Průmyslové měření ovzduší a legislativa v České republice

Tento článek se zabývá průmyslovým měřením ovzduší v České republice a související legislativou.

Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší, ve znění pozdějších předpisů, je základním právním předpisem upravujícím ochranu ovzduší v České republice. Tento zákon byl novelizován řadou zákonů, včetně zákonů č. 64/2014 Sb., č. 87/2014 Sb., č. 382/2015 Sb., a dalších.

Zákon o ochraně ovzduší stanovuje:

• Imisní limity pro znečišťující látky. Imisní limity jsou uvedeny v příloze č. 1 k tomuto zákonu a jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší a pro obce a kraje.
• Národní cíl snížení expozice, což je hodnota, které má být dosaženo snížením průměrné expozice obyvatelstva částicemi PM2,5. Národní cíl snížení expozice je uveden v příloze č. 2.
• Emisní limity, které musí být dodrženy na každém komínovém průduchu nebo výduchu do ovzduší. Pokud je pro stacionární zdroj stanoven specifický emisní limit, nevztahují se na něj obecné emisní limity.
• Dělení stacionárních zdrojů na zdroje uvedené v příloze č. 2 a zdroje neuvedené v této příloze. Zdroje se zařazují pod příslušné kódy uvedené v příloze č. 2.

Pro účely vyhodnocení úrovně znečištění ministerstvo zajišťuje posuzování úrovně znečištění pro znečišťující látky stanovené v prováděcím právním předpise a porovnání výsledné úrovně znečištění s imisními limity stanovenými v příloze č. 1.

Posuzování a vyhodnocení úrovně znečištění se provádí pro zónu a aglomeraci. Seznam zón a aglomerací je uveden v příloze č. 3.

Čtěte také: Průmyslové měření pro domácnosti

Provozovatel stacionárního zdroje zjišťuje úroveň znečišťování měřením nebo výpočtem. Měření se provádí v místě, za kterým již nedochází ke změnám ve složení odpadních plynů vnášených do ovzduší.

Úroveň znečišťování se zjišťuje jednorázovým měřením emisí v intervalech stanovených prováděcím právním předpisem nebo kontinuálním měřením emisí. V případech, kdy provozovatel zjišťuje úroveň znečišťování pravidelným jednorázovým měřením emisí, provádí rovněž nepřetržité sledování a zaznamenávání provozního parametru pro kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí stanoveného v povolení provozu, a to v případě stacionárních zdrojů uvedených v příloze č. 2 k tomuto zákonu, u kterých tak stanoví prováděcí právní předpis. Pokud není možné takový provozní parametr stanovit, krajský úřad namísto toho stanoví technickou podmínku provozu podle § 12 odst. 4 písm. e), která zajistí obdobnou kontrolu správné funkce technologie ke snižování emisí nebo opatření ke snížení emisí jako provozní parametr.

Výsledky posuzování a vyhodnocení úrovní znečištění vede ministerstvo v informačním systému kvality ovzduší.

Za účelem snížení celkové úrovně znečištění ministerstvo ve spolupráci s příslušnými ústředními správními úřady zpracovává Národní program snižování emisí České republiky. Požadavky na obsah národního programu jsou uvedeny v příloze č. 4.

Program zlepšování kvality ovzduší pro zónu nebo aglomeraci vydává ministerstvo v případě, že je v dané zóně nebo aglomeraci překročen imisní limit stanovený v bodech 1 až 3 v příloze č. 1 k tomuto zákonu nebo v případě, že není dosažen národní cíl snížení expozice. Obsahové náležitosti programu zlepšování kvality ovzduší jsou uvedeny v příloze č. 5.

Čtěte také: Dopady průmyslu na životní prostředí

Smogová situace je stav mimořádně znečištěného ovzduší ohrožující lidské zdraví, kdy úroveň znečištění oxidem siřičitým, oxidem dusičitým, částicemi PM10 nebo troposférickým ozonem překročí informativní, regulační nebo varovnou prahovou hodnotu uvedenou v příloze č. 6 k tomuto zákonu a jsou splněny podmínky uvedené v této příloze. Podmínky vzniku a ukončení smogové situace jsou uvedeny v příloze č. 6.

