Každý z nás alespoň jednou v životě slyšel vyprávění našich babiček a dědů, jak sbírali raky na potoce. V průzračných vodách se to jimi jen hemžilo. Kdo z nás však může dnes říct, že viděl raka jinde, než jako souhvězdí na večerní obloze? Málokdo. Raci se vypařili jako pára nad vodou.
V minulosti byl jedním z dominujících druhů na našem území i rak kamenáč (Austropotamobius torrentium). Spolu s rakem říčním se řadí mezi jediné z šesti evidovaných druhů raků na území České republiky, které jsou původní. Do poloviny devatenáctého století patřil mezi běžné obyvatele našich řek.
Dnes však tento významný členovec podle vyhlášky 395/1992 Sb. spadá mezi kriticky ohrožené druhy a dle zákona o ochraně přírody a krajiny 114/1992 Sb. je pod ochranou českých úřadů. Zařazen je také na červeném seznamu IUCN.
Rak kamenáč je nejmenší druh evropského raka, který se dorůstá délky mezi osmi až dvanácti centimetry. Na hlavě má dva páry tykadel a dvě oči. Tělo raka pokrývá hladký krunýř (karapax), který na rozdíl od ostatních druhů raků postrádá trny. Podobně jako u raka pruhovaného, je za očima raka kamenáče přítomen pouze jeden pár postorbitálních lišt. Rostrum na hlavě je krátké, ale na základě průzkumů se tento poznávací znak vyskytuje pouze u malého počtu jedinců.
Zbarvení těla je u jedinců odlišné, může nabývat různých odstínů hnědé, olivově zelené nebo béžové. Klepeta raka kamenáče jsou vzhledem k tělu mohutná a široká s drsným povrchem. Na vnitřní straně obou prstů klepet vyrůstají velké zuby, které slouží především pro lov. Z vrchní části mají klepeta stejnou barvu jako zbytek těla, ale spodní část je zbarvena světle žlutou, narůžovělou až naoranžovělou barvou (Štambergová a kol, 2009). Prsty klepet se při sevření nedotýkají.
Čtěte také: Vydra říční - Česká republika
Zadeček raka kamenáče je článkovaný a je zakončený pětidílnou ploutvičkou (Machač, 2009). Dožívá se více než 10 let a plodnost samic se pohybuje od čtyřiceti do sta kusů vajíček ve snůšce (Štambergová a kol., 2009).
Rak kamenáč obhospodařuje vody střední a jihovýchodní Evropy a je evidován ve dvaceti státech (Hejda a kol.,2009). Na území Česká byl ještě před dvaceti lety považován za vyhynulý druh. V současnosti je evidován v přibližně padesáti vodních tocích s těžištěm výskytu ve středních, západních a severních Čechách. (Fischer, Vlach, 2018).
Jeho obvyklým stanovištěm jsou horní partie potoků a malých řek, přírodního charakteru. Vybírá si zejména klidné, chladnější zóny s množstvím balvanů, kamenů a rychle tekoucí vodou. Pro jeho přežití jsou velmi důležité jsou kořeny vegetace lemující toky. Přítomnost raka kamenáče je, ne úplně správně, považována za bioindikátor čistoty vody.
Dlouho se předpokládalo, že je právě rak kamenáč ze všech druhů obývajících naše území nejcitlivější na znečištění vod. Mnoho zdrojů však uvádí, že se v extrémních podmínkách rak kamenáč vyskytuje i ve vodách silně znečištěných komunálními odpady, či se silným zanesením bahnem. „Podle našich dosavadních zjištění obývá ve zkoumané oblasti rak kamenáč poměrně široké spektrum toků od průměrné šířky koryta méně než čtyřicet centimetrů po řeky s koryty širokými kolem osmi metrů, od toků velmi čistých po silně znečištěné komunálními odpady, i když v těchto případech rozhodně nelze hovořit o prosperujících populacích (Fischer a kol., 2004)“.
Raci kamenáči byli nalezeni také v zónách protékajících poměrně velkými městy (Spálené Poříčí, Nezvěstice), v tocích protékajících dlouhodobě využívanou zemědělskou krajinou a v korytech přirozených i regulovaných. Prosperující a početná populace byla zjištěna dokonce i ve vysychajícím toku (Fischer a kol., 2004).
