Řecká příroda a historické památky

Řecká republika leží v jihovýchodní Evropě na Balkánském poloostrově a okolních ostrovech. Pobřeží je značně členité, povrch země převážně hornatý, zčásti krasové území. Nachází se zde mj. bájný Olymp, dle pověstí sídlo řeckých bohů.

Vládne tu středomořské podnebí se suchým a horkým létem a deštivější zimou, v horách je chladné podnebí. Rostlinný kryv tvoří převážně keře, v horách lesy.

Klima je středomořské s průměrnou letní teplotou 28°C; zimy jsou mírné. V zimě může v horách vydatně sněžit, ale v nížinách je i tou dobou většinou slunečné počasí s čistou oblohou. Nejlepšími měsíci k návštěvě jsou duben a květen, na podzim pak druhá půlka srpna, kdy Řeckem protahují migrující druhy ptáků.

Heliké: Ztracené město starověkého Řecka

Když se v noci roku 373 př. n. l. začala otřásat zem, nikdo tehdy ještě netušil, že během několika hodin zmizí z mapy jedno z nejvýznamnějších řeckých měst své doby. Heliké, hrdé centrum starověkého Řecka, se propadlo pod hladinu moře - brzy se mělo stát pouhou legendou. O jeho náhlém zmizení psali již antičtí historici. Moderní badatelé ji dokonce označili za "řeckou Atlantidu".

Heliké se nacházelo na severním pobřeží Peloponéského poloostrova, přibližně 7 kilometrů od dnešního města Aigio a asi dva kilometry od moře. Ve své době patřilo k nejbohatším a nejvlivnějším městům celé oblasti. Náboženský význam města byl spojen s Poseidónem, bohem moře, zemětřesení a koní. Ve městě stál velký chrám zasvěcený tomuto božstvu a také monumentální bronzová socha. Ta mohla být podle některých badatelů inspirací pro pozdější sochu Rhódského kolosu - jednoho ze sedmi divů antického světa.

Čtěte také: Pracovní programy pro životní prostředí v Řecku

V roce 373 př. n. l. však přišel náhlý konec města. Během noci oblast postihlo silné zemětřesení. Podle dobových pramenů došlo nejprve k několika silným otřesům, které způsobily pád velkého množství budov a rozsáhlé škody. Pak ale přišlo to nejhorší. Brzy poté následovala mohutná přílivová vlna, kterou dnes označujeme jako tsunami. Ta smetla pobořené město i s jeho obyvateli. Celá oblast byla doslova pohlcena mořem.

Událost popsali římští a řečtí historici včetně Strabóna, Diodóra Sicilského, Pausania a Ovidia. Zmínky o Heliké se dostaly i do Platónových textů. A ačkoli jeho slavná Atlantida měla být daleko od na východ od Řecka, někteří dnešní badatelé se domnívají, že právě osud Heliké mohl Platóna inspirovat k sepsání legendy o potopeném ostrovním městu. Myšlenka, že se kvůli pýše a neúctě k bohům město propadne do hlubin, měla v řeckém myšlení silné kořeny.

Podle některých dochovaných informací zůstávaly nejvyšší trosky města viditelné pod vodou ještě dlouhá staletí.

Hledání ztraceného města

Až do 20. století nebylo jasné, kde přesně se Heliké nacházelo. Většina badatelů předpokládala, že město bylo zcela pohlceno mořem, a hledali jeho pozůstatky na dně Korintského zálivu. Až koncem století nastal zlom. Archeologický tým vedený profesorkou Dorou Katsonopoulou a astrofyzikem Stevenem Soterem z Amerického přírodovědného muzea provedl kombinaci geologických, geofyzikálních a sonarových průzkumů. Výsledky ukázaly, že město není celé pod mořem, ale pod vrstvami usazenin, které vznikly v důsledku přírodní katastrofy.

