Recyklace plastů: Projekty a inovace v České republice

06.03.2026

Plastový odpad je jedním z největších environmentálních problémů. Odhaduje se, že se recykluje méně než 9 % všech plastů, zbytek končí na skládkách, v přírodě nebo v oceánu. Ačkoli technologie pro recyklaci plastů existují, rozvoj recyklačního průmyslu stagnuje. V mnoha zemích je nefunkční nebo dokonce neexistující infrastruktura.

Česko je v recyklaci plastů poměrně úspěšné. Podle oficiálních údajů za rok 2023 dosáhla recyklace plastových obalů v České republice 49 %. Prostor pro byznysy založené na DIY řešení postaveném na open source zůstává.

Řešení spočívá v posunu směrem ke znovuvyužití suroviny, kdy se plasty znovu používají nebo recyklují a nestávají se odpadem, kterého je třeba se zbavit. Technologický pokrok za posledních 10 let způsobil v tomto odvětví revoluci.

Iniciativy a projekty v České republice

Přístupů k cirkulární ekonomice je několik. Některé mají větší dopad, některé menší. A tak je to v pořádku. Mozaika udržitelnosti se chtě nechtě skládá z drobných střípků. Může jít o nové technologie, které dokáží vyčistit použité materiály a připravit je k opětovnému využití. Může jít o projekty recyklace či upcyklace. A svoji kapitolu píše také stavební průmysl, kde se často jedná o využití a rekonstrukci stávajících budov nebo o cílené využívání recyklovaných stavebních materiálů.

Precious Plastic

Dave Hakkens v roce 2014 ještě jako student Eindhoven Design Academy dal veřejnosti zdarma k dispozici svůj návrh stroje na recyklaci plastů. Veškeré know-how projektu od strojů a tutoriálů až po návrhy produktů je volně přístupné online pod open-source licencí. To umožňuje komukoli a kdekoli zahájit projekt recyklace plastů a výroby produktů. Ze čtyř původních strojů vyrostl Precious Plastic na globální komunitu s více než 2000 registrovanými iniciativami pro recyklaci plastů v 56 zemích. Komunitní projekt Precious Plastic recykloval za rok 1400 tun plastů.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

rPET: Bottle to Bottle

Materiál PET má jednu velmi dobrou vlastnost. Když ho roztavíte a znovu zušlechtíte, dá se recyklovat donekonečna. Jen málokdo ho ale umí kvalitně vyčistit tak, aby byl znovupoužitelný v potravinářství - tedy aby se konkrétně třeba PET lahve vrátily do oběhu zpátky jako PET lahve. Změnit situaci v Česku se rozhodli rosičtí rPET. Koupili technologii z Rakouska a jako první v Evropě ji použili pro výrobu regranulátu v rPET kvalitě - tedy v kvalitě „bottle to bottle“ (z láhve láhev).„Klasický způsob polymerace je v pevném stavu. U nás probíhá ve stavu tekutém. Díky nejlepší možné kvalitě recyklace je možné opětovné použití materiálu v potravinářském průmyslu,“ vysvětluje jednatel firmy rPET Jiří Hudeček. Ročně zpracují a pošlou zpátky do oběhu 16 tisíc tun materiálu. „Dlouhodobě by mělo být v Česku k dispozici až 36 tisíc tun materiálu, jsme tedy zhruba na 50 % kapacity,“ vypočítává Jiří Hudeček.

4M SOLUTIONS

Blanenští 4M SOLUTIONS se na poli plastů vrhli do té nejšpinavější práce: do recyklace starých tonerů a vysloužilých elektrospotřebičů. Jde o velmi komplikovanou směs materiálů, která kromě mnoha druhů plastů obsahuje také gumu, nejrůznější pěny, fólie, kovy a prach. Oddělit materiály od sebe tak není zrovna jednoduchý úkol. V prvním cyklu ze směsi vytáhnou lehké frakce a směsici plastů, kterou pak v další fázi roztřídí pomocí hydrodynamiky. „Jednotlivé částice nabíjím až padesáti tisíci volty, získají kladný nebo záporný náboj, a díky tomu se od sebe dostanou jednotlivé materiály,“ vysvětluje Petr Abrahám. Jedná se především o ABS, polystyren a polypropylen, kterých je na trhu nedostatek. Na začátku jsou hromady špinavých strojů, na konci hromádky čisté suroviny, která se vrací zpátky do oběhu.

