Recyklace odpadu na Kubě: Výzvy a příležitosti

Kubánský zákon o ochraně životního prostředí z ledna 1981, který by měl upracovat recyklování a nakládání s pevným odpadem, je v praxi ignorován. Samotný zákon je zastaralý a odvolává se na státní instituce, které již neexistují a nemohou proto vymáhat jeho dodržování.

Na Kubě žádný zákon nezakazuje ani nekontroluje produkci, využití a spotřebu geneticky upravených organismů (GMO). Kubánské zemědělství není připraveno na práci s GMO plodinami. V současnosti jsou v zemi bez vědomí veřejnosti zaváděny geneticky upravené odrůdy kukuřice a sóji, které tvoří zásadní část tamní stravy. Kuba nemá účinnou legislativu chránící ohrožené druhy zvířat a rostlin.

Na Kubě dochází k desertifikaci kvůli suchu, nedostatku deště a únikům podzemní vody. Od roku 2012 zavinila tato kombinace faktorů částečné nebo úplné vyčerpání více než 350 vodních zdrojů. Kuba stále používá škodlivé zdroje energie, především fosilní paliva. Těžba v povrchových dolech na Kubě způsobuje destrukci vegetace i krajiny a také znečišťuje vodní toky, půdu i ovzduší. Část zničené krajiny nemůže být ani po skončení těžby vrácena do původního stavu. Okolí dolů připomíná měsíční krajinu.

Na Kubě se nachází třetí největší zásoby niklu na světě - odhadovány na 1130 milionů tun, tj. cca 34 % světových zásob. Kuba je na šestém místě na světě v těžbě niklu s podílem 5% na světové produkci - ročně se vytěží přes 70 tisíc tun. Zásoby by podle odhadů mohly při současném tempu těžby stačit na dalších padesát let. Na Kubě existuje celkem 43 známých nalezišť niklu, většina se jich nachází v severní části východních provincií země.

Politici už roky vedou debatu o konci skládkování a ve většině měst narůstají poplatky za svoz. Přitom odpady lze efektivně energeticky využít a mohou nahradit tuny uhlí.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

V Jihočeském kraji, stejně jako v ostatních krajích, se většina komunálních odpadů skládkuje. Tento stav je třeba změnit, protože skládkování využitelných odpadů bude od roku 2030 zakázáno. Taková změna ale nejde udělat ze dne na den, proto nás zajímalo, jak vnímá oblast nakládání s odpady vedení Jihočeského kraje.

Jedním z klíčových závazků nové politické reprezentace Jihočeského kraje je zodpovědně připravit moderní budoucnost našeho regionu také v oblasti odpadů. V jejich třídění patříme k evropské špičce, přesto máme i v těchto aktivitách co zlepšovat. Absolutně však zaostáváme ve faktické recyklaci a energetickém využití odpadů.

Pouhé skládkování musíme postupně omezovat a se zdroji, kterými dnes plýtváme, budeme hospodařit v souladu s principy cirkulární ekonomiky. Odpady zapojíme například do výroby energií, jako v Rakousku, Německu či v jiných regionech České republiky.

Kraj se musí podílet na vybudování ZEVO a akcionáři budou města a obce, tedy občané. Mohli by tak ovlivňovat cenu za využívání vyprodukovaných odpadů. Vývoj transpozice evropského oběhového balíčku do české legislativy a aktuální projednávání v parlamentu samozřejmě pečlivě sledujeme, ale spoustu věcí můžeme odpracovat sami doma, v našem kraji. Ovlivní to přece životy naše i několika dalších generací.

Trendy sleduji a v programovém prohlášení naší krajské koalice je i bod obsahující přípravu na realizaci ZEVO. Skládkování považuji za přežité, čas daný posunem termínu ukončení skládkování chceme využít právě pro přípravu na energeticky vhodné a finančně výhodné zpracování odpadů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Jako kraj musíme jasně iniciovat koncepci energetického využití odpadu. S tím souvisí prvně vybudování zařízení na toto využití. Jako krajské vedení přicházíme s myšlenkou efektivní investice, kdy by investorem byl kraj s majetkovým zapojením měst a obcí. To by Jihočechům přineslo ekonomicky výhodnou a ekologickou likvidaci odpadů.

