Žebříček států podle znečištění prachem: Jak si stojí Česká republika?

Kvalita vzduchu ovlivňuje miliony životů po celém světě. Mnoho zemí se potýká se znečištěním a každé nadechnutí tady představuje zdravotní riziko. Míra znečištění se měří podle koncentrace jemných částic v ovzduší.

Jedná se o prachové částice různého chemického složení, které nejčastěji vznikají lidskou činností - jako odpad spalovacích procesů, těžby, na svědomí je má i průmysl nebo silniční doprava. Tyto drobné částečky do velikosti 2,5 mikrometru se pak vdechováním dostávají do našich plic, nebo dokonce do krevního řečiště.

Spojovány bývají s onemocněním srdce, plic, vysokým krevním tlakem, vyšším rizikem astmatu, depresí i úzkostí.

Globální pohled na znečištění ovzduší

Podle švýcarské společnosti IQAir, která se pustila do měření míry znečištění napříč celým světem, bezpečnou úroveň překračuje 124 ze 134 zemí a regionů. Pro svou zprávu čerpala údaje z více než 30 tisíc monitorovacích stanic. Nejčistším ovzduším se pyšní pouze sedm států, přičemž tři z těchto premiantů leží v Evropě.

Pomyslným vítězem se stal Island, kde platí přísné ekologické předpisy, které přispívají k výjimečně čistému ovzduší. Následuje ho Estonsko a Finsko. Na předních místech se pak spolu s nimi ocitly i Austrálie, Grenada, Mauricius a Nový Zéland. Bezpečný "zelený" limit splnilo ještě Portoriko, Bermudy a Francouzská Polynésie.

Čtěte také: Srovnání recyklace v ČR

Česko se do zelené kategorie nevešlo. Stanovenou normu u nás totiž překračujeme dokonce trojnásobně. Naši sousedé, Slovensko a Polsko, dosáhli podobných hodnot. Dobrými výsledky se však rozhodně nemohou chlubit státy z oranžové kategorie. Z evropských zemí se nejhlouběji, tedy do červené kategorie, dostaly Bosna a Hercegovina a Severní Makedonie. Celosvětově pak patří chvost tabulky jižní a střední Asii, nachází se tady 10 nejvíce znečištěných měst na světě. Nelichotivé prvenství patří jihoasijské Bangladéši, která hodnoty překračuje víc než patnáctkrát.

Globálním pohledem ze stovky nejznečištěnějších sídel je 99 v Asii (Indie, Čína, Blízký Východ) a 1 v Evropě (Bosna a Hercegovina).

Nejznečištěnější města na světě podle kontinentů:

• Asie: Kánpur (Indie) - Roční průměrné koncentrace PM2,5 dosahují 173 μg/m3 (v ČR je imisní limit 10 μg/m3).
• Afrika: Bamenda (Kamerun) - Roční průměrné koncentrace PM2,5 dosahují 132 μg/m3.
• Amerika: Comuna de Coyhaique (Chile) - Město doplácí na změny klimatu.
• Evropa: Tuzla (Bosna a Hercegovina) - Město se 120 tisíci obyvateli v roce 2018 hlásilo 136 předčasných úmrtí spojených se špatným vzduchem a 1339 případů akutní bronchitidy u dospělých.

Znečištění ovzduší v Evropě a České republice

Aktuální zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) potvrzuje, že znečištění ovzduší stále zůstává vážnou hrozbou pro zdraví lidí v České republice, ale i v řadě dalších evropských zemí. Největším „zabijákem“ je podle odborníků i nadále zamoření ovzduší jemným prachem (PM2,5), kterému analýza přisuzuje vinu za předčasnou smrt zhruba 400 tisíc obyvatel Evropské unie během roku 2014. Z toho více než 10 tisíc úmrtí připadá na obyvatele Česka.

Svůj podíl na tom má i zemědělství. Přes 70 tisíc předčasných úmrtí má podle zprávy EEA na svědomí znečištění oxidem dusičitým (NO2) a několik tisíc smrtí je přičítáno na vrub znečištění přízemním ozónem (O3). Česko podle zprávy EEA stále patří mezi země s nejvíce znečištěným ovzduším, a to zejména z hlediska zamoření jemným prachem a benzo(a)pyreny.