NAHAKU

Co by pro 99 % lidí byl odpad, stává se pod rukama šikovných kreativců top designovými kousky. Brněnská designérská dvojice NAHAKU vytváří z vysloužilých hasících přístrojů mísy a vázy. Dvacetilitrovou láhev na prosecco přetavili na svítidlo PETing. Zvládají pracovat s nejrůznějším odpadem, aktuálně ale mladé designéry nejvíc baví plast. „Pracujeme na vývoji unikátních plastových desek. Když je prosvítíte, vytvoří velmi podobný efekt jako onyx,“ vysvětluje autor projektu, designér Josef Rozehnal. Doposud navrhli a realizovali několik desítek instalací v soukromých interiérech, bistrech nebo barech. Jejich cílem přesto není zvelebovat domovy nebo provozovny pro pár zapálených fanoušků designu. Míří mnohem výš. Chtějí se dostat do řetězců typu IKEA, Lidl nebo Bauhaus.

KOGAA

Architektonické studio KOGAA se do myslí veřejnosti jako udržitelně smýšlející už několikrát - kromě jiného v roce 2018. Tehdy architekti vdechli život bývalému lihovaru v centru Brna a přetavili ho v multifunkční centrum. O tři roky později se podíleli na proměně budovy bývalých industriálních skladů na designové loftové bydlení. Oceňovaní architekti jsou přesvědčení o tom, se role architektů změnila. Už nemůžou řešit jen to, jak budova vypadá. Musejí umět naplánovat i její využitelnost a udržitelnost. „A to nejen v otázce životního prostředí, ale i udržitelnost finanční. Dělat krásné věci nestačí, to je jen nutné minimum,“ říká k tomu spoluzakladatelka studia Alexandra Georgescu.

Myco

Co se stane, když smícháte houbové mycelium s přírodním odpadem - jako jsou třeba piliny nebo papír? Získáte materiál, který je použitelný místo polystyrenu. Přesně tuhle kouzelnou alchymii používají kyjovští Myco. „Mycelium je díky jeho strukturálním vlastnostem možné tvarovat, takže je výsledný produkt pevný a pružný zároveň,“ vysvětluje jeden ze čtyř zakladatelů firmy Myco Jan Ostrezi. Zdroje jsou obnovitelné, navíc velmi snadno a lokálně dostupné. Není proto potřeba další logistika. „A protože jsou 100% přírodní, jsou velmi snadno rozložitelné. Nevzniká tak žádný odpad, který by se musel převážet a likvidovat. Mycelium naopak slouží jako skvělé hnojivo,“ upozorňuje Jan Ostrezi. Aktuálně z mycelia vyvíjejí přírodní alternativu k izolaci.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Bamboolik

Miniaturní prstíčky, malinké nožičky, roztomilost sama. Rozněžňují vás miminka? A víte, že malý člověk dokáže během prvních dvou let života vyprodukovat až tunu odpadu ve formě jednorázových plen? To už tak roztomilé není. Brněnská firma Bamboolik se proto už v roce 2012 stala průkopníkem látkové alternativy. Nová doba přináší nové možnosti i materiály. Bamboolik proto přišel jako jeden z prvních (minimálně v České republice) výrobců a prodejců kalhotkových plen s veselými vzory a šikovnými funkcemi. Jde o mnohem šetrnější alternativu, a to nejen finančně. Příroda netrpí, pokožka dětí lépe dýchá a plenka nepropustí nic ven - stejně jako ta jednorázová. Miminka zůstávají roztomilá, a vy můžete pokračovat v rozplývání jako na začátku tohoto odstavce.

Technologie a procesy recyklace plastů

Plasty lze rozdělit dle jejich chování při zahřívání na termoplasty a termosety. Termoplasty lze zrecyklovat, termosety nikoliv kvůli jejich netavitelnosti. Dobrou zprávou je, že termosetů není vyráběno mnoho a termoplasty (např.: PP, PET, PE) nad nimi převažují. Vlastnosti termosetů tedy lze považovat za nevýhodu této komodity. Za další nevýhodu lze považovat také rozpadající se chemické řetězce v plastovém materiálu při působení vysoké teploty a tlaku.

