Jedním z druhů ionizujícího záření je záření radioaktivní. Všichni jsme každý den vystavování určitému množství radioaktivního záření. Pouze větší dávky záření mohou být škodlivé. V ČR je průměrná roční dávka odhadovaná na 3200 µSv na osobu. Podílí se na tom domácnost, potraviny, půda a horniny, kosmické záření a další přírodními radionuklidy obsažené v přírodě a v lidském těle. Celkově téměř 80 % záření pochází z přírodních zdrojů.
Radioaktivita je přirozená schopnost některých látek (přírodních i umělých) samovolně se přeměňovat (rozpadat se). Při této přeměně radioaktivní látky vysílají neviditelné záření (ionizující záření), které má schopnost pronikat hmotou, tedy i lidským organismem. Ionizující záření se vyskytuje všude kolem nás již od vzniku naší planety, nezávisle na existenci člověka. Mezi umělé zdroje ionizujícího záření patří zdroje ionizujícího záření využívaného ve zdravotnictví, v průmyslu - včetně jaderných zařízení, ve vědě, výzkumu; a dále radionuklidy nacházející se v životním prostředí po haváriích jaderných elektráren (spojených s únikem radioaktivních látek) a po zkouškách jaderných zbraní.
V lidském organismu se tyto změny projeví ztrátou specifických vlastností zasažených molekul. Na mikroskopické úrovni dojde k porušení důležitých biochemických procesů uvnitř buněk, např. proteosyntézy nebo fosforylace. Takto poškozené buňky zanikají, případně dochází k mutaci jejich DNA. Makroskopicky se změny projeví porušením tkáně a funkce orgánů. To nakonec vede ke vzniku nemoci z ozáření.
Účinky ionizujícího záření dělíme na stochastické a deterministické.
Účinky záření na lidský organismus tedy jsou:
Čtěte také: Nakládání s radioaktivním odpadem
O pozdní účinky se jedná i u dalších třech skupin poškození. Podle vztahu dávky a účinku jsou pak první čtyři skupiny zahrnovány mezi účinky nestochastické, zhoubné nádory a genetické změny mezi účinky stochastické.
Základní principy ochrany jsou dané legislavním rámcem. Celková dávka konkrétnímu jednotlivci z kontrolovaných zdrojů (v plánovaných expozicích) s výjimkou lékařské expozice pacientů by neměla překročit zákonem dané limity. Nynější hodnota ročního limitu pro pracovníky v radiačně zatížených provozech činní max. 50 mSv, pětiletý limit je 100 mSv (průměrně tedy 20 mSv ročně). Pro deterministické účinky jsou stanoveny podle druhu tkáně, resp. prahové hodnoty, např. dávkový ekvivalent pro oční čočku v případě profesionální expozice nesmí přesáhnout 150 mSv, pro veřejnost je limitem 50 mSv. Splnění limitů je ověřováno kontrolami a systémem monitorování pracovišť i osobního monitorování pracovníků.
Ochrana před nebezpečím radioaktivního záření se může uskutečnit několika způsoby uvedenými dále a jejich kombinací. Cílem ochrany je snížení absorbovaného záření na minimální možnou mez.
Zachovejte klid. Řiďte se pouze oficiálními sděleními úřadů a záchranných služeb. V případě nařízené evakuace nebo přesídlení se řiďte jejich pokyny.
Jednou z látek unikajících při radiační havárii jaderných zařízení je radioaktivní jód. Jód má tendenci shromažďovat se ve štítné žláze člověka. Aby se předešlo hromadění radioaktivního jódu ve štítné žláze a následnému poškození zdraví, užívají se tablety s jódem neradioaktivním, ve formě jodidu draselného.
Čtěte také: Úložiště Hostim: informace a fakta
Rozhodnutí o podání tablet je však důsledně vázáno na informaci o masivním úniku radioaktivního jódu. Indikací k podání (k zahájení preventivní profylaxe) je až určitá předem stanovená hodnota odvrácené dávky ve žláze (100 mSv). Pro tento účel je v ČR registrovaný Jodid draselný 65 VULM (4tbl. v balení), držitel registrace SÚKL Hameln rds a.s., Modra, SR. U dospělých je nutné použít jednorázově dávku 130 mg (tj. 2 tbl.).
Čtěte také: Zdroje radioaktivního znečištění
tags: #radioaktivní #kontaminace #zdroje #a #účinky