Přístupy a metody environmentální výchovy

Environmentální výchova (EV) vede jedince k pochopení komplexnosti vztahů člověka a životního prostředí. Umožňuje si uvědomovat dynamicky se vyvíjející vztahy mezi člověkem a prostředím při přímém poznávání aktuálních hledisek ekologických, ekonomických, vědecko-technických, politických a občanských, hledisek časových i prostorových i možnosti různých variant řešení environmentálních problémů.

Úplnou novinkou, kterou Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV) přináší, jsou průřezová témata (PT). Škola musí ve svém školním vzdělávacím programu (ŠVP), a následně ve výuce, všechna tato průřezová témata uplatnit.

Specifika environmentální výchovy

Specifické pro EV by mělo být její pojetí. Je nepochybně nutné žáky učit určitým vědomostem a dovednostem v této oblasti, ale daleko významnější by měl být rozvoj postojů a životních hodnot žáka. Měli bychom proto využívat takové metody, formy a postupy práce, které jsou založené na prožitcích a zkušenostech žáků.

Možnosti naplnění průřezového tématu EV

První možností naplnění průřezového tématu EV je integrace jednotlivých tematických okruhů do vyučovacích předmětů. Typická je integrace do přírodovědných předmětů (biologie, chemie, fyzika, zeměpis), kde již řada očekávaných výstupů propojení s EV naznačuje. Není ovšem nutné se držet této "tradice". Ukazuje se, že mnoho tematických okruhů se dá vhodně propojit i se základy společenských věd, výtvarnou výchovou, výchovou ke zdraví a dalšími předměty.

V základech společenských věd se může například jednat o hraní rolí, kdy vybrané skupiny žáků představují zájmové skupiny, které jednají o regulaci dopravy ve městě, o environmentálně sporné stavbě apod. Ve výtvarné výchově lze např. ztvárnit ekologicky zničenou krajinu, v českém jazyce ji zase popsat ve slohové práci.

Čtěte také: Krajinná ekologie - přístupy

Druhou možností, jak naplnit průřezové téma, je vytvoření samostatného vyučovacího předmětu. Takovému předmětu je třeba přidělit časovou dotaci (a uvést ji v učebním plánu), název a vytvořit pro něj výstupy, které v tomto předmětu budeme naplňovat. Je to bezesporu náročnější proces, než jakým je integrace tematických okruhů do vyučovacích předmětů. Tento postup lze uskutečnit především tehdy, je-li ve škole pedagog, který se EV dlouhodobě věnuje a je schopen uchopit toto průřezové téma v celé jeho šíři.

Třetí cestou je uplatnění průřezového tématu formou projektu a to v jakémkoli rozsahu. Je tedy možné vytvořit a uskutečnit projekt celoškolní nebo třídní, krátkodobý nebo dlouhodobý. To závisí na možnostech a pedagogických záměrech školy. Projekt může zahrnovat jeden nebo více tematických okruhů.

Vhodným tematickým okruhem pro projekt jsou např. "Lidské aktivity a vliv na životní prostředí". Pro projektové vyučování lze s výhodou využít nabídek již zpracovaných projektů různých organizací, eventuálně se lze zapojit do právě probíhajících nebo začínajících projektů mezinárodních, které kromě jiného, nutí žáka zdokonalovat se v cizím jazyce.

EV se zabývá celá řada organizací, které vytvářejí projekty, semináře, exkurze a pracovní listy pro žáky základních i středních škol.

Environmentální výchova na prvním stupni ZŠ

Článek se zaměřuje na environmentální výchovu na prvním stupni základní školy (ZŠ).

Čtěte také: Děti ohrožené násilím

Cíle a metodologie výzkumu

Cílem práce bylo vytvořit nové moderní pojetí environmentální výchovy na prvním stupni základních škol. Dílčími cíli bylo popsat teoretické i praktické aspekty environmentální výchovy na prvním stupni základní školy, z nich vybrat pojmy klíčové, kontroverzní a málo známé a náležitě je prozkoumat.

Vzhledem k cíli výzkumu byla jako hlavní výzkumná metoda zvolena kvalitativní metoda zakotvené teorie. Výzkumným nástrojem byla zakotvená teorie. Validizace probíhala kvantitativně (metoda triangulace).

V souladu s metodikou zakotvené teorie je výzkumné pole na začátku badatelské práce široké: problematika environmentální výchovy na 1. stupni ZŠ. Sběr pojmů za účelem vytvoření hlavní linie práce. Výsledkem této etapy je ucelený seznam pojmů. Identifikace nedostatečně propracovaných nebo kontroverzních pojmů.

Ve třetí etapě výzkumu probíhaly dílčí výzkumné práce. Jejich smyslem bylo objevit a popsat jevy a pravidla, které s vybranými tématy souvisí. Čili získat dost podkladů pro čtvrtou etapu výzkumu (vytvoření paradigmatických modelů).