Recyklaci plastů lze rozdělit na 4 typy:

Mechanická recyklace
Chemická recyklace
Rozpouštěcí recyklace
Organická recyklace

Mechanická recyklace

Mechanická recyklace je nejčastěji používaným postupem při recyklaci plastu. Po vhození plastového odpadu do žlutého kontejneru putuje plastový odpad na třídící linku, kde dochází k dotřídění od hrubých nečistot. Dochází také k rozdělení plastů dle druhů jako jsou PET lahve, fólie, duté plasty, také polystyren nebo třeba směsný plast. U PET lahví dochází také k rozdělení dle barev. Následně jsou plasty rozdrceny na malé kusy a poté jsou promyty s cílem odstranit nečistoty a kontaminanty. Dále jsou osušeny a připraveny k tavení pomocí zahřívání. Z nataveného materiálu pak vznikají dlouhá vlákna, která jsou nasekána na granule. V tento moment vzniká tzv. regranulát, který se dále využívá při výrobě dalších produktů, jako je například sportovní oblečení, spacáky, lavičky a další. Vzniklý regranulát bohužel nelze použít na většinu výrobků, které by následně přišly do styku s potravinami. Výjimkou jsou pouze PET lahve, u kterých jsou však nastaveny přísné vstupní parametry s důrazem na vysokou míru čistoty vstupního materiálu. V tomto případě se pak jedná o tzv. "bottle to bottle" recyklaci.

Pyrolýza

Další možností recyklace plastů je pyrolýza. Jedná se fyzikálně chemický děj v rámci termického procesu, který za pomocí vysokých teplot rozkládá organické látky bez přístupu kyslíku. Výsledným produktem tohoto procesu je plyn (využitelný v kogeneračních jednotkách na výrobu elektřiny a tepla), kapalina (pyrolýzní olej používaný v chemickém průmyslu nebo v rafinériích pro výrobu nafty) a tuhý zbytek (využívaný v průmyslu). Pyrolýza je vhodná pro plastové materiály, které běžné recyklační metody nedokáží zpracovat, například směsné nebo kontaminované plasty. Tento proces přispívá ke snižování objemu plastového odpadu, který by jinak skončil na skládkách nebo ve spalovnách. Nicméně proces pyrolýzy vyžaduje vysoké teploty, což znamená vysokou spotřebu energie.

Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů

Systém značení polymerů

Na tento problém reaguje výzkum Fakulty chemické VUT v Brně a projekt Systém značení polymerů pro digitalizovaný systém třídění odpadů. Ten má za cíl zefektivnit třídění plastů, zvýšit kvalitu recyklátu a umožnit plastům další život. Projekt je součástí Národního centra kompetence polymerních materiálů a technologií pro 21. „Jednou z hlavních výzev současné recyklace plastů není to, že bychom nechtěli třídit, ale že materiály často neumíme dostatečně přesně rozlišit. Řešení, na kterém výzkumníci z FCH VUT spolu s partnery pracují, je překvapivě elegantní: označit polymery neviditelnými značkami, které lze snadno a rychle rozpoznat stroji. Tyto značky nejsou lidským okem viditelné, takže nemění vzhled výrobků. Jsou čitelné pomocí světla v blízké infračervené oblasti a umožňují automatické třídění kamerami a strojovým viděním.

Společnost STADLER a její role v recyklaci

Společnost STADLER se zabývá plánováním, výrobou a montáží třídicích systémů a komponentů v odpadovém a recyklačním průmyslu po celém světě. Tým více než 450 kvalifikovaných zaměstnanců nabízí komplexní služby šité na míru, od koncepčního návrhu přes plánování, výrobu, modernizaci, optimalizaci, montáž, uvedení do provozu, přestavby, demontáž, údržbu a servis součástí až po kompletní systémy recyklace a třídění. Sortiment zahrnuje balistické separátory, pásové dopravníky, třídicí bubny a odstraňovače etiket. Společnost je rovněž schopna dodávat ocelové konstrukce a elektrické rozvaděče pro zařízení, která instaluje.