EEA ve své analýze uvádí, že v Česku můžeme pro rok 2014 znečištění ovzduší přisoudit zodpovědnost za zhruba 11 tisíc předčasně zemřelých, a to kvůli vysokým koncentracím prachu, oxidu dusičitého a přízemního ozónu. „Podle zprávy EEA v roce 2015 sice jen menší části obyvatel městských oblastí v Evropské unii musí dýchat vzduch, který byl znečištěný více než dovolují limity Evropské unie," říká Miroslav Šuta z Centra pro životní prostředí a zdraví. "90 % obyvatel těchto oblastí dýchalo vzduch znečištěný více než činí doporučení Světová zdravotnická organizace pro ochranu lidského zdraví,“ dodal.

Čtěte také: Legislativa stavu ohrožení

Jako jemný prach se obvykle označují částice s průměrem do 2,5 μm (PM2,5), které jsou schopny pronikat hluboko do dýchacího systému. Krátkodobé vdechování prachu zvyšuje počet zánětlivých onemocnění plic, působí negativně na srdečně-cévní systém, vede ke zvýšení počtu hospitalizací a k vyšší úmrtnosti.

"Letošní zpráva Evropské agentury pro životní prostředí věnuje speciální kapitolu příspěvku zemědělství ke znečišťování ovzduší, neboť negativní vliv toho sektoru ekonomiky je dlouhodobě podceňován," říká Šuta. Odborníci podle něho upozorňují, že zemědělství je významným zdrojem znečištění ovzduší prachem, polyaromatickými uhlovodíky, amoniakem a některými těkavými organickými látkami. Také je zdrojem silných skleníkových plynů jako metan a oxid dusný.

„Podle odborníků EEA existuje celá řada konkrétních opatření ke snížení škodlivých emisí ze zemědělství." V tomto kontextu je podstatné, že Česko patří například spolu se Slovenskem mezi země v průměru s vůbec největšími zemědělskými podniky při srovnání v rámci zemí Evropské unie.

Česká republika patří mezi nejhůře znečištěné země v Evropě. Nelichotivé hodnocení dal Česku Air Quality Life Index, který vydal v červenci Energy Policy Institute at the University of Chicago (EPIC). Nejhorší situace je především v Moravskoslezském kraji. Celosvětově je Česká republika co se týče kvality ovzduší na 57. místě.

Podle studie je nejhorší znečištění v Evropě v zemích střední a východní Evropy. Kromě Polska je to Bělorusko, Slovensko, Česká republika, Slovinsko, Maďarsko, Litva či Lotyšsko, které nesplňují kritéria WHO. Autoři studie upozorňují, že svět tedy i přes koronavirovou krizi nesmí zapomínat na znečištění vzduchu.

Čtěte také: Česká republika a PM

Enviromentální aktivistická organizace Hnutí Duha vysvětluje, že za špatným hodnocením České republiky stojí především množství spalovaného uhlí. Česká republika je na tom špatně (hůře než naprostá většina zemí EU) kvůli několika věcem. Ke znečištění přispívá také doprava, znečištění, které v Česku způsobuje však není horší než ve zbytku Evropy.

„Prach produkuje také doprava (hlavně dieselové motory), ale tam není tak velký rozdíl oproti jiným státům Evropy, jako ve spalování uhlí, kde jsme (na počet obyvatel) hned za Polskem. Co ještě přidává je také průmysl, zejména těžké provozy (třeba koksovny) na Ostravsku a v této oblasti má také vliv přenos znečištění z Polska.

Nejšpinavější vzduch v Evropě dýchají obyvatelé polských měst. Češi na tom ale nejsou o moc lépe. Vyplývá to z žebříčku Global Air Quality City Ranking, který srovnává města podle znečištění polétavým prachem. V roce 2018 dopadlo v rámci zemí EU nejhůře Polsko, ze stovky nejšpinavějších měst má 35 zástupců, druhá je Česká republika s 31 městy. Nejčistší místa jsou naopak v Estonsku, Švédsku a Finsku.

Česko sráží zejména zbytečná závislost na uhlí, tvrdí ekologické organizace. Nejvíce míst s nejhorší úrovní jemného polétavého prachu, což jsou částice menší než 2,5 mikrometru, má v zemích Evropské unie Polsko. Hned na druhém místě je Česko.