Zefektivnění práce s odpadem bude jedno z velkých témat nejbližší budoucnosti vzhledem k tomu, že nebude možné odpad skládkovat. Omezení skládkování pro nás bude velkou výzvou. Jedním z řešení je Zařízení energetické využití odpadu, tzv. ZEVO.

Byť není u občanů zrovna nejoblíbenější, je potřeba jim vysvětlovat, že ZEVO není spalovna. Odpad je tu energeticky využíván a struska je použita na stavební materiál. Bez jejich výstavby se v budoucnu neobejdeme. Projekty by měly být komunikovány s obcemi a udělány kvalitně i architektonicky tak, aby se staly přirozenou součástí našeho veřejného prostoru.

Trendy v odpadové legislativě jasně směřují k podpoře oběhového hospodářství, tj. k cirkulární ekonomice. V oblasti odpadové legislativy jde o způsoby prevence vzniku odpadů, opětovné využívání odpadů jako surovin, recyklace a podpora využívání energie z obnovitelných zdrojů. Určitou alternativou jsou i zařízení na energetické využívání odpadů, která využívají odpady s energetickým potenciálem na výrobu tepla a energie, čímž šetří např. uhlí jako primární surovinu, a jejich provoz je oproti klasickým uhelným teplárnám šetrnější vůči životnímu prostředí, nejen z hlediska odpadového hospodářství, ale i zejména z pohledu ochrany ovzduší.

Jihočeský kraj ve shodě s evropskými cíli podporuje také energetické využívání odpadů při použití moderních technologií spalování a čištění spalin. Zpracovali jsme nezávislou studii, ve které byly zhodnoceny různé alternativy a jejich ekonomická výhodnost. Realizace výstavby ZEVO zásadně změní stávající praxi v nakládání s odpady v Jihočeském kraji, kde dosud převládá skládkování.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Skládkování je nejhorší způsob odstraňování odpadů, protože jde o jejich trvalé uložení a tím i zátěž pro životní prostředí, kdy se navíc přichází o znovu využitelné a recyklovatelné suroviny, jak materiálně, tak i energeticky.

Koronavirová pandemie nám jasně ukazuje, jak vážně nám v jihočeském regionu chybí ZEVO, jako významný integrující prvek v nakládání s odpady. Kontaminované odpady by zde mohly být bezpečně zlikvidovány a neohrožovaly by zdraví obyvatel ani životní prostředí.

Podmínkou pro efektivní zavedení oběhového hospodářství je také zásadní změna ve výrobní praxi, kde je potřeba preferovat výrobky s vhodným designem, opravitelné, které zůstanou v oběhu co nejdéle a jsou šetrné vůči životnímu prostředí, odbouratelné a recyklovatelné.

Taková změna povede ke snížení materiálové a energetické náročnosti výroby, k omezení spotřeby primárních surovin a k omezení produkce odpadu. Na samém začátku jsou v tomto případě výrobci, ale je třeba ruku v ruce změnit i dosavadní způsoby chování spotřebitelů. Cesta směrem k oběhovému hospodářství je správná, ale nebude ani lehká, ani levná a vyžádá si mnoho času.

Trendy sledujeme a aktivně podporujeme maximální omezení skládkování odpadu. Vzhledem k přijaté legislativě již několik let pracujeme na aplikaci cirkulární ekonomiky a v našem krajském městě jsme připravili koncepci energetického využití nerecyklovatelného odpadu. V současné době se zaměřujeme na třídění odpadu u jeho původců. V Českých Budějovicích jsme přidali hnědé popelnice na biologický odpad a posílili kapacitu sběrných dvorů.

Dlouhodobým cílem je podpora Cradle to Cradle designu se zaměřením na odstraňování externalit. Jsme si vědomi naší zodpovědnosti, a proto vyzýváme k maximálnímu využití recyklovaného odpadu a energetické využití pouze toho, který již nepůjde vrátit do oběhu. Tím i odpovídám na to, že skládkován by měl být pouze ten materiál, který není možno využít, jak bylo uvedeno. Uvidíme, zda bude situace příznivá pro zavedení motivačních bonusů pro obyvatele kraje. Pochopitelně jednáme i s jednotlivými starosty obcí a snažíme se získat jejich podporu.