Pan Miloš Krása, obchodní ředitel společnosti STADLER pro Českou republiku a Polsko, říká: „Sledujeme více cílů, zaměřujeme se na čistotu, míru využití, zjednodušení procesu třídění, sledování pohybu materiálů nebo zlepšení identifikace plastových materiálů. Současný trend směřuje k nahrazení ručního třídění automatizací. V automatizovaných třídírnách se pracovníci věnují řízení procesu a provádění údržby a servisních prací. Tato zařízení mohou zpracovávat velké množství materiálů, ale vyžadují značné investice a jejich provoz a řízení je složitější.„Co nejpřesnější identifikace vstupního materiálu je klíčem k efektivitě procesu třídění. Díky přesným informacím o tom, co vstupní materiál obsahuje a v jakém množství, lze zařízení upravit a účinněji třídit.

Společnost STADLER působí v České republice lokálně posledních pět let. Během této doby se společnost na trhu etablovala a v blízké budoucnosti plánuje otevřít první třídírnu technologie STADLER v této zemi. V České republice působí v odpadovém sektoru velké množství společností. Řada z nich provozuje vlastní systémy svozu odpadů a velká třídicí zařízení na zpracování materiálu. Jiné spolupracují s menšími regionálními svozovými společnostmi. Bez ohledu na jejich dosavadní nastavení budou všichni muset přizpůsobit svá zařízení tak, aby odpovídala potřebě naplnění cílů EU.

" Z našich jednání s provozovateli zařízení vyplývá, že existuje značná poptávka po modernizaci třídících a recyklačních zařízení," dodává Miloš Krása. "Dostáváme mnoho dotazů na modernizaci třídících zařízení od těch malých až po velké. Cílem je zvýšení efektivity provozu. S našimi znalostmi a technologiemi můžeme modernizovat jak jednoduché provozy a upravit stávající zařízení, tak integrovat zcela nové stroje pro vyšší výkon a lepší účinnost. Diskutuje se také o výstavbě nových třídíren na zpracování směsných komunálních odpadů a lehkých obalových materiálů.

Trendy a výzvy v recyklaci plastů

Společenské povědomí vyvíjí stále větší tlak na zúčastněné strany, aby změnily způsob svého fungování. Evropa směřuje svou legislativu a strategií směrem k recyklaci a oběhovému hospodářství, jak uvádí Miloš Krása: „Některé evropské státy již mají zavedený dobrý systém nakládání s odpady s vysokou úrovní technologie recyklace. Řada států ale musí čísla a výkonnost recyklace ještě významně navýšit. Pozitivní je, že procesy nakládání s odpady a související recyklační technologie se postupně viditelně zlepšují. Povědomí o odpadech a způsobech opětovného použití materiálů roste po celém světě a v důsledku toho se zvyšuje tlak na přijetí konkrétních opatření.

Vyrovnat se lépe s koncem životního cyklu svých plastových výrobků a obalů se dobrovolně zavázalo mnoho velkých značek. Stejně tak výrobci hledají nová využití pro kvalitní recyklovaný materiál, aby se recyklace nemusela omezovat pouze na přeměnu láhve na láhev. Z recyklovaného plastu je nyní možné vyrábět palety a řadu dalších výrobků. Vzhledem k tomu, že 95 % výrobků je přepravováno na dřevěných paletách, má přeměna na plastové palety dvojí přínos pro životní prostředí. Dalším inovativním využitím plastových recyklátů (PCR) jsou např. železniční pražce, které nahrazují primární dřevo. Jsou extrémně odolné, odolají vodě i hmyzu a jsou cenově konkurenceschopné. Další použití, která jsou stále oblíbenější, jsou např. nádrže septiků a další rezervoáry vody nahrazující beton. Nebo nádrže pro retenční zařízení vodohospodářsky zajištěných ploch, např.

Problémem, který zpomalil poptávku po recyklátech (PCR), je to, že recykláty jsou stále částí veřejnosti vnímány jako nedostatečně konzistentní, a proto potenciálně schopné poškodit zařízení výrobce nebo ovlivnit kvalitu jeho konečného výrobku. Toto však již bylo vyřešeno díky technologickému pokroku v oblasti kontroly kvality. Ten nyní dokáže zajistit velmi spolehlivou vstupní surovinu. Zákazníci si mohou být jisti, že kvalita recyklátů (PCR) v každém kamionu, který přijede do jejich zařízení a smíchá se s jejich původním (panenským) materiálem, je a bude pořád stejná.

