Klimatické Pásy a Jejich Charakteristika

Vlastní projev klimatu je založen na režimu základních fyzikálních a meteorologických procesů, které představují výměna tepla, oběh vody a všeobecná cirkulace atmosféry. Parametry oběžné dráhy Země kolem Slunce, tvar Země, sklon zemské osy, aspekty vyplývající z oběhů planety Země aj. představují primární faktory, které přímo ovlivňují hodnotu insolace, délku ročních období atd.

Geografické faktory popisují přímý vliv polohy, složek a prvků fyzickogeografické části krajinné sféry na utváření dílčích charakteristik klimatu. Do cirkulačních procesů, které mají na celkový charakter klimatu největší vliv, patří zejména všeobecná cirkulace atmosféry a systém mořského proudění. V důsledku existence základních typů vzdušného proudění můžeme usuzovat, jaké vlastnosti proudící vzduch do popisované destinace přináší (např. pasáty vanoucí z moře přinášejí mírné ochlazení a vlhkost).

Klimatická klasifikace umožňují identifikaci (klasifikaci) jednotlivých typů podnebí na základě zjištěných hodnot klimatických prvků. Základní klasifikační jednotkou je klimatické pásmo, ačkoli se ve školské geografii tradičně používá označení klimatický (podnebný) pás. Klimatická pásma můžeme v důsledku vnitřní heterogenity klimatických podmínek rozdělit na dílčí klimatické oblasti.

Klimatická fyzická pásma Země - představují skutečná klimatická pásma Země, která jsou vymezena nejen na základě teplotních poměrů, ale zohledňují také rozložení srážkových úhrnů, charakter vegetačních formací, odlišnosti v cirkulaci vzduchu apod. Ve školské geografii se setkáváme s označením podnebné pásy.

Konvenční klimatické klasifikace vymezují typy klimatu podle předem konvenčně (pevně) stanovených mezních hodnot jednoho nebo více klimatických prvků. Mezi nejčastěji využívané klimatické charakteristiky patří teplota vzduchu a srážkové úhrny, jejichž vzájemná závislost bývá dána do souvislosti s vegetačním krytem, pěstováním zemědělských plodin, geomorfologickými procesy, vývojem půd apod.

Čtěte také: Klimatické podmínky

Mezi nejznámější konvenčních klimatických klasifikací lze zmínit Köppen - Geigerovu klasifikaci či Bergovu klasifikaci, která vychází z krajinnogeografických oblastí (př. podnebí tundry, podnebí tajgy, podnebí stepí atd.).

Köppen-Geigerova Klasifikace

Köppen-Geigerova klasifikace představuje ve světě nejpoužívanější klasifikaci klimatu. Její základ pochází od německého klimatologa Wladimira Köppena, který její první verzi publikoval již na sklonku 19. století. Konceptem Köppenovy klasifikace je předpoklad, že přirozená vegetace je nejlepším odrazem klimatu daného území. Proto zohledňuje Köppenovo vymezení klimatických zón/pásů výskyt konkrétního vegetačního pokryvu.

Tropické Klima

Zabírá asi 19 % plochy Země. Chybí zde chladná roční období a je charakteristický konstantní teplotou vzduchu. Průměrné roční teploty vzduchu zde neklesají pod 18 °C a roční amplituda teploty nepřesahuje 6 °C. Tento typ klimatu se vyskytuje podél rovníku a jeho hranice se pohybuje mezi 5-10° zeměpisné šířky. V některých oblastech východního pobřeží však může zasahovat až k obratníkům.

Vlhké tropické monzunové klima je příznačné jak pro oblasti s výskytem monzunů (např. Guinea, Bangladéš, Floridský poloostrov aj.), tak pro pobřežní oblasti, do kterých pasáty přinášejí celoročně dostatek srážek, čímž znemožňují jejich zařazení do klimatu savan.