V první stovce nejšpinavějších měst a obcí má Polsko 35 zástupců. Země je z velké části závislá na spalování uhlí, na energetickém mixu se podílí téměř čtyřmi pětinami. Česká republika má v tomto srovnání 31 měst a obcí. Následuje Itálie s 18 místy a Slovensko s 11 městy.

V České republice je podle žebříčku nejvíce znečištěná lokalita Veřňovice, část obce Dolní Lutyně u Bohumína. Je to třetí nejznečištěnější místo v EU. Největší česká města patří také k nejvíce znečištěným sídlům v rámci celé EU. Ostrava je na osmém místě, Brno na 77. místě. Praha zaujala 125 místo.

Organizace Hnutí Duha upozornila, že nejhorší situace je v Moravskoslezském kraji, kde se spojuje vliv těžkého průmyslu a spalování uhlí v domácnostech. Následuje Středočeský kraj, kde také často lidé topí uhlím, a Ústecký kraj, kde se uhlí těží a zároveň spaluje v domácích kotlích. Hlavním zdrojem polétavého prachu v ČR jsou domácí kamna a kotle, tvoří 40 procent produkce polétavého prachu. Dalších 20 procent produkují uhelné elektrárny a teplárny. Doprava způsobuje největší problémy v městských aglomeracích.

Český hydrometeorologický ústav (ČHMÚ) měřil kvalitu ovzduší. Přestože závěry vyhodnotil jako příznivé, koncentrace některých látek ohrožujících lidské zdraví stále překračuje imisní limity. Oblasti, ve kterých došlo k překročení limitů, představovaly 1,9 procenta území Česka. Jednou z látek, které překračují imisní limity, je karcinogenní benzo(a)pyren.

Další rizikovou látkou je přízemní ozon, který ničí zejména rostliny a snižuje jejich schopnost absorbovat oxid uhličitý z atmosféry. Kvalitu ovzduší ovlivnila i energetická krize. Lidé se kvůli rostoucím cenám energie častěji uchylovali k přechodu na pevná paliva. Kvalitu ovzduší to ale naštěstí neovlivnilo tolik, jak se původně očekávalo.

EEA sestavila žebříček čistoty ovzduší v evropských městech. Pracuje v něm s průměrnou koncentrací jemných prachových částic v minulých dvou kalendářních letech. V žebříčku je 323 míst starého kontinentu. Všechna sledovaná česká sídla se umístila ve druhé polovině žebříčku, například Praha je na 203. příčce těsně za Vídní, s koncentrací 12,4 mikrogramu jemných částic na metr krychlový.

Nejčistší jsou skandinávská města, nejhůře si naopak vedla ta polská. Obecně se dá říci, že nejčistší vzduch dýchají obyvatelé severských měst, ale také některých jihoevropských či západoevropských. Východní část Evropské unie je na tom hůře, na konci žebříčku je mnoho polských sídel, ale také severoitalských.

Premianty jsou švédské město Umea a finské Tampere s koncentracemi 3,7, potažmo 3,8 mikrogramu na metr krychlový. Následují Funchal na portugalském ostrově Madeira a estonská metropole Tallinn. Mezi velkoměsty s více než milionem obyvatel si nejlépe vede švédský Stockholm na celkově devátém místě.

Žebříček uzavírají italská Cremona a polský Nowy Sacz. V poslední osmičce měst má Polsko hned pětičlenné zastoupení - osmý od konce je Krakov. U 127 míst hodnotí EEA kvalitu ovzduší jako dobrou, ve 123 městech je průměrná a v 73 městech špatná nebo velmi špatná. Hodnocení EEA se opírá o doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO), podle níž by dlouhodobé zatížení jemným polétavým prachem nemělo přesahovat deset mikrogramů na metr krychlový.

Co do čistoty ovzduší jsou česká města podprůměrná. Nejlépe z hodnocení vyšly Plzeň (162. příčka), Ústí nad Labem (167.) a Kladno (184.) s koncentracemi kolem 11 mikrogramů na metr krychlový.

Nejhůře jsou na tom Ostrava (279.), Havířov (193.) a Karviná (296.) s koncentracemi od 17,5 do 19,6 mikrogramu prachových částic na kubický metr. Praha je 203. a druhé největší město v České republice Brno je na 242.