Trendy nakládání s odpady v Jihočeském kraji zatím nereflektují moderní postupy a nevyužívají všechny možnosti zpracování odpadu, naopak velké množství odpadu stále končí na skládkách bez dalšího využití. Zásadní je zefektivnění procesu třídění a nalezení odbytiště pro zpracované recyklované materiály. Bohužel v současné době se odráží nízká cena ropy v neochotě používat materiály recyklované z tříděného plastu. Je tedy důležité legislativně podpořit používání tříděných materiálů.

Z krajské úrovně můžeme zahrnout tento faktor jako jednu z podmínek výběrových řízení u krajem financovaných staveb. Hlavním měřítkem by totiž neměla být jen cena, ale také efekt na udržitelný rozvoj, a do toho jistě opětovné využívání odpadu patří. Zároveň musíme podpořit i nové technologie zpracování odpadu a zajistit koordinaci sběru odpadů v rámci obcí tak, aby byl co nejefektivnější. Musíme také reagovat na změny trhu, jako je například velký nárůst používání hliníkových plechovek na nápoje, jejichž zpětný sběr z oběhu není zdaleka dostatečně zajištěn.

Skládkování je posledním možnou variantou při nakládání s odpadem. Můžeme ji využít až u odpadů, které nelze jinak zpracovat. V současné době ale skládkování v našem kraji bohužel stále dominuje v nakládání s komunálním odpadem. V budoucích letech je v plánu výstavba ZEVO, zařízení na energetické využití odpadu. Tato technologie zaručuje další využití odpadu, ale je důležité nezapomenout na možnost recyklace a upřednostňovat ji před samotným pálením. Nebudeme proto podporovat ZEVO o tak velké kapacitě, která by brzdila rozvoj recyklačních technologii v kraji nebo aby dokonce bylo nutné ZEVO takzvaně “nakrmit” odpadem dovezeným z jiných krajů. Důležité je stanovit si konkrétní cíl pro míru recyklace komunálního odpadu.

Poslední rok jsem popravdě související legislativu detailně nesledoval. Česká republika, jako jeden z posledních států EU, zatím neukončila masivní skládkování a potvrzuje se záměr odsunout zákaz ukládání odpadů po zem k roku 2030. Pak už musíme s odpady nakládat jinak. Bohužel kvůli silné odpadářské lobby nikdo ze současných ani minulých vlád celou národní strategii nikam moc neposunul. Obávám se, že za 5 či 7 let nebude Česká republika schopna připravit funkční systém, který by nový stav materiálového a energetického využívání odpadů komplexně řešil.

Zákonem je bohužel dáno, že producentem komunálního odpadu je ve finále vždy obec, takže je na každém městě a vesnici zvlášť, jak v budoucnu s komunálním odpadem naloží. Při mém aktivním působení v pozici náměstka primátora Českých Budějovic jsem se přes Jihočeský svaz měst a obcí snažil propojit tehdejší představitele samosprávy a připravit společný postup. Zejména starostové velkých měst si však mysleli, že komunální odpad je skvělá a cenná komodita a že si vše vyřeší lokálně. To je samozřejmě nesmysl, ale přesvědčit se mi je tenkrát nepodařilo.

Inicioval jsem proto alespoň vznik koncepce městské, ve které by se statutární město České Budějovice případně s přilehlými obcemi spojili, vybudovala se třídírna, resp. výrobna tzv. tuhých alternativních paliv a budějovická teplárna by po rekonstrukci stávajícího kotle spalovala hnědé uhlí s přidáváním těchto TAPů. Další cestou by bylo postavit společné ZEVO, které zvládne zpracovávat 100 000 t komunálních odpadů ročně, což je kapacitní hranice, kdy tento projekt dává ekonomický smysl. Jihočeský kraj by měl převzít iniciativu a začít v této oblasti fungovat jako koordinátor. Po své minulé zkušenosti jsem však stále skeptický, že se podaří domluvit společný postup k řešení tohoto problému.