Klima savan (vlhké a suché tropické klima) je příznačné pro oblasti s charakteristickými obdobími sucha, kdy je množství srážek nejsuššího měsíce menší než 60 mm.

Čtěte také: Změny v jet streamu v důsledku klimatu

Příkladem může být pás karibského pobřeží východně od hranic mezi Kolumbií a Panamou až k deltě řeky Orinoko, charakteristický nízkými a nepravidelnými srážkami se srážkovým úhrnem menším než 300 mm za rok, který pokračuje přes souostroví Malé Antily k Velkým Antilám.

Suché Klima

Zabírá asi 30,2 % povrchu Země. Je pro něj charakteristický stav, kdy je množství srážek menší než potenciální evapotranspirace. Průměrná teplota 18 °C je překročena po dobu několika měsíců. Klima pouští mají ty oblasti, jejichž roční srážkový úhrn je menší než polovina ročního srážkového úhrnu pásu suchého klimatu zohledněná hranicí sucha. Klima stepí a suchých savan indikuje oblasti, jejichž roční srážkový úhrn je menší než hodnota ročního srážkového úhrnu vymezující pás suchého klimatu, ale zároveň větší nebo rovna její poloviční hodnotě. Klima stepí se v USA vyskytuje jako pás kopírující území východně od Skalnatých hor.

Mírné Klima

Rozprostírá se na 13,4 % ploše Země a vyznačuje se značnou proměnlivostí počasí a silně vyvinutou cyklonální činností, střídáním čtyř ročních období a chladnou zimou bez pravidelné sněhové pokrývky. Pás je omezen izotermou 18 °C nejteplejšího −3 °C nejchladnějšího měsíce a podle srážkových úhrnů.

Mírně teplé klima se suchým létem, neboli Středozemní klima je příznačné pro západní části kontinentů mezi 30-45° zeměpisné šířky, ostrůvkovitě pak v okolí Kapského města v jižní Africe, v Kalifornii v USA a dále na severozápad, či v jihozápadní Austrálii. Klima je charakteristické přítomností polární fronty během zimního období, což způsobuje teplotní proměnlivost počasí s častějším výskytem srážek.

Mírně teplé klima se suchou zimou je charakteristické zejména pro vnitrozemí kontinentů, nebo jejich východní pobřeží (pás směřující z východní Asie na západ v podhůří Himalájí, střední Mexiko, Konžská pánev). Léta jsou na rozdíl od Středozemního klimatu v důsledku nestálé polohy tropické vzduchové hmoty či pasátovému nebo monzunovému proudění vlhčí. Některé charakteristiky klimatu s teplým a chladným létem odpovídají klimatu výše položených míst, zejména v Peru, Bolívii, Mexiku, Zambii a jinde.

Čtěte také: Luboše Motla o klimatické změně

Jedná se o typ klimatu vyskytujících se např. na východním pobřeží Asie, USA či jihovýchodním pobřeží Jižní Ameriky s určitou progresí do vnitrozemí, nebo na západních pobřežích kontinentů (např. západní Evropa) mezi 45-55° zeměpisné šířky taktéž zasahující do vnitrozemí. Obecně je pro ně specifické rovnoměrné rozložení srážek během roku s teplotně odlišným průběhem letního období.

Mírně Studené Klima

Zabírá 24,6 % povrchu Země a je vymezen izotermou −3 °C nejchladnějšího a 10 °C nejteplejšího měsíce. Obvykle se nachází ve vnitrozemí kontinentů, nebo na jejich východních pobřeží, a to severně od 40° severní zeměpisné šířky. Na jižní polokouli se v důsledku menšího zastoupení pevniny v této zeměpisné šířce objevuje jen zřídka, a to ve vazbě na vyšší nadmořskou výšku.

Dw mírně studené klima se suchou zimou - tzv. Tento typ klimatu je rozšířen převážně v oblasti Dálného východu a je pro něj v zimním období určující dominance Sibiřské tlakové výše. Podtyp s horkým a teplým létem se vyskytuje v oblasti severovýchodní Číny a na Korejském poloostrově, chladnější modifikace tohoto typu sahají více na sever.

