Zdroje znečištění ovzduší v České republice

12.12.2025

Ministerstvo životního prostředí uvádí, že lokální topeniště jsou v současnosti jedním z největších zdrojů znečištění ovzduší v ČR. Na celkovém znečištění - tedy na kvalitě ovzduší - se podílí spolu s dalšími sektory, jakými je energetika, doprava či zemědělství. Ty přispívají významně zejména sekundárními částicemi vzniklými z plynných polutantů, tedy znečišťujících látek. Oproti tomu lokální topeniště v domácnostech významně znečišťují ovzduší emisemi tuhých znečišťujících látek a benzo(a)pyrenu.

Úroveň znečištění prachovými částicemi, tedy stav kvality ovzduší, je dána jak emisemi primárních částic, tak tvorbou sekundárních částic. Velkou roli přitom hrají také meteorologické podmínky. Modelování provedené v rámci přípravy aktualizace Národního programu snižování emisí ukazuje, že jen zahraniční zdroje jsou zodpovědné za 40 až 60 % ročního průměru imisních koncentrací částic PM2,5.

Hlavní zdroje znečištění

Lokální topeniště: Zastaralé spalovací zdroje, špatná obsluha a spalování nevhodného paliva.
Energetika: Výroba elektřiny a tepla, zejména spalování uhlí.
Doprava: Výfukové plyny motorových vozidel, zejména ve velkých městech.
Průmysl: Těžební, chemický, strojírenský a další průmyslové provozy.
Zemědělství: Produkce sekundárních částic z plynných polutantů.

Lokální topeniště

Podle posledních průzkumů je podíl lokálních topenišť na emisích jemných prachových částic PM2,5 značný. Příčinou vysokých emisí v sektoru vytápění domácností jsou konstrukčně zastaralé, nevyhovující spalovací zdroje v domácnostech a často také jejich špatná obsluha a seřízení. Zároveň může mít svůj vliv i spalování nevhodného paliva. Vysoké emise vznikají například při topení nedostatečně proschlým dřevem, při pálení odpadu nebo hnědého uhlí v kotlích, které pro jeho spalování nejsou určené.

Doprava a průmysl

Znečištění ovzduší ze silniční dopravy se v České republice i v Evropě každým rokem zhoršuje a má významný vliv na lidské zdraví. Městské ovzduší ovlivněné výfukovými plyny má podobné účinky jako cigaretový kouř. Látky, které jsou součástí emisí z automobilů, mohou způsobit celou řadu závažných zdravotních problémů.

Znečišťování ovzduší průmyslem sahá na počátek 20. století, kdy se na území Československa soustřeďoval slévárenský a těžební průmysl. Po 2. světové válce byl zaznamenán větší rozvoj průmyslu, především růst těžkého strojírenství a zvýšená výroba elektrické energie v tepelných elektrárnách, spalujících uhlí nízké kvality, způsobil zhoršující se podmínky pro kvalitu ovzduší.

Čtěte také: Ropné plošiny a emise

Regulace a opatření

V roce 2022 bude provoz kotlů nižší než 3. třídy zakázán. Emisní projekce připravená v rámci aktualizace Národního programu snižování emisí předpokládá po splnění zákonné povinnosti pokles emisí primárních částic PM2,5 ze sektoru vytápění domácností oproti roku 2017 o 60 %, a to konkrétně z 30 kilotun na 12 kilotun. Ministerstvo životního prostředí připravilo dotační program z Operačního programu Životní prostředí, který je zaměřen právě na výměnu nevyhovujících spalovacích zdrojů na pevná paliva nižší než 3. třídy.

Zároveň byl v současné době spuštěn i pilotní projekt bezúročných půjček na výměnu kotlů v Moravskoslezském, Ústeckém a Karlovarském kraji, a to právě za podpory takzvaných kotlíkových dotací. Postupně dochází ke zpřísňování požadavků na kotle a topidla uváděné na trh a od roku 2012 došlo dvakrát ke zpřísnění požadavků na kvalitu dodávaného uhlí. Od téhož roku také úřady posílily regulaci provozů kotlů a topidel. Došlo například k zavedení pravidelných kontrol technického stavu a provozu zdrojů, od kterých si slibujeme odstranění závažných nedostatků v jejich provozování a instalaci a vyšší informovanost provozovatelů.

Doporučení pro zlepšení kvality ovzduší

Používejte hromadnou dopravu nebo jezděte na kole.
Vytápějte ekologicky.
Nespalujte plasty a odpadky.

Regionální rozdíly v kvalitě ovzduší

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, člení území ČR pro posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění ovzduší na zóny a aglomerace, přičemž zóny jsou tvořeny jedním až třemi kraji. Pro meziregionální hodnocení kvality ovzduší jsou použity následující ukazatele: index kvality ovzduší, koncentrace vybraných látek znečišťujících ovzduší vážených populací v regionech ČR a pro města s více než 30 000 obyvateli, podíl obyvatel žijících v nadlimitních oblastech a podíl území regionu s překročením imisních limitů.

