Mediace je způsob řešení konfliktu pomocí prostředníka, který umožňuje dvěma stranám vyřešit konflikt důstojně a efektivně tak, aby zúčastněné strany měly plnou odpovědnost za dohodnutá řešení. Mediátor je odborníkem na vyjednávání, který svými dovednostmi a s ohledem na obě dvě strany vytváří podmínky důstojného, nestranného a efektivního jednání, jehož výsledkem může být dohoda přijatelná pro obě zúčastněné strany. Jako profesionál dbá mediátor na průběh celé mediace, na její procesní a komunikační stránku.
Zájem o mediaci může projevit buď jedna či obě strany osobního sporu či pracovního problému zároveň. Mediátor s nimi nejprve sjedná konkrétní podmínky mediace a seznámí je se základními informacemi o celém procesu. Následuje sjednání termínu a místa prvního společného setkání obou stran a mediátora. K mediačnímu procesu obě strany přistupují dobrovolně a s vědomím toho, že za svá rozhodnutí ponesou plnou zodpovědnost.
Délka mediace se odvíjí od konkrétního průběhu procesu. Rozhodně však netrvá kratší dobu než tři hodiny. Mediátor nejprve vyslechne zúčastněné strany, klade jim doplňující otázky tak, aby mohl komplexně pochopit předmět a příčiny konfliktu resp. postoje a záměry zúčastněných stran. Strany následně komunikují spolu, přičemž mediátor nestranně zajišťuje pro každou stranu vyvážené podmínky a dostatečný prostor pro vyjádření vlastních stanovisek a pocitů. V případě potřeby mohou být přítomni dva mediátoři.
Mediace se jako způsob řešení konfliktu může uplatnit všude tam, kde strany spolu komunikují aspoň na minimální úrovni. Využití mediace je vhodné v případech, kdy strany jsou na sobě nějak závislé či jsou v nějakém vztahu - rodinném, sousedském, pracovním či obchodním. Pro mediaci nejsou vhodné případy, kdy strany spolu vůbec nekomunikují, případně chtějí toho druhého především porazit a dostat „na kolena“. Mediace tak není vhodná ve fázi „vrcholící partnerské války“ a vypjatých vzájemných emocích.
Mediace se nehodí pro případy, kdy má některá ze stran problémy s alkoholem či drogovou závislostí. Mediace nebývá možná v případě, kdy strana trpí psychickými problémy či se projevuje agresivně. Mediace není vhodná také v případě pasivity strany, která se chce pouze vzdát svých práv.
Čtěte také: Trendy v produkci odpadu
Katecholaminy jsou hormony produkované chromafinními buňkami dřeně nadledviny (gl. suprarenalis), která je vlastně zvláštním sympatickým gangliem. Tvoří se také v adrenergních postgangliových neuronech sympatiku nebo v CNS a účinkují jako neurotransmitery. Jsou odvozeny od tyrosinu. Jejich název vychází z anglického catechol, tj. pyrokatechol (tj. adrenalin (epinefrin, z řec. noradrenalin (norepinefrin) a dopamin. Syntéza je indukována různými stresovými situacemi, kdy adrenergní jádra hypothalamu začnou vysílat impulzy.
Následuje dekarboxylace na dopamin enzymem DOPA-dekarboxylázou s koenzymem pyridoxalfosfátem, přítomnou ve všech tkáních syntetizujících katecholaminy. Dopamin se ve dřeni nadledvin a v noradrenergních neuronech hydroxyluje dopamin-β-hydroxylázou za vzniku noradrenalinu. Konečně ve dřeni nadledvin methylací noradrenalinu pomocí fenyletanolamin-N-metyltransferázy (PNMT) vzniká adrenalin.
Enzymová výbava určité buňky (neuronu nebo chromafinní buňky dřeně nadledvin) je rozhodující pro produkci výsledného katecholaminu. Dá se však říci, že v neuronech se produkuje dopamin nebo noradrenalin, zatímco hlavním produktem dřeně nadledvin je adrenalin.
Pro degradaci katecholaminů jsou důležité 2 enzymy - monoaminooxidáza (MAO) a katechol-O-methyltransferáza (COMT). Působení COMT vyvolá methylaci hydroxylové skupiny na benzenovém jádru. Donorem methylu je, obdobně jako při syntéze adrenalinu, S-adenosylmethionin (SAM). Působením MAO dojde k oxidaci aminoskupiny na aldehyd. Konečným produktem degradace adrenalinu a noradrenalinu je kyselina vanilmandlová. Konečným produktem degradace dopaminu je kyselina homovanilová.
Inhibitory MAO a COMT zpomalují odbourávání katecholaminů a tím zvyšují jejich účinky. Léčebně se některé inhibitory MAO používají jako antidepresiva.
Čtěte také: Komunál: Kompletní průvodce
Katecholaminy působí v cílových buňkách prostřednictvím vazby na membránové receptory spřažené s G-proteiny. Výsledný účinek závisí na tom, s jakým G-proteinem je receptor spřažen. Adrenalin a noradrenalin se vážou na tzv. adrenergní receptory. Existují α- a β-adrenergní receptory. Oba typy receptorů můžeme dále rozdělit na několik podtypů: α1, α2, β1, β2, β3.
Změny koncentrací cAMP a Ca2+ podmiňují výsledný biologický efekt. Dopamin se váže na dopaminové receptory, které jsou úzce příbuzné s adrenergními receptory. Je známo 5 typů dopaminových receptorů (D1-D5).
Mediátorové systémy jsou představovány neurotransmitery, specifickými jádry, v nichž se tyto látky především v CNS syntetizují, drahami, kterými jsou tyto neurotransmitery uvolňovány a následně vázány na receptory. Těmito drahami proudí přes neurony chemické mediátory, které napomáhají a stimulují funkce CNS. Mediátory jsou vysoce specifické látky a často ovlivňují specifické oblasti mozku.
Mezi hlavní neurotransmitery patří:
Facilitace je hromadné řešení pracovních a dalších porad či odborných diskusí pomocí prostředníka, odborníka na vyjednávání. Je vhodné ji využívat zejména v různorodém kolektivu osob, které přistupují k řešení problému z velmi rozdílných východisek, při řešení složitějších problémů, při jednání osob, které se doposud nesetkaly apod. Facilitátor dohlíží na důstojný a efektivní průběh jednání, zaznamenává jeho společné závěry.
Čtěte také: Nápady žáků pro ekologii
tags: #adrenergní #mediace #tvorba #a #biodegradace #mediátorů