Nejteplejší z variant tohoto typu klimatu je charakteristická průměrnou minimální teplotou nejteplejšího měsíce alespoň 22 °C, přičemž v zimním období lze očekávat teploty pod bodem mrazu. V Evropě je tento podtyp rozšířen v okolí Černého a Kaspického moře, přičemž největšího rozsahu nabývá v rovnoběžkovém pásu v severních částech USA. Chladnější podtyp, stále však ještě s teplým létem dominuje v pásu ve střední a východní Evropě (zasahuje i do jižní Skandinávie), střední Asii a po 100° západní délky v Severní Americe zhruba mezi 45-55° zeměpisné šířky.

Specificky chladné boreální klima s krátkým a chladným létem a zimními teplotami hluboko pod bodem mrazu je rozšířeno v severní Kanadě a na Aljašce, v severní a východní Evropě a severní Asii. Zřetelné jsou zde také vysoké roční teplotní amplitudy pohybující se kolem 40 až 50 °C, někdy i více.

Polární Klima

Rozkládá se na 12,8 % povrchu Země a je charakteristický nižší průměrnou teplotou nejteplejšího měsíce než 10 °C. Teplota vzduchu je tak většinou pod bodem mrazu a srážky většinou sněhové.

Určujícím znakem pro klima tundry je průměrná teplota nejteplejšího měsíce v rozmezí 0 až 10 °C. Tento typ klimatu se vyskytuje v nejsevernějších oblastech Severní Ameriky a Eurasie a jim přiléhajících ostrovů.

Biomy a Vegetace

Zeměpisná šířka, např. v souvislosti s množstvím dopadajícího slunečního záření, ovlivňuje podmínky prostředí. V různých podnebných pásech se vyskytují určité velké ekosystémy - biomy. Pro biomy je typické složení vegetace (rostou zde určité rostliny, což ovlivňuje celkovou podobu krajiny) a výskyt dalších organismů (např. savany - Rozlehlé plochy, obvykle travnaté s roztroušenými stromy a keři (dřevin však ale může být i více).

Polární Oblasti

Najdeme je na samotných pólech naší planety. Na severním pólu Arktidu, na jižním Antarktidu. Pro obě oblasti je společné, že se nachází daleko za polárním kruhem. Střídá se zde období polárního dne a polární noci. Sníh (většinou ho moc nepadá) se hromadí a postupem času a působením tlaku se mění na led. Mocnost pevninských ledovců může být až několik km (Grónsko 3,5 km, Antarktida 4 km).

Severní polární kraje

Arktida, převážně pokryta oceánským ledovcem. Ostrov Grónsko a několik dalších malých ostrovů pokrývá ledovec pevninský. V oblasti polárních pustin nenajdeme žádné rostliny. Živočichové jsou pro život v chladných podmínkách přizpůsobeny stavbou těla, mohutnou vrstvou tuku či mastnou a hustou srstí. Typickým zástupcem Arktidy je lední medvěd, tuleň, mrož či kosatka.

Jižní polární kraje

Antarktida, jeden z kontinentů, pokryt pevninským ledovcem. V období zimy se kolem Antarktidy vytváří ledovec oceánský (mořský). V období léta můžeme najít při pobřeží stopy po odolných rostlinách - mechy, lišejníky - vegetačně pak tuto část řadíme do tundry. Ze zvířat kromě tradičních tuleňů a mrožů je třeba zmínit tučňáka císařského, velryby či kryl (drobní korýši), který je společně s planktonem základem potravního řetězce. Antarktida je mezinárodně chráněnou oblastí. Na jejím území mohou žít lidé pouze dočasně a to na jednotlivých polárních výzkumných stanicích.