Novela zákona o ochraně ovzduší

Senátem prošla novela o ochraně ovzduší, která má za cíl důraz na kvalitnější monitoring emisí, větší ochranu před prašností a zápachem i elektronizaci a posílení kompetencí obcí.

Nová pravidla rozšiřují povinnost kontinuálního měření emisí na další zdroje a zavádějí elektronické hlášení dat do centrálního systému, což zajistí jejich rychlou dostupnost. Stavební firmy budou mít zákonnou povinnost snižovat prašnost na staveništích a při demolicích. Novela rovněž zavádí minimální odstupy mezi obytnými domy a zdroji znečištění, aby se snížily negativní dopady na obyvatele.

Ministr životního prostředí Petr Hladík vysvětluje, že novela zavádí nové povinnosti, jako je kontinuální měření emisí i u dalších zdrojů, například v sektoru tavení skla, petrochemie nebo vápenek. Data z měření se budou nově předávat elektronicky přímo do centrálního systému, což firmám ušetří zbytečné papírování.

Od začátku roku 2028 se rozšíří povinnost kontinuálního měření emisí na sektory tavení skla a nerostů, petrochemie, výroby vápna, dřevotřísky apod. Cílem je zkvalitnění monitoringu emisí u emisně významných zdrojů. Nová bude i povinnosti ohlašování výsledků kontinuálního měření emisí v (téměř) reálném čase elektronicky prostřednictvím informačního systému kvality ovzduší ČHMÚ.

Čtěte také: Odbor Průmyslové Ekologie

Při plánování výstavby pro bydlení nebo občanskou vybavenost nebo naopak při umístění nového, například výrobního podniku v blízkosti domů, bude muset obec počítat s minimální vzdáleností odstupu, která se bude muset pohybovat obvykle okolo 200 metrů, maximálně až 500 metrů.

Součástí motivace ke snižování emisí je také zavedení nových sazeb u poplatku za znečišťování ovzduší s platností od roku 2026, u nichž se zohlední inflace z posledních let.

Obce, které se rozhodnou zavést nízkoemisní zóny, si budou moci samy nastavit konkrétní parametry. Nová pravidla také ruší některé podmínky, které dnes v řadě míst zcela znemožňují zavedení nízkoemisní zóny.

Kontinuální měření emisí

Zpřísnění pravidel pro monitoring znečišťujících látek spočívá zejména v tom, že řadu látek doposud monitorovaných jen jednorázově je nyní nutné monitorovat kontinuálně.

Kontinuální měření emisí probíhá soustavně za pomoci zařízení, které je třeba každé tři roky podrobit kalibraci. Přesnost kontinuálního měření je zároveň kontrolována jednorázovými měřeními, která provádí opět autorizovaná osoba.

Povinný kontinuální monitoring je v současnosti stanoven pro tuhé znečišťující látky, oxid siřičitý, oxidy dusíku a oxid uhelnatý. Závěry o BAT přidávají nové požadavky na kontinuální monitoring amoniaku (pro všechna zařízení, která používají sekundární opatření k odstranění oxidů dusíku ze spalin) a také kontinuální monitoring emisí rtuti (pro všechna velká spalovací zařízení s instalovaným výkonem nad 300 MW).

Všechna zařízení, ve kterých se spaluje černé či hnědé uhlí, budou muset navíc nově monitorovat emise plynných chloridů (HCl) a fluoridů (HF), a to nejméně třikrát za rok.

Minimální vzdálenosti

Mezi stacionárním zdrojem a stanovenými plochami v územním plány jsou uvedeny minimální vzdálenosti (předmětem přílohy č. 20 vyhlášky). Tyto vzdálenosti se použití v rámci vymezení zastavitelných ploch v územním plánu a umisťování nových stacionárních zdrojů.

Níže je tabulka s minimálními vzdálenostmi pro vybrané stacionární zdroje:

tags: #průmyslové #měření #ovzduší #legislativa

Oblíbené příspěvky:

• Zdroje znečištění ovzduší
• O knize Rok v přírodě
• Chovatelské tipy: Rozmnožování chameleonů
• Kariérní příležitosti na MŽP
• Kompost pro zahradu