Pařížská dohoda o změně klimatu: Co to je a jaké jsou její cíle?

Pařížská dohoda je klíčový globální dokument, který položil základy aktuální právní ochrany klimatu. Na klimatické konferenci v Paříži v prosinci 2015 přijalo 195 zemí historicky první univerzální, právně závaznou globální dohodu o klimatu. Pařížská úmluva OSN o změně klimatu byla uzavřena přesně před deseti lety, 12. prosince 2015, vstoupila ale v platnost až skoro o rok později - v listopadu 2016.

Pařížská dohoda představuje stabilní rámec, který povede globální úsilí v příštích desetiletích a je mapou pro přechod do světa s nulovými čistými emisemi. Nahrazuje starší Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu a s ní spjatý Kjótský protokol. Představitelé států Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu) dosáhli 12.

Cíle a závazky Pařížské dohody

Pařížská dohoda stanoví globální akční plán na ochranu lidstva před hrozbou dalekosáhlé změny klimatu omezením globálního oteplování výrazně pod 2 °C. Podle dokumentu, který nahradil Kjótský protokol, se má oteplování udržet pod dvěma stupni Celsia, nejlépe do 1,5 stupně ve srovnání s předindustriálním obdobím.

Dohoda zahrnuje závazky všech zemí snižovat emise a společným úsilím se přizpůsobovat dopadům změny klimatu. Dohoda funguje v pětiletých cyklech stále ambicióznějších klimatických cílů a opatření jednotlivých států. Každá země má každých pět let předložit aktualizovaný národní klimatický plán, tzv.

Od každé země se také požadovalo, aby definovala cíle pro zamýšlené národně stanovené příspěvky (INDC), založené na ambiciózních cílech a daleko nad rámec dosavadního úsilí. Vyzývá státy, aby své závazky postupně posilovaly na základě vlastních specifik a možností.

Čtěte také: Co je Pařížská dohoda?

EU byla první velkou světovou ekonomikou, která představila svůj plánovaný příspěvek k nové dohodě, zahrnující mj. snahu o omezení růstu teploty pod 1,5 °C a potřebu co nejrychlejšího globálního obratu v oblasti emisí. V roce 2023 skončilo na konferenci COP28 první globální hodnocení pokroku s rozhodnutím o urychlení opatření napříč všemi oblastmi - mitigace, adaptace a financování - do roku 2030. Pro lepší rámování úsilí o dosažení dlouhodobého cíle dohoda vybízí státy k vypracování a předložení dlouhodobých strategií.

Mezinárodní spolupráce a finanční podpora

Pařížská smlouva ale vymezila také okruhy spolupráce při řešení ztrát a škod způsobených negativními dopady změny klimatu mezi smluvními stranami a potvrdila povinnost rozvinutých států poskytovat finanční podporu rozvojovým zemím. Na finanční podpoře se mohou dobrovolně podílet i ostatní státy.

Poprvé se tak jasně připustilo, že hospodářská situace v rozvojových státech se vyvíjí a že některé z nich jsou už samy schopné podílet se na financování ochrany klimatu. Deklaruje také větší roli měst a samospráv v dosahování formulovaných cílů. Dohoda také počítá s tím, že vyspělé země dosáhnou těchto cílů dříve a poté se budou finančně podílet na pomoci dosažení stejných cílů rozvojovými zeměmi.

Kjótský protokol: Předchůdce Pařížské dohody

Pařížská úmluva nahradila Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů, na kterém se dohodli zástupci 159 zemí v prosinci 1997 v japonském Kjótu a který vstoupil v platnost v únoru 2005. Podle dokumentu měly být v letech 2008 až 2012 sníženy celkové emise oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů v průměru o 5,2 procenta v porovnání s rokem 1990.

Kjótský protokol o snížení emisí skleníkových plynů byl protokolem k Rámcové konvenci OSN o změnách klimatu (UNFCCC), která byla přijata v červnu 1992 v Riu de Janeiro a vstoupila v platnost v březnu 1994. Zlomem se stala konference o změnách klimatu v Dauhá, kde byla platnost Kjótského protokolu prodloužena do roku 2020.

Čtěte také: Výzvy Pařížské dohody

USA Kjótský protokol podepsaly, ale odmítly jej ratifikovat s tím, že by poškodil jejich hospodářství, a protože se ke konkrétnímu závazku snižování emisí nepřipojily Čína a Indie.

Hodnocení a výzvy Pařížské dohody

Pařížská dohoda je právně závazná mezinárodní smlouva. Vstoupila v platnost 4. listopadu 2016. Připojilo se k ní 195 smluvních stran (194 států a Evropská unie).

Podle klimatologů a ekologů dohoda výrazně posílila mezinárodní spolupráci. „Na datech vidíme progres, který dohodnutý rámec přinesl. Globální oteplování, které bylo před deseti lety na trajektorii ke čtyřem stupňům Celsia, se dnes odhaduje na 2,5 stupně Celsia,“ uvedla Miriam Macurová z české pobočky Greenpeace.

Klimatolog Radim Tolasz dodal, že růst emisí globálně zpomaluje, a v některých regionech se dokonce už zastavil či klesá, což je výsledek, který dohoda očekávala až po roce 2030. „Pařížská dohoda je - i z odstupu deseti let - přelomová, protože svět se shodl na společném cíli zastavit klimatickou krizi a globální jednání přestala stagnovat,“ poznamenal Jiří Koželouh z Hnutí Duha.

