Problematika ohrožených dětí v České republice

Problematika péče o ohrožené děti a jejich odebrání z péče rodiny je velmi složitým procesem. I samotní odborníci přistupují k celé záležitosti velmi obezřetně. Mohou však nastat případy, kdy veškerá sanace rodiny selhala a je zapotřebí dítě umístit do náhradní rodinné výchovy. Při rozhodování o formě náhradní rodinné výchovy je zapotřebí brát na zřetel nejlepší zájem dítěte.

Zájem dítěte musí být předním hlediskem při jakékoliv činnosti týkající se dětí, ať už uskutečňované veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, správními nebo zákonodárnými orgány. Definice nejlepšího zájmu dítěte (dále jen NZD) je podle Výboru pro práva dítěte OSN: „Nejlepší zájem dítěte je stav, kdy jsou plně realizována veškerá práva dítěte vyplývající z Úmluvy o právech dítěte. NZD se posuzuje individuálně a jde o dynamický koncept, nicméně členské státy jsou tímto konceptem vázány. Je proto povinnost transparentně prokazovat a vysvětlovat, jakým způsobem byl nejlepší zájem dítěte posouzen.

Prevence ohrožení dítěte, zejména ohrožení plynoucího ze zanedbávání a nedostatků v péči, zůstává Achillovou patou systému. Služby nedokážou reagovat a předejít ohrožení dítěte v situaci, kdy problém rodiny není ještě tak rozsáhlý. Přitom v riziku, že se dítě stane ohrožené zanedbáváním či špatným zacházením může být až 300 tisíc dětí v České republice. Právě zanedbávání a špatné zacházení je důvodem pro umístění dítěte do náhradní péče více než v 80 % případů. Tyto děti tak tvoří největší skupinu dětí umístěných do státní péče.

Kritické připomínky České republice v souvislosti s péčí o děti a rodiny je třeba brát vážně, je třeba zkoumat jejich oprávněnost a v této souvislosti je lze též použít jakožto ukazatelů na některé rizikové oblasti a „neuralgická místa“. V posledních letech byla Česká republika několikrát vystavena kritice jak ze strany mezinárodních organizací a institucí (UNICEF), tak ze strany domácích odborníků, zejména z okruhu nestátních neziskových organizací (Středisko náhradní rodinné péče, Nadace Naše dítě, Fond ohrožených dětí aj.).

Připomínky druhé zprávy se jednak vracejí k dosud neodstraněným nedostatkům, jež měl Výbor již v případě první zprávy: chybí komplexní politika vztažená k dětem; není vynakládáno dostatečné úsilí zaměřené na omezení diskriminačních praktik vůči romskému obyvatelstva; neproběhla dosud reforma systému soudů pro mladistvé; v případě nezrušitelného osvojení není respektováno právo dítěte znát své biologické rodiče. Výbor pak připojuje připomínky další: v případě ohrožených a znevýhodněných dětí jsou přístupy jednotlivých ministerstvech nedostatečně koordinované, roztříštěné - jedná se především o děti náležející k menšinovým skupinám, děti z ekonomicky znevýhodněných rodin, děti v ústavní péči, postižené děti a děti vyžadující zvláštní ochranu a péči; chybí systematická výchova a vzdělávání o právech, zásadách a ustanoveních Úmluvy; v řadě případů (ústavní péče aj.) není dostatečně respektována zásada „nejlepšího zájmu dítěte“ - dokonce není ani dostatečně zkoumána a analyzována z hlediska různých rizikových situací dítěte; nejsou činěny dostatečné a účinné kroky k řešení a prevenci špatného zacházení, týrání a zneužívaní dětí v rodině, ve školách, na ulicích, v institucích a vazebních zařízeních; nejsou dostatečně zkoumány faktory, ovlivňující sebevraždy mládeže a nejsou dostatečně rozvíjeny podpůrné, intervenční a preventivní programy, které by tento tragický jev omezily; prevence zaměřená na snížení počtů dětí odloučených od rodičů a opatření směřující ke zkrácení doby pobytu v ústavní péči jsou nedostatečná; při řešení těchto problémů chybí zejména interdisciplinární a týmový přístup; není dostatečně zajištěn přístup ohrožených dětí a dětí z marginalizovaných skupin k bezplatné, včasné a kvalitní zdravotní péči; totéž se týká u těchto skupin (uprchlíci, nelegální přistěhovalci aj.) dostupnosti a přístupnosti bezplatného základního vzdělání, a to v mateřském jazyce; dále je doporučen komplexní výzkum možných účinků znečištění životního prostředí na zdraví dětí, který má vyústit v účinné řešení; doporučena je rovněž zvýšená ochrana obětí sexuálního vykořisťování a obchodování s dětmi a mladistvými, včetně prevence, sociální reintegrace, přístupu ke zdravotní péči a psychologické pomoci, a to na základě koordinovaného přístupu - v této, ale i v dalších souvislostech je doporučeno posílení spolupráce s nevládními organizacemi.

