Půdní edafon v ekologickém zemědělství

Pokud jste někdy zírali na kousky půdy pod vašima nohama a zamysleli se nad tím, co se skrývá pod povrchem, možná vás zajímá svět edafonu. Edafon je skupina tajemných organismů, kteří hrají klíčovou roli v půdním ekosystému. Ačkoli jsou skrytí pod povrchem, jejich činnost má výrazný vliv na půdní kvalitu a životní prostředí.

Edafon je kolektivním názvem pro rozmanitou skupinu mikroorganismů a bezobratlých živočichů, kteří obývají půdu. Studium edafonu má zásadní význam pro ochranu půdního prostředí a udržitelné zemědělství.

Složení edafonu

• Mikroorganismy: Bakterie, houby a další mikroorganismy jsou neviditelnými pracovníky v půdě.
• Bezobratlí živočichové: Sem patří červi, roztoče, pavouci a mnoho dalších.

Význam edafonu v půdě

„Společnost, která ničí půdu, ničí sama sebe,“ jsou slova přisuzovaná Franklinu D. Rooseveltovi a význam půdy výstižně popisují. Jak je na tom ta naše společnost? Ničí, nebo kultivuje?

Půda je zdánlivě obyčejná hmota pod našima nohama, ve skutečnosti ale představuje jeden z nejdůležitějších a nejkomplexnějších ekosystémů na Zemi. V sobě spojuje minerální částice, organickou hmotu, vodu, vzduch a nesmírně pestrou škálu živých organismů - od bakterií a hub až po žížaly. Společně vytvářejí složitou síť vztahů, která zajišťuje úrodnost, zadržování vody i zdraví celých krajinných celků.

Jenže vznik půdy trvá tisíce let, zatímco vlivem eroze a nevhodného hospodaření ji dokážeme zničit během několika desetiletí. Půda má tedy schopnost vytvářet se neustále, ale tento proces probíhá velmi pomalu - deseticentimetrová vrstva vzniká asi tisíc let. Proto se půda obecně považuje za neobnovitelný zdroj.

Čtěte také: Co je ZPF a proč je důležitý?

Základní složky půdy:

1. Zbytky hornin (největší část)
2. Organická hmota
3. Voda
4. Vzduch
5. Živé organismy (bakterie, houby, roztoči, hmyz, žížaly)

Bakterie a houby rozkládají zbytky rostlin a živočichů, čímž vytvářejí humus. Množství a kvalita humusu přitom určují, jak úrodná půda bude. Další druhy půdních hub obalují kořeny rostlin jemným předivem a tím mnohonásobně zvyšují plochu, prostřednictvím které kořeny získávají z půdy živiny. Rostlina tak dokáže živiny vstřebat snáze a ve větším množství. Další druhy bakterií pak vážou ze vzduchu dusík (jeden z nejdůležitějších prvků pro růst rostlin) a činí jej přístupný pro rostliny.

Mikroorganizmů se přitom v půdě nachází obrovské množství, jen počet bakterií v jedné lžičce zeminy dosahuje jedné miliardy. Půdní organizmy zároveň vytvářejí jemné předivo, které drží pospolu částečky hornin a částečky humusu a vytváří tím hrudky hlíny. Červi a další živočichové v půdě neustále provrtávají chodbičky a tím vytvářejí prostor pro kořeny rostlin, které si hledají svou cestu, a také pro vzduch a vodu.

Půda se zdravou strukturou při dešti nasákne vodu jako houba a tato voda je pak k dispozici rostlinám pro pozdější potřebu. A žížaly jsou vyslovení půdní přeborníci, nejen že také prokypřují půdu, ale vytvářejí výměšky, které výrazně zvyšují úrodnost půdy. Na jednom hektaru půdy jich žížaly ročně vyprodukují až 100 tun!

Problémy současného zemědělství

Problém je, že v současné době ztrácíme půdu rychleji, než vzniká. Kromě záboru je největší příčinou eroze, kdy je vrchní vrstvička zeminy odnesena vodou nebo větrem pryč. Současné tempo eroze je 10 cm za 200 let. Mezi lety 1950-1990 bylo erozí na světě zničeno 30 % půdy a v současné době se ztrácí 6-10 milionů hektarů půdy ročně.

