Elektronický odpad, známý také jako e-odpad, zahrnuje rozbitá, nefunkční nebo vyhozená elektronická zařízení. Každý rok se na planetě nahromadí 50-60 milionů tun takového odpadu, což odpovídá pouhým 2-3 % celkového objemu odpadu, který vyprodukujeme.
V případě elektrospotřebičů se nejedná o cyklické využívání odpadů, ale o opětovné použití vybraných materiálů. Na elektrických zařízeních naleznete symbol přeškrtnuté popelnice, který znamená zákaz vhazování do běžných popelnic a kontejnerů.
Recyklace elektronického odpadu nabízí mnohem více než ochranu zdraví a životního prostředí. Tato zařízení obsahují toxické těžké kovy, jako je olovo, rtuť a kadmium, které mohou kontaminovat životní prostředí, pokud nejsou správně zlikvidovány. Elektronická zařízení obsahují cenné suroviny, jako jsou vzácné kovy, které je možné znovu použít a znovu získat.
Jedná se o místa, kde můžete zdarma nechat svá vyřazená zařízení.
Byť to tak nezní, je recyklace elektronického odpadu mnohem složitější než recyklace konvenčního odpadu. Začíná typicky - manuálním roztříděním. Jakmile je elektronický odpad svezen do recyklačního zařízení, pracovníci ho tu roztřídí podle druhu do několika kategorií. Pak přichází na řadu zjišťování, zda některé komponenty elektronického zařízení nejsou ještě funkční, a pokud ano, jsou vymontovány tak, aby mohly být znovu použity - buď se znovu prodají, nebo se použijí při výrobě nového telefonu, počítače či něčeho jiného.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
Zbytek odpadu je odeslán do dalšího recyklačního kolečka. Ale ještě předtím musí být rozebrán na součástky, aby bylo jisté, že do stroje se už nedostanou žádné potenciálně nebezpečné látky, kterého by ho mohly poškodit nebo by naopak po odložení na skládku kontaminovaly životní prostředí. Tady je vhozen do obřího stroje a rozdrcen na malé kousky. Jakmile je odpad rozdrcen, kovy, které jsou onou hodnotnou komoditou, která činí z recyklace elektronického odpadu velmi výnosné podnikání, se oddělují.
V tomto případě ale není zapotřebí manuální práce. Tu odvádí obří magnet, který přitáhne železné a ocelové komponenty, jež jsou silně magnetické. V dalším kroku jsou oddělovány další kovy a slitiny. Zde se využívá fyzikálního zákonu zvaného vířivý proud. Vířivý proud vzniká v plošných a objemových vodičích, když se v jejich okolí mění magnetický indukční tok. Elektronický odpad je pak proplachován vodou. V této fázi už jde o téměř bezvýhradně nemagnetický materiál. Čeká ho ještě poslední úsek, kdy prochází strojem naplněným vodou, v němž materiály s relativně nízkou hustotou - většinou plast - zůstanou plavat, zatímco ostatní, například sklo, se potopí.
Problematika sběru, třídění a recyklace odpadních elektrozařízení spadá pod Ministerstvo životního prostředí a řídí se zákonem č. 542/2020 Sb. o výrobcích s ukončenou životností. Nakládání s odpadními elektrozařízeními je v evropském kontextu řešeno směrnicí 2012/19/EU o odpadních elektrických a elektronických zařízeních. V České republice pak tuto problematiku upravuje zákon č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností.
Reálnější představu o významu recyklace elektrospotřebičů získáme při pohledu na konkrétní údaje:
| Ukazatel | Hodnota |
|---|---|
| Roční množství vytříděného starého elektra v Česku (údaje za rok 2022) | 152.083 tun |
| Podíl celkové roční produkce elektrospotřebičů na českém trhu, které jsou vysbírány v rámci zpětného odběru (údaje za rok 2022) | 57 % |
| Množství vytříděných elektrozařízení na jednoho obyvatele České republiky podle dat z roku 2020 | 14,4 kg |
| Odhadovaný objem vysloužilých elektrozařízení vyprodukovaných jedním člověkem za život | více než 1 tuna |
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
tags: #recyklace #elektronickych #pristroju #co #to #je