Recyklace plastů: Cesta k udržitelnější budoucnosti

Recyklace plastů je ekologický způsob, jak se zbavit nepotřebného odpadu a podpořit tak výrobu nových produktů, s minimem vzniku nových plastů. Zapojte se do recyklace a šetřete tak životní prostředí. Recyklace plastů je strategie, která opětným využíváním odpadů šetří přírodní zdroje a současně omezuje zatěžování životního prostředí škodlivinami. Pojem recyklace pochází z anglického slova „recycling“, což znamená znovuvyužití nebo navrácení do cyklu.

Recyklace plastů umožňuje zajištění surovin v případě jejich nedostatku, snížení nákladů při stoupajících cenách primárních materiálů a snížení ekologické zátěže životního prostředí produkovanými odpady. V procesu recyklace plastů se odpady stávají vstupními surovinami pro výrobu nových produktů. Obecně je známo, že skládkování či běžné spalování patří mezi nejméně vhodné způsoby nakládání s odpady. Recyklace komunálních odpadů však není jednoduchá, na vině je jeho obsahová a kvalitativní nestálost. Procesy chemické recyklace ale dokážou zpracovat i tyto druhy odpadu.

Proces recyklace plastů

Pokud plasty neskončí v koši, ale vytřídíme je, umožníme tak jejich recyklaci a další smysluplné využití. Bez ochoty třídit vyprodukované odpady není možné jejich další efektivní využití. Zjednodušeně lze říct, že vytříděný plastový odpad naloží svozové auto a sveze ho na třídičku, kde jej čeká ruční nebo automatické dotřídění. Jednotlivé skupiny plastů jsou slisovány do kostek a čekají na další cestu. V tomto stavu mohou být předány přímo recyklátorům nebo dalším úpravcům, kteří z nich dle požadavků zpracovatelů připraví tzv. druhotnou surovinu na výrobu nových produktů.

Dotřiďovací linky slouží k úpravě svezeného vytříděného odpadu na tzv. druhotné suroviny. Cílem je zbavit odpady nežádoucích příměsí, které se nesmí dostat do recyklačního procesu, a dotřídit odpad na jednotlivé materiály dle požadavků zpracovatelů. Odpad nevhodný k dalšímu zpracování se označuje jako výmět. V ČR funguje přibližně 140 dotřiďovacích linek. Z toho cca 130 je ručních na papír a plasty a 2 automatizované pouze na plasty. Sklo se dotřiďuje převážně automatizovaně na 6 specializovaných linkách. Kovy se zpracovávají ve výkupnách a textil ve specializovaných třídírnách.

Druhotné suroviny jsou materiály získané z vytříděných odpadů úpravou jejich fyzikálních vlastností. Na rozdíl od primárních surovin vznikají lidskou činností, nikoliv přirozenými přírodními procesy. Ve výrobě mohou nahrazovat primární materiály a díky jejich používání šetříme přírodní zdroje i energie. Využití druhotných surovin má mnoho pozitiv - šetříme primární zdroje, které se jinak musí těžit (ničení přírody, logistická a energetická náročnost, mnoho procesních kroků…), a navíc využití již zpracovaných surovin vede k významným úsporám například energií. Z druhotných surovin se vyrábí různé druhy vstupních surovin pro další výrobu. Nejběžnějším produktem recyklace plastů je tzv. granulát. Je to tzv. druhotná surovina získaná recyklací vždy jednoho konkrétního druhu plastového odpadu (PP, PET, LDPE, HDPE). Jedná se o malé plastové pecičky, které slouží jako vstupní surovina pro výrobu nových produktů.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Z vytříděných plastů vzniká celá řada nových výrobků - například různé druhy obalových materiálů (láhve, vaničky, blistry, kelímky, ale i kanystry, velkoobjemové nádrže) či fólie a pytle, ale také textilní a technická vlákna (stany, koberce, silonová vlákna, lana, sítě, potahy a výplně do aut atd.), stavební konstrukce a materiály i obaly pro drogistické zboží, přepravky, boxy a mnoho dalšího. Recyklované plasty se mohou vrátit také jako výplně a výlisky do aut, hračky atd. Plasty mohou být takto využity samostatně, nebo jako kompozitní materiály (např.