Příčiny eroze, ale také např. sucha nebo povodní, jsou přitom dobře známy, je to špatná struktura půdy způsobená nevhodným zacházením s ní, a také špatná práce s krajinou. Všechno toto je typické pro dnešní konvenční zemědělství. Při běžném zemědělském hospodaření se prakticky nedbá o udržování zdraví půdy. Ta obsahuje málo organické hmoty, a proto je půda jednak přirozeně méně úrodná a také neposkytuje životní prostor pro půdní organizmy, jejichž činnost je tolik důležitá pro správnou půdní strukturu.

Čtěte také: Půdy v okolí Kutné Hory

Zemina, ve které chybí dostatek „chodbiček“, není schopna pojmout, případně odvést dešťovou vodu, která místo toho rychle steče po povrchu pryč. Známe dokonce přesnou souvislost mezi množstvím organické hmoty v půdě a schopností půdy zadržovat vodu - nárůstem podílu organické hmoty o 1 % půda dokáže na jednom hektaru pojmout o 234 tisíc litrů vody více.

Půda, ve které se dostatečně nemohly činit organizmy, je také méně soudržná, čímž se náchylnost k erozi dál zvyšuje. Taková půda navíc udrží méně živin, konvenční zemědělství reaguje dodávkou umělých hnojiv a tím vznikají další problémy. Používání umělých hnojiv a pesticidů rozhodně neprospívá půdním organizmům.

Průmyslové zemědělství k erozi přispívá i jinak - velké lány polí, žádné remízky, meze a travní plochy, které dříve ohraničovaly jednotlivá políčka, znamenají, že půda je mnohem více vystavena jak vodní tak větrné erozi. K erozi přispívá i používání těžké techniky. Ta půdu utuží a voda po ní snadno stéká.

Ekologické zemědělství a péče o půdu

„Zdravé rostliny je možné vypěstovat jen ve zdravé půdě,“ to je jedno ze základních hesel ekologického zemědělství už od jeho počátků. Péče o půdu je proto pro ekozemědělce klíčovou činností. Zjednodušeně se dá říct, že se snaží celou tu propojenou síť vztahů udržet zdravou a funkční.

Častým argumentem na obranu konvenčního zemědělství je tvrzení, že jinak nelze uživit stále rostoucí lidskou populaci, protože ekologické zemědělství není schopno dosahovat tak vysokých výnosů. To však vyvracejí např. výsledky třicetileté studie, která probíhala v americkém Rodale Institute. Od roku 1981 se zde porovnávaly výsledky, které přináší ekologické zemědělství, s produkcí pěstovanou standardním způsobem. Ekologický způsob hospodaření po počátečním propadu překonal ten konvenční.

Čtěte také: Ekologické využití a půdní vlhkost

Udržitelnost a budoucnost zemědělství

Pojem udržitelnost je většinou natolik abstraktní, že nevyvolává téměř žádné emoce. Přitom v běžném životě je tomu úplně jinak. Představte si, že se nastěhujete do domku a v průběhu let jej zvelebujete. Opravujete, co se rozbije nebo porouchá. Anebo se můžete nastěhovat do stejného domku, který pak po letech opustíte zanedbaný či dokonce vybydlený, ale vám to bude jedno, protože vás za to nikdo nebude pronásledovat. Že vám to druhé připadá jako nezodpovědné a asociální? Ale přesně tak se z velké části s půdou dnes zachází. Někdy až extrémně.

Většina zemědělců u nás má půdu v nájmu, nevlastní ji. Nemají k ní tedy vztah a dlouhodobé důsledky špatného zacházení je nezajímají. Tím spíše, že ani při výrazném poničení půdy (vlivem postupů, které jsou považovány za špatné i podle standardů konvenčního zemědělství) se sankcí obávat nemusejí. V České republice se doposud žádnému vlastníkovi nepodařilo získat odškodnění za poškození jeho půdy.

Ekologický zemědělec je naopak ten, který půdu zvelebuje. Jak říká ekozemědělec Martin Ott: „Dobré zemědělství je zemědělství, které existuje nějakou dobu, řekněme 20 let, a půda je potom lepší, než byla na začátku.

Model Živá krajina, který se snažíme propagovat jako možnost, jak do české krajiny znovu vrátit život, si právě všechny tyto skutečnosti uvědomuje. Navrhuje krajinu, která bude daleko příznivější pro zemědělství, ochranu půdy před dehumifikací, erozí a utužováním. Jde nám i o to, aby se zmenšily lány, byl obnoven hydrologický režim a vytvořil se systém dostatečně hustých mezí a mezních pásů, které svědčí edafonu.

