Stavební průmysl se projevuje citelně na životním prostředí. Během stavební výroby vzniká velké množství odpadu, a to zvláště při zemních pracích, bourání stavebních konstrukcí a realizaci stavebních procesů. Jen v České republice představuje stavební a demoliční odpad přibližně polovinu z celkové produkce všech odpadů. Zatímco ale dříve končil všude možně, dnes se již využívá k dalšímu zpracování - až 98 % veškerého stavebního a demoličního odpadu je znovu použito. Díky tomu klesá ekologická zátěž. Recyklace stavebního materiálu snižuje zatížení skládek, dopravní náročnost a eliminuje závislost na zásobách neobnovitelných přírodních zdrojů. Po recyklaci se stává stavební odpad zdrojem plnohodnotných surovin.
V posledních dvou dekádách došlo v ČR k pozitivnímu vývoji v oblasti recyklace a využívání většiny odpadů. Z provedené analýzy materiálových toků inertních minerálních stavebních odpadů a způsobů nakládání s nimi (recyklací) je prokazatelné, že se v ČR v letech 2012 až 2020 podařilo velice úspěšně implementovat základní pilíře cirkulární ekonomiky do stavebnictví - konkrétně do získávání recyklovaných minerálních stavebních odpadů jako náhrady nerostných surovin. Recyklací stavebního a demoličního odpadu a jeho znovuvyužitím pro novou výstavbu je snížena potřeba primárních surovin, a tedy zabudovaného CO₂ v materiálech. V případě stavební firmy možnost prezentace jako ekologicky uvědomělé společnosti. Vzhledem k omezenému množství primárních materiálů je však vhodné materiály používat cirkulárně.
Jak mění nakládání se stavebními odpady nový zákon a nová vyhláška, která na počátku srpna 2021 nahradila sedm předchozích vyhlášek? S novými právními předpisy se vynořila celá řada nových otázek, problémů, ale i příležitostí pro využívání produktů jejich recyklace. Cílem tohoto příspěvku je proto informovat odbornou veřejnost o prvních zkušenostech s dopady výše zmíněných nových právních předpisů na recyklaci inertních minerálních stavebních odpadů a využívání materiálů z nich vyrobených procesem recyklace.
Dne 1. ledna 2021 vstoupil v platnost dlouho připravovaný a stále odkládaný zákon č. 541/2020 Sb., o odpadech. Na jeho přípravě se podílela mimo jiné řada odborníků a profesních sdružení, jejichž činnost nějakým způsobem souvisí s nakládáním s odpady a jejich využíváním. Slabinou nového zákona o odpadech byla v prvních sedmi měsících roku 2021 absence vyhlášky o podrobnostech nakládání s odpady. Podle stanoviska MŽP z první poloviny roku 2021 se subjekty zabývající se touto činností řídily starými vyhláškami k původnímu zákonu o odpadech, zákonu č. V červenci 2021 vyšla konečně rozsáhlá vyhláška 273/2021 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady. Jedná se o velmi rozsáhlý dokument (208 stran ve Sbírce zákonů), který komplexně nahradil sedm předchozích vyhlášek.
Vyhláška č. 273/2021 Sb. mimo jiné upravuje požadavky na nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. Této problematice je věnována hlava 4 vyhlášky. V § 42 Nakládání s vybouranými stavebními materiály při odstraňování stavby, provádění stavby nebo údržbě stavby. vybourané stavební materiály a výrobky, které je možné opětovně použít, nebo stavební a demoliční odpady, které je možné recyklovat; tato povinnost se vztahuje alespoň na materiály nebo odpady vymezené v bodě 1 přílohy č. stavební a demoliční odpady, které obsahují nebezpečné složky; tato povinnost se vztahuje alespoň na odpady vymezené v bodě 3 přílohy č. Odkazovaná příloha č. Z hlediska právního je také velmi důležité ukončení nakládání s materiálem získaným při demolici jako s odpadem (tzv. konec odpadu). Toto řeší § 83 vyhlášky č. 273/2021 Sb. Zde je mimo jiné v bodě 2 uvedeno: Do 31.
