Příroda: Definice objektivního mechanického světa

Jakmile jsem začal psát knihu o evolučním myšlení, bylo čím dál těžší představit si nějaké konkrétní čtenáře, kteří by rozuměli formálním a tudíž jednoduchým předpokladům toho, co jsem chtěl vyjádřit.

Náhle mi došlo (píše Gregory Bateson v první části své pozoruhodné knihy, uveřejněné v prvním čísle časopisu Vhled), že výuka u nás, ve Spojených státech, v Anglii a myslím i na celém Západě se vyhýbá všem zásadním otázkám natolik bedlivě, že bych musel napsat ještě další knihu, ve které bych vysvětlil i ty myšlenky, jež mi připadají zcela elementární, které však mají zásadní význam jak v evoluci, tak v téměř veškerém biologickém či humanitním myšlení, ba v každodenním životě, dejme tomu při pití čaje.

Oficiální školní osnovy neříkají lidem takřka nic o povaze všech těch věcí na pobřežích, v lesích, na pouštích a v nížinách.

Ani dospělí lidé, kteří už mají vlastní děti, by nedokázali rozumně vysvětlit takové pojmy jako je entropie, svátost, syntax, číslo, kvantita, podoba, přímá úměra, jméno, třída, smysl či význam, energie, redundance, síla, pravděpodobnost, části, celek, informace, tautologie, homologie, hmota (ať už v newtonovském či křesťanském pojetí), výklad, popis, zákon, dimenze, logický typ, metafora, topologie, a tak dále.

Co jsou motýli ?

Čtěte také: Proč je příroda největší luxus?

Mořské hvězdice ?

Co je to krása a ošklivost ?

Vnímání a realita

Každé poznání je subjektivní.

Věda zkoumá, leč nedokazuje.

Věda někdy vylepšuje hypotézy a někdy je vyvrací.

Čtěte také: Krásy argentinské provincie

Naše civilizace je v této iluzi pevně zakotvena.

Skutečnosti tvoří v našem mozku nebo v naší mysli.

Je důležité uvědomovat si, že tomu vskutku tak je.

Způsob vnímání a dávání "smyslu" našim vjemům.

Mysl pracuje jen na základě rozdílů.

Čtěte také: Přečtěte si recenzi knihy Kniha, obraz a příroda

Příliš jemné nebo pomalu probíhající rozdíly nelze rozeznat.

Existují nějaké prahové hodnoty, hodnot prostředků vnímání, které máme k dispozici.

Slyším atd. nastraží uši tím směrem, odkud zvuk vychází. Směrem obrátím oči a někdy i hlavu.

To, co nezaregistruji, jejich výsledky, a jen ty jsou také pro nás nezbytné.

Bolest je někde umístěna, má své místo a stojí proti nějakému pozadí.

Vizuálním obrazům přisuzujeme hloubku.

Vidět nějaký řád, uspořádání - tedy vzor (pattern) - je pro mysl důležité. V mysli - tak jako v mé - se tento vzor stane tématem - motivem s estetickou hodnotou.

Cokoli, co vás přinutí k novému nazírání je cenné.

Experimenty a iluze

Ošetřoval jsem pacienty, kteří trpěli anisokonií, to znamená v každém oku vytvářeli jinak velký obraz daného předmětu, což ovlivňovalo vnímání hloubky.

Uvědomil jsem si, že vnímání hloubky je založeno na předpokladech.

Prošel jsem tedy pokusy jeden po druhém.

Důležitý je úhel, který předmět svírá s okem a je možná změna úhlu, který předmět svírá s okem.

Jako příklad uveďme pokus s dvěma balónky ve tmavém prostoru. Pokud se jeden balónek zdá větší, je to proto, že se zdá být blíž, a menší se vzdaluje. Druhým klíčem je jasnost předmětu: dva balónky ve tmě byly různě osvětlovány. Potom byly tyto dva pokusy zkombinovány: menší balónek byl více osvětlen. Důležitá je paralaxa způsobená pohybem hlavy.

Pokus byl nazván různoběžníkový prostor. Ames mi podal hůlku a řekl mi, abych se jejím koncem dotkl papíru, který byl připíchnutý na levé stěně. Ptám se: "Na stěně ? Chci, abyste se toho papíru dotkl hůlkou." Udeřil jsem. Konec hůlky se o kousek posunul, pak narazil na zadní stěnu a dál to nešlo. Zadní stěnu. Vytvořeným obrazem.

I přes Amesovu krásnou sérii pokusů zůstává proces tvorby obrazu i nadále absolutní záhadou.

Psychologickými procesy na uvědomování si jejich tvorby.

Věda a předpovědi

Cílem vědy je předpovědět a mít pod kontrolou. Ale tento názor je chybný nejen v podrobnostech, ale z podstaty věci z mnoha důvodů.

