Příroda Evropy: Geografický přehled

Evropa se rozkládá na ploše 10,5 mil. km². Její pobřeží je velmi členité. Na severu jsou fjordy vytvořené ledovcem, zatímco na jihu dominují ostrovy a poloostrovy.

Extrémní body Evropy

• Nejvyšší hora: Mt. Blanc
• Nejnižší bod: Kaspická nížina
• Nejdelší řeka: Volha
• Největší poloostrov: Skandinávský poloostrov
• Největší ostrov: Velká Británie
• Nejvyšší sopka: Etna
• Největší jezero: Ladožské jezero
• Největší moře: Středozemní moře

Hranice s Asií

Hranice mezi Evropou a Asií tvoří Ural, řeka Emba, Kaspické moře, Kavkaz, Černé moře, Bospor a Dardanely a Egejské moře.

Krajní body Evropy

• Sever: mys Nordkinn
• Jih: mys Marroqui
• Východ: svahy Uralu
• Západ: mys Rocca

Geologický vývoj

Geologický vývoj Evropy je komplexní a zahrnuje několik období:

• Prahory: Východoevropská rovina, Baltský štít
• Prvohory: Galedonské vrásnění a Hercynské vrásnění - vyvrásněna většina západní, střední a severní Evropy až po Ural
• Druhohory a třetihory: Alpinsko-himálajské vrásnění - vyvrásněna jižní Evropa (Alpy, Apeniny, Pyreneje, Karpatský oblouk). Sopečná činnost - Etna, Vesuv, Stromboli.
• Čtvrtohory: Střídání glaciálů a interglaciálů, pevninský ledovec ze Skandinávie, vysokohorské ledovce v horách. Ledovcová jezera.

Povrch

Průměrná výška povrchu Evropy je -290 m n. m.

Roviny:

• Východoevropská rovina + Baltská nížina -> Středopolská nížina -> Severoněmecká nížina -> Francouzská nížina
• Pádská nížina
• Uherská nížina - Alfold (Maďarsko) - Velká uherská nížina - Kisalfel - Malá uherská nížina
• Rumunská nížina

Vysočiny:

• Pyreneje (Pico de Aneto)
• Alpy (Mt. Blanc)
• Apeniny (Gran Sasso)
• Karpaty (Gerlachovský štít)
• Skandinávské pohoří (Goldhöppigen)
• Ural (Naradnaja)

Podnebí

Evropa se nachází v mírném podnebném pásu. Na severu je subpolární podnebí, na jihu subtropy.

Čtěte také: Ohrožená příroda: Podrobný rozbor

• Západní větry přinášejí srážky od Atlantiku do vnitrozemí (pohoří má rovnoběžkový tvar).
• Golfský teplý proud ovlivňuje klima, díky němuž je Hammerfest evropský nezamrzající přístav.
• Teplotní maximum: 47 °C Sevilla
• Teplotní minimum: - 55 °C Pustozersk
• Srážkové maximum: Crkvice
• Srážkové minimum: Astrachaň

Klimatické oblasti:

• Studená oblast: Země Skandinávského poloostrova, Island (sever Ledového oceánu) - chladné, krátké léto, minimální úhrn srážek k severu, permafrost, Hammerfest.
• Přímořská oblast: Velká Británie, Francie, země Beneluxu, část Německa (Západoevropská) - vlhké klima, minimální rozdíly teplot.
• Přechodná oblast: ČR, Rakousko, Slovensko, Německo (Středoevropská) - ubývají srážky od západu k východu, zvětšují se rozdíly teplot od západu k východu.
• Vnitrozemská oblast: Státy SNS, státy Balkánu (jihovýchod) - suché podnebí, obrovské rozdíly teplot během roku, mrazivé zimy, horká léta.
• Subtropická oblast: Státy Pyrenejí, Apenin, bývalé státy Jugoslávie, Řecko.

