Radioaktivita a její vliv na životní prostředí

Radioaktivita je jev, při němž dochází k vnitřní přeměně nebo rozpadu atomových jader, což je zpravidla doprovázeno uvolněním ionizujícího záření. Ionizující záření je každé záření, které má dostatečnou energii k ionizaci atomů nebo molekul. Takové záření nás běžně obklopuje a jeho zdroje jsou většinou přírodního původu (uran, radon, kosmické záření apod.).

Radioaktivita v životním prostředí je běžný jev, kterému nemůžeme zabránit a zpravidla nepředstavuje žádné riziko. Existují však případy, kdy je třeba zasáhnout, např. když je vysoká koncentrace radonu v domě, když je prostředí kontaminováno po těžbě (uranu, ale i uhlí) nebo dojde k úniku umělého zdroje ionizujícího záření.

Černobylská havárie a její dopad na životní prostředí

Černobylská havárie, která se stala v ranních časných hodinách 26. dubna 1986, je považována za dosud nejzávažnější havárii v historii jaderné energetiky. Během technické zkoušky zde došlo k enormnímu vzrůstu výkonu a prudkému zvýšení tlaku páry v jaderném reaktoru typu RBMK-1000 ve 4. bloku elektrárny.

Následkem tohoto zvýšení tlaku odhodila mohutná parní expanze víko reaktoru a to vyústilo v požár, sérii dalších explozí a roztavení reaktoru. Do atmosféry se navíc uvolnil mohutný radioaktivní mrak, který postupoval západní částí Sovětského svazu, východní Evropou a celou Skandinávií. Za následek to mělo kontaminaci veškerého okolí radioaktivními úlomky grafitu a palivových tyčí. Zasažené území kolem elektrárny muselo být neprodleně evakuováno a prohlášeno za uzavřené.

Dvacet let po oné havárii byl v této lokalitě proveden výzkum, aby se zjistilo, jak tato událost ovlivnila životní prostředí. Podle prvního dojmu se zdálo, že by havárie až takové následky mít nemusela. Skutečnost však byla jiná. Černobylská havárie ovlivnila životní prostředí v okolí velmi markantně. Vše, co bylo na zasaženém území, bylo nějak ovlivněno. Něco více a něco zase méně. Musíme brát v potaz, že radiace, která se rozšířila, se postupně vzdáleností snižovala. Tudíž životní prostředí dále od Černobylské elektrárny nebylo tolik poznamenáno, jako v blízkosti ní.

Čtěte také: Zdroje radioaktivního znečištění

Vliv na faunu a flóru

Ukázalo se, že Černobylská havárie měla velký vliv na populaci zdejších lesních ptáků. Výzkum se zaměřil mj. na počítání všech ptáků, které výzkumníci viděli či slyšeli během pěti minut ve stometrových intervalech. Na těchto místech navíc měřili úroveň radiace. Ukázalo se, že na místech s největší úrovní radiace se nachází méně než polovina druhů lesních ptáků oproti místům s nejnižší radiací.

Příjemným výsledkem výzkumu se ukázala zjištění týkající se menších savců, jako je myš, zajíc, liška, vlk, srnka či divoké prase. U této kategorie savců nebyly zjištěny žádné výrazné morfologické změny.

Se zajímavým výsledkem se výzkumníci setkali u vlašťovek obecných. Ukázalo se, že výbuch v Černobylu ovlivnil jejich následnou mutaci. Přesněji řečeno se to na nich projevilo v asymetrii jejich ocasů, které byly u samců třikrát až čtyřikrát větší, než v oblastech Černobylu vzdálených.

Výzkum, který se zaměřil na zjištění ovlivnění rostlin radioaktivitou, probíhal na třech druzích rostlin. Jimi byly jeřáb obecný, heřmánek a trnovník akát. Pozorování bylo prováděno na listech těchto rostlin, kde se zjišťovala jejich asymetrie. Bylo zjištěno, že radioaktivita negativně ovlivnila jejich vývin a že jejich asymetrie je asi třikrát až čtyřikrát větší, než by tomu mělo být. V souvislosti s tímto zjištěním vědci potvrdili negativní vliv na jejich růst, plodnost a samotné přežití rostlin.

Je potvrzeno, že i nyní probíhají na zasaženém území experimenty a různé výzkumy, které zjišťují, jak je na tom doopravdy příroda po jedné z největších katastrof, která kdy mohla ovlivnit naše prostředí. V dnešní době již existuje mnoho dokumentů, které si každý z nás může prohlédnout a přiblížit si, jak je tam situace doopravdy nyní.