Chemická recyklace plastů

Chemická recyklace, nazývaná také pokročilá recyklace plastů, označuje několik různých technologií, které přeměňují použité plasty na jejich základní stavební prvky, speciální polymery, suroviny pro nové plasty, paliva, vosky a další cenné produkty. Tak uvádí pojem chemická recyklace Americká rada pro chemické látky (ACC).

Mezi základní druhy chemické recyklace patří termochemická recyklace - pyrolýza, plazmatická recyklace - zplyňování plastů a chemická recyklace - solvolýza - rozpouštění chemikáliemi. Největší výhodou technologie chemické recyklace je možnost recyklace plastů, které jsou v jiných podmínkách jen obtížně recyklovatelné, případně nerecyklovatelné. Týká se to zejména kompozitních materiálů či komunálního odpadu obecně. Technické řešení termochemické recyklace umožňuje zpracovat široké spektrum odpadních plastů ve směsi, kde výsledkem je kapalný produkt stabilní požadované kvality.

„Procesy chemické recyklace umožňují využít odpadní plasty jako suroviny pro výrobu nových plastů či chemikálií. Skvělou zprávou je, že jejich kvalita je shodná s úrovní kvality při výrobě z původních zdrojů. To znamená, že je lze využít i pro výrobu plastů užívaných v potravinářství,“ vysvětluje Ing. Jaroslav Suchý ze Svazu chemického průmyslu ČR.

Procesy chemické recyklace jsou schopné zpracovávat kontaminovaný a/nebo směsný plastový odpad, který nelze recyklovat mechanickou recyklací nebo rozpouštěním. Další výhodou je, že pomocí chemické recyklace je možné zachytit a oddělit tzv. látky vzbuzujících mimořádné obavy, které mohou být přítomny v plastických hmotách na konci životnosti. Látky, které mohou mít velmi závažné dopady na zdraví člověka a životní prostředí, lze identifikovat jako látky vzbuzující mimořádné obavy (SVHC). Jedná se především o látky karcinogenní, mutagenní nebo toxické pro reprodukci, jakož i látky s perzistentními a bioakumulativními vlastnostmi.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Technologie zvané pyrolýza, plazmatická recyklace či solvolýza jsou považovány za technologie tzv. „chemické recyklace“ v rámci kategorie materiálová recyklace, a vhodně doplňují technologie tzv. „mechanické recyklace“ (výroba nových PET lahví z použitých PET lahví, výroba plastových plotů či střešních tašek z recyklátu apod.).

Termochemická recyklace pevného plastového odpadu je zásadní příležitostí ke snížení znečištění moří a půdy a umožnění začlenění principu oběhového hospodářství do dnešní společnosti. Kromě uvědomělého chování a moderního designu produktu - „design for recyclate“, je klíčovou výzvou identifikace předních recyklačních technologií, minimalizující potenciál globálního oteplování v průmyslově relevantním kontextu. Technologie termochemické recyklace mohou být na špičce díky své spolehlivosti, bezpečnosti, ohleduplnosti k životnímu prostředí a smysluplné ekonomice provozu. Mohou být podstatnými prvky v realizaci potenciálního snížení emisí skleníkových plynů o více než 100 milionů tun CO2.

Recyklace PET lahví

O PET (polyethylentereftalát) je mezi zpracovateli dlouhodobě největší zájem. PET lahve patří k nejlépe recyklovatelným plastovým obalům a právě jejich recyklace je často označována za „tahouna“ celého oboru. Poté, co PET lahve vhodíte do žlutého kontejneru, putují na dotřiďovací linku. Zde se plasty třídí optickými separátory podle typu polymeru i barvy. Odstraňují se nečistoty, nevhodné plasty i kovové části. Vytříděný PET se lisuje do balíků a putuje ke zpracovateli. Následuje drcení, praní a výroba tzv. PET vloček nebo granulátu. Ty se používají například na výrobu nových lahví (tzv. Znamená to výrobu nových PET lahví z použitých PET lahví. Základní podmínkou je extrémně čistý vstupní materiál. PET drť se pak taví přibližně při teplotě kolem 260-280 °C a tavenina se filtruje pod vysokým tlakem přes jemné (často keramické) filtry. Po ochlazení vzniká tzv.