Charakteristiky hlavních evropských řek

U většiny evropských řek se setkáváme se smíšeným typem napájení, i když v určité roční době může určitý zdroj převládat. Například řeky Východoevropské roviny (Volha, Dněpr, Don) mají povodí, které je ovládáno kontinentálním klimatem, s dlouhými, na sníh bohatými zimami. V mrazivých měsících se voda zadržuje ve sněhových srážkách. Teprve s příchodem jara začíná sníh tát a zaplavuje koryta řek. Tyto řeky mají tedy převážně sněhové napájení. Naproti tomu řeky v jižní a západní části Evropy, kde je vlivem oceánského klimatu přinášeno hodně srážek po celý rok, mají převážně dešťové napájení. Severské řeky pramenící převážně ve Skandinávských horách mají zcela typické ledovcové napájení.

Odtokové oblasti

Evropské řeky odvádějí své vody do Atlantského a Severního ledového oceánu. Třetí oblastí je bezodtoká pánev Kaspického jezera.

Rozložení odtoku v průběhu roku

• V západní Evropě a na ostrovech Velké Británie a Irska jsou řeky nejvodnatější v lednu a únoru. Nejméně vody tam řeky mají od června do srpna.
• Ve střední Evropě jsou řeky nejvodnatější v únoru a březnu. Nejmenší průtoky se dostavují na konci léta a začátkem podzimu.
• Na řekách severní Evropy jsou největší průtoky v jarních a letních měsících. Nejmenší průtoky mají v září, říjnu, listopadu nebo prosinci.
• Řeky jižní Evropy mají maximum v únoru a březnu. Nejmenší průtoky nastávají v červenci, srpnu a září, kdy mnohé vysychají.

Ke značné proměnlivosti průtoku řek přispívají povodně. Na řekách západní a jižní Evropy se dostavují nejčastěji v chladném ročním období a tvoří se po vydatných deštích a tání sněhu. V severní Evropě k nim dochází nejčastěji v pozdním jaru po tání sněhu. Na řekách střední Evropy se mohou vyskytovat v jakémkoli měsíci v roce nejčastěji však na jaře při tání sněhu v horách. Na alpských řekách jsou největší povodně v létě.

Ledový režim řek závisí na zimních teplotách a na sklonu řečiště. Na řekách Skandinávského poloostrova a střední Evropy, zvláště v její východní části, zamrzají řeky v průměru na dobu dvou výjimečně tří měsíců. Zamrzání řek západní Evropy se vyskytuje velmi řídce, to samé platí o řekách jižní Evropy a pobřežního pásu západní Evropy. Na horských řekách, i když v jejich oblasti spadnou v zimě sněhové srážky a teploty klesají hluboko pod nulu, nedochází k zamrzání díky jejich velkému spádu a peřejím.

Významné evropské řeky

Ebro (Španělsko)

• Délka: 909 km
• Druhá nejdelší řeka země, která teče z východní části Kantábrijského pohoří v severním Španělsku a ústí deltou 20km vybíhající do Středozemního moře jihozápadně od Tarragony.
• Bitva na Ebru v roce 1938 v níž zahynulo 75 000 republikánů, byla rozhodujícím vítězstvím nacionalistů ve španělské občanské válce, která skončila o rok později.

Rýn (Švýcarsko, Lichtenštejnsko, Rakousko, Německo, Francie, Nizozemsko)

• Délka: 1326 km
• Plocha povodí: 224 000 km²
• Průtok (Nizozemsko - v ústí):
  • Střední: 2 390 m³/s
  • Min: 600 m³/s
  • Max: 12 000 m³/s
• Doba zamrzání: 21 dní (v Kolíně nad Rýnem)

