Raci v ohrožení: Mýty a fakta o těchto korýších

Raci jsou často vnímáni jako ohrožení živočichové, jejichž stavy jsou zdecimovány znečištěním vody a nemocemi. Dříve byli hojní, ale nyní se s nimi setkáváme jen vzácně. Bohužel se v médiích objevuje množství zavádějících a nepravdivých informací o zmíněných korýších. Přesto tu raci stále jsou… i když některé druhy jsou nevítanými vetřelci.

Zoologicky jsou raci řazeni mezi členovce (kmen Arthropoda), do podkmenu korýši (Crustacea), třídy rakovci (Malacostraca), řádu desetinozí korýši (Decapoda), a infrařádu raci (Astacidea). Z celkového množství více než 650 druhů se na evropském kontinentu vyskytuje jen několik z nich a na území ČR jsou původní dokonce jen pouhé dva taxony, rak říční (Astacus astacus) a rak kamenáč (Austropotamobius torrentium).

Tyto dva druhy doplňují druhy nepůvodní, konkrétně rak bahenní z východní Evropy (Pontastacus leptodactylus) a trojice raků ze Severní Ameriky, rak pruhovaný (Faxonius limosus), rak signální (Pacifastacus leniusculus) a teprve nedávno nalezený rak mramorovaný (Procambarus virginalis). Již tyto názvy jsou někdy komoleny, natož aby bylo jasno v tom, který rak je zde původní, a který naopak nepůvodní a nežádoucí.

Dezinformace a záměny na trhu s akvarijními organizmy

Podobná situace panuje i na trhu s akvarijními organizmy, na kterém se raci ve větší míře objevují od přelomu milénia. Počet druhů raků chovaných pro okrasné účely každým rokem roste. Na trhu se objevují především raci ze Severní Ameriky, Austrálie a Nové Guiney.

Není výjimkou, že chovatelé, ale ani prodejci samotní nejsou schopní (a někdy ani ochotní) správně určit daný druh. Obvykle je pak rozlišují pouze na základě zbarvení na „modré“, „červené“ a „hnědé“. Někdy dochází k záměnám nejen mezi příbuznými druhy, ale i mezi příslušníky odlišných čeledí (např. severoamerický rak červený prodávaný jako novoguinejský rak Holthuisův), případně se pod jedním názvem prodává několik druhů či je jeden druh naopak nabízen k prodeji pod různými názvy. Těžko se pak upozorňuje na rizika související s chovem a nežádoucím vypouštěním raků do přírody.

Čtěte také: Uloz.to a autorské právo

Tuto situaci jsme se s několika kolegy pokusili zlepšit sestavením kompletního českého názvosloví všech druhů raků.

Výskyt a ochrana raků v ČR

Oba druhy původní, tedy tzv. „říčák“ a kamenáč jsou chráněny zákonem a je zakázáno s nimi bez příslušného povolení manipulovat a jakkoliv je rušit. Rak říční byl kdysi plošně rozšířen po většině území republiky, nyní jsou však jeho populace často fragmentované a izolované od ostatních. Přesto se vyskytuje ještě na několika stech lokalitách a není až tak raritním druhem, jak si mnozí myslí. Když už se někde vyskytuje, čítají jeho populace často tisíce jedinců.

Zajímavostí je, že historicky byli raci říční loveni na maso. Lidé se tedy o raky říční zajímali již od neolitu, v současnosti však tito korýši často unikají pozornosti jednoduše proto, že mají převážně noční aktivitu. Podobně je tomu i s aktivitou kamenáče. Ten ovšem nikdy nebyl rakem hojným (a kvůli menší velikosti ani konzumovaným), protože územím ČR prochází severní hranice jeho přirozeného areálu výskytu.

Ač místně nepůvodní, je chráněn i rak bahenní, který byl na území ČR záměrně dovezen z Haliče (historický region nacházející se dnes ve východním Polsku a západní Ukrajině, do roku 1918 jedna z korunních zemí Rakouska-Uherska). Vyskytuje se jen na několika lokalitách a s původními druhy si dosud významně nekonkuruje. Chráněn je, protože je, stejně jako všichni raci nepocházející ze Severní Ameriky, ohrožován infekčním račím morem.

Nebezpečí račího moru a invazních druhů

Ten způsobuje řasovka neboli oomyceta hnileček či afanomyces račí (Aphanomyces astaci). Jedná se o plísni podobný, i když blíže nepříbuzný organizmus. Hnileček račí je přenášen severoamerickými druhy raků, kteří jsou vůči jeho patogenitě odolní. Stejně tak se mohou zoospory hnilečku přenášet na mokrém rybolovném náčiní, botách apod.