Mezi stovku měst s nejčistším ovzduším v EU patří i velká města severu Evropy jako Helsinky, Stockholm či estonský Tallinn, největší skotská města Edinburgh a Glasgow a menší města ve Francii, Belgii, Německu či Rakousku. Naopak sto míst s nejhorší úrovní zdraví škodlivého jemného polétavého prachu (částice menší než 2,5 mikrometru, PM2,5) v EU obsadilo hlavně Polsko (35 měst a obcí) a Česká republika (26 měst a obcí).

Ukazuje se tedy, že velké město nemusí mít zákonitě špatné ovzduší, když chytře vyřeší dopravu a dá přednost veřejné dopravě, pěším a cyklistům. A naopak malá vesnice může mít velké problémy, když se spojí spalování uhlí v lokálních topeništích a vliv znečištění z uhelné energetiky a průmyslu. Nejvíce znečištěné místo v ČR jsou totiž Veřňovice, část obce Dolní Lutyně u Bohumína (třetí nejvíce znečištěné místo v EU). Největší česká města také patří k nejvíce jemným prachem znečištěným místům v EU: Ostrava (8. místo) a Brno (85. místo).

Z hlediska našich regionů je nejhorší ovzduší v Moravskoslezském kraji, kde se spojuje vliv průmyslu a spalování uhlí v domácnostech. Další v pořadí jsou kraje Středočeský, kde je problémem rozšířené topení uhlím, a Ústecký, kde se uhlí těží a spaluje ve velkých elektrárnách a je rozšířené i v domácnostech. Například město Most má srovnatelné ovzduší jako milionové město Che-kang v severní Číně.

Hlavním zdrojem jemného prachu v ČR jsou ze 40 procent staré domácí kotle a kamna (zejména na uhlí) a ze 20 procent uhelné elektrárny a teplárny (zejména kvůli tomu, že jsou hlavními zdroji oxidů dusíku a oxidu siřičitého, z nichž prach za určitých podmínek vzniká v ovzduší). Celkový příspěvek dopravy není velký, ale je hlavním zdrojem znečištění prachem v oblastech s největší koncentrací lidí.

Lukáš Hrábek, tiskový mluvčí Greenpeace ČR, říká:“Výsledky celosvětového měření kvality vzduchu se dají shrnout do jediné věty: Dokud budeme spalovat uhlí a další fosilní paliva, nebudeme mít čisté ovzduší. Černého Petra pak drží v ruce lidé z Mariánských Radčic, kteří dýchají prach z těžby v nedalekém Dolu Bílina.

Jiří Koželouh, programový ředitel Hnutí DUHA, řekl: “Jasně se ukazuje, že i velká města mohou mít zdravé ovzduší, pokud dají přednost veřejné a cyklistické dopravě a vracejí veřejný prostor lidem. Česko podle zprávy EEA stále patří mezi země s nejvíce znečištěným ovzduším, a to zejména z hlediska zamoření jemným prachem a benzo(a)pyreny.

Prach ve vzduchu zabíjí: každému obyvateli Česka ukrojí ze života více než rok. Prach totiž podle ní nevyvolává jen dýchací potíže, ale také rakovinu, nemoci srdce nebo kojeneckou úmrtnost. A bude hůř. Podle dalších mezinárodních statistik má totiž Česko jedno z nejšpinavějších ovzduší na světě.

Evropská komise proto Česko vyzvala, aby na ochraně vzduchu zapracovalo. „Mělo by co nejdříve navrhnout uspokojivá opatření - podobně jako Slovensko nebo Španělsko,“ řekl komisař pro životní prostředí Karmenu Vella. Ministr životního prostředí Richard Brabec už dílčí změny ohlásil. Zvýší třeba pokuty za to, že si řidič nechá z dieslového auta odstranit filtr pevných částic. Do ovzduší se pak valí obrovské množství zplodin.

„Tresty by měly být daleko přísnější. Počítá s tím v připravovaném zákoně o silniční dopravě. Kromě toho chce zvýšit podíl aut na alternativní pohony, hlavně na stlačený zemní plyn. Podle některých odborníků by se ale měly zpřísnit i hygienické limity, které přípustné množství prachových částí ve vzduchu stanoví.