Čtěte také: Lesní půdy: Příčiny a důsledky

Připomínky nestátních, neziskových organizací se zaměřují mj. na onu část dětské populace, kterou můžeme označit jako „děti ohrožené a znevýhodněné“. Jde o děti, které nemají možnost „v zájmu plného a harmonického rozvoje osobnosti…vyrůstat v rodinném prostředí, v atmosféře štěstí, lásky a porozumění“ a děti, jejichž rodiny - jakožto „základní jednotky společnosti a přirozené prostředí pro růst a blaho všech svých členů, především dětí“ - postrádají „potřebnou ochranu a takovou pomoc, aby mohly beze zbytku plnit svou úlohu ve společnosti“.

Jedná se o děti žijící mimo vlastní rodinu. Počty dětí v ústavní péči neklesají, jak dokládají statistiky, zachycující vývoj z minulých deseti let. V resortu MŠMT přibývá nejen zařízení (37), ale i dětí, a to v míře nikoliv zanedbatelné (nárůst 1411); zároveň je zřejmé, že výrazný podíl na nárůstu nemají specializovaná pracoviště pro děti s výraznými poruchami chování, ale běžná ústavní zařízení - dětské domovy (nárůst zařízení 29; z toho 13 DD internátního typu a nárůst dětí 1228, z toho 684 v DD internátního typu).

Ústavní péče je v některých případech nezbytná a v případě vážného ohrožení zdraví a života dítěte i „v nejlepším zájmu dítěte“. Je-li však dlouhodobá, a jsou-li do ní svěřovány děti v kojeneckém a batolecím věku, představuje pro dítě - i přes nejlepší snahu a úsilí personálu - takovou zdravotní zátěž (ve smyslu definice zdraví WHO), že se s ní mnohý jedinec nikdy nevyrovná. V ústavech sociální péče - zařízeních MPSV - se počty dětí a mládeže v posledních pěti letech takřka nemění; celkový nárůst je jen nepatrný - asi 200 dětí.

Poněkud příznivější situaci nacházíme v zařízeních resortu ministerstva zdravotnictví, v kojeneckých ústavech (KÚ) a dětských domovech do 3 let (DD). Během deseti let se snížil počet ústavů ze 49 na 39, což bylo dáno jednak zrušením několika zařízení v rámci restitucí, jednak sloučením některých kojeneckých ústavů s dětskými domovy do 3 let. Snížil se rovněž počet lůžek o více než 600 a počet ročně přijímaných dětí přibližně o 400.

Podle údajů za rok 2001 byly důvody přijetí do kojeneckého ústavu nebo do dětského domova do 3 let následující: zdravotní (22,3 %), sociálně-zdravotní 17,4 %, sociální 60,3 %. Údaje o odchodu dětí ze zařízení ukazují, že (podobně jako v minulých letech) byla téměř polovina dětí propuštěna zpět do rodiny (48 %), více než čtvrtina do osvojení (28 %), necelá desetina do jiného typu náhradní rodinné péče - vesměs péče pěstounské (8 %), více než další desetina do jiného ústavního zařízení (11 %) a dvacetina (5 %) jinam.

Čtěte také: Odpad a životní prostředí: Česká studie

O dalším osudu dětí ve vlastní či náhradní rodině nebo v ústavní péči nejsou, bohužel, k dispozici žádné údaje. I to (včetně převažujících sociálních důvodů umístění v zařízení - 60 %) svědčí o neefektivnosti dosavadního, převážně administrativního způsobu sociální práce, zejména na poli primární a sekundární prevence.