Archeologové pak ve zkoumané oblasti nalezli zbytky mnoha staveb, včetně částí chrámových konstrukcí. Byly nalezeny pozůstatky domů a ulic, ale i starší vrstvy osídlení ještě z doby bronzové - datované až do 3. tisíciletí př. n. l. V oblasti probíhají další výzkumy dodnes. Místo je i částečně zpřístupněno veřejnosti a turistům. Nálezy jako keramika a mince jsou vystaveny v místních muzeích. Objevení Heliké se stalo vzorovým příkladem propojení archeologie, geologie a historického i technického výzkumu.

Čtěte také: Klima a příroda v Řecku

Sarakatsani: Kočovný národ pastevců

Sarakatsani (Σαρακατσάνοι) byl starodávný kočovný národ pastevců žijící na Balkáně, převážně v severním kontinentálním Řecku. Žili podobným životem jako naši Valaši (Vlachové). Nejpočetnější komunity Sarakatsénů žily v pohoří Pindhos a dále v řeckých krajích Thesálie, Makedonie a Thrákie. Se svými stády se přesouvaly podle ročního období z nízko položených pastvin (období zimy) do vysokých hor (v létě).

Slovo Sarakatsani má různé teorie svého původu. Podle Wikipedie může být název složen z tureckého slova karakaçan (od kara = “černé” a kaçan = “uprchlík”), ale není to jisté. Spousta lidí se také snažilo doložit společný původ Vlachů a Sarakatsénů, ale narozdíl od Vlachů a jiných kočovných národů na Balkáně, kteří mluví východním románským jazykem, mluví Sarakatsani výhradně severním řeckým dialektem.

V dnešní době už drtivá většina potomků Sarakatsénů nežije kočovným způsobem, ale začlenili se do moderního proudu řeckého života, kde tvoří etnickou menšinu. Ale stále mají snahu o zachování svého kulturního dědictví mezi které patří zejména slaměné chýše, lidové písně, tance a zdobené tradiční kroje. Ty mají společné prvky, ale výrazně se liší podle oblasti (zejména v Thrákii na hranicích s Bulharskem). Kroj se vyráběl z vlny vlastních ovcí a dominuje mu černá a bílá barva.

Jednou z bývalých osad Sarakatsenů je Gyftokampos na východě pohoří Mt.

Sarakatsaniki Stani: Etnické muzeum pod širým nebem

Sarakatsaniki Stani (řecky: Σαρακατσάνικο Καταφύγιο) je etnické muzeum pod širým nebem, které najdeme v oblasti Gyftokampos v Zagori. Na tomto místě nečekejme žádnou pokladnu a frontu na vstupenky. Najdeme zde trojici mladých lidí (Vasilis, Alina a Akis), kteří utekli z moderního konzumního života do přírody. Ještě před pár lety se vůbec neznali a dnes přemýšlí, jak znovu oživit vzpomínku na starodávný kmen kočovníků Sarakatsani, jejiž potomkem je právě Vasilis.

Čtěte také: Nejkrásnější místa v řecké přírodě

Provedli nás kolem slaměných chýší, kde jsme mohli nakouknout do opravdu chudého interiéru. Kočovníkům tenkrát stačilo jen ohniště postavené uprostřed chýše a pár základních nádob. Aby jim bylo v chladnějších podmínkách teplo, vytírali stěny chýše zevnitř zvířecím trusem, který pak po zaschnutí dobře izoloval.

Vasilis má velký sen. Chtěl by postavit v chajdě malou vegetariánskou restauraci a pár dalších chýší pro návštěvníky na přespání. Představme si, že každá tato osada sloužila pouze pro jednu rodinu. Vasilisův dědeček by byl vůdce rodiny a bydlel by v nízké podlouhlé chýši. Vasilis, jeho otec a jeho bratr by pak žili v kruhových chýších pro děti.

