Recyklace měkkých plastů v České republice

Množství vyprodukovaného odpadu neustále roste a tato skutečnost má negativní vliv nejen na naše životy, ale třeba také na životní prostředí. A tak není divu, že roste také tlak na jeho co nejefektivnější využití. Společnost EKO‑KOM se zabývá provozem systému třídění a využití odpadu. V rámci své činnosti se stará o třídění a recyklaci plastů, skla, papíru, nápojových kartonů, kovů a dalších využitelných materiálů.

Základní informace o třídění odpadu

Sběrná síť je v současné době tvořena více než barevných nádob na tříděný odpad. Je doplněna pytlovým sběrem a dalšími způsoby sběru jako jsou sběrné dvory, sběrná střediska a výkupny.

Co patří do jednotlivých kontejnerů?

• Modrý kontejner: Hodit sem můžeme například časopisy, noviny, sešity, krabice, papírové obaly, cokoliv z lepenky, nebo knihy. Obálky s fóliovými okýnky sem můžete také vhazovat, zpracovatelé si s tím umí poradit. Bublinkové obálky vhazujeme pouze bez plastového vnitřku! Nevadí ani papír s kancelářskými sponkami. Do modrého kontejneru nepatří uhlový, mastný, promáčený nebo jakkoliv znečištěný papír. Tyto materiály nelze už nadále recyklovat.
• Zelený kontejner: Do zeleného kontejneru můžeme vhazovat jakékoliv sklo, například lahve od vína, alkoholických i nealkoholických nápojů, sklenice od kečupů, marmelád či zavařenin. Patří sem také tabulové sklo z oken a ze dveří. Do těchto nádob nepatří keramika a porcelán. Čiré sklo patří do bílých kontejnerů, barevné sklo do zelených sběrných nádob.
• Oranžový kontejner: Kontejner na nápojové kartony nemusí být nutně celý oranžový, důležité je opět označení sbírané komodity oranžovou nálepkou na kontejneru. Nepatří sem „měkké“ sáčky, například od kávy a různých potravin v prášku.
• Šedý kontejner: Plechovky, konzervy a další drobný kovový odpad patří samosebou do šedého kontejneru! Do kontejnerů na kovy nepatří kombinované obaly. Na sběrné dvory lze kromě těchto menších odpadů odvážet i další kovové odpady - trubky, roury, plechy, hrnce, vany, kola a další objemnější předměty. Do kontejnerů určených pro sběr kovů na ulici nepatří plechovky od barev, tlakové nádobky se zbytky nebezpečných látek, ani domácí spotřebiče a jiná vysloužilá zařízení složená z více materiálů. Tyto druhy odpadů se třídí na sběrných dvorech samostatně. Nepatří do nich ani těžké nebo toxické kovy, jakou jsou olovo či rtuť.

Zásady správného třídění

Pokud třídíme odpad, neměli bychom zapomínat, že kromě samotného třídění je důležité dodržovat určité zásady:

1. Odpady, které třídíme do sběrných nádob na odpad, nesmí být mastné, nesmí obsahovat různé zbytky nebo dokonce celý obsah.
2. Před tříděním je potřeba minimalizovat objem odpadu (sešlápnutím, zmačkáním, rozložením krabic) - tato zdánlivá drobnost je však velmi podstatná. Sběrné nádoby se budou plnit déle, protože se do kontejnerů vejde více odpadu.

Třídění plastů

S tím, kam vytřídit obalové odpady, poradí symboly (písmena a čísla), kterými jsou obaly označeny. Jedná se o tzv. „recyklační značky“, které tvoří trojúhelníkové grafické symboly doplněné o číselné či textové označení materiálu. Plastové fólie, sáčky a tašky můžeme také vytřídit do sběrných nádob na plasty. Jednorázové plastové obaly od jídla, jako jsou polystyrenové boxy a plastové krabičky na obědy, obaly od sýrů či salámů, ale třeba i kelímky od jogurtů nebo od pomazánek, nesmí být příliš znečištěné nebo mastné. Zbytky obsahu stačí důkladně vyškrábat nebo vytřít. Do kontejnerů na plastový odpad nepatří obaly se zbytky nebezpečného obsahu, jako jsou chemikálie a barvy (značí symbol nebezpečný odpad), mastné a znečištěné obaly se zbytky jídla, plastové vodovodní trubky, zbytky podlahových krytin.