Čtěte také: Jak recyklovat starý šicí stroj
V současnosti společností rezonuje v rámci udržitelného rozvoje mimo jiné i pojem cirkulární ekonomika, a to napříč celým spektrem výrobních aktivit. Je všeobecně známo, že mezi nejdůležitější součástí ekonomiky patří stavebnictví. Pro stavebnictví tvoří jedny ze základních surovin stavební kámen a štěrkopísky. V posledních několika letech si začala odborná veřejnost uvědomovat blížící se nedostatek zejména kvalitního stavebního kamene. V současnosti se ceny drceného stavebního kameniva pohybují v závislosti na zdroji kamene a frakci mezi 300 a 600 Kč/t (bez DPH). V blízkém časovém horizontu několika let se bude reálně objevovat postupný nedostatek přírodního nerostného kameniva a štěrkopísků, které jsou dostupné v současných těžebních prostorech, což pravděpodobně povede k nevyhnutelnému nárůstu cen těchto komodit. Jak je známo, v ČR nebyl v posledních třiceti letech otevřen žádný větší lom ani nebylo vydáno žádné rozhodnutí vedoucí k výraznému zvětšení těžebních prostor existujících lomů. Není žádným tajemstvím, že pokud se situace výrazně nezmění, nebude např. z čeho stavět plánovanou vysokorychlostní železnici.
Nevyhnutelnost využívání recyklovaných stavebních a demoličních odpadů (SDO) v co nejvyšší míře je také v souladu s cirkulární ekonomikou ve stavebnictví. Podporu recyklace SDO lze také očekávat v připravovaném Plánu odpadového hospodářství pro roky 2025 až 2035. Nejde jen o zvyšování kvantity, ale také kvality produkovaných recyklátů.
V ČR představují stavební a demoliční odpady (SDO) trvale nadpoloviční většinu materiálového toku odpadů (v letech 2015 až 2020 se tato hodnota pohybovala přibližně v rozmezí 52 % až 57 %). Konkrétně se v uvedeném období jednalo o rozmezí 18 až 22 milionů tun stavebních a demoličních odpadů ročně. To platí jak pro celková množství zmíněných odpadů, tak i pro odpady zařazené do kategorie „Ostatní odpady“ OO (podíl nebezpečných odpadů ve stavebních a demoličních odpadech představuje z hlediska procentního zastoupení relativně nízkou hodnotu - 1,5 až 2 %). Materiálové zdroje vhodné pro recyklaci - tedy zejména beton, cihly a jejich směsi a také asfaltové směsi (zejména z vozovek) - představují cca 22 až 28 % vzniklých SDO (konkrétně cca 4 až 6 milionů tun ročně). Recyklací minerálních stavebních a demoličních odpadů vzniká recyklované kamenivo (běžně a hovorově označované výrazem „recyklát“). Recyklované kamenivo je kamenivo získané při úpravě anorganického materiálu dříve použitého v konstrukci. Jedná se o produkt recyklace (drcení + třídění + separace znečištění) inertního minerálního stavebního a demoličního odpadu v zařízeních k tomu určených, který je materiálově složený z drcených a tříděných betonů, cihelného zdiva, keramiky, asfaltových směsí, zeminy a kamení (podle vyhlášky č. 8/2021 Sb.
Možnosti využívání „recyklovaného kameniva“ v pozemních i liniových stavbách jsou dány v řadě ČSN EN (např. ČSN EN 13242+A1 Kamenivo pro nestmelené směsi a směsi stmelené hydraulickými pojivy pro inženýrské stavby a pozemní komunikace, ČSN EN 12620+A1 Kamenivo do betonu, ČSN EN 13139 Kamenivo pro malty, ČSN EN 13043 Kamenivo pro asfaltové směsi a povrchové vrstvy pozemních komunikací, letištních a jiných dopravních ploch). Ve zmíněných normách je v části Termíny a definice vždy uvedeno, že kamenivo je zrnitý materiál používaný ve stavebnictví; kamenivo může být přírodní, umělé nebo recyklované. Dále jsou možnosti využívání recyklovaných SDO zakotveny např.
Jaký stavební odpad je možné recyklovat? Beton, cihly, asfaltové směsi, tašky - to vše je možné opětovně recyklovat. Odpady určené k recyklaci jsou stanoveny metodickým pokynem MŽP k nakládání s opady ze stavební výroby a s odpady z rekonstrukcí a odstraňování staveb.