Pozn. Pozor, i moderní době 21. století žijí v řeckých horách potomci Sarakatsénů původním kočovným životem! Důkazem je odlehlá horská oblast Agrafa v Evritania. Nejznámější jsou tři osady: Halias, Neraida a Paliolaka. S příchodem léta sem putují ovečky z jihu na horské pastviny v nadmořské výšce kolem 2000m. Dříve s nimi putovali pastevci pěšky 2-3 měsíce každý rok tam a zpátky, denně ušli 3-5 hodin, postavili tábor, ráno ho zase sklidili a pokračovali dál. V dnešní době převáží pastevci ovce v patrových nákladních autech a celá cesta jim zabere něco kolem 6 hodin. Žijí v horách v chudých chatrčích, které již nejsou slaměné jako dříve, ale vše ostatní zůstává beze změny.

Ornitologické lokality v Řecku

V Řecku bylo zaznamenáno 422 druhů ptáků. Když na jaře navštívíte na jeden nebo dva týdny severní Řecko, můžete počítat s 150 - 180, výjimečně s 200 druhy ptáků, mezi kterými bude 20 druhů dravců a 30 druhů bahňáků.

Většina ornitologicky zajímavých lokalit se nachází na odlehlých místech a proto je nejvhodnější si půjčit automobil. Je dobré mít na zřeteli, že doprava v zemi není příliš hustá, ale zato v počtu nehod je Řecko druhé v Evropě. Důležitou věcí je dobrá podrobná mapa, protože značení je řídké a v některých oblastech od sebe značně vzdálené.

Birdera, který bude chtít cestovat veřejnou dopravou, potěší, že v zemi funguje velice použitelná železniční síť a rozsáhlá nabídka autobusové dopravy.

Významné lokality pro pozorování ptáků:

• Pěnice Rüppellova se vyskytuje v okolí Athén (na letišti je kolonie rorýsů šedohnědých) a na severu v Národním parku Parnitha.
• Na západě, u Agamemnonovy citadely v Mykénách, na ostrově Peloponnes (Pelopónnissos), se dá vidět skalník modrý a brhlík skalní.
• Na jižním cípu Peloponnesu se na svazích pohoří Taygetos, které se tyčí nad opuštěným byzantským městem Mystra, vyskytuje orebice horská.
• Zákynthos, který má také letecké spojení s pevninou, je domovem strnada šedokrkého. Na plážích snášejí svá vejce mořské želvy.
• V jedlových lesích pohoří Aenos (Enos) na Kefalonii, které dosahuje výšky až 1632, se vyskytuje strakapoud bělohřbetý (lilfordi).
• Ruiny města Delphi, které bylo postaveno 150 km severozápadně od Athén na jižních svazích pohoří Parnassus, leží pod mohutným 305 m vysokým skaliskem.
• Mokřiny, laguny a saliny jižně od silnice N48, poblíž města Mesolóngion, jsou obyčejně nejlepší v zimě a na jaře za tahu (polovina dubna až květen).
• Na západním pobřeží se v okolí zálivu Arta (Gulf of Arta) nacházejí vzájemně propojené slané mokřady, blata, močály, rozsáhlé rákosiny a porosty oliv.
• Rozlehlý ostrov Korfu při západním pobřeží Řecka má tolik turistických středisek jako žádný jiný ostrov. Stálým druhem je tu orebice horská, v létě přilétá strnad šedokrký a celá řada tažných druhů se tu objevuje na jaře.
• V severozápadním Řecku, poblíž albánské hranice, leží pohoří Pindos, které dosahuje na Mount Smolinas výšky 2633 m. Vyskytuje se tu orlosup bradatý, raroh jižní, orebice horská, zedníček skalní, pěnkavák sněžný a strnad šedokrký.
• Uprostřed severního Řecka, poblíž města Kalabaka, se nacházejí skalní věže a vrcholky v okolí Meteory.
• Blízko východního pobřeží se ze smíšených lesů strmě zvedají skalnaté vrcholky hory Olymp (Olympus). Na vrcholu této nejvyšší hory Řecka (2917 m) se sídlem bohů se vyskytuje zedníček skalní, strakapoud bělohřbetý (lilfordi), sup mrchožravý, sup bělohlavý, výr velký, datel černý a strnad viničný.
• Dvě rozsáhlá mělká jezera nacházející se v Národním parku Prespa v severozápadním Řecku přecházejí hranice s Albánií a Makedonií. Nejlepším místem k pozorování ptáků je úžina mezi jezery Mikrí Prespa (menší) na jihu a Megalí Prespa (větší) na severu.
• Delta řeky Axios, kde byly 30.3.1997 pozorovány dvě kolihy tenkozobé a kde se zdržuje množství pravidelných letních druhů stejně jako druhů tažných - kormorán malý, plameňák růžový, ouhorlík stepní, rybák bělokřídlý a velkozobý a linduška rudokrká.
• Delta řeky Aliakmon, která sice také utrpěla zemědělskými zásahy, ale přesto je stále domovem chřástala malého, ouhorlíka stepního a čejky trnité.
• Saliny Kitros (Alyki). Zde můžete najít jedinou řeckou kolonii racků tenkozobých a největší řeckou kolonii racků černohlavých. Společnost dělají rackům plameňáci růžoví a rybáci velkozobí.
• Jezero Kerkini, severně od Soluně. Druhová pestrost vodních druhů ptáků je tu snad nejvyšší z celého Řecka. Nachází se tu velká hnízdní kolonie kormorána malého (asi 50 párů) a rybáka bahenního.
• Jezero Koronia, východně od Soluně, je skvělou lokalitou k vyhledávání tažných vodních druhů ptáků a pěvců (linduška rudokrká).
• Delta řeky Strimón, kde se dají pozorovat mořské druhy ptáků (např. buřňák šedý - diomedea, buřňák středomořský - yelkouan, racek zelenonohý a tenkozobý), nebo krahujec krátkoprstý, poštolka rudonohá (na tahu), ostříž jižní (k večeru v okolí vesnice Asprovalta), rorýs šedohnědý, ťuhýk černohřbetý, pěvec ryšavý, cistovník rákosníkový a pěnice mistrovská.
• Delta řeky Nestos, východně od Kavaly, je nejpříhodnějším místem v Evropě pro čejku trnitou.
• Jezero Vistonis u vesnice Pórto Lágo. V létě tady hnízdí kormorán malý a čejka trnitá. Na podzim se tu zdržují bahňáci včetně kolihy tenkozobé a v zimě tu zůstává mnoho pelikánů kadeřavých a kachnic bělohlavých.
• Jezero Mitrikou (také známé jako Limni Ismarida), východně od Pórto Lágo. Zdržují se tu i tažné druhy vodních ptáků (zvláště na podzim) jako je např. chřástal malý a nejmenší. Na okolních polích zimují husy běločelé.
• Delta řeky Évros v severovýchodním cípu Řecka při hranicích s Tureckem. Dá se tu zastihnout až 100.000 ptáků, z nichž 27.000 je kormoránů malých.

Památky UNESCO v Řecku

Antické chrámy, kláštery na skalách a historická města - Řecko skrývá poklady, které vám vyrazí dech. Řecko je kolébkou západní civilizace a jeho památky patří k nejvýznamnějším na světě. Ať už milujete antiku, pravoslavnou architekturu nebo starověké legendy, mezi památkami UNESCO v Řecku si vyberete.

Akropolis v Athénách

Athénská Akropolis je nejznámější akropolí světa - starověké citadely na vápencovém útesu nad Athénami. Její historie sahá až do 13. stol. př. n. l., avšak nejvýznamnější stavby vznikly za vlády Perikla ve 2. polovině 5. století př. n. l.: proslulý Parthenon, Propylaia, Erechtheion a chrám Athény Niké. Parthenon, zasvěcený bohyni Athéně, patří k vrcholným dílům antické architektury. Lokalita je od roku 1987 zapsána na seznamu UNESCO a symbolizuje kolébku západní civilizace.