PET láhve, ale i ostatní duté obaly od potravin, kosmetiky a čisticích prostředků musíme před vhozením do barevného kontejneru vždy zmáčknout či sešlápnout, abychom maximálně zmenšili jejich objem.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Třídění papíru a skla

Třídit můžeme ruličky od toaletního papíru i plata od vajec. Při třídění papírového odpadu nevadí sponky používané k sešití listů třeba u časopisů či knih. Do kontejnerů na papír netřídíme fotografie, které obsahují chemické příměsi. Skleněné obaly třídíme prázdné, obsah bychom měli ideálně vytřít či vyškrábat, drobné znečištění ale nevadí, a tak není potřeba obaly vymývat. Před tříděním skla do sběrných nádob nemusíme odstraňovat víčka, ani etikety, obaly není třeba vymývat.

Třídění kovů a nápojových kartonů

Tak jako v předešlých případech třídíme kovové obaly bez zbytku obsahu - ten stačí důkladně vytřít či vyškrábat, v případě tub vymačkat. Tak jako v případě jiných druhů odpadů i zde platí, že obaly musí být řádně vyprázdněné a sešlápnuté, nesmí být mastné. Nápojové kartony jsou z více něž 75 % z velmi kvalitního papíru, proto je důležité je třídit!

Plasty a jejich označování

Plasty jsou označovány různými způsoby, které nám pomáhají identifikovat typ plastu pro účely recyklace nebo použití. Mezi plasty jsou totiž velké rozdíly. Nejběžnější je systém označování plastů pomocí identifikačních kódů vyvinutých Society of the Plastics Industry (SPI) v roce 1988, nyní známý jako Resin Identification Coding System (RIC). Tento systém využívá číselné kódy (1 až 7) v trojúhelníkovém symbolu skládání, který informuje o typu plastového materiálu.

• 1 - PET nebo PETE (Polyethylentereftalát): Tento plast se používá pro výrobu lahví na vodu, nápoje a jiné obaly na potraviny. Značku PET najdeš například na klasických PET lahvích. Tyto termoplasty se velmi dobře recyklují a s největší pravděpodobností se díky recyklaci prakticky vždy vrátí zpátky do oběhu. PET lahve před vyhozením sešlápni, ať ušetříš místo v kontejneru.
• 2 - HDPE (Vysokohustotní polyethylen): HDPE je odolný plast používaný pro výrobu mléčných a vodních lahví, sáčků na mléko, obalů na čisticí prostředky a plastových tašek. Je další velice rozšířenou značkou na obalech. Najdeš ji na tvrdých obalech od čistících prostředků, šampónů, sprchových gelů nebo tvrzených lahvích a kelímcích. Pod tuto značku spadají také víčka od PET lahví.
• 3 - PVC (Polyvinylchlorid): PVC se využívá pro výrobu potravinářských obalů, potrubí, okenních rámů a jiných stavebních materiálů. Dobře známý a velice rozšířený druh plastového odpadu, který však není recyklovatelný. Proč? Obsahuje totiž chlór.
• 4 - LDPE (Nízkohustotní polyethylen): LDPE se používá pro výrobu sáčků na potraviny, plastových fólií a obalů na chléb. Tento symbol označuje igelitové sáčky, tašky, obaly od sladkostí, různé obalové fólie nebo umělohmotné přepravky.
• 5 - PP (Polypropylen): PP se používá pro výrobu jogurtových kelímků, slámek, lahviček s léky a jiných potravinářských obalů. Je často využíván pro obaly v potravinářství jako obaly od majonéz, kečupů nebo také v drogeriích jako tuby na zubní pasty nebo krémy.
• 6 - PS (Polystyren): PS se používá pro výrobu pěnového polystyrenu, obalů na jídlo na jedno použití, talířů, kelímků a izolačních materiálů. Může být bílý pěnový, ale i tvrdý. Nejčastěji se jedná o plastové kelímky, menu boxy a jiné nádobí z rozvozů jídla, podtácky od masa nebo chrániče zboží v balících při přepravě.
• 7 - Ostatní plasty: Tato kategorie zahrnuje všechny ostatní plasty, včetně polycarbonátů, bioplastů a směsí plastů.

Každý typ plastu má specifické vlastnosti, jako je odolnost vůči teplotě, pružnost a chemická odolnost, které určují jeho použití. Velmi znečištěné a mastné obaly např. od oleje patří do směsného. Do plastů je můžeš vytřídit jen tehdy, když je před vyhozením pořádně vyprázdníš a zbavíš nečistot.

