Provoz Mobilní Drtící Linky a Zákon o Ovzduší v České Republice

Při definování zdroje znečištění ovzduší (ZZO) je potřeba vycházet z ustanovení § 2 zákona č. 201/2002 Sb. (dále jen zákon). Zdrojem je technická jednotka nebo činnost, která znečišťuje nebo by mohla znečišťovat ovzduší. Zákon rozděluje povinnosti na provozovatele vyjmenovaných ZZO uvedených v příloze č. 2 zákona a na provozovatele ostatních zdrojů, tzv. nevyjmenovaných.

Na vyjmenované ZZO se vztahují pak přísnější povinnosti a samotné umístění zdroje, resp. povolení provozu je vedeno ve správním řízení. Žádosti o povolení musí být doplněny o další dokumenty, např.

Z pohledu zákona o ochraně ovzduší mohou nastat dvě situace, na které je nahlíženo odlišně. Součástí recyklačního dvora může být drtící, popř. třídící zařízení stavebního odpadu. V tomto případě se pak při projektované kapacitě vyšší než 25 m3/den jedná o recyklační linku stavebních hmot, tedy o vyjmenovaný zdroj znečištění ovzduší zařazený pod kódem 5.11. přílohy č.

Je-li recyklační dvůr plochou, kde jsou pouze skladovány stavební odpady a úprava odpadů drcením, popř. tříděním je prováděna až po předání odpadu do externí mobilní drtící linky, pak recyklační dvůr nenaplňuje podstatu vyjmenovaného ZZO. Vyjmenovaným zdrojem znečištění kód 5.11.

Za stacionární zdroj znečišťování ovzduší je proto třeba považovat také např. skladování stavebních odpadů či materiálů, kde dochází k úniku jemných prachových částic. Znamená to tedy, že obecné povinnosti, jako např.

Čtěte také: Jak ekologie ovlivňuje cenu provozu auta?

Recyklační dvůr je z pohledu zákona o odpadech zařízení povolované dle § 14 odst. 1 a každé takovéto zařízení musí mít vypracovaný a schválený provozní řád.

Legislativní Kontext a Povinnosti

Zákon č. 201/2002 Sb., o ochraně ovzduší, definuje povinnosti pro provozovatele stacionárních zdrojů znečištění ovzduší. Tyto zdroje se dělí na:

• Vyjmenované zdroje (příloha č. 2 zákona)
• Nevyjmenované zdroje

Provozovatelé vyjmenovaných zdrojů mají přísnější povinnosti, včetně správního řízení pro umístění a povolení provozu zdroje. Recyklační linky stavebních hmot s projektovanou kapacitou vyšší než 25 m3/den jsou považovány za vyjmenované zdroje (kód 5.11 přílohy č. 2).

Mobilní Drtící Linky a Recyklační Dvory

Rozlišujeme dvě situace:

1. Recyklační dvůr s drtícím zařízením: Pokud je součástí recyklačního dvora drtící nebo třídící zařízení stavebního odpadu s projektovanou kapacitou nad 25 m3/den, jedná se o vyjmenovaný zdroj znečištění ovzduší.
2. Recyklační dvůr bez drtícího zařízení: Pokud recyklační dvůr pouze skladuje stavební odpady a úprava (drcení, třídění) se provádí externí mobilní drtící linkou, recyklační dvůr není považován za vyjmenovaný zdroj.

Případová Studie: Žaloba Proti Rozhodnutí o Pokutě

Žalobkyně se domáhala zrušení rozhodnutí, kterým byla snížena pokuta za provozování recyklační linky v rozporu s provozním řádem. Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP) zjistila nedostatky v provozním deníku, nepodání oznámení o umístění zařízení a neprokázání vhodnosti odpadů pro využití. Žalobkyně provozovala zařízení k využívání odpadu.

Čtěte také: Letecký průmysl a znečištění ovzduší

Správní orgán při kontrole zjistil, že provozní deník zařízení neuváděl, jakým způsobem bylo naloženo s 28 020 tunami odpadu kat. č. 17 05 04. Jediný záznam byl v průběžné evidenci odpadů, kde byl v jediný den použit kód AR5 (recyklace). Dle správního orgánu však bylo kapacitně nemožné, aby došlo k podrcení tak velkého množství odpadu v zařízení. Odpad byl zpracován pouze evidenčně, nikoli skutečně.

Správní orgán odhalil další nedostatky: žalobkyně nepodala 14 dní před zamýšleným umístěním zařízení řádné oznámení na příslušný krajský úřad (šlo o zapůjčení zařízení ve dnech 22. 4. 2013 až 12. 5. 2013, a umístění zařízení na stanovišti „Divadlo - Jízdecká ulice“ ve dnech 13. 8. 2013 až 9. 9. 2013); žalobkyně neprokázala vhodnost odpadů kat. č. 17 01 07, 17 05 04, 17 09 04 pro využití v zařízení; žalobkyně neprováděla v průběhu roku 2013 záznam z monitoringu zařízení, tj.