Analýza se zaměřovala na množství produkce průmyslových odpadů v České republice a následně zkoumala množství průmyslových odpadů, které se odstraňovaly skládkováním nebo spalováním (bez energetického využití). Výsledky ukázaly, že až 45,37 %, tedy 3 432 866,8 tun z celkové produkce 7 564 897,35 tun průmyslového odpadu bylo v roce 2019 odstraňováno skládkováním a spalováním (bez energetického využití).

Výměna zkušeností a informací, která proběhla během kongresu, umožnila účastníkům seznámit se s problémy nakládání s odpady v jednotlivých zemích. I přes rozdíly související s odlišnou legislativou na národních úrovní se ukázalo, že odpadové hospodářství se ve všech třech zemích potýká s podobnými problémy.

Rozdíly v legislativě jsou však nejsilněji pociťovány v Polsku, které jako jediná země nezavedla principy rozšířené odpovědnosti výrobců. Problémy v těchto zemích jsou způsobeny především nutností implementovat legislativu EU, která neodpovídá realitě středoevropského regionu. Tyto země produkují méně separovaného odpadu na jednoho obyvatele, oproti západoevropským zemím, což má negativní dopad na schopnost dosáhnout úrovně recyklace v Polsku, České republice a na Slovensku.

Na rozdíl od západní Evropy měly naše země méně času na zavedení moderního odpadového hospodářství a nejsou schopny v tak krátké době splnit stále přísnější normy zaváděné Evropskou unií. Nejpalčivějším problémem je obtížné dosažení úrovně přípravy na opětovné použití a recyklaci komunálního odpadu. To může v blízké budoucnosti způsobit jednotlivým regionům i celým státům značné finanční problémy.

Debata odhalila největší obavy, které mají firmy odpadového průmyslu a obce v Polsku i v České republice: „Co se stane na odpadovém trhu po plánovaném zavedení zálohového systému?“ Tyto obavy pramení především z toho, že zálohový systém připraví obce a odpadové firmy o nejcennější suroviny obsažené v selektivně sbíraném odpadu - PET lahve a hliníkové plechovky a také o určité množství skleněných lahví.

Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH), hovořil o pokusech zavést v České republice systém záloh na PET lahví a plechovek. „V ČR máme EPR na obaly, který funguje stále lépe. Co ale nemáme, je systém záloh na PET. Jeho zavedení chce naše ministerstvo životního prostředí, které avizovalo návrhy příslušné legislativy. Proti tomuto projektu se však vytvořila velmi široká koalice,“ zdůraznil.

Svazy se podobně jako v Polsku obávají ekonomických peripetií spojených se ztrátou cenného odpadu ze „žlutých pytlů“. „Domnívám se, že v demokratickém státě nelze systém záloh vnucovat silou. Nikdo si ho v navrhované podobě nepřeje, kromě ministerstva a nápojářského průmyslu. Budeme se snažit spolupracovat na nalezení nejlepšího řešení,“ řekl Petr Havelka.

Všichni diskutující potvrdili, že optimálním směrem pro zavádění „balíčku“ předpisů týkajících se nakládání s komunálním odpadem je začít rozšířenou odpovědností výrobců, která bude základem pro další etapy včetně zálohového systému, a že samotné zavedení zálohového systému není podle předpisů Evropské unie povinné.

Účastníci diskuse upozornili na významné problémy vyplývající z provádění právních předpisů EU. Téměř každá změna požadavků EU vede k nutnosti přizpůsobit povolení, která mají provozovatelé zařízení, novým právním požadavkům. Zatímco v České republice a na Slovensku je možné počítat s relativně rychlým několikaměsíčním postupem přizpůsobení povolení novým předpisům, v Polsku to trvá až několik let.

Účastníci panelu se shodli na metodách, kterými lze dosáhnout požadované úrovně recyklace - kromě zmíněných zásad souvisejících s rozšířenou odpovědností výrobce bylo uvedeno, že dosažení požadované úrovně recyklace umožní mimo jiné správné nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, zvýšení účinnosti recyklace plastového odpadu, ztráta statusu odpadu pro alternativní palivo RDF a zahrnutí recyklované strusky z tepelného zpracování odpadu do recyklace.