Od počátku 70. let probíhá rozsáhlá obnova Akropole: shromažďování fragmentů, tradiční i moderní anastylóza s použitím pentelického mramoru a titanových zámků, vše reverzibilní pro budoucí odborníky . Součástí je i ochrana geologické stability skalního podloží, které je náchylné k erozi a sesuvům. Návštěvníci tak dnes mohou obdivovat majestátní památky včetně obnovených korintských sloupů a Erechtheionu s jeho slavnými karyatidami.

Delfy

Delfy byly významné antické město a velký náboženský areál zasvěcený bohu Apollónovi, nacházející se na svazích pohoří Parnassos v oblasti Fókidy v Řecku. Řekové je považovali za „střed světa“, kde se nacházel oltářný kámen omphalos. Od 8. století př. n. l. fungovala nejslavnější věštírna Pýthie, prostřednictvím které se ptali předních panovníků a městských států na politické či vojenské záležitosti . Součástí areálu byla i Apollónova svatyně, Tholos Athény Pronaie, posvátná cesta vedoucí k chrámu a později postavené divadlo a stadion, kde se konaly pythické hry - druhé nejvýznamnější řecké hry po olympijských.

Od roku 1987 jsou Delfy zapsány na seznamu UNESCO jako kulturní dědictví. Archeologové, především Francouzská škola v Athénách, od 19. století provádějí rozsáhlé výzkumy a obnovy, které odhalily stovky artefaktů, posvátný způsob života i duchovní význam místa. Dnes mohou návštěvníci obdivovat monumentální Apollónův chrám, torzo Tholos, divadlo s výhledem do údolí i muzeum s unikátními votivními sochami a předměty od rané geometrické až po římskou dobu.

Meteora

Meteora je unikátní oblast v severozápadní Thesálii poblíž Kalabaky, kde se na vrcholcích majestátních slepencových skal tyčí soubor pravoslavných klášterů. Název "Meteora" znamená „vznášející se ve vzduchu” a tyto skalní věže vznikly erozí sedimentů před zhruba 60 miliony let. V 11. století začali mniši osidlovat jeskyně a poustevny, ale první monastýry se budují až ve 14. století, kdy vzniklo až 24 klášterů, z nichž dnes je šest stále v provozu.

V roce 1988 byly Meteora zapsána na seznam UNESCO pro svůj unikátní architektonický a duchovní význam. Některé kláštery, jako Velké Meteoron, Varlaám, Rousanou, Svaté Trojice, sv. Štěpána a sv. Mikuláše Anapafúzase, jsou přístupné turistům. V interiérech lze obdivovat byzantské malby a náboženské artefakty, venku pak nabízí dechberoucí výhledy a síť turistických tras ideálních pro pěší i cyklisty.

Mykény a Tiryns

Mykény (Mycenae) a Tíryns, oba v Argolidi na Peloponésu, tvoří impozantní dvojici paleobronzových center, která UNESCO v roce 1999 společně zapsalo na seznam světového dědictví. Mykény, vybudované mezi 1350-1200 př. n. l., byly vojenskou a politickou metropolí, s legendární Lví branou, třebaže na vrcholu sedělo až 30 000 obyvatel . Nachází se zde mohutné cyklopské hradby a tzv. pokladnice Atreova, slavné tholos hroby, které rozvinuly civilizaci známou z Homérova eposu.

Tíryns, vzdálený jen asi 20 km, byl významným sídelním centrem od střední do pozdní doby bronzové (cca 1600-1200 př. n. l.). Proslulý byl zejména díky svým extrémně silným cyklopským hradbám a paláci s megaronem, kde přebýval i legendární Héraklés při svých úkolech . Tíryns měl v maximu až 15 000 obyvatel a jeho opevnění dává tušit technickou vyspělost Řeků doby bronzové.