Tundra

Tundra = rozlehlá pláň, porostlá nízkými keříky, mechy a lišejníky. Zimy v tundře jsou vzhledem k poloze dlouhé, tmavé a chladné. Léta pak krátká, vlhká. Krutý zimní mráz proto dokáží přežít pouze rostliny skryté pod vrstvou sněhu. A samozřejmě zvířata k tomu vybavena. Půda v tundře promrzá do značných hloubek. Kromě období léta, kdy dochází k částečnému rozmrznutí (max. do 1 m hloubky) je takovouto půdou pokryta velká oblast světa, které říkáme trvale zmrzlá půda = permafrost. Vegetační doba (kdy rostliny rostou) je velmi rychlá - do tří měsíců. Během té doby stihnou rostliny vyrůst, vysemenit i zaklíčit.

Rostliny tundry: mechy, lišejníky, bylinné vrby a břízy, silenky či lomikámeny. Většina zvířat osídluje tundru v létě. Celou zimu zde vydrží jen pižmoň, kteří se živí rostlinami ukrytými pod sněhem. Zvířata tundry: sobi, vlci, polární lišky. Lidé se dokázali přizpůsobit životu v tundře. Jejich dřívější závislost na sobech je dnes nahrazena moderní technikou (dovozem potravin). I dnes ovšem převládá tradiční lov a obchod s kožešinou. Nejznámějšími oblastmi, kde žijí lidé v tundře je finské Laponsko. Na území Grónska a na severu Kanady pak žijí Inuité, známější jako Eskymáci. Některé kmeny obývají také území ruské Sibiře. V současné době je oblast tunder neustále narušována vzrůstající těžbou nerostných surovin (ropy, uhlí, plynu).

Lesy Mírných Pásů

Lesy mírného pásu plynule navazují na lesotundru, postupujeme-li od pólu směrem k rovníku. Nejprve narazíme na odolné jehličnaté lesy, kterým říkáme tajga. Zimy v tajze jsou dlouhé a drsné, většinou s velkým množstvím sněhu. Léto je relativně teplé. Najdeme zde permafrost.

Rostliny tajgy: smrky, modříny, v severní Americe sekvoje (nejmohutnější stromy světa). Zvířata tajgy: šelmy (medvěd, vlci, rys). Ale také lišky, strakapoudi, datli či lýkožrouti (ničí stromy). Tajga přechází v lesy smíšené a lesy listnaté. Jejich složení dobře známe. Jsou to lesy, které máme i u nás (za humny). Listy stromů na zimu opadávají, z jejich zbytků se utváří humus. Po vykácení lesů je půda vcelku úrodná.

Rostliny: buk, dub, habr, olše, bříza….ale také smrk, borovice. Zvířata: jelen, srnky, prase divoké, mýval, skunk aj. Les je odnepaměti využíván člověkem jako zdroj dřeva (k výrobě čehokoliv a na topení). Především v oblasti tajgy dochází k silné těžbě. Nevýhodou tajgy je, že vykácené stromy nejdou nahradit novými.

Stepi

Stepi se nachází v mírném kontinentálním podnebném pásu. Zde se zvětšuje rozdíl teplot mezi dnem a nocí a klesají srážky. Menší množství srážek způsobuje růst především nízkých trav, které jsou pro stepi charakteristické. Stepi najdeme na světě pod různými jmény: SA - prérie, JA - pampy, Kazachstán - celiny.

Rostliny: nízké trávy, díky úrodným černozemním půdám zde však dochází k pěstování náročných obilovin a kukuřice (obilnice světa). Zvířata: typickým zvířetem je bizon, dále drobní hlodavci a plazi. Oblast stepí je spjata s životem indiánů, kteří zde lovili bizony a z jejich kůží stavěli svá obydlí. S příchodem „bílých“ došlo k velkému úbytku stád těchto zvířat.