Technologie recyklace plastů

Zcela obecně platí, že ekologický i ekonomický smysl recyklace jakéhokoliv odpadu tkví ve využití jeho materiálového a energetického obsahu. Nejefektivnější je tedy recyklace materiálů vyrobených energeticky náročným procesem z obtížně dostupných surovin. Nutnou podmínkou je dostatečně vysoký rozdíl mezi energetickým vkladem do primární výroby a do recyklace. V tomto ohledu jednoznačně vede hliník následovaný ostatními kovy. V případě polymerních materiálů jsou předpoklady k úspěšné recyklaci podstatně horší. Energetický vklad do výroby polymerů není výrazně vyšší než energetická náročnost jejich recyklace, a proto musí být případ od případu pečlivě váženo, jakým postupem odpadní plasty zhodnotit, aby výsledek ekonomické a ekologické bilance procesu skončil pozitivně. Naštěstí se všechny polymerní materiály vyznačují vysokým energetickým obsahem daným jejich chemickým složením, a tak vždy zbývá jako poslední možnost jejich zhodnocení energetické. Přes uvedené nepříznivé okolnosti byla do průmyslové praxe úspěšně zavedena řada recyklačních postupů a polymerní materiály jsou recyklovány již desítky let.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Všechny důležité a prakticky užívané názvy jednotlivých druhů plastových odpadů a způsobů jejich zhodnocení jsou jednoznačně definované normou ČSN 64 0003 (Plasty. Zhodnocení plastového odpadu. Názvosloví).

Druhy recyklace

Recyklaci rozlišujeme přímou neboli materiálovou (využití odpadních plastů a pryží, většinou ve formě hrubší či jemnější drti, jako druhotné suroviny), chemickou (podrobení odpadních polymerních materiálů např. pyrolytické nebo hydrolytické degradaci, jejímž výsledkem jsou produkty typu paliv, rozpouštědel, či znovu polymerovatelné monomery) a energetickou, resp. oxidační, kam spadá i spalování odpadů za účelem využití jejich energetické hodnoty.

Materiálová recyklace

Bylo vyvinuto zařízení, na kterém je možno zpracovávat odpad veškerých typů termoplastů o přibližně stejném tavném indexu. Umožňuje zpracovávat i termoplastický odpad s obsahem až 30 % přísad (vláknitého výztužného materiálu, minerálních plniv apod.), např. na velkoplošné přepravky. Na palety z odpadních materiálů se používá směs 50 % plastového odpadu a 50 % papírového odpadu. Materiál je po homogenizaci plastikován a vytlačován na pásy, které se navrství na příslušnou tloušťku a za studena vylisují do žádaného tvaru. Palety označované jako "K-Pal" jsou složeny ze dvou dílů, mezi nimiž je uložen přepravovaný výrobek, a proto jsou vhodné pro volné stohování. Vzhledem k podobnosti vzhledu takto získávaného materiálu vzhledu dřeva a také pro jeho vynikající odolnost vůči povětrnosti se z něj dále vyrábí také zahradní nábytek, vybavení dětských hřišť, okenní rámy, dekorativní květináče apod. Netříděné plastové odpady ve směsích s dalšími (prach, dřevo, hliník, papír, lepenka atd.) se zpracovávají na přepážky, cívky, laťky na ploty, meliorační trubky apod. Linku lze upravit na výrobu granulátu homogenního odpadu.

Zpracovávají se zejména opět na fóliové materiály a desky, ale také na kryty elektropřístrojů a jiné vstřikované dílce, přepravky, trubky pro zavlažování, kanalizační roury apod.

Při zpracování recyklátu hraje velkou roli teplota, protože na ní závisejí tokové charakteristiky materiálu, a to především u polyethylenu.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Recyklace polyethylenu a polypropylenu

Jedná se především o nejrůznější duté obaly (lahve, kelímky, dózy, kontejnery všech velikostí). Obalový odpad tohoto typu bývá ve srovnání s fóliovým odpadem více znečistěn jak zbytky baleného obsahu, tak součástmi obalu z jiných materiálů (uzávěry obalů, etikety, adhezní prostředky atd.). Regranulát z PE je možno znovu zpracovat buď samotný, nebo ve směsi s panenským polyethylenem na tuhé duté obaly, a to buď jednovrstvé (pouze pro nepotravinářské aplikace), nebo vícevrstvé, což je ovšem technicky i ekonomicky náročnější. Soustředným výtlačným vyfukováním jsou např. vyráběny dvou- až čtyřvrstvé lahve na základě PE-HD.

Regranulát z PP, který pochází většinou z recyklovaných skříní automobilových akumulátorů, se zpracovává ponejvíce opět na tyto výrobky a dále i jiné vstřikované součásti.

