Recyklace PP pytlů: Proces a význam

Plasty tvoří nedílnou součást každodenního života většiny z nás. Možná právě teď čtete tento článek v mobilním telefonu, jehož součástky tvoří různé druhy plastů, a zřejmě jej pro jistotu ještě máte v plastovém obalu; dost podobné je to i u počítačů. A co ty plastové obroučky na brýlích nebo fleecová mikina, kterou máte ve skříni?

Je to tak, plasty patří neodmyslitelně k dnešní době a od jejich vynálezu v roce 1831, kdy byl vynalezen styren, „ušly“ dlouho cestu. Svět plastů se značně proměnil - vzniklo mnoho druhů plastů s různorodými vlastnostmi a jejich vývoj neustále pokračuje.

Primární surovinou pro výrobu plastů je ropa, na jejich výrobu jí ročně připadne cca 8 % celosvětové produkce a spotřeba plastů neustále roste. Z plastového výrobku, nebo třeba obalu, se poté, co nám doslouží, stane odpad.

Snahou nás všech by mělo být, aby bylo co největší množství plastů recyklováno. Pokud plasty neskončí v koši, ale vytřídíme je, umožníme tak jejich recyklaci a další smysluplné využití. Bez ochoty třídit vyprodukované odpady není možné jejich další efektivní využití.

V druhé polovině dvacátého století došlo k obrovskému vzestupu použití plastů . Plasty se staly fenoménem naší doby. Jsou všude, plastové tašky a plastové obaly jsou toho příkladem. Rostoucí spotřeba plastů má svá negativa. Plasty zamořují krajinu, oceány, jejich rozklad na skládkách trvá v lepším případě i několik desítek let.

Čtěte také: Nový systém zálohování pytlů

Částečným řešením problematiky plastů je jejich recyklace. ČR si stojí v této oblasti celkem dobře, máme jednu z nejvyšších úrovní recyklace plastů v EU (kolem 32 %), recyklace plastových obalů je ještě vyšší (kolem 58 %). V roce 2020 jsme ale povinni, v souladu s legislativou EU, recyklovat 50 % plastů (minimálně těch z domácností).

Cesta plastového odpadu

Cesta plastového odpadu má několik základních zastávek: třídění do sběrných nádob, svoz plastů do třídiček, následuje zpracování pro další výrobu a pak výroba nových produktů z recyklovaných plastů. (Zdroj: Samosebou.cz)

Třídění plastů v ČR

Novodobé systematické třídění plastů, tak jak jej známe dodnes, bylo zahájeno v roce 1997, kdy vstoupil v platnost tehdejší zákon o odpadech.

Ve stejném roce vznikla společnost EKO-KOM, a.s., která zahájila řadu pilotních projektů na ověření různých možností sběru odpadů v obcích, včetně odpadů plastových.

Češi jsou národem třídičů, o čemž se můžeme přesvědčit v ReKalkulačce, která každý rok přepočítává údaje o třídění a recyklaci odpadu v České republice.

Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj

Podle nejaktuálnějších dostupných údajů bylo v ČR v roce 2022 předáno k recyklaci 180 000 tun plastového odpadu, přičemž průměrná domácnost vytřídí 17,2 kg.

Plastový odpad můžeme třídit do nádob ve veřejně dostupných třídicích hnízdech, obvykle do žlutých kontejnerů nebo nádob se žlutým víkem - barva sběrných nádob se ale může v jednotlivých obcích lišit. Pro zajímavost: na konci roku 2022 bylo na území ČR rozmístěno 404 000 kontejnerů a menších nádob pro sběr plastů.

Další možností jsou tzv. individuální sběry, kdy mají domácnosti k dispozici plastové „popelnice“ o menším objemu 120 nebo i 240 litrů.

Plasty jsou velmi vhodnou komoditou také pro sběr do pytlů. Naplněné pytle se nakládají ručně do velkokapacitních kontejnerů umístěných na vozidle nebo do vozidel s lisovací nástavbou.

Můžeme se setkat také s tzv. multikomoditním tříděním odpadu, při kterém se do jedné nádoby třídí různé druhy odpadu. Jaký odpad se kam v dané obci třídí poradí vždy samolepky, kterými jsou kontejnery označeny. PET láhve můžeme třídit s víčky - i to je stejné jako v případě skleněných obalů.

Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí

Plasty se v ČR třídí do žlutých kontejnerů, do žlutých pytlů a velké plastové díly se shromažďují ve sběrných dvorech. Místa pro odkládání plastů z domácností jsou povinni dle Vyhlášky č. 321/2014 Sb. zajistit obce. Ty ve své obecně závazné vyhlášce stanovují, které plasty se v obci třídí a jakým způsobem. Obvykle se třídí všechny druhy plastů dohromady (mimo PVC). Výjimku tvoří obce, kde se třídí jen PET láhve. Někde se také třídí PET láhve do kontejnerů a ostatní plasty domácnosti dávají do pytlů. Většinu obsahu žlutých kontejnerů tvoří obaly (zhruba 80 %). Pro další zpracování je nutné je dále ručně na třídící lince dotřídit. Využít je možné tyto druhy: PET lahve (4 barvy - čiré, modré, zelené, zbytek), PE folie (čiré a barevné), PE duté obaly (např. nádoby od jaru), PE kelímky, pěnový polystyren a objemné plasty (např. zahradní židle).

Svoz plastového odpadu

Nejprve následuje svoz odpadu, který zajišťují v předem daných intervalech pracovníci svozových společností.

Využívají k tomu speciálně upravená svozová vozidla. Věděli jste, že všechna vozidla, která převážejí odpady, jsou označena bílou obdélníkovou cedulkou s velkým písmenem „A“? Často se setkáme také s doplňkovými tabulemi na boku vozidel s nápisem „plast“.

Vytříděné plasty do kontejnerů se po svozu na třídicí linku ještě zbavují hrubých příměsí, následně putují k ručnímu dotřídění. (Zdroj: EKO-KOM, a.s.)

Pro svoz plastových odpadů se používají vozidla s tzv. lineárním stlačováním - ta odvážejí plasty tříděné do kontejnerů s tzv. horním výsypem.Stlačovací zařízení jednak nabírá odpad z násypné vany, jednak jej zatlačuje do prostoru proti tlaku přední stěny. Do nástavby o objemu 20 m³ je možné vysypat až 110 kontejnerů s plasty o objemu 1 100 litrů.

Plastový odpad mohou vyvážet také svozová auta vybavená tzv. hydraulickou rukou a korbou patřičného objemu nebo s tzv. natahovacím kontejnerem.V případě svozu plastových odpadů v otevřeném kontejneru nebo otevřené nástavbě svozového vozidla se často náklad zajišťuje sítí proti nežádoucím úletům.

Třídicí linky (třídičky) pro zpracování plastového odpadu

Před dalším zpracováním je nutné dotřídění plastových odpadů. Na dotřiďovacích linkách se plasty zbavují všech nežádoucích příměsí a rozdělují nejčastěji na 5-6 skupin podle materiálů i barev, a to na PET, fólie, duté plasty, směsné plasty, polystyren apod.

Při ručním dotřídění má každý pracovník na starosti vytřídění konkrétních druhů odpadů, které na dopravníku vybírá a roztřiďuje je do nádob, ve kterých jsou plastové odpady se stejným či podobným materiálovým složením.

Dotříděné jednodruhové plasty jsou lisovány nebo drceny a v ten okamžik vzniká druhotná surovina, která je připravená pro prodej zpracovatelům a pro další zpracování.

Vytříděné plasty putují v třídicí lince na tzv. dotřiďovací pás k ručnímu dotřídění. Každý pracovník dotřiďuje konkrétní druhy plastu, které se pak připraví jako druhotná surovina k expedici zpracovatelům k recyklaci. (Zdroj: EKO-KOM, a.s.)

Dotřiďovací linky slouží k úpravě svezeného vytříděného odpadu na tzv. druhotné suroviny. Cílem je zbavit odpady nežádoucích příměsí, které se nesmí dostat do recyklačního procesu, a dotřídit odpad na jednotlivé materiály dle požadavků zpracovatelů. Odpad nevhodný k dalšímu zpracování se označuje jako výmět.

V ČR funguje přibližně 140 dotřiďovacích linek. Z toho cca 130 je ručních na papír a plasty a 2 automatizované pouze na plasty. Sklo se dotřiďuje převážně automatizovaně na 6 specializovaných linkách. Kovy se zpracovávají ve výkupnách a textil ve specializovaných třídírnách.

Recyklace plastového odpadu

Takto připravený plastový odpad putuje ke zpracovatelům k recyklaci. Ti si druhotnou surovinu následně upraví pro své potřeby do výroby a mohou tak zcela nebo částečně nahradit primární surovinu, příp.