Subtropy

Oblast okolí Středozemního moře (Středomoří) je typickým příkladem vegetační oblasti subtropů. Důvodem odlišnosti zdejší krajiny hledejme v podnebí - subtropický pás - v létě sucho a horko s občasnými srážkami v podobě slabých dešťů, či bouřek x v zimě s pravidelnými srážkami, ve vyšších polohách i sněhovými.

Rostliny: jsou uzpůsobeny zdejším podmínkám v podobě kožovitých listů (tvrdolistý les), které zadržují vodu. Z typických plodin jsou to eukalyptus, olivovník, cedr, kaktus či husté křovinaté porosty macchií. Většina lesů je však vykácena a přeměněna na plantáže citrusových plodů (pomeranče, mandarinky, citróny). Ve velkém se zde také pěstuje vinná réva, olivy a pistácie.

Zvířata: převážně hlodavci, skot.

Pouště

Pouště jsou oblasti světa, kde ročně naprší méně než 200 mm srážek. Většina vody se zde velmi rychle vypaří. Ta, která se nevypaří se buďto vsákne či odteče suchým korytem, které nazýváme vádí (koryta, kde voda teče jen občas). Velmi důležité jsou na poušti studny a podzemní voda. Místo, kde je vody „dostatek“ a kde spatřujeme život je oáza.

Rostliny: kaktusy a ojedinělé trsy trav, nízké keře. V oázách palmy. Zvířata: velbloudi, malé šelmy, plazy a štíři.

Pouště také dělíme na horké a chladné. V horkých pouštích, které jsou v tropickém a subtropickém pásu teplota většinou po celý rok neklesne pod nulu. V pouštích chladných, které se nachází v pásu mírném naopak teplota klesá pravidelně hluboko bod 0°C. Poušť není jen písek, který známe z televize a dovolených. Většina pouští je kamenitá či štěrkovitá. Písečná poušť s typickými dunami je velmi ojedinělá.

Přes den stoupá teplota přes 50 stupňů, v noci může klesnout až pod bod mrazu. Existuje několik druhů pouští: kamenité pouště ( 70%), písečné pouště - v nižších polohách, kam byl dříve písek nanesen vodou a větrem ( 20%), solné pouště. V suchých oblastech převažují výpary z půdy nad srážkami, což způsobuje zasolování půd. Sahara byla před 7000 lety pokryta vegetací - důkazem jsou vyschlá koryta řek, které se naplňují vodou za silných dešťů. Je největší pouštní oblatí na zemi. Žije zde 2 miliony lidí z nichž většinu tvoří kočovné kmeny nomádů (např. Oázy vznikají buď podél řek ( Nil, Niger) nebo jsou zásobeny vodou z artézských studní - ty čerpají vodu z nepropustných vrstev půdy, voda sem stekla z horských oblastí, kde jsou srážky četnější. Nejsušší pouští na světě je poušť Atacama na západním pobřeží jižní Ameriky.

Savany

Savanu si můžeme spojit s jedním známým pojmem - safari (volný výběh zvěře v uzavřeném prostoru, přístupné turistům většinou v autech). Savana je místem, kde se střídá období sucha s obdobím deště. Období deště trvá od tří (suchá savana) do devíti (vlhá savana) měsíců. V závislosti na daném období mění savana svou tvář - za deště je zelená, za sucha typicky oranžová.

Savana je místem, kde nalezneme vysoké trávy, keře i stromy nejrůznějších tvarů a velikostí. V oblastech savan dochází také k typickému proudění vzduchu - monzuny a pasáty. První jsou typické pro subtropický podnebný pás, ty druhé pro tropy. Oba přináší od moře vláhu. Monzun proudí v létě od moře nad pevninu a přináší deště, v zimě naopak z pevniny nad oceán doprovází sucha. Pasáty vanou stále stejným směrem - od obratníků směrem k rovníku (někdy se také nesprávně označují jako monzuny).