Recyklace polyvinylchloridu (PVC)

Ohebné polyvinylchloridové obalové fólie (filmy) se využívají zejména pro jejich nastavitelné (kvalitou a kvantitou změkčovadla) bariérové vlastnosti ke skupinovému i spotřebitelskému balení, hlavně masa a masných výrobků. Proto se použité nacházejí především v komunálním odpadu, jehož podstatná část je i ve velmi vyspělých státech stále ještě zneškodňována, resp. spalována. Určitou komplikací při recyklaci, zejména lahví, je jejich třídění. Ačkoli lze PVC na základě rozdílné hustoty poměrně snadno oddělit od polyolefinů, opak platí při separaci od PET, jehož hustota je prakticky stejná jako polyvinylchloridu. Je-li PVC znečištěn polyethylentereftalátem, nedochází při zpracovatelských teplotách k roztavení PET a je třeba jej odfiltrovat. V opačném případě, je-li PET znečištěn polyvinylchloridem, PVC degraduje při teplotách nutných ke zpracování polyethylentereftalátu. Jakmile je však separace provedena, nečiní zpracování PVC při jeho recyklaci potíže. Odpady se drtí (melou), v případě potřeby restabilizují, eventuálně přidají maziva a znovu tváří. Většina recyklátu se zpracovává na trubky, zejména k dopravě médií bez tlaku, např. kanalizační, protože v těchto případech neplatí žádná omezení.

Zpracování recyklovaného PVC opět na obaly, tj. recyklace v pravém slova smyslu, je velkou výzvou ze strany ekologických lobby, naráží však na velmi přísné požadavky na lesk, barvu a průzračnost obalů. Navíc obsah recyklátu bývá legislativně omezen.

Recyklace polyethylentereftalátu (PET)

Vytlačované fólie z vysokomolekulárního PET neobsahujícího kontaminanty se používají k výrobě blistrových obalů, pohárků, misek na potraviny apod. Ze směsí recyklovaného a panenského PET se ve světě začaly před deseti lety vstřikováním vyrábět rázuvzdorné základny přivařované ultrazvukem k měkkým nápojovým lahvím. Z peletizovaného recyklátu PET se vyrábějí kartony k balení vajec, fólie pro blistrová balení kosmetických výrobků, přepravky pro plechovky a jiné duté obaly na nápoje, lehčené fólie nahrazující izolační lehčené fóliové materiály z polystyrenu a řada dalších produktů, jejichž vývoj stále pokračuje.

Recyklace polyethylentereftalátových měkkých nápojových lahví má své počátky téměř shodné s jejich uvedením na trh. V současné době se v USA recykluje 27,1 % všech polyethylentereftalátových obalů. Výsledkem je vysoce čistý PET a PE-HD o střední čistotě (kontaminovaný polypropylenem, ethylenvinylacetátovým kopolymerem a adhezivy). Regranulát polyethylenteraftalátu se pak ve většině případů (asi 78 %) zpracovává na vlákna (což v České republice činí a.s. Silon v Plané nad Lužnicí), dále na lepicí pásky (7 %), slitiny a směsi (7 %), polyoly (7 %), fólie (1 %) a ještě méně na lahve (0,5 %).

Chemická recyklace

Jsou-li konečným produktem polyoly, nejedná se pochopitelně o recyklaci materiálovou, ale chemickou, založenou na hydrolytickém procesu, který také může pokračovat novou polykondenzací monomerů, jejímž výsledkem je vlastně opět panenský PET, byť byl vyroben recyklací. Přes jeho čistotu prakticky shodnou se skutečně panenským PET se jej při výrobě lahví používá jen 25 %.

Energetické využití

Spalování je speciální případ oxidační degradace, při níž nejdříve vznikají těkavé organické produkty, které se v plynné fázi prudce oxidují. Tento způsob recyklace polymerních odpadů je snadno proveditelný a celkem běžný především proto, že všechny polymerní materiály jsou v podstatě snadno spalitelné (při teplotách okolo 900 o C). Je odůvodnitelný i ekonomicky, zvláště když se odpadového tepla využívá pro výrobu páry nebo elektrické energie.

Protože část exhalací může být agresivní, podobně jako při spalování severočeského hnědého uhlí obsahujícího značný podíl síry, je třeba spaliny před vypuštěním do ovzduší důkladně čistit.