Klášterní komplex na hoře Athos

Athos (řecky Άγιον Όρος - Svatá Hora) je duchovní poloostrov v severovýchodním Řecku, známý jako samosprávná monastická republika s přibližně 20 kláštery a asi 2 000 pravoslavných mnichů. Historia mnišství zde sahá do 9. století, kdy Athanasios Athonský založil Velké Lavra. Oblast je výjimečná tím, že ženy i samice hospodářských zvířat nesmí vstoupit - ta tradice zde trvá již přes tisíc let. Nad přírodními krásami pyšnými se lesnatými svahy až do výšky 2 033 m vykukuje více než dvacet středověkých pevnostních klášterů.

Athos je zapsán na seznamu UNESCO od roku 1988 díky výjimečné kulturní, historické i duchovní významnosti - kombinuje byzantskou architekturu, unikátní sbírky rukopisů, ikon a náboženských uměleckých děl. Dnes je možné ostrov navštívit pouze muži, často s předchozím povolením - tzv. diamonitirionem - omezený počet poutníků přijíždí lodí na přísně tajemnou "Svatou Horu".

Karpathos

Karpathos je řecký ostrov, který leží v Egejském moři východně od Kréty. Je druhý největší v Dodekanech po Rhodu. Těsně k němu přiléhá malý ostrov Saria, který spolu s ním tvoří jednu obec. Jihozápadně od něj se nachází ostrov Kasos, který spolu s obcí Karpathos tvoří regionální jednotku Karpathos.Rozloha: 324,1 km²Nejvyšší vrchol: Kali Limni (1215 m n.

Parádní dovolená na malém, klidném a malebném ostrově.Ubytování = Arkasa - Saint Nicolas Bungalows.Stravování = Royal Beach Hotel (Arkasa)

• Arkasa
• Olympos
• Kali Limni (1215 m.n.m)
• Lefkos
• Pláž Apella
• Pláž Agios

Starověká astronomie v Řecku

Za jednu z nejvýznamnějších kolébek nejen evropské, ale také celosvětové vzdělanosti považujeme antické Řecko. Právě tam se zrodily myšlenky a teorie, které na mnoho století, či dokonce tisíciletí ovlivnily vývoj lidské civilizace.

K nejstarším řeckým filozofům patřil Thales z Milétu (624-547 př. n. l.), jenž vyslovil zajímavý (a pravdivý) názor: některá nebeská tělesa, jako například Slunce, svítí svým vlastním světlem, zatímco jiná pouze světlem odraženým - například Měsíc.

Dokazují to například úvahy jiného filozofa, Anaxagora z Klazomén (500-428 př. n. l.), který si Slunce představoval jako žhnoucí skálu o velikosti poloostrova Peloponés. Dnes víme, že více se mýlit nemohl, jenže kdo tenkrát tušil cokoliv o skutečném mechanismu sluneční energie?

Patrně nejvýznamnějším a nejznámějším starověkým filozofem byl Aristoteles (384-322 př. n. l.), jenž se věnoval všem oblastem lidské činnosti tehdejší doby a vědu výrazně ovlivnil. Zejména způsob logického uvažování se stal základem moderní matematické logiky - přestože se i část Aristotelových myšlenek ukázala jako nesprávná.

Aristoteles rozděloval vesmír na dvě základní části - sublunární a supralunární: v první měl panovat chaos, který dnes nazýváme počasí; ve druhé naopak platil přísný řád a tělesa se pohybovala po striktně kruhových drahách přesně rovnoměrným pohybem.

Aristoteles odhadl tvar Země na základě skutečnosti, že stín naší planety má při zatmění Měsíce vždy kruhový tvar - a to je možné jen v případě, že je těleso vrhající stín (tedy Země) kulového tvaru. Také se pokusil určit její rozměry a dospěl přibližně k dvojnásobku reálné hodnoty.

tags: #recko #priroda #wikipedie

Oblíbené příspěvky:

• Právní předpisy ČR
• Recyklace kelímků Brno
• Bezpečné užívání hor
• Lidoví baviči: vzpomínka na Emila Štivara a Jana Lesczuka
• Informace o odpadkovém koši Dinova