Příliš volné jsou hygienické limity, které stanoví přípustné množství drobných prachových částic ve vzduchu. Je o tom přesvědčen Miroslav Šuta z neziskové organizace Centrum pro životní prostředí a zdraví, který poukázal, že hygienické limity pro mikroprach - PM10 a PM2,5 - zhruba dvojnásobně přesahují hodnoty doporučené Světové zdravotnické organizací.

Kvůli špatnému ovzduší přitom mají lidé zdravotní potíže a také umírají. Jen v Praze ročně zemře v souvislosti se špatným vzduchem přes 500 lidí. Ministerstvo životního prostředí čelí žalobám kvůli prachu. I když loni úřad vydal Program zlepšování kvality ovzduší, skupiny občanů v několika městech s nimi není spokojena a dožaduje se opatření, která pomohou více.

Žaloba na ministerstvo životního prostředí kvůli znečištěnému ovzduší zdaleka nepadla pouze v Praze. V Ostravě o ní již loni na podzim rozhodl soud, a to v neprospěch ženy, která si stěžovala. Obyvatelka města žádala milionové odškodné za nevydání plánu a programu ke zlepšování kvality ovzduší. Žena tvrdila, že jí vznikla nemajetková újma, protože žije ve stresu a obavách. Podle soudního senátu sice úřední postup státu nebyl správný, ale žena neprokázala souvislost se vznikem újmy.

Pražská žaloba se ale domáhá něčeho jiného. Její iniciátoři si stěžují na ministerský Program zlepšování kvality ovzduší, který považují za neefektivní. Jana Taušová z tiskového oddělení MŽP však již dříve upozornila, že program vznikl v souladu se zákonem a odsouhlasily ho dvě skupiny odborníků. „Zrušení programů by nebylo dobrou zprávou pro občany. Znamenalo by to především odklad realizace tolik důležitých opatření uložených krajům a obcím,“ poukázala.

Odhady počtu předčasných úmrtí za každý rok zveřejňuje Státní zdravotní ústav. Vychází z průměrných hodnot na různých měřicích stanicích v Praze a dalších demografických údajů. Pro rok 2015 to bylo 520 lidí, v předchozích letech mezi 700 a 800. V celém Česku jde ročně o deset až dvanáct tisíc lidí.

Polétavý prach (PM z anglického názvu „particulate matter“) je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Částice mají své specifické označení podle velikosti - například PM10 označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů. Částice atmosférického aerosolu se usazují v dýchacích cestách. Místo záchytu závisí na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže. Částice menší než 10 µm (PM10) se mohou usazovat v průduškách a způsobovat zdravotní problémy.

Částice menší než 1 µm mohou vstupovat přímo do plicních sklípků, proto jsou tyto částice nejnebezpečnější. Na částice polétavého prachu se vážou těkavé organické látky (VOC - z anglického názvu volatile organic compounds), které pak v organismu působí toxicky.

Inhalace PM10 poškozuje hlavně kardiovaskulární a plicní systém. Dlouhodobá expozice snižuje délku dožití a zvyšuje kojeneckou úmrtnost. Může způsobovat chronickou bronchitidu a chronické plicní choroby. V důsledku absorpce organických látek s mutagenními a karcinogenními účinky může expozice PM10 způsobovat rakovinu plic.

Český právní řád obsahuje pravidla, podle kterých při dosažení určité koncentrace polétavého prachu v ovzduší přicházejí na řadu opatření, která se týkají průmyslu a také dávají radnicím možnost například omezit dopravu. Opatření však vycházejí z imisních limitů, které jsou podle Miroslava Šuty stanoveny podle politických potřeb, a ne na základě odborných podkladů. Světová zdravotnická organizace (WHO) totiž doporučuje být mnohem přísnější.

„Doporučení Světové zdravotnické organizace pro prach PM10 je 20 mikrogramů na metr krychlový, limit v ČR je 40 mikrogramů na metr krychlový v ročním průměru,“ poukázal. U menších částic PM2,5 potom zdravotnická organizace doporučuje limit 10 mikrogramů na metr krychlový, limit však je 25 mikrogramů.

tags: #žebříček #států #podle #znečištění #prachem

Oblíbené příspěvky:

• Zákon o odpadech
• Recyklace elektroodpadu v ČR
• Živá a neživá příroda pro děti
• Recyklace papíru v Evropě
• Nástěnná Tabule o Vodě