Čtěte také: Obavy a fakta o radioaktivitě moře (Fukušima)

Účinky ionizujícího záření a principy radiační ochrany

Ionizující záření může iniciovat procesy v živých tkáních, které vedou ke zničení nebo změnám buňky. Dochází-li ke stochastickým účinkům, jejichž buněčným podkladem jsou mutace, lze sledovat vznik zhoubných nádorů a může se měnit i genetická výbava člověka.

Velikost ozáření z přírodního pozadí je v České republice v průměru asi 3,5 mSv za rok. Pro regulaci ozáření při plánovaných činnostech jsou stanoveny limity ozáření, a to 1 mSv pro obyvatele a 20 mSv pro pracovníky se zdroji ionizujícího záření. Pro radiační havárie takové limity nemohou existovat, ale ochranná opatření musejí být plánována a prováděna tak, aby velikost ozáření nepřekročila 100 mSv.

Přírodní ozáření je způsobeno dvěma odlišnými přírodními zdroji záření:

• Kosmickým zářením dopadajícím na Zemi z vesmíru, které ozařuje člověka zejména externě v závislosti na nadmořské výšce a poloze na Zemi.
• Přírodními radionuklidy, které se vyskytují v našem životním prostředí.

Z důvodu jeho povahy je jeho regulace obtížná. Tzv. ozáření z přírodního pozadí regulaci nepodléhá.

Aktivita radionuklidu není veličina konstantní, ale klesá s časem, jak se původní jádra postupně rozpadají.

Čtěte také: Jaderný odpad a jeho radioaktivita

K měření přírodního záření, radionuklidů lze využít osoby, které mají k této činnosti povolení Úřadu, jehož součástí je i povinnost, aby měření a hodnocení bylo prováděno osobou, která má doklad zvláštní odborné způsobilosti. Osoba s tímto dokladem je osoba, která své znalosti v dané oblasti prokázala zkouškou. Držitel povolení také musí mít ověřené a kalibrované přístroje a program zabezpečení radiační ochrany.

Dnem 1. 1. 2017 vstoupil v účinnost nový atomový zákon č. 263/2016 Sb. a jeho prováděcí předpisy, které přinesly v oblasti radiační ochrany nové změny týkající se regulace ozáření fyzických osob z přírodních zdrojů záření.

Atomový zákon definuje tři expoziční situace (dále jen ES):

1. Plánované
2. Nehodové
3. Existující

Referenční úroveň pro objemovou aktivitu radonu je nyní hodnota 300 Bq/m3. Použití jednotné úrovně je logičtější - není potřeba rozlišovat, kdy se nová budova stává starou. Významným krokem je uvádění principů radiační ochrany prostřednictvím stanovených požadavků do praxe.

Pro obsah přírodních radionuklidů v pitné vodě dodávané pro veřejnou potřebu a ve vodě balené jsou stanoveny referenční úroveň objemové aktivity 100 Bq/l. Nejvyšší přípustná hodnota objemové aktivity radonu je 300 Bq/l a referenční úroveň indikativní dávky z příjmu ostatních přírodních radionuklidů vyskytujících se ve vodě (s výjimkou tritia, draslíku 40, radonu a krátkodobých produktů jeho přeměny) 1 mSv/rok.

Radiační ochrana byla dlouhá desetiletí zaměřena především na ochranu osob, které jsou vystaveny ozáření ze zdrojů ionizujícího záření využívaných v rámci tzv. radiačních činností. V těchto případech jsou umělé či přírodní zdroje ionizujícího záření využívány (nejčastěji v průmyslu, zdravotnictví a při výrobě jaderné energie) pro své radioaktivní vlastnosti.

Na určitých typech pracovišť byla prokázána zvýšená přítomnost přírodních radionuklidů, které mohou, aniž by byly na těchto pracovištích záměrně využívány pro své radiační vlastnosti, ozařovat osoby zde vykonávající práce či jedince z obyvatelstva.

V případě obou typů pracovišť má provozovatel pracoviště za povinnost informovat pracovníky o možném zvýšeném ozáření z přírodních zdrojů, o jeho možných zdravotních důsledcích, a zajistit měření přírodní radioaktivity na pracovišti. V obou případech se na radiační ochranu na pracovištích uplatňuje tzv. princip ALARA (As Low As Reasonably Achievable, tak nízko, jak jen je možné rozumně dosáhnout).

tags: #radioaktivita #vliv #na #životní #prostředí

Oblíbené příspěvky:

• Výběr odpadkového koše do třídy
• Podmínky pro pořádání školy v přírodě
• Kompostování: nejčastější problémy
• Vlastnosti a výběr plynové varné desky
• Kamene a Hlíny: Správné Techniky