K dispozici jsou nyní technologie zefektivňující zpracování plastů a produkující stabilní a vysoce kvalitní recykláty (PCR), které lze použít k výrobě nových produktů - nikoli nutně určených pro spotřebitele nebo pro potravinářské účely, ale výrobků, které mají na trhu cenné místo. Výrobci si uvědomují, že zde existuje problém týkající se udržitelnosti, a chtějí s ním něco dělat.

Míra recyklace plastů v Evropě a ČR

Plastic Europe uvádí míru recyklace plastu v Evropě 26,9 % za rok 2022. V roce 2020 byla ale míra recyklace téměř 35 %. U recyklace této komodity je tedy velký potenciál ke zlepšení, jelikož meziročně významně klesá a její hodnota je nižší než u ostatních komodit jako je například papír a lepenka, sklo, nebo třeba kov. Pokud se však podíváme na míru recyklace konkrétně plastových obalů v České republice za rok 2023, zvýšila se na 49 % oproti původním 46 % za rok 2022, u nápojových kartonů to bylo 37 %.

Také třídíte PET lahve? My ano. Nikoho jistě nepřekvapí, že právě PET lahve jsou nejčastější složkou tříděného odpadu. Když se PET lahve zrecyklují, nově vzniklý materiál bývá běžně využit na výrobu fleecových mikin a jiného textilu, stavebního materiálu či jiných nepotravinářských výrobků. Pokud ovšem chcete vyrobené PET vločky dále využívat v potravinářství, musí splnit velice přísná pravidla. U nás se teprve učíme používat recyklované PET lahve. Velké skupiny vyrábějící nápoje, kterými jsou Kofola a Mattoni, již rPET používají u některých svých výrobků.

Materiál pro výrobu recyklovaných PET lahví se už do Česka nebude muset jen dovážet. Díky očekávanému zájmu výrobců PET lahví i nápojářských firem z ČR se tak uzavře cirkulární kolečko pouze v rámci ČR a odpadnou náklady na export. Dojde k zachování nejvyšší možné kvality plastu v rámci celého jeho životního cyklu. Pokud také máte cirkulární projekt, který chcete pomoci financovat, neváhejte nás kontaktovat.

Alternativy k plastům

Vědci tak hledají alternativy, které by byly stejně praktické, ale zároveň šetrné k přírodě. Kromě známých plastů vyráběných z ropy existují také tzv. bioplasty, tedy plasty vytvořené živými organismy, a to často těmi nejmenšími - bakteriemi.

Projekt JUNIOR STAR podpořený GA ČR se věnuje bakteriím produkujícím speciální polymery zvané PolyHydroxyAlkanoáty(PHA). Na rozdíl od klasických petrochemických plastů jsou PHA bakteriemi nejen vytvářeny, ale i rozkládány zpět na základní stavební bloky - uhlík, vodík a kyslík. „Chceme lépe pochopit, jak tyto bakterie přírodní plasty vytvářejí a jak je dokážou znovu rozložit. Proto v našem projektu JUNIOR STAR zkoumáme miliony známých mikrobiálních genomů a navíc sekvenujeme genomy nové. Hledáme v nich konkrétní geny bakterií, které vytváří enzymy zodpovědné za tvorbu PHA. Tyto geny pak klasifikujeme podle vlastností bioplastů vytvářených těmito enzymy.

Biologicky produkované plasty již lze i koupit - existují specializované firmy zabývající se výrobou biopolymerů, avšak takovéto plasty nejsou finančně konkurenceschopné vůči klasickým petrochemickým plastům. „V mém projektu se na celou problematiku snažíme dívat mezioborově - propojujeme makromolekulární chemii s genomikou a bioinformatikou. Zájem o výzkum docenta Sedláře projevila nizozemská společnost Paques Biomaterials, která již PHA bakteriálně produkuje. Tato inovativní společnost se věnuje výzkumu biodegradabilních alternativ k současným plastům.

Docent Sedlář působí v Ústavu biomedicínského inženýrství Fakulty elektrotechniky a komunikačních technologií Vysokého učení technického v Brně, kde se kromě výzkumu věnuje také výuce - je garantem magisterského studijního programu Biomedicínské inženýrství a bioinformatika.