ČIŽP zahájila kontrolu dne 3. 6. 2014 a od žalobkyně si vyžádala doklady za roky 2013 a 2014. ČIŽP při kontrole zjistila, že rozhodnutí o udělení souhlasu s provozováním zařízení dle zákona o odpadech ze dne 27. 11. 2008, č. j. ŽP/12228/08, platilo do 31. 12. 2013, a nové rozhodnutí nabylo platnosti dne 29. 5. 2014. Z tohoto důvodu ČIŽP v oznámení vymezila období na rok 2013. Ani samotný výrok prvostupňového rozhodnutí nebyl neurčitý, neboť správní orgán určil jako rozhodné období rok 2013.

Dle žalovaného nevytýkal správní orgán žalobkyni, že zasílala oznámení o umístění zařízení, nýbrž to, že v roce 2013 nepodala 14 dní před zamýšleným umístěním řádné oznámení v souladu s rozhodnutím č. j. ŽP/11688/08, kterým byl povolen provoz zařízení jako středního stacionárního zdroje znečišťování ovzduší dle zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší (dále jen „zákon o ochraně ovzduší“). Konkrétně šlo o období 22. 4. 2013 až 12. 5. 2013 a 13. 8. 2013 až 19. 9. 2013. Žalobkyně navíc neuvedla, který materiál měl být recyklován, způsob omezení prašnosti, ani vzdálenost od obytné zástavby. Obsah oznámení žalobkyně neodpovídal povolení dle zákona o ochraně ovzduší.

Žalovaný se ohradil proti názoru žalobkyně, že umístění drtiče nebyla povinna ohlašovat, protože již nešlo o zařízení, ale jeho část. Žalovaný poukázal na přílohu 1, část II, č. 3.6 nařízení vlády č. 615/2006 Sb., dle kterého byla drtící či recyklační linka stále stacionární zdrojem znečištění ovzduší. Pořád šlo o stroj Hartl Supertrack.

Čtěte také: Legislativa odpadového hospodářství

Zjištění a Nedostatky v Provozu

Žalovaný konstatoval, že žalobkyně předložila v průběhu správního řízení základní popisy odpadů 17 09 04 (směsné stavební a demoliční odpady neuvedené pod čísly 17 09 01, 17 09 02 a 17 09 03) a 17 01 07 (směsi nebo oddělené frakce betonu, cihel, tašek a keramických výrobků neuvedené pod číslem 17 01 06). V základním popisu odpadu č. 17 09 04, vypracovaném dne 20. 8. 2013, je uvedeno, že se jedná o směs zeminy, cihel, tašek, betonu, kameniva a malého podílu škváry. V základním popisu odpadu č. 17 01 07, vypracovaném dne 14. 8. 2013, je uvedeno, že se jedná o směs zeminy, cihel, tašek, betonu a kameniva. Žalovaný měl za to, že by se v tomto odpadu zemina a kamenivo neměly vůbec vyskytovat, protože jejich přítomnost odporuje již samotnému názvu odpadu.

Žalobkyně dále předložila protokoly o odběru vzorků směsné stavební suti (recyklátu) - č. 2013F016 ze dne 25. 09. 2013 o odběru v Jízdecké ulici v Plzni; a č. 2013F17 ze dne 25. 09. 2013 o odběru v Mýtě, zařízení společnosti DEMOLICE RECYKLACE s.r.o., kam byla část recyklátů navezena. Žalobkyně též zaslala kopie protokolů o zkouškách odebraných vzorků, provedených akreditovanou zkušební laboratoří společnosti ALS Czech Republic, s.r.o., s datem vystavení dne 02. 10. 2013 a 04. 10. 2013.

Dle žalovaného z bodu 5.0 provozního řádu jasně vyplývá, že kontrola zařízení měla být prováděna před zahájením provozu, jedenkrát denně v průběhu provozu a po skončení provozu. O kontrolách měl být proveden zápis do provozního deníku. Deník kontrol by proto měl obsahovat alespoň jeden zápis o kontrole za každý den provozu zařízení.

Provozní a kontrolní deníky z roku 2012 z lokality „TOPTRANS Plzeň“, které ČIŽP při kontrole za rok 2012 nehodnotila jako rozporné s provozním řádem, tento nedostatek neměly, pročež nezaložily dobrou víru žalobkyně v totožný postup ČIŽP při kontrole za rok 2013 dle § 2 odst.

Závěr

Provoz mobilních drtících linek a recyklačních dvorů podléhá přísné regulaci dle zákona o ovzduší. Zásadní je správné zařazení zdroje znečištění, dodržování provozního řádu a plnění ohlašovacích povinností. Nedostatky v dokumentaci, monitoringu a provozu zařízení mohou vést k sankcím a správním řízením.

tags: #provoz #mobilní #drtící #linky #zákon #o

Oblíbené příspěvky:

• Kurzy jógy Ústí nad Labem
• Česká ochrana přírody a památek
• Víkendové pobyty v přírodě s dětmi
• Recenze skládky Česká Lípa
• Příroda kolem nás - recenze