Konvenční, tj. příliš průmyslově intenzivní zemědělství dříve nebo později skončí. Zemědělci by se měli této skutečnosti podívat zpříma do tváře. Obnovu zdraví půdy a vytvoření nové, konturované krajiny lze považovat za hlavní veřejný zájem současnosti. Pokud těchto cílů dosáhneme, budou z nich mít prospěch správní zemědělci i všichni ostatní uživatelé krajiny včetně obyvatel měst.

Půda je vlastně směs 3 faktorů: minerálních látek, organických látek, půdní vody. Organické látky v půdě se dělí opět na tři skupiny:Edafon - živé organismy žijící v půdě, exkrementy, odumřelé části organismů. Pod souhrnným názvem edafon si lze představit půdní bakterie, aktinomycety a houby, které tvoří hlavní biomasu půdních mikroorganismů, dále nálevnky, kořenonožce, bičíkovce neboli mikrozooedafon, drobné členovce - mezoedafon, žížaly, obratlovce - makroedafon.

Vliv zpracování půdy na edafon

Ekologické zemědělství dlouhá léta stálo a pořád stojí na používání pluhu jako hlavního nástroje ke zpracování půdy. Zemědělec je pomocí orby schopen zapracovat do půdy značné množství posklizňových zbytků nebo organického materiálu jako hnůj, kompost a zelené hnojení. Jedná se o výborný nástroj pro ukončení vegetace jetelotráv nebo vojtěškového porostu, které jsou v ekologickém zemědělství důležitou součástí funkčního systému hospodaření.

Orba se využívá pro přípravu před setím jarních plodin - přes zimu se vlivem mrazů rozoraná půda rozpadne a na jaře se oproti půdě s pokryvem rostlin rychleji prohřeje a proschne. Zvlášť prohřátí půdy umožňuje jarním plodinám lepší start. Jedním z hlavních faktorů intenzivního využívání pluhu je redukce výskytu plevelů, kterých se většina ekologických zemědělců obává, zvlášť těch těsně po konverzi z konvenčního na ekologické hospodaření.

Zpracování větší vrstvy půdy znamená, že semena plevelů se budou vyskytovat v celém profilu zpracování půdy. Semena některých druhů plevelů jsou po pár letech neaktivní, ale u jiných druhů se klíčivost pohybuje v řádu desítek let. Je potřeba si uvědomit, že většina plevelů se nachází v hloubce do 5 cm, takže práce pouze s nejsvrchnější částí půdy má pro regulaci plevelů mnohem větší efekt než hloubkové zpracování půdy.

Při hloubkovém zpracování půdy problém s plevely jen odkládáme do dalších let, protože při dalším vyorání spodní vrstvy můžeme aktivovat starou zásobu plevelů. Vstupní investice do pluhu je relativně nízká v porovnání s jinými typy mechanizace, zvlášť když vezmeme v potaz jeho univerzálnost. Nicméně pluh vyžaduje zkušenou obsluhu - bez řádného nastavení nebude odvedená práce kýžené kvality a s tím se pojí mnoho problémů.

V zásadě je problematika redukovaného zpracování půdy v EZ mnohem širší než jen otázka, zda orat, nebo neorat. Devastující následky pro půdní strukturu a dlouhodobou úrodnost může mít jakýkoliv typ zpracování půdy za mokra, kdy je stupeň utužení půdy mnohem vyšší, či už v samotné ornici, nebo podorničním horizontu. Zpracování půdy za mokra tlačí půdní částice k sobě, přičemž se zmenšuje prostor pro proudění vzduchu a vody v půdě.

Dalším z problémů spojených s nadměrným zpracováním půdy je zpřístupnění nadměrného množství vzduchu do půdy. Když se vzduch smísí s půdou, aktivita mikroorganismů zesílí. Tyto spotřebují půdní organickou hmotu a vypustí uhlík ve formě oxidu uhličitého. Ekologický zemědělec musí být schopen regulovat zpřístupnění vzduchu a vody do půdy tak, aby měl rozklad rostlinných zbytků pod kontrolou.

Vhodným řešením je určitá redukce zpracování půdy, tj. ponechání vhodného a potřebného zpracování k zajištění správné výkonnosti půdy. Zpracováním půdy chceme vytvořit ideální prostředí pro půdní mikroorganismy, které musíme nakrmit v závislosti na výsledku, jenž chceme získat. Většina prospěšných mikroorganismů potřebuje kyslík, přičemž denitrifikační bakterie, zodpovědné za ztráty dusíku, mají rády anaerobní prostředí.