Hlavní město Praha patří z hlediska znečištění ovzduší mezi více zatížené oblasti ČR. Tento stav je výsledkem spolupůsobení řady antropogenních a přírodních faktorů. Zhoršená kvalita ovzduší souvisí zejména se značným dopravním zatížením. Nezanedbatelný vliv na současnou imisní situaci v Praze má i spotřeba pevných paliv pro vytápění rodinných domů především v okrajových částech města a vzrůstající obliba používání krbů a krbových kamen.

Kvalita ovzduší ve Středočeském kraji je dlouhodobě ovlivňována průmyslovým charakterem kraje, hustou dopravní infrastrukturou a vysoké intenzity dopravy v návaznosti na aglomeraci Praha. Je zde hustá rezidenční zástavba s lokálními topeništi.

Čtěte také: Studie o emisích z lodí

Kvalitu ovzduší Jihočeského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit příznivě. Zhoršenou kvalitu ovzduší lze očekávat v Českobudějovické aglomeraci a v centrech větších měst (Tábor, Písek, Strakonice) kde je soustředěna převážná část průmyslové výroby z celého kraje.

Kvalitu ovzduší Plzeňského kraje v rámci ČR můžeme hodnotit relativně příznivě. Opačná situace je v Plzni a jejím okolí, kde měrné emise v okrese Plzeň-město mnohonásobně převyšují hodnoty měrných emisí v ČR.

Kraj lze z hlediska znečišťování ovzduší rozdělit na tři oblasti. První lázeňskou část najdeme v jižní části kraje. Zde je hlavně lehký a potravinářský průmysl a na znečištění se převážně podílí lokální topeniště a doprava. V druhé části kraje najdeme chemický průmysl, hnědouhelný důl a elektrárny Vřesová a Tisová. Ty se podílí výrazně na znečištění regionu, ale současně zde najdeme i vliv lehkého průmyslu včetně skláren a keramických závodů. Třetí oblastí je Krušnohoří, kde je většina znečištění ovlivněno lokálními topeništi (Karlovarský kraj).

Obecně se Ústecký kraj vyznačuje výraznou orientací hospodářství na těžký průmysl. Vydatná ložiska hnědého uhlí s sebou nese i průmysl energetického zpracování uhlí. K emisnímu zatížení kraje přispívá i lehký průmysl a lokální topeniště.

Znečištění ovzduší v Libereckém kraji je menší, chybí tu výrazný zdroj těžkého průmyslu. Na znečištění se v kraji výrazně podílí těžba sklářských i stavebních písků a štěrkopísků a dobývání stavebního kamene, lehký průmysl (sklářství, gumárenství, výroba bižuterie a mincovna), potravinářský průmysl a lokální topeniště.

Čtěte také: Kvalita ovzduší v ČR

Kvalita ovzduší je v Královéhradeckém kraji na relativně dobré úrovni. Ovlivňuje ji především dopravní zátěž i přes velice hustou síť železniční dopravy, která je pouze na dvou tratích kompletně elektrifikována.

Kraj Vysočina patří co do rozlohy k větším krajům ČR. Z hlediska znečištění ovzduší lze kraj hodnotit velmi pozitivně. Vysoký podíl lesů, menší podíl měst a zároveň absence výraznějšího průmyslu znamenají, že kvalita ovzduší je na většině míst příznivá.

Oblast Ostravy o okolí (50km) je nejvíce znečištěnou oblastí nejen v ČR, ale i v EU. Pravidelně zde dochází k překračování limitu pro polétavý prach (PM 10) a další znečišťující látky. Největším producentem znečištění je na Ostravsku společnost ArcelorMittal a jejich železárny,které produkují velké množství pevných částic PM10 a benzopyrenu.

Emise a imise

Emise představují znečištění měřené přímo ze zdrojů znečištění na daném území. Zdroje znečištění jsou celostátně sledovány v rámci Registru emisí a zdrojů znečišťování ovzduší (REZZO). Tyto zdroje jsou rozdělené do základních dvou podskupin: zdroje stacionární (stacionární zařízení ke spalování paliv, REZZO 1-3) a mobilní (zdroje se spalovacími nebo jinými motory, REZZO 4).

Dopad emisí na kvalitu ovzduší v daném regionu, tedy čistota ovzduší (imise) se měří na stanicích automatizovaného imisního monitoringu ČHMÚ. Stanice měří hodnoty koncentrací znečišťujících látek, např. oxidu siřičitého SO2, oxidu dusnatého NOx, oxidu dusičitého NO2, prašného aerosolu PM10, benzenu nebo těžkých kovů (As, Cd, Hg, Ni, Pb).

Tab. 3.3.3.1 Emise ze stacionárních zdrojů v přepočtu na 1 km2