Je absurdní, že dlouhou dobu poté, co byl zahraničními i domácími odborníky prokázán negativní vliv dlouhodobé ústavní péče na zdraví a vývoj dítěte, se počty dětí v ústavech nesnižují a doba jejich pobytu nekrátí. Přestože hlavní podíl na současném situaci má stav sociálních a zdravotních služeb (a zejména jejich nedostatečná koordinace a kooperace), promítají se do ní i některé nedostatky legislativní - neexistuje např. žádné ustanovení, které by eliminovalo ústavní péči u dětí mladších dvou let (má je mj. i Rumunsko), ani ustanovení, které by stanovilo maximální délku pobytu v ústavní péči (např. 3 - 4 měsíce; ve zcela výjimečných případech 1 rok).

Výzkum dětských domovů zahrnoval celkem 70 zařízení (ze 134 DD), v nichž v době sběru dat žilo 2425 dětí. Výzkum se zaměřil především na děti, které opouštějí ústavní zařízení a mají se pokusit o samostatný život v podmínkách zcela odlišných od těch, které měly možnost doposud blíže poznat. Podle odhadů pracovníků DD opouští jejich ústavní zařízení ročně 156 dětí; v roce 2003 jich má (resp. mělo) odejít 146. Podle kvalifikovaného odhadu odchází zpět do vlastní rodiny téměř polovina dětí (46 %); ve 35 % případech je rodinné zázemí hodnoceno jako „velmi problematické“ a v 64 % jako „problematické“. Pouze 1 % je hodnoceno jako neproblematické.

Kam by měly být tyto služby zaměřeny, naznačují výsledky výzkumu provedeného v kojeneckých ústavech. Výzkum jsme zaměřili na analýzu anonymních výpisů ze zdravotnické dokumentace a uskutečnil se ve 22 zařízeních (z 35 KÚ). Byly zpracovány výpisy z dokumentace 287 dětí (128 děvčat, 159 chlapců; průměrný věk 2 roky 4 měsíce; min. věk 3 měsíce, max. věk 15 let). Děti byly v KÚ umístěny z důvodů zdravotních (11 %), sociálních (56 %), zdravotně-sociálních (32 %). Pouhé 1 % zahrnují důvody jiné. I když se jedná o zdravotnická zařízení, ukazuje se, že umístění ze zdravotních důvodů se týká jednoznačně pouze 11 %. Více než polovina důvodů (56 %) je hodnocena jako „sociální“, aniž by byla včas a pružně řešena nějakou neústavní, rodinnou alternativou.

Do zorného pole tak vstupuje povaha a kvalita sociálních služeb, především služeb, poskytovaných sociálními pracovníky státu. Opakované analýzy ukazují, že jsou přetíženi jak případy - v průměru přes 100 případů na jednu sociální pracovnici - tak administrativou (podle kvalifikovaných odhadů 80 % času spolkne administrativa a toliko 20 % času zbývá pro kontakt s klienty). Je zřejmé, že čas potřebný na vytváření interdisciplinárních týmů a jejich koordinaci (podle povahy jednotlivých případů), čas pro pravidelné návštěvy ohrožených rodin a dětí zkrátka není k dispozici. U našich jižních a západních sousedů připadá na jednoho sociálního pracovníka v průměru 10-12 případů a poměr administrativy a kontaktů s klienty je obrácený: 80 % času práce s klienty či koordinace týmu a 20 % administrativa.

Čtěte také: Udržitelnost ve výstavnictví

Alternativy, které v celém systému náhradní péče chybějí, jsou především ty, které by pomáhaly v dobách krize a ohrožení podpořit a sanovat původní biologickou rodinu dítěte. Přestože je na tento nedostatek poukazováno již více než 10 let, nebyly dosud provedeny kroky potřebné k zodpovědné přípravě této profesionální pěstounské péče - „podpůrné rodinné péče“, což je termín, který navrhujeme na základě mnoha diskusí a konzultací.

V nejlepším zájmu dítěte je mj. to, aby o něm a o jeho rodině (ať již biologické či náhradní) rozhodovali lidé, kteří znají osobně, dobře a současně obě strany - dítě a případné náhradní rodiče. To je jedna z hlavních zásad sociální, týmové a interdisciplinární práce v oblasti NRP, proklamovaná již před lety v metodických materiálech MPSV. Podle dosavadní praxe se však o dítěti a jeho (případné náhradní) rodině rozhoduje pouze na základě posudků, nikoliv podle osobní znalosti - jsou zde hájeny zájmy byrokracie a nikoliv živých osob, nikoliv zájmy dětí, což je proti duchu i liteře Úmluvy o právech dítěte.