Typickým porostem jsou vysoké traviny, baobabi( Afrika), eukalypty (Austrálie), akácie. V savanách se uplatňuje tzv. střídavé zemědělství, jelikož savanské půdy se rychle vyčerpávají. Na konci suchého období se vypalují trávy, které mezitím vyrostli a popelem se pole hnojí. Po několika letech se musí pole opustit a nechat zarůst původní vegetací, poté je schopné být znovu využito. Pokud se však půda nenechá zregenerovat a nešetrně se její možnosti přečerpávají není se pak již schopná obnovit.

Rostliny: vysoké trávy, keře, akácie, blahovičníky, baobaby. Zvířata: šelmy - lev, gepard, hyena, velcí savci - slon, hroch, nosorožec, kopytníci - antilopy, zebry, žirafy. Jihovýchodní pasáty přinášejí hojné srážky na východní pobřeží Austrálie, Afriky, J Ameriky, severovýchodní pasát zase do karibské oblasti a na sever J Ameriky. Flora: podzemnice olejná, rýže, pšenice, cukr. Krajina savan je taktéž hustě osídlena a relativně úrodné půdy zemědělsky využité. Život obyvatel však znepříjemňuje období sucha a v období dešťů množící se hmyz přenášející různé nemoci.

Tropické Deštné Lesy

Unikátní biom tropických deštných lesů můžeme rozdělit na dvě velké skupiny:

• Tropický střídavě vlhký les - navazuje na tropický deštný les. Klima je odlišné v menším množství strážek.
• Tropický deštný les - též prales. Trvale teplé a vlhké podnebí - průměrné teploty kolem 25°C a pravidelné takřka denní strážky.

Pro tropické deštné lesy je charakteristická patrovitost - třípatrový lesní porost - v každém patru odlišná flóra a fauna.

• Bylinné a keřové patro - nejnižší, díky nedostatku slunečních paprsků snadno prostupné. Dojde-li ovšem k narušení koruny dochází k rychlému růstu křovin.
• Stromové patro - místo nejbujnějšího života v tropickém deštném lese.
• Stromoví velikáni - až 70 m vysoké stromy poskytují útočiště ptákům a některým druhům opic.

Flora - bohatá druhová rozmanitost, vzácné dřeviny, byliny. Typická je palma kokosová a další tropické plodiny jako banán, ananas, kakao či sladké brambory tzv. batáty nebo jamy. Fauna - hojnost druhů - od hmyzu až po velké šelmy, typickým zástupcem je gorila. V nitrech pralesů žije celá řada domorodých národů - v Africe např. Pygmejové - nejmenší lidé na planetě. Nejznámějším pralesem je Amazonský deštný prales ... podobně jako další se však potýká s nadměrným kácením.

Pohoří

Svébytné postavení zaujímají ve vegetačních oblastech země pohoří. Krajina hor se mění s rostoucí nadmořskou výškou. Záleží také na vzdálenosti od oceánu i na zeměpisné šířce. Některé hory, poskytují úžasnou nabídku téměř všech vegetačních pásem na malém území - výstup na Kilimandžáro začíná v deštném lese, prochází savanou, lesy mírných pásu, stepí, tundrou a končí polární pustinou. S rostoucí nadmořskou výškou klesá teplota (průměrně o 0,5°C na 100 m výšky) i tlak vzduchu (říkáme že „řídne vzduch"). Lidé, rostliny i zvířata se tedy museli těmto podmínkám přizpůsobit.

V nejvyšších světových pohořích nalezneme četné horské ledovce, které se silou gravitace pohybují jako pomalé řeky směrem dolů a modelují okolní krajinu. Zástupci zdejší flóry a fauny se liší s rostoucí nadmořskou výškou i vzdáleností od rovníků.

tags: #klimatické #pásy #charakteristika

Oblíbené příspěvky:

• Specializace Znalců v Oblasti Čistoty Ovzduší
• Emise z rodinných domů v ČR
• Gumový zvon a ucpaný odpad
• Oživte svůj PC s tapetami přírody
• Aktivity Greenpeace v oceánu