Určité množství zbytků má být ponecháno na povrchu půdy pro zamezení eroze nebo výparu, ale většina by se měla mělce zapracovat do půdy. Dobrým nápadem je mulčování nebo drcení rostlinných zbytků. Samotný farmář musí vědět, co od zpracování půdy chce, a být schopen si určit cíle, kterých chce dosáhnout.

Vhodným nástrojem pro zapracování velkého množství zeleného hnojení do půdy je pluh nebo kypřič. Je vhodné spojit zapracování zeleného hnojení s aplikací organických hnojiv, kdy při přejezdu těžké rozmetací techniky po poli dochází k menšímu utužení půdy než na půdě bez pokryvu.

Nadměrná míra mělkého zpracování půdy může vytvořit kompaktní vrstvu jako v případě pluhu. Pro utužené půdy může být řešením podrývání. Cílem podrývání by mělo být vytvoření kanálku pro infiltraci vody, narušení zhutněné vrstvy půdy pro lepší prokořenění půdy a eliminaci zamokření půdy.

Vhodným nástrojem je podrývák bez širokých radliček, který zajistí, aby struktura půdy nebyla narušena nadměrně. Jak bude půda víc prokořeněná a dostane se do ní více organické hmoty, přirozeně se prohloubí aerobní zóna v půdě a zvýší se míra půdního života. To všechno má za následek zlepšenou půdní strukturu.

V současnosti je velký trend co nejméně s půdou hýbat a nechat práci na rostlinách nebo meziplodinách. Spoustu ekologických zemědělců zařazuje do osevního postupu vojtěšku, jejíž kořeny jsou schopny prorůstat až několik metrů do hloubky. Proto je zcela na místě využití mechanizace pro zmírnění utužení půdy.

Zkušenosti z praxe

Mnoho farmářů si uvědomuje benefity, ale i limity spojené s využitím pluhu pro zpracování půdy. Na některých farmách to může být limitující faktor z hlediska navyšování výnosů. To neznamená, že je potřeba systém hospodaření změnit ze dne na den. Ve většině případů to ani není možné z mnohých důvodů, jako jsou ekonomické ukazatele, investice do nové mechanizace nebo proškolení personálu.

EKOFARMA PROBIO už více než 10 let hospodaří v ekologickém režimu v okrese Břeclav, celková výměra obhospodařované půdy je přes 360 ha. Velká část pozemků je erozně ohrožených. Farma má pestrý osevní sled s vyváženým poměrem obilovin a luštěnin. Farma tradičně využívá orbu pro přípravu půdy před setím ozimé a jarní plodiny. Orba se nikdy nepoužívá na přípravu holé půdy, ale k zapravení mulčovaných meziplodin, eventuálně v kombinaci se zapravením organických hnojiv, které byly rozmetány do meziplodiny.

Farma přistoupila k redukovanému zpracování půdy pro založení pohanky z důvodu zkrácení času potřebného pro přípravu půdy a taky pro zmenšení hloubky zpracované půdy. Nadměrné zpracování půdy může vést v případě přívalových dešťů k erozi. Obvykle se půda zpracuje jedním přejezdem diskovým podmítačem a po pár dnech se pohanka zaseje diskovým secím strojem. Podobné principy redukovaného zpracování farma využívá i při zakládání jetele nachového a čiroku.

Další krokem farmy je implementace redukovaného zpracování při ukončení vojtěškového porostu. Farma již dlouhodobě využívá dva roky vojtěškového porostu jako předplodinu pšenice ozimé v osevním sledu. Tradičním způsobem ukončení vojtěškového porostu je dvakrát rozdiskování s následnou orbou v průběhu září. Po orbě se počká minimálně dva týdny a půda se za pomocí kompaktoru nebo brán připraví pro setí ozimé pšenice.

V poslední době se v následujících kulturách začala vyskytovala vojtěška, která navzdory hluboké orbě zregenerovala. Dalším argumentem pro redukované zpracování je možnost regulace mineralizace zbytků vojtěšky. Proto je lepší mineralizaci zbytků vojtěšky rozdělit na částí, kdy při zpracovaní půdy se zmineralizuje jenom část.

Ekofarma PROBIO je demonstrační farmou Ministerstva zemědělství a v rámci odborného programu v roce 2021 byl jeden polní den zaměřen právě na redukované zpracování půdy s cílem ukončení vegetace vojtěškového porostu.