Když hodím kámen do okna, bude mít prasklina za příslušných podmínek hvězdicovitý tvar. Nebo můžu použít okrouhlou kuželovitou zátku. Poletí pomalu, nemusím sklo rozbít vůbec. V tom smyslu je předpověď i kontrola možná (buď to bude hvězdice nebo nic), vyhnu-li se mezním oblastem.

Čím víc se budu blížit mezní oblasti, tím nevypočitatelnější bude výsledek. Čím víc se budu snažit s přesnou mírou předpovědět, jak bude výsledek hodu vypadat, tím hůř.

Řetěz se tahem přetrhne v nejslabším místě, ale předpovědět, kde přesně je nejslabší, je nemožné. Obecné můžeme poznat, ale jednotlivé nám uniká.

Co se stane, když se začne vařit voda v kádince a vznikne bublina ? Za jaké teploty ? Bude-li kádinka mírně poškozená nebo ve vodě není smítko prachu, nemůžeme předpovědět nic, nemůžeme určit ani, kdy k ní dojde. Jestliže použijeme destilovanou vodu a co nejhladší kádinkou - dojde k přehřátí, než voda začne vařit. Jakékoli smítko poslouží jako prvek nutný ke změně stavu.

Filozofie a příroda

Pojem přírody ve filozofii se chápe ve dvou významech:

• Jako to, co jest, veškerenstvo, vesmír.
• Jako to, co není vytvořeno lidmi, co se vytvořilo samo (na rozdíl od kultury, civilizace).

V evropských jazycích mají výrazy odpovídající českému „příroda“ také další význam, který lze vyjádřit českým slovem přirozenost, tj. povaha věci.

Příroda vystupuje v dějinách jako základ a rámec života lidské společnosti, jako původní domov i jako cizí nepřátelská mocnost, s níž je nezbytné zápasit.

Člověk je částí přírody a zároveň více než pouhou její částí, protože překračuje přírodu cílevědomou činností, svobodným utvářením sebe sama a svého prostředí.

To, co patří do sféry kultury, bývá označováno jako „druhá příroda“ (resp. přirozenost) člověka.

Historický vývoj myšlení o přírodě

Počátky vytváření antického pojetí přírody jako toho, co roste samo ze sebe, jako všeobsáhlého celku zahrnujícího procesy vznikání a zanikání, byly spojeny s přechodem od mytického k rozumovému přístupu ke světu, se vznikem filozofie.

Středověké filozofické myšlení navázalo na antické pojetí přírody jako oživeného celku, pojmem boží milosti zdůraznilo však podřízenost přirozeného nadpřirozenému.

Novověké filozofické myšlení, jež se opíralo o autonomii poznávajícího a jednajícího subjektu, přineslo pochopení přírody jako matematizovatelného předmětu poznání a materiálu lidské praxe (G. Galilei, I. Newton, R. Descartes).

Moderní přírodověda se tak mohla rozejít s teleologickým pojetím přírody.

Jako reakce na toto rozdvojení subjektivního a objektivního se rozvinula filozofie přírody, která na rozdíl od kvantitativního, mechanistického pojetí zdůrazňovala její kvalitativní aspekty (G. W. Leibniz, J. W. von Goethe, F. Schelling, G. W. F. Hegel).

Ekologická krize a ochrana přírody

Současná ekologická krize ukazuje z nového úhlu dějinnost pozemské přírody: jeví se nyní jako křehký, jedinečný a ničím nenahraditelný základ lidské společnosti, o jehož zachování je nutno trvale pečovat.

Lidé mají velmi omezené možnosti napravit to, co v přírodě poškodili. Není v jejich silách obnovit vyhubený rostlinný či živočišný druh, původní přirozený ekosystém, biosféru, rozvrácenou v jaderné válce.

Otázka, co je nutno učinit, aby byla uchována životaschopnost a rozmanitost pozemské přírody, patří mezi hlavní otázky posledních desetiletí našeho století.

Nezbytností se stává vytváření harmonické jednoty člověka a přírody. Je nutné restrukturovat společenskou reprodukci se zřetelem k jejím ekologickým předpokladům a následkům, rozvinout ekologické dimenze technologií, politiky, změnit způsob života a hodnotové orientace.

Soudobé pojetí ochrany přírody je určeno koncepcí trvale udržitelného rozvoje. Cílem ochrany přírody je zajistit, aby biosféra poskytovala maximální prospěch současným generacím a aby si zároveň uchovala svůj potenciál uspokojovat potřeby budoucích generací.

tags: #priroda #definice #objektivni #mechanicky #svet

Oblíbené příspěvky:

• Legislativa ekologického dozoru
• Význam vodní páry v přírodě
• Přírodní latexové balónky
• Vzor vyúčtování Školy v Přírodě
• Zázraky přírody odhaleny