Iniciativa na podporu recyklace měkkých obalových plastů

V České republice byla založena Iniciativa na podporu recyklace měkkých obalových plastů, jejímiž ustavujícími členy jsou potravinářské firmy Mondelez International, Nestlé a Unilever. Cílem této nové iniciativy je podpora cirkulární ekonomiky měkkých plastových obalů, která je založena na principech efektivního využívání zdrojů, prevence vzniku odpadu a znečištění. I když 73 procent obyvatel odpady pravidelně třídí, tak vytříděné měkké obalové plasty se recyklují jen z malé části, většina je energeticky využita v průmyslu.

Měkké plastové obaly jsou účinné nejen v potravinářském průmyslu, protože zabalí relativně velké množství produktu při nízké hmotnosti, což minimalizuje emise uhlíku a zároveň poskytuje různé výhody, včetně ochrany produktu, konzervace a zajištění kvality. Tyto obaly představují 44 procent celkového spotřebitelského odpadu z obalů v EU.

Sběr a třídění plastů v Česku

Z mnoha důvodů jsou plasty velmi oblíbeným obalovým materiálem. Mnozí výrobci zvolí k výrobě produktů právě plasty, třeba pro jejich „plasticitu“ - lze je tvarovat, ohýbat, lisovat či lít do různých tvarů a forem.

Zpětný odběr spotřebitelských plastových obalů u nás probíhá dvěma způsoby. Buď formou tzv. nádobového sběru, nebo prostřednictvím tzv. pytlového sběru, obě tyto formy sběru plastového odpadu probíhají přímo v obcích.

Nádobový sběr plastového odpadu je realizován prostřednictvím sběrných nádob na plasty, nejčastěji se jedná o žluté kontejnery, příp. se žlutým víkem, nebo jde o sběrné nádoby označené žlutou samolepkou. Nádoby na plastový odpad mohou být využívány v rámci tzv. vícekomoditního sběru, kdy do nich můžeme kromě plastů odkládat také další druhy odpadů, především nápojové kartony nebo kovy. Sběr plastového odpadu může být realizován v rámci veřejné sběrné sítě v tzv. sběrných hnízdech, kdy můžeme na jednom místě třídit do sběrných nádob různé druhy odpadu (jsou tam nádoby na papír, kovy, sklo a další druhy odpadu). V některých obcích je možné třídit plastový odpad v rámci individuálního sběru tříděného odpadu do menších nádob, které mají občané přímo u svých nemovitostí.

Plasty můžeme v některých obcích také doma třídit do pytlů. V roce 2020 jsme měli v České republice k dispozici 252 233 kontejnerů a menších nádob na sběr plastů. Systematický sběr obalových plastů u nás začal v roce 2002, kdy vešel v platnost zákon o obalech.

Plastový odpad samozřejmě můžeme odložit také v síti sběrných dvorů. Jedná se například o větší množství polystyrenu, ale také o plastový odpad, který do sběrných nádob na plasty nepatří (novodurové trubky, stavební polystyren, obaly od barev, laků, nebezpečných látek apod.).

Na třídicích linkách probíhá tzv. dotřídění odpadu. V případě společného třídění různých druhů odpadu do jedné sběrné nádoby, tzv. vícekomoditního sběru, dochází rovněž k vytřídění dalších komodit (nápojový karton, kovy). Jakmile jsou od sebe jednotlivé skupiny odděleny, dochází k jejich slisování a svázání do balíků a předání zpracovatelům.

Potenciální rizika spojená s recyklací plastů

Při recyklaci plastů se chemické látky používané v primárních plastech (tj. plastech, které byly vyrobeny jako nové, nikoli z recyklovaných materiálů) přenášejí do recyklovaných materiálů, i když v recyklovaném plastu již neplní svou původní funkci. Například vysoce toxické zpomalovače hoření se používají v plastech pro elektroniku, v počítačích nebo v monitorech, které mohou vyžadovat plasty odolné vůči vysokým teplotám. Když se však tyto elektronické plastové odpady recyklují, toxické zpomalovače hoření obsahuje i recyklovaný materiál. Když se tento recyklovaný plast použije na výrobu hraček nebo jiného spotřebního zboží, zpomalovače hoření v nich nemají žádný účel, ale představují významné zdravotní riziko.

Tabulky

Tabulka I. Porovnání výhřevnosti vybraných průmyslových odpadů a severočeského hnědého uhlí.

Tabulka II. Vliv teploty zpracování recyklátu PE-HD na exponent toku materiálu při 225 st.C.

tags: #recyklace #plastu #měkký #plast

Oblíbené příspěvky:

• Postup pro připojení umyvadla k odpadu a WC
• Uplatňování EZ
• Dieselgate a Volkswagen
• Evropská výzva v recyklaci baterií
• Definice požárně nebezpečného prostoru v ČR