznačeno, co je za podmínku považováno, tj. včetně toho, že lze důvodně takové rozhodnutí považovat za dostačující, což je dále rozvedeno na s. 3485 v bodě 17. téhož komentáře).
Podobně k tomuto parametru jako zákonné podmínce pro rozhodnutí o podmíněném zastavení trestního stíhání přistupovala i dosavadní judikatura Nejvyššího soudu - srov. například usnesení ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 7 Tdo 782/2013, nebo usnesení ze dne
Námitky nejvyššího státního zástupce, že vzhledem k okolnostem případu i vzhledem k osobě obviněného a s přihlédnutím k jeho dosavadnímu životu v tomto daném případě nelze považovat pouhé („prosté“) podmíněné zastavení trestního stíhání podle § 307 odst. 1 tr. řádu za dostačující, proto lze podřadit pod jím uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. f) tr. řádu, neboť jde o nezbytnou podmínku pro využití postupu podle § 307 odst. 1 tr.
Stejnou podmínku pak stanovuje sice i druhý odstavec § 307 tr. řádu, zopakování této formulace je ovšem redundantní jen na první pohled.
Ve skutečnosti totiž právě zopakováním získává tato podmínka poněkud jiný obsah, než jaký má v prvním odstavci, a to právě pro ono zostření postupu vůči obviněnému, jež je obsaženo v § 307 odst. 2 písm. a) či b) tr. řádu.
Vzhledem k závazku obviněného zdržet se určité činnosti, resp. vzhledem k poskytnutí určité peněžité částky na peněžitou pomoc obětem trestné činnosti se může jevit za dostačující podmíněné zastavení trestního stíhání i v těch případech, v nichž by totéž rozhodnutí podle prvého odstavce § 307 tr.
tags: #ohrozeni #pod #vlivem #navykove #latky #podminene