Pokud jde o nakládání s biologicky rozložitelným odpadem, zástupci společností ze všech zemí uvedli, že pro ochranu životního prostředí a dosažení úrovně recyklace má velký význam jak účinnost tříděného sběru, tak účinnost zpracování. Tento odpad tvoří významnou část toku komunálního odpadu a jeho zpracování anaerobními metodami rovněž umožňuje výrobu obnovitelné energie v místních systémech. To následně ovlivní například částečnou nezávislost na vnitrostátních systémech elektrické energie a možnost přechodu na „off-grid systémy“.

Pokud jde o zpracování plastového odpadu, upozornil na potřebu zvýšit recyklaci tzv. neodpadové frakce plastů. K tomuto účelu lze využít jak materiálové, tak chemické metody recyklace což považuje za velmi důležité.

Účastníci bloku také diskutovali o vlastnictví a organizační struktuře systémů nakládání s komunálním odpadem ve svých zemích. Prakticky ve všech třech zemích jsou účastníky trhu sběru, svozu a zpracování odpadů subjekty s komunálním i soukromým kapitálem. Všude se také vyskytují řešení založená na tzv. in-house systému, kdy společnosti s obecním kapitálem získávají zakázku od vlastní obce. Zástupce České asociace odpadového hospodářství ČAOH pan Petr Havelka uvedl, že jeho organizace sdružuje především soukromé subjekty, které provádějí efektivní nakládání s komunálním odpadem. Osobně by preferoval, aby všechny subjekty měly rovný přístup na trh a žádný subjekt nebyl zvýhodňován na úkor ostatních.

Nejvíce diskutovaným tématem které v České republice aktuálně nejvíce rezonuje je - zavedení zálohového systému na PET láhve a nápojové plechovky. Přítomní odborníci se shodli na jeho zbytečnosti a ekonomické nevýhodnosti, jak pro občany, tak zejména pro obce a města. Stávající systém v České republice vykazuje natolik dobré výsledky, že není nutné jej dublovat, což potvrdili také zástupci Polska i Slovenska.

Odborníci ze Slovenska upozornili na fakta, že po spuštění zálohového systému na Slovensku v žádném případě neklesl počet svozů tříděných plastů, jak bylo prosazovateli slibováno. Naopak narostlo množství hůře recyklovatelných či nerecyklovatelných plastů, a tedy citelně narostly také náklady na svoz a využití plastů jako takových. Do vážných problémů se tak aktuálně na Slovensku dostávají autorizované obalové společnosti. Obce sledují poslední vývoj se značným znepokojením, protože zde stále více chybí systémové prostředky na plnění stanovených cílů.

Všechny tyto debaty zdůraznily potřebu budování koalic - přeshraniční spolupráce „Společná práce na změně tohoto stavu je úkolem i pro nás, účastníky tohoto kongresu,“ řekl Milan Doubravský, předseda odpadové sekce Sdružení komunálních služeb ČR. „Proto nás těší dosavadní dobrá spolupráce a vzájemné porozumění.“

„Všichni účastníci kongresu se vyjádřili kriticky k systémům zálohování PET lahví a plechovek. Nacházíme se v různých fázích jejich zavádění. Slováci se zaměřili na automaty, Češi se chtějí přidat ke státům jako Francie, Itálie, Španělsko či Belgie a chtějí stávajícímu tlaku na zavedení tohoto velmi nákladného systému čelit, případně jít cestou tzv. digitálního zálohování s využitím stávající třídící infrastruktury. Ale i přes tyto rozdílné stupně rozpracovanosti byl u zástupců všech tří národů přítomných na kongresu patrná rezervovanost k systému,“ poznamenal Henryk Kultys, ředitel MPO Krakov. Dodal, že „velkým problémem v Polsku je nedostatečné zavedení ROP. - To způsobuje, že břemeno poplatků za nakládání s odpady dopadá na obyvatele a osvobozuje výrobce.“

Zástupci české delegace naopak poukázali na obtížnost řízení výhřevnosti. „Máme nedostatečnou kapacitu, pouze dvě zařízení na termické zpracování komunálního odpadu. To rozhodně nestačí. Problém existuje již nyní a ještě se prohloubí, až od roku 2027 zavedeme zákaz skládkování spalitelné frakce,“ uvedli.