Čtěte také: Rizika pro jakost vody

Je tedy jasné, že výše jmenované severoamerické druhy raků, které se vyskytují na území ČR, jsou zde nežádoucí, nechtěné a představují přímou a vážnou hrozbu pro druhy původní. Všechny tři zmíněné druhy raků byly zařazeny na seznam invazních nepůvodních druhů s významným dopadem na Unii (tzv. Unijní seznam). Pokud má někdo tyto raky v chovu, nesmí je dále rozmnožovat. Také je nezbytné chované jedince zaregistrovat. Toto vyplývá ze zákonné povinnosti dle § 13j, odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, jehož poslední novelizace nabyla účinnosti od 1. 1. 2022.

Rak pruhovaný (řečený „pruháč“) je v současné době nejinvaznějším z celé trojice, vyskytuje se ve všech větších řekách v povodí Labe a Vltavy (např. Berounka, Cidlina, Jizera, Ohře, Otava, Sázava aj.) a jeho výskyt byl zaznamenán již i v povodí řek Odra a Morava, jeho další pronikání a šíření na další lokality na východě republiky lze tedy očekávat. Ačkoliv je to druh preferující větší potoky a řeky, může přežívat i v mělčích tocích (např.

Rak signální (řečený „signál“) je stavbou těla podobný rakovi říčnímu, a z tohoto důvodu byl v minulosti i vypouštěn na lokality, odkud říčák po decimaci račím morem zmizel. Uvažovalo se o něm jako o druhem s hospodářským potenciálem. Až příliš pozdě se přišlo na to, že vektorem račího moru jsou právě severoameričtí raci včetně raka signálního.

Posledním druhem je rak mramorovaný (řečený „mramorák“). Ten přibyl na seznam české astakofauny až v roce 2015, kdy byl objeven na dvou lokalitách (v Praze a v severních Čechách). Jedná se o raka, který je velice populární jako akvarijní druh. Jeho rozmnožení a odchov je totiž velice snadný. Množí se tzv. apomiktickou partenogenezí, kdy samice klade neoplozená vejce a z nich se líhnou její identické klony. Samci u tohoto druhu nebyli nikdy objeveni. Samičky dospívají již ve čtyřech až pěti měsících věku a první snůšku nakladou většinou vzápětí. Počet vajec ve snůšce stoupá s větší velikostí samice. Zatímco první snůška čítá jen několik desítek vajec, později se tento počet zvýší až na několik set kusů. Proto se rak mramorovaný v chovech velice snadno přemnožuje a jeho vypuštění nezodpovědnými akvaristy do přírody je tedy nasnadě. Takto se zřejmě objevil i na zmíněných lokalitách v ČR, později byl zaznamenán i na dalších místech.

Sucho a záchranné transfery raků

Periodická sucha v malých vodních tocích jsou způsobena klimatickými změnami, ale i nevhodným hospodařením se srážkovou i povrchovou vodou. Působí-li tyto faktory najednou, dochází k rychlým poklesům vodní hladiny až úplnému vyschnutí dlouhých úseků toků.

Čtěte také: Pracovní rizika

Kromě vysychání toků existuje v současné době celá řada vlivů, které mají negativní dopad na populace původních raků. Jedná se především o změny v hydromorfologii toků, predaci nebo lokální otravy. Na vysychání lokalit se podílí řada faktorů. Prvotní význam mají postupné změny klimatu, doprovázené především nerovnoměrnou distribucí srážek. Dalším takovým faktorem je hospodaření se srážkovou vodou: úkolem je především zabránit rychlému odtoku srážkových vod, a naopak podporovat zadržení vody v krajině.

Při dlouhotrvajícím suchu hladiny vodních toků stále klesají, v menších tocích stoupá teplota vody a její jakost se zhoršuje. Se zvyšující se teplotou a vyšším znečištěním klesá ve vodě obsah kyslíku, tak potřebného pro život vodních organismů. V řadě případů jsou jako první postiženy ryby, především druhy náročné na obsah kyslíku, jako jsou ryby lososovité, pstruh nebo lipan, dále vranka obecná nebo střevle potoční.

V roce 2015 došlo k úhynu na Kornatickém a Hádeckém potoce na jižním Plzeňsku. Tento úhyn byl bohužel způsoben račím morem. Byl řešen na úrovni státní správy (MŽP, KÚ Plzeňského kraje), rybářů (ZÚS ČRS) a také v médiích.

Situace roku 2015 se může kdykoliv opakovat. V první řadě - pro laika je obtížné odlišit invazní severoamerické druhy raků od druhů původních. Jsou časté případy, kdy laická veřejnost v dobré víře zachraňovala nepůvodní druhy raků, jako je rak pruhovaný nebo rak signální. Pokud jsou tito invazní raci přeneseni na lokality s výskytem raka říčního nebo raka kamenáče, hrozí velké nebezpečí, že celá populace našich původních raků vyhyne v důsledku infikace račím morem, kterým mohou být přenesení raci s vysokou pravděpodobností nakaženi.