Velmi častým produktem recyklace je vyrobení tzv. regranulátu, tj. suroviny pro další výrobu plastových výrobků. Takto se recyklují zejména obaly a fólie z polyetylenu (PE), polypropylenu (PP) a polystyrenu (PS).

Další možností je fyzikální recyklace plastů, kdy se směs vytříděných plastů nadrtí a za tepla lisuje do připravených forem. Z takto recyklovaných plastů se vyrábějí stavební prvky, zahradní kompostéry apod.

Tímto způsobem recyklovaný plast je možné v některých případech recyklovat ještě asi 5krát.

Recyklované plasty se melou na kousky a granulují a vznikají tak malé pecičky granulátu - ty se mohou při výrobě nových produktů z plastů přidávat v různém poměru k primární surovině - tedy ke granulátu z ropy, jako tzv. regranulát.

Jaké produkty se mohou vyrobit z kterého recyklovaného plastového odpadu?

Recyklace PET láhví a v co se promění? Smršťovací PVC fólie (tzv. PVC sleeve), kterými bývají některé PET láhve obalené, komplikují recyklaci, a tak je třeba je před vytříděním odstranit.PET se na dotřiďovací lince roztřídí podle barev a následně jsou slisovány do balíků. Takto upravené se expedují ke zpracovateli, kde se rozdrtí na vločky (tzv. PET flakes), které se následně vyperou ve vodní lázni.

PET flakes se zahřejí na teplotu přesahující 200 °C a vytlačí se přes velmi jemné „síto“. Tím dojde k vytvoření vlákna. Následuje proces úpravy vlákna a jeho balení.

Takto získané textilie se používají např. jako výplně spacáků a bund, pro výrobu koberců (včetně koberců do interiérů automobilů) apod.

Kromě výroby vláken se používají technologie, které umožňují výrobu nových PET láhví ze starých. K výrobě tzv. preforem se používá určitý podíl vytříděných láhví v podobě speciálně upraveného regranulátu (vhodného pro potravinářské účely) a primární suroviny.

Recyklace nápojových PET láhví zpět pro obaly určené pro styk s potravinami probíhá za nejpřísnějších hygienických podmínek. Sesbírané PET láhve se rozdrtí, vyčistí a vyrobí se z nich granulát, který lze použít pro výrobu potravinářských obalů. Je přitom ale nutné dodržovat přísné hygienické normy, které podléhají certifikaci.

Mohou se k nám vrátit v podobě spacáku, fleecové bundy, nebo třeba potahů v autě. (Zdroj: Samosebou.cz)

Z plastových tašek, sáčků a fólií se mohou vyrobit např. kvalitní fólie, v případě horší kvality pytle do košů. Z obalů od kosmetiky nebo třeba čisticích prostředků se vyrábí regranulát, který se přimíchává do směsí k novým výrobkům.

Směsné plasty lze recyklovat, ale výrobky budou mít určité nedokonalosti (např. menší odolnost, flekatou strukturu apod.). Technologický vývoj ale nespí, a tak jsou i výsledné produkty v čím dál vyšší kvalitě. Ze směsného plastu se vyrábějí např. plastová prkna, zatravňovací dlaždice, protihlukové stěny nebo třeba lavičky.

Z recyklovaných plastů se vyrábí celá řada produktů - například nové plastové obaly, technická a umělá vlákna (koberce, potahy do aut, stanů, spacáků, oděvů atd.), nádrže, sudy, přepravky a jiné obaly sloužící k uchovávání či přepravě, květináče, kompostéry, popelnice i kontejnery. Vyrábí se z nich také fólie, pytle, sáčky nebo různé stavební prvky (náhrada betonu, protihlukové stěny, žlaby, ale také trubky apod.) či itinerář pro veřejné prostory. Recyklované plasty se mohou vrátit také jako výplně a výlisky do aut, hračky atd.

Plasty mohou být takto využity samostatně, nebo jako kompozitní materiály (např.

Konečná stanice - tuhé alternativní palivo (TAP)

Nerecyklovatelné plasty (např. kvůli silnému znečištění) slouží k výrobě energeticky hodnotného paliva, které se používá v cementárnách, ale také v teplárnách jako náhrada hnědého uhlí.