Pramení v ledovcových Alpách na území Švýcarska. Po Bodamské jezero je typickou vysokohorskou řekou s ledovcovým režimem průtoků. Objemově i plošně rozsáhlé jezero vyrovnává sezónní výkyvy jeho průtoku v úseku až po Basilej. Avšak přítok Aara opětovně zvýrazňuje rysy ledovcovo-sněhového typu, které se udržují i na úseku v Hornorýnské nížině. Pod soutokem s Aarou dosahuje průměrný průtok Rýna již 1000 m³/s. Úpravami bylo řečiště na mnoha místech napřímeno, ohrazováno i prohloubeno, aby byla udržena potřebná plavební hloubka. Na dlouhém úseku v rozsahu Hornorýnské nížiny vtéká do Rýna značný počet krátkých přítoků, největší z nich Neckar a Mohan. Jejich vodnost je největší na jaře. Při zimních oblevách na nich mohou vznikat povodně, které se projevují i na Rýně. Období zvýšených průtoků se však prodlužuje na dobu od března do srpna a roční rozložení odtoku se stává vyrovnanějším. Vyrovnané průtoky si Rýn udržuje až po ústí, před jehož rozvětvením v jednoduchou deltu dosahuje jeho průměrný průtok 2500 m³/s. Na řekách povodí Rýna byli vybudovány četné přehrady s vodními elektrárnami. Rýn je také významnou dopravní tepnou v oblasti s vysokou koncentrací průmyslu, osídlení a intenzivní zemědělskou výrobou, Rýn stále zůstává jednou z nejvíce znečištěných evropských řek. Rýn je plně splavný až od Basileje(to je 883km).

Čtěte také: Fascinující obory

Dunaj (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Jugoslávie, Rumunsko, Bulharsko, Moldavsko, Ukrajina)

• Délka: 2850 km
• Plocha povodí: 817 000 km²
• Průtok (Rumunsko - před deltou):
  • Střední: 6430 m³/s
  • Min: 3450 m³/s
  • Max: 19200 m³/s
• Doba zamrzání: 37 dní v Budapešti

Z celkového počtu 120 přítoků je jen 34 splavných. Sám Dunaj je splavný od města Ulmu v Německu. Celkový spád řeky je 678 m od soutoku jeho dvou zdrojnic Breg a Brigach na úpatí pohoří Schwarzwaldu. V horním toku teče Dunaj údolím při okraji Švábského a Franského Jury i Bavorského lesa četnými meandry, v nichž jsou peřej a proudy. Jeho řečiště je pro přínosy velkého množství štěrku a písku alpskými řekami nestálé. Pro plavbu je na mnoha místech upraveno. Na převážné části horního toku je Dunaj pod vlivem vodního režimu pravých alpských přítoků (Iller, Lech, Isar, Inn, Enns), které náleží k ledovcovému typu. Ze šířky asi 300 m ve Vídni se řečiště rozšiřuje u soutoku s Tisou na 1500 až 2000 m. Přítoky Dráva, Tisa a Sáva zvětšují průtok Dunaje na více než dvojnásobek (Bratislava: 2080, Moháč: 2160 a pod Sávou: 5500 m³/s). Pod Budapeští se průměrný průtok zmenšuje asi o 200 m³/s odběry, průsakem do nivy a výparem. Všechny přítoky středního toku jsou nejvodnatější v jarních měsících (březen až květen), a tak se vysoké průtoky Dunaje prodlužují na dobu od jara do léta. Koncem léta a na začátku podzimu vodnatost Dunaje výrazně klesá a udržuje se malá i v zimě. Delta Dunaje o rozloze asi 5640 km² se stále intenzívně vyvíjí. V době vrcholení povodně je delta jediným jezerem, z něhož vyčnívají jen břehové valy porostlé stromy. Celá delta působí jako účinný přírodní filtr, protože v hustých rákosových porostech se zachycuje velké množství kalu i znečišťujících látek. Ačkoli se povodně na Dunaji mohou dostavit v kteroukoli roční dobu, nejčastější a největší jsou letní (v červnu a červenci). Vznikají spojením povodí alpských přítoků s povodněmi přítoků středního toku, vyvolanými intenzivními letními dešti. Na dolním toku jsou časté velké povodně v květnu vyvolané povodněmi Sávy. Když vrcholí, dosahují průtoky ve Vídni a Bratislavě až přes 10000, pod ústím Tisy téměř 16000 a před deltou téměř 18000 m³/s. Minimální průtoky mohou klesnout ve Vídni na 175, pod Tisou na 1250 a před deltou na 1800 m³/s. Dunaj je nejen důležitou dopravní tepnou, ale i zdrojem vodní energie.