Důležitost edafonu pro úrodnost půdy

Každý rozumný zemědělec ví, že půda ho živí, a proto se o ni musí starat a dodávat jí dostatek organických živin. Ekologové chtějí přesně to samé, co dobrý zemědělec - úrodnou půdu s dostatkem edafonu. Je potřeba začít uplatňovat zcela nový princip ochrany půdy, aby zemědělci, kteří budou podporovat dobré vlastnosti půdy, netratili.

To, že půda dnes hůř zadržuje vodu, souvisí s nedostatkem půdního života a organického podílu v ní. Je to holá skutečnost: devadesát procent půdy v ČR trpí nějakým stupněm fyzikálního poškození, zejména utužením. Průmyslová chemie prokazatelně ničí edafon a ten pak není schopen udržet pórovitost půdy.

Intenzivní zemědělství vede k rozpadu základu půdy - půdních agregátů. To považuji za pohromu národního významu a odpovídají tomu katastrofální úbytky půdy na jednotku plochy v ČR. Situace je trvale naprosto neudržitelná. Nejenže půda nezadržuje dobře vodu, ale také ji rychle odvádí, protože je drasticky utužená.

Agronomická fakulta Mendelovy univerzity v Brně uvádí, že úrodnost je souhrn mnoha komplexních faktorů a můžeme ji definovat jako schopnost půdy poskytovat rostlinám optimální podmínky pro růst a vývoj rostlin. Zatímco ve zdravé, dostatečně retenční půdě se nachází až na 340 litrů vody na m2, dnešní hodnoty se pohybují běžně kolem 40 litrů na m2.

Z toho vyplývá, že úrodnost půdy je již dekády ohrožována, a pokud považujeme za důkaz zdraví půdy jen čistý výnos, tj. objem produkce, stavíme se k zemědělství naprosto chybně. Výlučný akcent na „filosofii zisku“ musíme co nejrychleji opustit a nahradit jej důrazem na ochranu mimoprodukčních funkcí půdy, nebo - chcete-li - jejích ekosystémových služeb.

Pokud jde o ztrátu půdní úrodnosti, situace v ČR je velmi vážná. „Obsah humusu v půdě výrazně klesá intenzivním zemědělským obhospodařováním,“ uvádí zemědělský server eAGRI. Udržování příznivého množství humusu závisí na způsobu hospodaření, přičemž největším nebezpečím je nedostatečné doplňování kvalitní organické hmoty do půdy.

V ČR hrozí intenzivní dehumifikace půd spíše místně při souběhu více degradačních vlivů. Jednoznačný trend vývoje obsahu humusu nejde určit. Z dosavadních zjištění vyplývá, že ke snížení obsahu humusu došlo na půdách po jejich odvodnění. Úbytek byl ale zaznamenán také na půdách intenzivně zavlažovaných. V půdách černozemního charakteru nebyly v obsahu humusu zjištěny zásadní změny.

Úrodnost půdy je čím dál více ohrožována nedostatkem vody, vodní i větrnou erozí (energie větru bude se vzrůstající teplotou vyšší, tedy i větrná eroze se bude zvyšovat), příliš hlubokou orbou či hlubším diskováním. Rychlá orba, zejména hluboká, ničí edafon a půdní strukturu.

Při současné nečinnosti státu představuje model Živá krajina patrně jedinou možnost, jak udržet dostatečné výnosy v zemědělství, či je dokonce ještě zvýšit, a zároveň zachovat či obnovit edafon. A jde také o jedinou možnost, jak adaptovat krajinu na současné klima a jak vůbec zemědělství ve střední Evropě udržet.

Otázka nezní, zda budeme mít živou krajinu, nebo výnosné zemědělství. Bez živé krajiny totiž nelze rozumné zemědělství udržet. Proto také chceme, aby zemědělci a lesníci byli odměňováni za péči o mimoprodukční funkce půdy.

Vyšší teplota atmosféry totiž znamená vyšší odpar a společnost si dále nemůže dovolit subvencovat ztráty v zemědělství, zapříčiněné suchem - ta poslední byla vyčíslena na jedenáct miliard korun. Jinými slovy: musíme řešit příčiny, nikoli jen následky sucha. A jednou z jeho příčin je právě degradace zemědělské půdy.

Pokud máte zájem o více informací o edafonu nebo o jiných aspektech půdní ekologie, neváhejte se obrátit na odborníky na tuto problematiku.

tags: #pudni #mezoedafon #v #ekologickem #zemedelstvi

Oblíbené příspěvky:

• Odtah a odměna za likvidaci aut v Neštěmicích
• Využití odpadu z lihovaru
• Koncentrace NaCl u moře
• Děti a povodně
• Poznejte zázraky přírody