Spalovat a zase spalovat cenné druhotné suroviny plánuje ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba. Vyplývá to z jeho návrhu Surovinové politiky České republiky a související Státní energetické koncepce. Zcela přitom ignoruje strategické dokumenty Evropské unie i negativní dopad spaloven na životní prostředí. Zásadní nedostatek vidí ekologická organizace v tom, že ministr Kuba nepřichází s žádným legislativním ani ekonomickým impulsem pro zvýšení míry recyklace a předcházení vzniku odpadů.

Naopak podporu českých zákonů chce dát spalovnám, které chce financovat z veřejných zdrojů a dotovat je jako obnovitelný zdroj energie, přestože jím nejsou. Přitom Česká republika figuruje na žebříčcích evropské sedmadvacítky v oblasti šetrného nakládání s odpady až ve druhé polovině. Surovinová politika svým zněním předurčuje, zda se do budoucna zaměříme na vyšší míru recyklace anebo ničení surovin spalováním odpadů. Za absolutně nelogické odborníci ze sdružení Arnika považují fakt, že by mělo být spoluspalování odpadů z domácností dotováno tzv. zeleným bonusem. „Je naprosto absurdní, aby bylo ničení cenných surovin ještě podporováno z peněz občanů. Spotřeba energie při výrobě třeba plastových obalů je mnohonásobně vyšší než energie, která se při spalování uvolní.

Namísto toho hrozí míchání bioodpadu s jinými, výhřevnějšími odpady, jako jsou třeba směsné plasty. Přestože jsou dnes spalovny na poměrně vysoké technické úrovni, stále při jejich provozu vzniká popel a popílek s vysokých obsahem například těžkých kovů včetně rtuti, dioxinů a dalších takzvaných perzistentních organických látek (POPs). Při nevhodném způsobu nakládání s tímto materiálem, ke kterému u nás podle zjištění sdružení Arnika dochází (3), mohou nebezpečné látky unikat do životního prostředí. Část z nich se kumuluje v potravním řetězci a může tak dojít i ke kontaminaci potravin, jak dokládají například případy z Francie nebo Velké Británie (4).

Chce spalováním odpadů ušetřit miliony tun uhlí. Vyšší poplatky mají firmy motivovat k omezení skládkování. Skládkování odpadů během příštích let radikálně podraží. Připravovaný zákon o odpadech počítá s tím, že poplatky za každou tunu odpadu vyvezeného na skládky v několika etapách několikanásobně vzrostou. Státní poplatek za skládkování je dnes stanoven na 500 korun za tunu. Dalších několik stovek si účtuje skládka. Cena se ale může vyšplhat i výše.

Nejlevnější ze tří českých spaloven odpadu provozuje firma SAKO v Brně, kde se podařilo stlačit cenu na 860 korun za tunu. "Další využití odpadů je v souladu hned s několika evropskými směrnicemi," říká zástupce ředitele odboru odpadů na ministerstvu životního prostředí Jaromír Manhart. "V současné době se to ale firmám příliš nevyplatí. Nový zákon má proto skládkování omezit. Energetické využití komunálních odpadů podporuje i ministerstvo průmyslu a obchodu. Podle ministra Martina Kuby se v Česku energeticky využije jen zhruba desetina z pěti milionů tun odpadů a většina se skládkuje.

V současné době se v Česku plánuje hned několik dalších spaloven. Nejdále jsou s projekty v Chotíkově u Plzně a v Komořanech na Mostecku. Nové spalovny mají ale vyrůst i u Přerova či v Karviné. Malá koncentrace spaloven je totiž dalším aspektem, který činí skládkování výhodnějším. "Doprava do spaloven je dnes velmi drahá. "Zvýšení poplatků ale nepomůže jen spalovnám. Podle míry navýšení poplatků se pro firmy mohou stát ekonomicky výhodné i další technologie využití odpadků, větší recyklace či třídění," říká Šimánek.

tags: #recyklace #odpadu #Kuba

Oblíbené příspěvky:

• Život sov
• Mobilní aplikace pro Android a kvalita ovzduší
• Délka života žiraf
• Státní podpora obnovitelných zdrojů
• Požadavky pro Ekologicky Šetrný Výrobek