Rhôna (Švýcarsko, Francie)

• Délka: 812 km
• Plocha povodí: 96 000 km²
• Průtok (Francie - v ústí):
  • Střední: 1780 m³/s
  • Min: 300 m³/s
  • Max: 12500 m³/s

Pramení v ledovcích Bernských Alp a až po město Lyon je typickou ledovcovou řekou, přestože protéká velkým Ženevským jezerem, které vyrovnává průtoky. Přítok Saona a toky z Francouzského středohoří jsou však nejvodnatější v zimních měsících. Velké povodně na nich zvětšují povodňové průtoky Rhony až na 7000 m³/s. Jejich příspěvek udržuje zvýšené průtoky Rhony od listopadu až do června. V povodí Rhony byl vystavěn velký počet nádrží s hydroelektrárnami, ale většímu energetickému využití brání množství štěrku a písku donášeného alpskými přítoky i řekami z Francouzského středohoří. Rhôna je sice díky úpravám řečiště splavná, avšak větší dopravní význam nemá.

Volha (Rusko)

• Délka: 3531 km
• Plocha povodí: 1360000 km²
• Průtok (Volgograd):
  • Střední: 8150 m³/s
  • Min: 5090 m³/s
  • Max: 48450 m³/s
• Doba zamrzání: 147 dní v Kazani

Nejdelší řeka Evropy, od středověku významná obchodní trasa mezi Evropou a Asií. Pramení ve Valdajské vrchovině, asi 300 km severozápadně od Moskvy a teče 3531 km jihovýchodním směrem - přes Tver, Jaroslavl, Kazaň, Simbirsk, Saratov a Volgograd do Kaspického moře. V ústí vytváří rozsáhlou deltu. Na většině toku je splavná, v letech 1552-1556 byla využívána pro zásobování a posilování vojsk cara Ivana Hrozného, který rozšiřoval svoji říši podél řeky na území odbojných Tatarů. Od roku 1930 se začínají stavět přehrady pro výrobu elektrické energie a zavlažování přilehlých stepí, slouží zároveň jako silniční a železniční přemostění Volhy. Průplav vybudovaný v 50. a 60. letech propojuje Volhu s Donem a tím i s Černým mořem.

Loira (Francie)

• Délka: 1020 km
• Plocha povodí: 115000 km²
• Průtok (v ústí):
  • Střední: 935 m³/s
  • Min: 80 m³/s
  • Max: 7600 m³/s

Nejdelší řeka Francie. Pramení ve Francouzském středohoří, kde protéká soutěskami a směřuje na sever k městu Orléansu. Za ním se stáčí k západu a vytváří široké údolí, které pokračuje až k ústí do Biskajského zálivu. Údolí na středním toku - známé jako ,,zahrada Francie“- lemuje mnoho krásných zámků včetně Amboise, Blois a Chambord. Pěstuje se tam hojně zelenina, ovoce a vinná réva. Pochází odtud vynikající odrůdy bílého vína, jako např.

Čtěte také: Ekologie a voda

tags: #referaty #priroda #evropy

Oblíbené příspěvky:

• Obnovitelné zdroje v české hudbě
• Kultura Ghany
• Jirásekova Vsetín emise
• Pražské znečištění ovzduší
• O svozu odpadu