Odborníci se shodují v tom, že Pařížská dohoda udržuje světovou pozornost na změně klimatu, ale že současné tempo a ambice nestačí. Emise oxidu uhličitého vytvořené pálením fosilních paliv, které jsou hlavní příčinou klimatické změny, v posledních letech stále rostou, a to na stále vyšší rekordní maxima navzdory mezinárodním dohodám, které mají za cíl je omezit. Uhlí, ropa a plyn stále tvoří zhruba tři čtvrtiny světových zdrojů energie.

Čtěte také: Dopady Pařížské dohody

Meteorologický úřad OSN předvídá, že průměrné teploty ve světě s 80procentní pravděpodobností v alespoň jednom z následujících pěti let dosáhnou nárůstu o více než 1,5 stupně Celsia oproti období před průmyslovou revolucí, a překročí tak limit stanovený v Pařížské dohodě. Omezení nárůstu pod 1,5 stupně má podle shody vědců omezit negativní dopady klimatické změny jako sucha, vln veder i náhlých přívalů deště.

Úsilí Evropské unie

Hlavním dokumentem strategického plánování v oblasti klimatické změny v rámci EU je Strategie EU pro přizpůsobení se změně klimatu. Strategie stanoví opatření ke zlepšení odolnosti Evropy vůči změně klimatu. Ukládá zvýšit připravenost a kapacitu pro reakci na dopady změny klimatu na místní, regionální, vnitrostátní úrovni a úrovni EU.

V rámci Zelené dohody pro Evropu (Green Deal) si EU prostřednictvím Evropského právního rámce pro klima (nařízení EU č. 2021/1119) stanovila závazný cíl dosáhnout do roku 2050 klimatické neutrality. K tomu je zapotřebí, aby se stávající úrovně emisí skleníkových plynů v příštích desetiletích výrazně snížily. Jako dílčí krok směrem ke klimatické neutralitě EU zvýšila své ambice v oblasti klimatu do roku 2030, když se zavázala snížit emise alespoň o 55 %.

Balíček Fit for 55 ‒ Plán EU na ekologickou transformaci je posledním souborem návrhů na revizi a aktualizaci právních předpisů EU a na zavedení nových iniciativ, který má zajistit, aby byly politiky EU v souladu s klimatickými cíli dohodnutými Radou a Evropským parlamentem. Název „Fit for 55“ odkazuje na nově nastavený cíl EU snížit do roku 2030 čisté emise alespoň o 55 %. Balíček klade důraz také na sociální spravedlnost při transformaci společnosti.

EU a jejích 27 členských států se prostřednictvím Evropského právního rámce pro klima zavázalo k:

• Snížení evropských emisí skleníkových plynů o nejméně 55 % do roku 2030 v porovnání s rokem 1990.
• Dosažení klimatické neutrality do roku 2050.

Úsilí České republiky

Český průmysl má jeden z nejvyšších podílů na HDP v Evropě, zároveň ale dělá ČR i jedním z největších evropských producentů emisí na osobu, kvůli své emisní náročnosti. K odvrácení této skutečnosti ČR podniká řadu kroků k dosažení cílů Pařížské dohody a snížení své uhlíkové stopy.

Hlavním strategickým dokumentem České republiky v oblasti snižování emisí skleníkových plynů je Politika ochrany klimatu v ČR (POK), která byla schválena usnesením vlády č. 207 ze dne 22. března 2017. Průběžné hodnocení POK proběhlo v roce 2021 a mj. , která byla schválená poradou vedení v říjnu 2025. V říjnu 2015 byla vládou schválena Strategie přizpůsobení se změně klimatu v podmínkách ČR, která je zaměřena na problematiku adaptace na negativní dopady změny klimatu. V roce 2021 byla schválena její aktualizace.

Jedním z hlavních cílů v oblasti energetiky je zajištění energetických potřeb České republiky v dlouhodobém časovém horizontu. Současné znění Státní energetické koncepce (SEK) předpokládá, že bezpečné dodávky energie za přijatelnou cenu budou garantovány přednostním využitím všech dostupných tuzemských energetických zdrojů při využití nejlepších dostupných technologií a způsobem maximálně šetrným k životnímu prostředí. Poklesem výroby v souvislosti s ekonomickou transformací, změnou skladby zdrojů energie či růstem energetické efektivity postupně dochází ke snižování spotřeby energie. Zároveň v prosinci 2024 byl vydán Vnitrostátní plán České republiky v oblasti energetiky a klimatu na období 2021-2030 s výhledem do roku 2050.

Na snížení emisí se v rámci EU výrazně podílí Systém EU pro obchodování s emisemi (EU ETS), který sdružuje největší emitenty odpovídající za přibližně 45 % celkových vypouštěných emisí skleníkových plynů v Evropě a tento podíl se neustále snižuje. Tento nástroj bude podpořen nástrojem Uhlíkového vyrovnání na hranicích (CBAM). činily v roce 2023 úhrnné emise skleníkových plynů 99,1 mil. tun CO2ekv., což odpovídá snížení o 47,0 % oproti roku 1990. Meziročně došlo k poklesu emisí o 15 %, což představuje snížení o přibližně 17,5 miliónů tun oproti roku 2022.

tags: #pařížská #dohoda #změny #klimatu #co #to

Oblíbené příspěvky:

• Montážní tipy pro kompostér Bohdanec
• Začněte s kompostem: Návod
• Legislativa pro nápravu ekologických zátěží
• The Unwanted Phenomenon: Škoda 105/120
• Použití závěsných košů na odpad