Čtěte také: Zodpovědný přístup k recyklaci kávových kapslí
K odpadům, které jsou vhodné k úpravě (recyklaci), patří:
Na kvalitu recyklátů má vliv technologie, která je používána při zpracování stavebních odpadů. Napřed dochází k předtřídění, kdy jsou z odpadu odstraněny cizorodé látky a podsítná složka. Následuje drcení, během kterého se odstraní zbytky cizorodých látek a železa a závěrečné třídění. V budoucnu se počítá, že bude přidána separace lehkých a prachových částic.
Při recyklaci nevyztužených betonů dochází k drcení vybouraného materiálu ve speciálních drtičích a následnému třídění na jednotlivé frakce kameniva. Železobetonové dílce jsou napřed rozřezány na menší bloky a rozdrceny v drtičích s magnetickými separátory železných kovů.
Je jednoznačně prokázáno, že produkce kvalitních jednodruhových recyklátů ze SDO je možná pouze z kvalitně vytříděného materiálu, vstupujícího do procesu recyklace. Znečištění různými příměsemi (zejména plasty, dřevem, papíry atd.) zvyšují značně náklady na výrobu (nutností provádět, zpravidla ruční, separaci). Lze využít i strojní zařízení (např. větrné separátory viz obr. 1), což samozřejmě opět značně zvyšuje náklady na výrobu. Zároveň je pro úspěšnou recyklaci nepostradatelné příslušné strojní zařízení - minimálně mobilní drtič s předtřídičem a separátorem feromagnetických materiálů a minimálně jeden dvousítný třídič. Je však nutné dodat, že pro výrobu kvalitnějších produktů z recyklovaného SDO se běžně (např. v Německu, Rakousku, zemích Beneluxu, ve Švýcarsku apod.) užívají značně komplikovanější strojní celky, které zajistí zejména potřebnou stabilitu vysoké jakosti produktů.
Nevhodné k recyklaci jsou odpady, které obsahují nebezpečné látky, jako jsou stavební a izolační materiály obsahující azbest. V ostatních případech se vyžaduje, aby došlo k odstranění nebezpečných látek z odpadu.
Čtěte také: Výzvy v recyklaci tvrzených plastů
Recyklované stavební materiály nelze v současnosti obecně posuzovat podle nařízení EP a Rady (EU) č. 305/2011 (CPR), kterým se stanoví harmonizované podmínky pro uvádění stavebních výrobků na trh. Nelze postupovat ani podle zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky, které platí i pro některé výrobky stavební (např. nařízení vlády č. Recykláty ze stavebních a demoličních materiálů a výrobky z nich lze na trh uvádět jako nestanovené výrobky, které musí vyhovět alespoň požadavkům zákona o obecné bezpečnosti výrobků č. 102/2001 Sb. Výrobce pak musí výrobek v souladu s § 4 označit a opatřit jej stanovenou průvodní dokumentací. Pokud pro posuzovanou oblast neexistuje příslušná norma (např. Pro další podporu korektního využívání recyklovaných SDO byl mimo jiné vytvořen pracovníky kolektivu ČVUT v Praze UCEEB Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin pro použití ve stavebnictví. Katalog vydala Česká agentura pro standardizaci, s.p.o., ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu. Obsahuje jak přehled SDO s potenciálem dalšího využití ve stavební výrobě, tak také postupy certifikace a zkušební postupy pro prokázání shody. V současnosti byl ze strany takřka stejného pracovního kolektivu dokončen nový rozšířený katalog pod názvem Katalog výrobků a materiálů s obsahem druhotných surovin z průmyslových provozů a komunálních odpadů pro použití ve stavebnictví.
Stavební a demoliční odpady jsou cenným zdrojem surovin. V oblasti inertních minerálních odpadů se jedná o zdroj druhotných surovin jako náhradu přírodního kameniva a štěrkopísků v aplikacích, kde je to technicky možné a výhodné. V nedaleké budoucnosti lze očekávat nárůst napětí na trhu primárních stavebních surovin - zejména stavebního kamene.
tags: #recyklace #stavebního #a #demoličního #odpadu #v