Studie EEA s názvem "Přeprava odpadů přes vnitřní a vnější hranice EU" konstatuje, že v roce 2009 se ve všech členských zemích EU vyprodukovalo celkem 74 milionů tun nebezpečného odpadu. Celá studie vychází ze statistických údajů za rok 2009. Podle nich se nejvíce nebezpečného odpadu vyprodukovalo v Německu (17 mil. tun). Následuje Itálie (11 mil. tun), Francie (11 mil. tun) a Estonsko (7 mil. tun).
EEA kladně hodnotí fakt, že většina nebezpečného odpadu vyváženého členskými zeměmi unie (97%) směřuje do jiné členské země EU. Ze studie vyplývá, že vývoz nebezpečných odpadů z členských zemí unie stoupl mezi lety 2001 a 2009 o 131%, z 3,2 mil. tun na úroveň zhruba 7,4 mil. tun nebezpečného odpadu ročně. Vycházejíc opět z údajů za rok 2009, studia zařadila mezi největších vývozců (exportérů) nebezpečného odpadu z států EU Nizozemsko (2,7 milionu tun), Itálie (1,4 mil. tun), Francie (1 mil. tun) a Belgie (0,7 mil. tun).
Dovoz nebezpečných odpadů do členských zemí unie stoupá. Svůj podíl na tom má i dovoz nebezpečných odpadů pocházejícího ze zemí mimo EU. V roce 2001 se takto do zemí EU dovezlo celkem přibližně 3 mil. tun. V roce 2009 dosáhl dovoz nebezpečných odpadů do členských zemí unie objem 8,9 mil. tun, což je nárůst o 197% oproti roku 2001. Až 1,3 mil. tun nebezpečného odpadu směřuje do EU i ze zemí Evropského sdružení volného obchodu (EFTA), konkrétně ze Švýcarska a Norska. Mezi největších dovozců (importérů) nebezpečného odpadu ze zemí EU patří Německo (3 mil. tun), následuje Francie (2,3 mil. tun), Nizozemsko (1 mil. tun), Itálie (0,7 milionu tun) a Belgie (0,7 mil. tun).
Porovnáním statistických údajů o dovozu a vývozu nebezpečných odpadů EEA dospěla k překvapivému zjištění. Země jako jsou Nizozemsko, Německo, Itálie, Francie a Belgie patří mezi největšími exportéry i importéry nebezpečných odpadů. Nejčastějším způsobem zneškodňování vyvezených nebezpečných odpadů i nadále zůstává spalování. Spolu až 5,2 mil. tun vyvezeného nebezpečného odpadu bylo v roce 2009 následně využitých v jiné zemi než byla země původu tohoto odpadu. Celkové množství nebezpečných odpadů, které bylo vyvezeno za účelem následného zneškodnění stoupl v posledním období z 20% na 27% (1,9 mil. tun).
V rámci řešení problematiky přeshraniční přepravy nebezpečných odpadů EEA přikládá význam i v Nařízení EP a Rady (ES) o přepravě odpadů (2006). Studie zjistila nesrovnalosti mezi vykazovaným množstvím vyvezeného a dovezeného nebezpečného odpadu. EEA při srovnání údajů z hlášení, které jí poskytly členské země EU, zjistila že údaje o množství vyvezeného a dovezeného nebezpečného odpadu se liší. Přesné příčiny takové nekompatibility údajů o vývozu a dovozu nebezpečných odpadů nejsou prý zjevné.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
EEA nabízí vysvětlení v podobě rozdílné klasifikaci odpadu při jeho přepravě ze země odeslání do země určení. Kategorizace nebezpečných odpadů při vývozu vychází z Basilejské úmluvy o kontrole pohybu nebezpečných odpadů přes hranice států a jejich zneškodňování (1989). Největší množství nebezpečného dopadu přepravovaných na území Evropy představují zbytky z průmyslového zpracování (využití / zneškodnění) odpadů. Jde zejména o popílek ze spaloven či zůstatky z mechanického třídění odpadů. Ročně jde o zhruba 3 mil. tun takového druhu nebezpečného odpadu. Druhým nejvíce přepravovaným druhém nebezpečného odpadu je odpad obsahující olovo a sloučeniny olova, dále odpad obsahující sloučeniny zinku, odpadní minerální olej a odpad pocházející z povrchové úpravy kovů a plastů.
Pro EEA bylo překvapivým zjištěním, že mezi přepravovanými nebezpečnými odpady je velké množství kontaminované zeminy a azbestu. Podle zjištění uvedených ve studii jsou důvodem takové přeshraniční přepravy kontaminované zeminy chybějící zařízení na zpracování takového druhu nebezpečného odpadu v zemi vzniku odpadů.
Studie mluví také o tom, že několik zemí EU mají výraznou podporu budování zařízení na získávání energie z obnovitelných zdrojů. V roce 2007 bylo podle dostupných statistických údajů v rámci Evropy přepravených přes hranice více než 200 tisíc tun olověných baterií. EEA se zaměřila na země, na jejichž území se nenacházejí pece na tavení olova. Ty byly nuceny vyvážet olověné baterie do jiných částí Evropy, kde byly zrecyklované. Evropská rámcová směrnice o odpadech požaduje od členských zemí unie, aby měli tzv. soběstačné a disponovali dostatečnými vlastními kapacitami na odstraňování odpadu. Tím se sleduje účel, aby mohl být jakýkoliv odpad náležitě odstraněn v zařízení, ležícím co nejblíže místu vzniku tohoto odpadu.
Německé firmy se specializují na recyklaci a likvidaci azbestu, například:
Tyto firmy a další, jako Werner z Harsewinkelu a Müller Container, zajišťují odborný sběr, likvidaci a recyklaci nebezpečných materiálů v souladu s německými a evropskými normami.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
tags: #recyklace #azbestu #Německo