Podobným způsobem jako PET lahve se recyklují i plastové fólie, igelitové tašky nebo různé obalové sáčky. Po dotřídění se fólie nejprve důkladně perou, aby se odstranily zbytky potravin, lepidel nebo prachu. Následuje drcení a aglomerace, kdy se materiál zahřátím „slepí“ do menších částic. Z těchto granulí se pak opět vyrábí fólie nebo plastové výrobky. Pytle na odpadky, stavební fólie, obalové materiály nebo plastové produkty mobiliářů. Jen výjimečně se recyklát vrací do potravinářských obalů - kvalita materiálu to většinou neumožňuje. Problémem zůstává znečištění fólií a jejich vícevrstvá struktura. Odpadu z recyklačních linek se říká výmět.

Takzvané zvlákňování plastů se používá především v textilním průmyslu. Technicky vzato nejde o recyklaci v pravém slova smyslu, ale spíše o downcycling - materiál sice dostane „nový život“, ale obvykle už ne v podobě dalšího recyklovatelného produktu. Nejčastěji se takto zpracovává PET z nápojových lahví. Vstupní surovina musí být dobře vytříděná, čistá, nadrcená a vysušená. Z těchto vláken vznikají fleecové bundy, výplně spacáků, koberce, technické textilie nebo třeba sportovní oblečení. Problém je, že tyto výrobky už nelze dál materiálově recyklovat.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Některé plasty - typicky PET nebo polyamidy - lze chemicky rozložit zpět na základní molekuly (monomery). Ty se pak použijí k výrobě nového plastu téměř stejné kvality jako původní materiál. Plast se rozpustí ve vhodném rozpouštědle, čímž se oddělí barviva, aditiva nebo jiné příměsi. Po odpaření rozpouštědla vznikne relativně čistý polymer. Novější metoda využívající speciální enzymy, které dokážou rozkládat některé polymery (hlavně PET). Proces probíhá při nižších teplotách než klasická chemická recyklace, takže má potenciálně nižší energetickou náročnost. Plasty se zahřívají bez přístupu kyslíku. Vzniká syntetický olej nebo plyn, který lze využít jako chemickou surovinu nebo palivo. Používá se při recyklaci směsných plastů. Během tavení se přidávají speciální přísady, které umožní smísení jinak „nesnášenlivých“ polymerů.

Překážky pro zavádění chemické recyklace

• Chybí podpora cirkulárního hospodaření s plasty a výraznější snaha o udržitelnost v této oblasti
• Chybí podpora recyklačního trhu
• Vyšší energetická náročnost
• Vyšší vstupní náklady
• Nejasná legislativa

Úspora zdrojů a snížení uhlíkové stopy

Tato technologie nabízí možnost, která na současném trhu chybí, přičemž pomáhá šetřit cenné zdroje a funguje na principu oběhového hospodářství. „Akumulace enormního množství plastového odpadu produkovaného po celém světě má negativní dopady na životní prostředí. Termochemická recyklace plastového odpadu by mohla hrát důležitou roli při přeměně tohoto odpadu na ekonomicky cenné uhlovodíky, které lze v petrochemickém průmyslu použít buď jako palivo, nebo jako vstupní surovinu. Vždy se však jedná o náhradu fosilních zdrojů a výrazné snížení uhlíkové stopy až na 40 % oproti obdobnému využití a zpracování ropy."

Plasty a oběhové hospodářství

Na plasty se často pohlíží jednostranně jako na nepřítele životního prostředí. Tyto materiály však mají nepostradatelné vlastnosti, bez kterých se v dnešním světě jen těžko obejdeme. Jejich účinnou recyklací lze naplnit principy cirkulárního hospodářství.