Přínosy a témata environmentální výchovy

Výzkum přinesl několik přínosů a témat, které jsou důležité pro environmentální výchovu:

Čtěte také: Primární škola: příroda a kultura

• Příspěvek k individualizaci vzdělávání.
• Příspěvek k diskusi měnícího se chování žáků.
• Příspěvek k teorii hodnocení.
• Příspěvek k diskusi spolupráce rodiny a školy.
• Příspěvek k teorii naratologie.
• Příspěvek k rozvoji environmentální etické výchovy.

V rámci rozsáhlého kvalitativního výzkumu bylo popsáno také několik kazuistik, např. kazuistika Inky 2 (pátým rokem vyučuje se psem) a Inky 3 (dva roky vyučovala s korelou). Byla zpracována teorie environmentální naratologie - potenciál vyprávění příběhů v rozvoji osobnosti žáka a především v environmentální výchově. Byla objevena metoda environmentálních morálních dilemat.

Na základě výzkumu bylo objeveno téma environmentální etická výchova, kterému dosud u nás nebyla věnována dostatečná pozornost.

Příklady témat a projektů

• Dilema u vlaštovčího hnízda.
• Ekonaratologie.
• Projekty - představení interdisciplinarity environmentální výchovy.

V listopadu 2008 byl získán grant „Založení kroužku zooterapie s neformální výukou ekologie ve fakultní nemocnici Motol", jehož hlavním cílem je zvýšit povědomí významu a efektu zooterapií a zooasistencí mezi zdravotnickým personálem i mediky.

Konkrétní metody a přístupy

Bylo diskutováno tvrzení K. Kučery o nezbytném rozkolu mezi rodinou a školou. Byla představena kasuistika Evy 6 „spolupráce s rodiči", která dokazuje, že rozkol mezi rodinou a školou není nezbytný. V práci je věnována pozornost hodnocení průřezového tématu environmentální výchova. Je kladen důraz na alternativní hodnocení - na základě žákovského portfolia.

Tento způsob hodnocení je možné rozšířit na ostatní průřezová témata a také na další (dokonce všechny) předměty.

Žáci tráví více času v prostředí vnitřním, méně času v prostředí vnějším, a to významně ovlivňuje jejich schopnosti, dovednosti a projevy. Ve vztahu k environmentální výchově byla vyslovena premisa, že dítě, jehož základní potřeby (např.