Tuhé alternativní palivo ovšem není vyrobeno pouze ze směsných plastů, ale jedná se o namíchanou směs s nerecyklovatelným odpadním papírem a dalšími materiály (odpadní dřevo a štěpka, jiné odpady nevhodné k recyklaci), které se společně drtí, melou a promíchají.

Výsledná směs musí splňovat určitá kritéria, zařízení pro spalování TAP musí mít speciální systém na čištění spalin a splňovat přísné normy.

Plastový výmět z třídicích linek, který už nelze dále recyklovat, se po další úpravě využívá jako součást tzv. tuhých alternativních paliv (TAP). Tato paliva slouží jako částečná náhrada uhlí v teplárnách a jiných energetických zařízeních, kde se z něj vyrábí teplo a elektřina. Při výrobě cementu je potřeba vysoká teplota (cca 1500 °C), proto se využívají paliva s vysokou výhřevností. Kromě uhlí a plynu mají tuto vlastnost také tuhá alternativní paliva, která jsou vyrobena z odpadních plastů a pneumatik. Ty se při spalování stávají součástí vyrobeného cementu. - jejich využívání je přísně regulováno.

Jde o označení pro „tuhá alternativní paliva“, která se používají jako náhrada fosilních paliv (zejména hnědého uhlí). Obvykle se TAP vyrábí z plastového výmětu či problematicky zpracovatelných plastů, kompozitních materiálů, textilií nebo pneumatik, a to na základě požadavků odběratele. Jedná se o efektivní využití odpadu, které je navíc přísně regulováno.

Výmět se dnes v tuzemsku používá jako tuhé alternativní palivo (TAP) v cementárnách a zařízeních na energetické využití odpadu (ZEVO). Přitom by se dal využít na výrobu cenných chemikálií, potřebných k výrobě nových plastů.

Další metody recyklace

V praxi se na dotřiďovacích linkách oba materiály třídí jednak na barevné a čiré fólie (odděleně HDPE a LDPE) a tzv. duté obaly, což je směs PP a HDPE láhví. Oba materiály se navíc vyskytují i v tzv. směsných plastech, které kromě obalů mohou obsahovat i neobalové výrobky.

1. V případě pevných obalů dochází k drcení a mletí na tzv. flakes, tj. částečky o velikosti cca 10 x 10 mm. U flexibilních obalů je proces trochu složitější. Jelikož je výstup z procesu drcení a mletí příliš lehký a špatně se s ním manipuluje, navazuje na něj proces aglomerace. Ta spočívá ve vhánění plastové drtě do válce pomocí vzduchu, přičemž zde pomocí tření vzniká teplo a drť se „speče“ do malých pevných a nepravidelných kousků, tj. aglomerátu.
2. Mnohem náročnější je výroba regranulátu, tj. recyklovaného materiálu ve formě granulí o přesně daném složení. Regranuláty mají o něco horší vlastnosti než granuláty, což je standardní forma, v níž jsou dodávány plasty z primárních surovin (např. ropy). Stejně jako v případě flaků a aglomerátu i u regranulátu musí být garantováno jejich materiálové složení a další fyzikálně-chemické parametry. K tomu je nezbytné zbavit původní odpady všech nežádoucích příměsí a nečistot, mezi které řadíme zbytky obsahu, materiály etiket, lepidla, víčka, prachové částice atd. Pro dosažení kvalitního regranulátu je rovněž zcela zásadní oddělení od sebe jednotlivých polymerů. Přestože jsou si PP a HDPE velmi podobné, ve větším množství se vzájemně kontaminují a zhoršují své vlastnosti.
3. Další metodou recyklace pevných i flexibilních polyolefinů je tzv. intruze do forem (angl. injection moulding - IM). Tato metoda spočívá ve vtlačování nadrcených plastů do forem, ve kterých se zahřívají na teplotu okolo 200 °C, při níž se taví a získávají nový tvar. Tímto způsobem se vyrábí např.

Výše popsané metody představují tzv. mechanickou nebo též fyzikální recyklaci spočívající v použití mechanických procesů, jako jsou drcení, mletí, čištění, separace, sušení či regranulace k vytvoření recyklátu. Z toho důvodu se v poslední době stále častěji hovoří o tzv. chemické recyklaci, která by fyzikální metody mohla doplnit.

tags: #recyklace #PP #pytlů #proces

Oblíbené příspěvky:

• Esej o ekologii krajiny
• Tipy pro cestování do Finska
• Jak správně připravit odpad pro WC
• Chris Evans a Matka Příroda
• Soužití člověka s přírodou