Legislativa a recyklace

Největší překážkou výstavby a provozu nových technologických zařízení pro recyklaci plastů je však příslušná legislativa jak na úrovni České republiky, tak na úrovni Evropské unie. Smrtící je pro realizaci nových postupů recyklace plastů kombinace platných zákonných omezení a povinností a pověstného „výkonu“ české státní správy. Splnění všech povinností nezbytných pro povolení výstavby technologické jednotky zabere celá léta a výjimkou není ani desetiletý proces, který nadto často končí zamítnutím.

Pracně získaným povolením výstavby a samotnou realizací recyklačního závodu však martyrium podnikatele nekončí. Recyklační provoz je dále stíhán kontrolami ze strany státní správy, které se zaměřují na dodržování všech možných předpisů stran odpadů, dodržování emisních limitů, hygienických a bezpečnostních předpisů. Zvláště aktivně si pak při likvidaci podniků zaměřených na recyklaci plastů počínají „zelená“ občanská sdružení, která zásobují orgány státní správy hojnými stížnostmi. Žádnou podporu nenachází podnikání v recyklaci ani u místní samosprávy, které je naopak takový závod v katastru obce trnem v oku. Všechna tato tvrzení lze podložit konkrétními případy.

Recyklace plastového odpadu: Uchovávejme naši planetu zelenou

Plast je neodmyslitelnou součástí našeho moderního života. Používáme ho ve všech možných formách, od obalů potravin až po elektroniku. Avšak výroba a likvidace plastu může mít negativní dopad na naši planetu. Skládky plastového odpadu představují velký ekologický problém, proto je recyklace plastových materiálů nezbytná. Zde se dozvíte více o recyklaci plastu a jak můžete pomoci snížit jeho dopad na životní prostředí.

Recyklace plastu představuje proces, při kterém se použitý plastový odpad transformuje a znovu získává hodnotu. Tento proces může zahrnovat třídění, čištění a následnou výrobu nových výrobků z recyklovaného plastu. Hlavním cílem recyklace je minimalizovat množství plastového odpadu, který končí na skládce nebo v oceánech.

Výhody recyklace plastů

Recyklace plastu má několik výhod. První a nejzřejmější výhodou je snížení spotřeby surovin. Když recyklujeme plast, nemusíme vyrábět nový plast ze surovin, což šetří energii a zdroje. Tímto způsobem se snižuje také emise skleníkových plynů a negativní dopad na klima.

Další výhodou recyklace plastu je ochrana životního prostředí. Plastový odpad, který skončí na skládce nebo v přírodě, může trvat stovky let, než se zcela rozloží. To vede k znečištění půdy, vodních toků a oceánů. Recyklací plastu můžeme minimalizovat tento problém tím, že z odpadu vytváříme nové výrobky, místo aby se stával nebezpečným odpadem.

Třídění plastového odpadu

Existuje mnoho druhů plastu, a ne všechny jsou stejně snadno recyklovatelné. Proto je důležité správně třídit plastový odpad. Plastové výrobky mají jinak dlouhou životnost. Někdo si je šetří a využívá je, co nejdéle to jde, jiný je hned po prvním použití vyhodí do žlutého kontejneru. Tam ale jejich cesta ani zdaleka nekončí. Čeká je totiž hromadný svoz a následné roztřiďování. Veškerý odpad se vyloží na dotřiďovací pás. Zaměstnanci linky z něj odstraní věci, které do plastu nepatří, a potom směs rozdělí do několika skupin: nejčastěji to bývají PET lahve, duté plasty, pěnový polystyren a fólie (sáčky), které pak míří na další zpracování.

Statistiky recyklace plastů v EU

Podle nejnovějších údajů (z roku 2024) bylo předáno k recyklaci nebo energetickému využití cca 260 000 tun plastového obalového odpadu.

tags: #recyklace #plastu #proces

Oblíbené příspěvky:

• Autobusové nádraží v Bohumíně
• Co jsou čisté emise?
• Podnebí Itálie
• Informace o svozu odpadu
• Klimatické změny v Arktidě