Při hledání řešení a východisek je možné zároveň naznačit některé zásady a kroky, bez nichž je náprava patrně nemožná. Východiskem našeho přístupu má být jednak Úmluva o právech dítěte a její základní principy, zejména „princip nejlepšího zájmu dítěte“ a právo na rodinnou péči a jednak výsledky srovnávacích longitudinálních (dlouhodobých) studií dětí, které vyrůstaly v ústavním prostředí, náhradní rodinné péči a v rodině. Z nich vyplývá, že má-li se dítě zdravě a zdárně vyvíjet, musí vyrůstat v prostředí stálém, emočně vřelém a dítěti srozumitelném. Takovým prostředím je dobře fungující rodina, ať biologická či náhradní.

Déledobá ústavní péče zanechává následky nejen krátkodobé, ale i dlouhodobé, a to téměř ve všech oblastech vývoje. Čas dětí probíhá rychlejším tempem než čas dospělých - čím dříve rodinná péče započne, tím lépe. Včasná prevence a nalezení vhodného řešení situace ohroženého dítěte a rodiny je nejen účinnější než pozdější pokusy o nápravu a terapii, ale i ekonomicky úspornější („koruna vynaložená na prevenci má hodnotu sta korun vynaložených na nápravu a terapii“). Nezbytnou podmínkou takového přístupu (účinná prevence a včasné řešení) je rozvoj terénní sociální práce.

Sociální práce musí být v takovém případě skutečnou prací s lidmi (tedy nikoliv převážně administrativou), ať již jejími klienty jsou děti či dospělí či celé rodiny. Tato práce musí být nejen dostatečně odborná a profesionální, ale musí být cílená, systematická a zároveň humánní. Aby takovou mohla být, je třeba, aby byla prací týmovou a interdisciplinární. A zároveň musí být zaměřena primárně na pomoc dítěti a musí co nejlépe využívat místních komunitních zdrojů - především zdrojů lidských. Tam, kde se nepodařilo umístit dítě v rodinném prostředí, je třeba vynaložit maximální úsilí na zmírnění účinků a následků psychické deprivace a na přípravu dítěte pro život mimo ústavní zařízení. Záleží na každém dítěti - žádné nesmí zůstat stranou!

Výzkum Median, s. r. o. (2008)

V roce 2008 realizoval Median, s. r. o. výzkum, který se skládal z kvalitativní a kvantitativní části. V kvantitativní části výzkumu proběhlo dotazníkové šetření mezi pracovníky OSPOD, představiteli příspěvkových organizací a neziskovými organizacemi. Celkem bylo náhodně vybráno 229 úřadů, pracovišť OSPOD a příspěvkových organizací, z nichž bylo dotázáno 297 respondentů reprezentujících 120 úřadů OSPOD a 71 příspěvkových organizací. Dále byly osloveny všechny aktivní neziskové organizace - celkem 439, z nichž bylo dotázáno 304 respondentů reprezentujících 210 neziskových organizací. Součástí bylo také dotazníkové šetření na reprezentativním vzorku populace České republiky - kvótní výběr podle pohlaví, věku, vzdělání, regionu a velikosti místa bydliště.

Za hlavní příčinu vzniku problémů ohrožených dětí lze obecně považovat krizi rodiny jako sociální instituce.

Systém podpory ohrožených dětí na lokální úrovni dlouhodobě postrádal funkční nástroje. Naším cílem je tyto nedostatky odstranit a eliminovat jejich dopady na životy dětí. Pokud se naučíme včasně identifikovat ohrožené děti a spolupracovat s dalšími odborníky, předcházíme tomu, aby se zvyšovala míra ohrožení dítěte a prohlubovaly se problémy, které mohou vést ke komplexní zátěži celé rodiny.

tags: #problematika #ohrožených #dětí #v #české #republice

Oblíbené příspěvky:

• Informace o protestech za klima
• Poplatky za Odpad
• Obavy ohledně spalovny Vsetín
• Nápady pro ekologickou školní zahradu
• Jak používat Krtka na ucpaný odpad