Čtěte také: Podoustev Říční: Ohrožení a ochrana
Vliv čistoty vody na populace raků v České republice zkoumali v roce 2008 Jitka Svobodová, Monika Štambergová a kolektiv. Zjistili, že jak rak říční, tak i rak kamenáč dokážou přežívat i ve vodách s horší kvalitou. Avšak jejich populace jsou těmito vlivy méně početné a oslabené. Některé populace raků přechodně snesou i vysoké znečištění vod, kdy se ukrývají v přítocích, či ve vyhloubených skulinách uvnitř břehů. Vystavení vysokému znečištění po delší dobu však oslabuje jejich imunitu, snižuje růst a snižuje hustotu populace.
Přesto, že raci přežívají i ve znečištěných vodách, je třeba tento vývoj intenzivně sledovat, jelikož význam znečištění vod rok od roku přibývá. Když ne znečištění vody, co je hlavní příčinou úhynu raků kamenáčů? Proč jsou právě naši původní raci ze všech současných českých druhů raků nejvíce ohrožení? Odpovědí je račí mor.
Račí mor se v Evropě podle záznamů objevil poprvé v roce 1859 a během druhé poloviny 19. a začátkem 20. století vyhubil obrovské množství populací původních druhů raků v Evropě, včetně raků České republiky. Do našich končin se račí mor dostal společně s jeho původními hostiteli, raky pocházejícími ze Severní Ameriky, kteří byli do Evropy introdukováni (Kozubíková a Petrusek, 2009).
Původem onemocnění raků je vodní plíseň Aphanomyces astaci Schikora, 1903., také zvaná hnileček račí. Tento vláknitý organismus napadá raky a využívá je jako své výhradní hostitele. Šíří se pomocí pohyblivých bičíkatých zoospor, které mohou přežívat ve vodním prostředí několik dnů či týdnů. Tyto zoospory se přichytávají na raky, na kterých postupně klíčí, živí se jejich tkáněmi a prorůstají do kutikuly. Při optimálních podmínkách opětovně vyrůstají ven a uvolňují nové zoospory do vody.
Ne pro všechny druhy raků je račí mor fatální. Raci původem ze Severní Ameriky jsou vůči tomuto parazitovi poměrně odolní a dokážou se ho zbavit již v počátečních stádiích, kdy parazita obalí procesem zvaným melanizace, který zamezuje jeho růstu, ale nezahubí jej. Někteří raci se přesto nakazí, ale nezahynou a stávají se přenašeči (Štambergová a kol., 2009). Mezi zavlečené přenašeče v tocích našich řek se řadí rak pruhovaný, rak signální a rak mramorovaný (Fischer a Vlach, 2018).
Čtěte také: Více o břehuli říční
Pokud dojde k přenesení zoospor na evropské raky, nemoc se u nich projeví velmi rychle, jelikož jsou na račí mor vysoce citliví a jejich imunita ho nedokáže potlačit. Nakažení raci prokazují neobvyklou denní aktivitu, svíjí se v křečích a neprojevují únikový reflex (Štambergová a kol., 2009). Postupně se přestávají hýbat a masově umírají během několika dnů až týdnů. Těla rozkládajících se raků navíc uvolňují velké množství zoospor, které se rychle šíří po proudu.
Tyto zoospory navíc mohou přežívat i přichycené na dalších vodních živočiších, vodních strojích, či rybářské výstroji a mohou být rozneseny na další místa (Fischer a Vlach, 2018). Pokud zoospory nenajdou hostitele, do několika týdnů zahynou. Voda se tak stává opět pro raky obyvatelné a s pomocí člověka mohou být naše původní druhy reintrodukovány na svá původní stanoviště.
Dalším zásahem pro raky kamenáče je ničení jejich habitatu, především změnou podoby toků, napřimováním či nepatřičným rybářským hospodařením. Dohromady s extrémními výkyvy počasí a suchem mohou být tyto zásahy pro celé populace raků devastující (Svobodová a kol., 2016). Aby toho nebylo málo, tak jsou dnes raci ohrožováni predací. Ta je přirozenou součástí ekosystému, avšak zásahem člověka je neúměrná.
Ze získaných informací je jasné, jak velkou roli v úbytku populací raka kamenáče hraje člověk. Protože právě člověk zavlekl Severoamerické druhy raků do našich končin a přivlekl tak silnější konkurenty, kteří postupně vytlačují naše původní raky. Člověk také nevhodně pozměňuje podobu toků a intenzivním zemědělstvím a hospodařením narušuje přirozený balanc přírody. K všemu se ještě přidávají klimatické změny, které vyúsťují ve stále extrémnější výkyvy počasí a s tím spojené vysychání toků a oteplování vod. Oteplování vod spolu se znečištěním působí eutrofizaci vod a následné zadušení vodního života. Příroda je cyklus, který reaguje na každý neuvážený lidský zásah.
tags: #rak #ricni #stav #ohrozeni #v #ceske