Přednášky a zdroje

• Propojení s místem: Diskutuje možný postup k rozvíjení schopnosti žáka přemýšlet o místě, ve kterém žije, příčinách jeho současného stavu i jeho možném vývoji. Je určena pro vyučující na 1. stupni ZŠ.
• Odpovědné chování: 5. ročník: Rozebírá postup k rozvoji žákovských kompetencí k odpovědnému individuálnímu chování na 1. stupni ZŠ.
• Klimatické vzdělávání: Navrhuje postup pro sestavení školního tematického celku o klimatické změně na 2. stupni ZŠ.
• Akce pro udržitelnost: 5. ročník: Ukazuje, jak začít s rozvojem akčních kompetencí již na prvním stupni ZŠ. Uvádí konkrétní příklady projektů a aktivit realizovaných školami a poskytuje materiály k další podpoře učitelů.
• Akce pro udržitelnost: Rozebírá postup k rozvíjení tzv. akčních kompetencí žáků na druhém stupni: jejich schopnost spolupracovat na společných akcích na podporu životního prostředí a udržitelnosti.
• Přednáška podává přehled hlavních skupin organizací, zabývajících se u nás neformální environmentální výchovou. V každé skupině uvádí příklady konkrétních organizací.
• Přednáška porovnává rozsah služeb environmentální výchovy po jednotlivých krajích. Zabezpečení environmentální výchovy dále dává do kontextu s rozdíly v environmentální gramotnosti žáků.
• Přednáška shrnuje hlavní a související přístupy, jejich vývoj a východiska (mj. výchova k ochraně přírody, výchova o Zemi, místně zakotvené učení, environmentální interpretace, vzdělávání pro udržitelný rozvoj, výchova k environmentálnímu občanství).
• Přednáška představuje tzv. výchovu o Zemi (earth education), jako ucelený specifický přístup v rámci environmentální výchovy. Představuje její základní metodické postupy i postupy, kterým se metodika naopak cíleně vyhýbá.
• Přednáška shrnuje výzkumy faktorů ovlivňujících postoje a chování žáků ve vztahu ke klimatické změně, včetně výzkumu českých žáků. Na jejich základě shrnuje základní metodická východiska pro klimatické vzdělávání. V rámci přednášky je analyzován příklad programu zaměřeného na problematiku sucha. Na základě souvisejících modelů je poukázáno na jeho silné a slabé stránky.
• Přednáška shrnuje hlavní psychologické i pedagogické poznatky o vývoji vztahu k přírodě a aplikuje je do zásad pro jeho rozvíjení v pedagogické praxi.
• Přednáška shrnuje diskusi o výuce environmentálních problémů a konfliktů.
• Přednáška doc. PhDr. Kateřiny Jančaříkové, Ph.D. se věnuje teoretickým aspektům EVVO v předškolním vzdělávání. Obsahuje cíle EVVO, didaktické zásady a prostředky její realizace.
• Přednáška doc. PhDr. Jana Činčery, Ph.D. stručně charakterizuje relevantní teorie proenvironmentálního chování a následně kategorizuje jednotlivé oblasti environmentálního chování a související metodické postupy pro jejich rozvíjení.
• Přednáška Jana Činčery a Romana Kroufka diskutuje současné přístupy v environmentální výchově k rozvíjení ekologického porozumění a badatelských kompetencí žáků.
• Přednáška se věnuje popisu školních přírodních zahrad, jejich potenciálu a funkce. Představí možnosti inovace školní zahrady a ukázkové programy. Zmíněna je historie vyučování v zahradách v České republice i novodobému hnutí za lepší využívání školních zahrad.
• Vzdělávání za pomoci živých organismů (zvířat či rostlin) se rozvíjí v terapeuticky nebo pedagogicky zaměřených aktivitách ve všech zemích Evropské unie.
• Přednáška Lenky Skoupé vysvětluje možnosti využití modelu E-U-R a vhodné metody pro jednotlivé části.
• Přednáška Lenky Skoupé Místně zakotvené učení, tvorba questových tras popisuje principy místně zakotveného učení a přináší návod jak vytvořit questovou trasu a jak ji využít ve výuce.
• Přednáška seznamuje s pojetím EVVO v základních dokumentech, relevantních pro kurikulum (RVP, DOV, Cíle a indikátory EVVO), dále s postavením koordinátora EVVO na školách.
• Přednáška Jana Činčery a Romana Kroufka představuje hlavní oblasti současného výzkumu v oblasti EVVO (evaluační studie, výzkumy významných životních zkušeností, výzkumy v rámci diskursu VUR, post-kvalitativní výzkum atd.) a klíčové časopisy oboru.
• Přednáška Jana Činčery se zaměřuje na to, jak v programu environmentální výchovy rozpoznat jeho silná a slabá místa a jak vyhodnotit pravděpodobný dopad programu na žáky.
• Přednáška PhDr. Romana Kroufka, Ph.D. je vstupním seznámením se zpracováním dat získaných kvantitativními metodami pedagogického výzkumu.
• Přednáška Jana Činčery je první v cyklu zaměřeném na evaluační výzkum programů environmentální výchovy. Seznamuje se základními pojmy, jako je „program“ a „evaluace“. Přednáška seznamuje s vybranými východisky pro evaluaci programu. Podrobněji charakterizuje evaluační cyklus, problematiku předpokladů evaluace i komunikace jejích výsledků.
• Přednáška navazuje na téma evaluace a výzkum EVVO. Rozvíjí kompetence pro pozorování programů a vedení rozhovorů s respondenty a pro analýzu získaných dat.
• Přednáška diskutuje jeden z klíčových aspektů pro přípravu a vedení programů environmentální výchovy, distribuci moci mezi jednotlivé zainteresované strany. Vysvětluje, jak zvolený model ovlivňuje základní design programu.
• Přednáška seznamuje s teorií hodnot a problémy souvisejícími s komunikací a posilováním hodnot na programech environmentální výchovy. Na konkrétních příkladech ukazuje, jak lektoři i učitelé mohou určité hodnoty posilovat nebo naopak oslabovat.
• Přednáška se zaměřuje na aplikaci teorie rámců v přípravě programů environmentální výchovy. Vysvětluje princip rámování i rozdíl mezi svrchním (symbolickým) rámcem a hlavním sdělením (hlubokým rámcem) programu.
• Přednáška představuje hlavní teoretická východiska zkušenostního učení, zejména Lewinovy principy zkušenostního učení a Kolbovu teorii cyklu učení.
• Biologické invaze jsou považovány jako jeden z největších problémů ochrany přírody. Přesto toto téma nenalézáme v kurikulárních dokumentech, není obsaženo v učebnicích a většina učitelů se mu ani nevěnuje v praxi.
• Vzdělávání k udržitelnosti klade na učitele vysoké nároky, protože se jedná o interdisciplinární a značně složité téma.
• Přednáška Jana Činčery a Romana Kroufka představuje současnou mezinárodní i národní diskusi o vymezení cílů environmentální výchovy. Podrobněji diskutuje vymezení předpokládající jako hlavní cíl environmentální výchovy odpovědné environmentální chování.
• Přednáška se zaměří na historické proměny estetického ocenění přírody jako součást našeho pohledu na přírodu.

tags: #pristupy #k #environmentalni #vychove #metody

Oblíbené příspěvky:

• Fakta a řešení o znečištění planety
• Světový fond na ochranu přírody
• Přírodní poklady Jeseníků
• Škola v přírodě: seznam věcí
• Projekt sběru odpadu na Gymnáziu Strážnice