Rozpoznávací znaky raků vyskytujících se v ČR

Mezi hlavní rozpoznávací znaky patří celková konstituce jedince, barva svrchní i spodní strany těla, velikost klepet, jejich barva, tvar i povrch. Určení příslušnosti k druhu se provádí i podle povrchu hlavohrudi raka, určovacími znaky jsou tzv.

• Rak říční (Astacus astacus): Dorůstá délky i nad 150 mm a hmotnosti kolem 250 g. Tělo mohutnější a svalnaté, slabě trnitý krunýř, středně až tmavě hnědého zbarvení. Široká a velká klepeta, ze spodní strany červená až červenooranžová. Povrch klepet je drsný. Nápadné, dlouhé a výrazně špičaté rostrum a dva páry postorbitálních lišt. Vyskytuje se na území celé republiky.
• Rak kamenáč (Austropotamobius torrentium): Dorůstá délky do 80 mm a hmotnosti do 100 g. Tělo šedohnědé až šedozelené, břišní strana světle zbarvená, klepeta a nohy špinavě bílé. Klepeta jsou mohutná, drsná a zelenohnědá s bledě červeným kloubem, spodní strana světle žlutá. Povrch těla je středně trnitý. Rak kamenáč je původním druhem, v ČR se ovšem vyskytuje jen vzácně.
• Rak bahenní (Astacus leptodactylus): Dorůstá délky i přes 150 mm a hmotnosti 200 g. Tělo je žlutohnědé barvy až světle hnědé, klepeta jsou zelenohnědá se světle žlutou spodní stranou. Jsou úzká a dlouhá, s drsným povrchem, kloub je bílé barvy. Rostrum je velmi dlouhé a úzké, na hlavohrudi jsou dva páry postorbitálních lišt. Tento druh byl v ČR vysazován v druhé polovině 19. století v okolí Příbrami, Mladé Boleslavi, Chlumce nad Cidlinou a Blatné.
• Rak signální (Pacifastacus leniusculus): Dorůstá přes 150 mm, je mohutné konstituce. Barva těla je středně až tmavě hnědá, zespod světle hnědá. Hlavohruď je hladká. Na hlavohrudi je dlouhé a špičaté rostrum, dále dva páry postorbitálních lišt. Klepeta jsou červenohnědá, mohutná, široká a hladká. Bílý až bělomodrý kloub klepet je asi nejnápadnějším poznávacím znakem. Rak signální byl do ČR dovezen ze Švédska (původ v USA) z iniciativy ČRS a byl vysazen nejprve na 4 lokality - v okolí Velkého Meziříčí, Třebíče, Velké Bíteše a Rosic.
• Rak pruhovaný (Orconectes limosus): Je druhem nejmenším, dorůstá maximálně 100 mm. Tělo je světle hnědě zbarvené s typickými rezavými nebo tmavě hnědými pruhy na ocasních článcích, klepeta jsou hnědá a ze spodního pohledu žlutohnědá. Rostrum je dlouhé, hlavohruď má jeden pár postorbitálních lišt. Tento druh pochází rovněž z USA, do Evropy byl importován, a to do Německa, odkud se migrací dostal i na naše území.

Pro přesné určení doporučuji využít odbornou literaturu nebo konzultaci s někým, kdo má v určování raků již nějakou zkušenost.

Vlivy na populace raků a jejich ochrana

Rozšíření původních druhů raků ve vodách ČR bylo negativně ovlivněno jednak nevhodnými a necitlivými úpravami toků, ale také jednohorkovým hospodařením na rybničních plochách. Populace původních druhů jsou s rozšířením druhů nepůvodních ohrožovány zejména „račím morem“. Nepůvodní druhy jsou vůči tomuto onemocnění odolní a fungují jako jeho přenašeči a tím ohrožují zbytky populací původních druhů. Pokud jsou sami napadeni, nehynou tak často a tak masivně.

Rak říční a rak kamenáč jsou podle zákona 114/1992 Sb. a jeho prováděcí vyhlášky 395/1992 řazeni mezi kriticky ohrožené druhy. Rak bahenní je řazen mezi druhy ohrožené.

V případě, že by bylo nutno nějakým způsobem manipulovat s druhy řazenými mezi kriticky ohrožené, je nutné, aby rybářské (nebo i jiné) subjekty měly povolení MŽP ČR. V případě raka bahenního stačí povolení místně příslušného orgánu ochrany přírody, tj. většinou referátu životního prostředí. V obou případech budou v povolení obsaženy i podmínky manipulace apod.

tags: #rak #v #ohrozeni #leze #informace

Oblíbené příspěvky:

• Výroba kompostu z palet
• Toro koše: recenze
• Rozměry hranatých dřezů
• Udržitelná budoucnost skrze odpad
• Harmonogram svozu odpadu v Brtnici