Rekultivace skládky Chabařovice: Cesta k nápravě staré ekologické zátěže

09.12.2025

Skládka Chabařovice, jeden z nejhorších pozůstatků likvidace odpadů minulosti, který budil ze sna nejen severočeské ekology a který reálně ohrožoval obyvatele a životní prostředí širokého okolí včetně ekosystému řeky Labe, se konečně dočkal asanace.

Po více než desetiletém úsilí zúčastněných stran dochází v dnešní době k její kompletní asanaci, na níž se pracemi speciálního zakládání významně podílí i společnost Zakládání staveb. Jedná se např. o realizaci podzemních stěn a vnějšího drenážního těsnění, stabilizaci nestabilních míst injektáží a další práce, které jsou důležité z hlediska dokonalé rekultivace skládky.

Po dlouhém období průzkumů, variantních řešení způsobu asanace a dvou výběrových řízeních se po více než desetiletém úsilí vlastníka skládky, státních a samosprávných orgánů, přikročilo v loňském roce k vlastním asanačním pracím.

Investorem asanace je v rámci privatizace státního majetku a s ní spojenými nápravami starých ekologických zátěží Fond národního majetku, vlastníkem skládky a zadavatelem asanace je Spolek pro chemickou a hutní výrobu, hlavním dodavatelem asanace je a. s. Metrostav.

Historie a charakter skládky

Administrativně byla skládka povolena jako deponie popelovin a škváry z textilního, sklářského a chemického průmyslu roku 1908, některé historické údaje naznačují, že byla v provozu již dokonce v osmdesátých letech 19. století.

Čtěte také: Obnova krajiny po skládce

Původně zemník, ze kterého byly těženy sprašové hlíny a podložní tercierní jíly pro cihlářskou a keramickou výrobu, byl postupně zaplněn statisíci kubických metrů inertních, ale i značně nebezpečných odpadů.

Detailní informace o uložených odpadech deponovaných po dobu životnosti skládky jsou však nedostupné, zcela chybí například údaje z 20. - 40. let minulého století.

Halda popela a škváry rostla až do padesátých let, kdy se popeloviny začaly odtěžovat pro použití v otvíraném dolu Milada Petri v blízkosti skládky.

Reziduální těleso skládky ve tvaru půlměsíce bylo od počátku sedmdesátých let zpětně zaplňováno chemickými odpady, především redukčními kaly z výroby organických barviv, kaly z produkce žíravých louhů rtuťovou elektrolýzou, kaly s arzeničitanem vápenatým, kaly z produkce hypermanganu.

Na skládku bylo volně vysypáno velké množství (uvádí se 40-60 tisíc kusů) “prázdných” kovových, plastových a papírových obalů a sudů, železný šrot, vyřazená technologická zařízení a stavební odpad.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Ve vrcholové části skládky byly uloženy sudy s hexachlorbenzenem, rovněž asi v počtu 40 tisíc kusů v šesti vrstvách, které jsou zality kyselou sádrou obsahující 2-3 % kyseliny sírové.

Na skládku se ukládaly i zbytky a prázdné obaly od agrochemikálií, desetitisíce tun hydroxidu vápenatého, kaly z biologické ČOV a odpady z průmyslových havárií. Vše řádově v desítkách tisíc tun.

Tekuté odpady byly vylévány do centrální části skládky, kde vznikla laguna tekutých odpadů.

Při průzkumu tělesa skládky byla uvnitř skládkového materiálu zjištěna ohniska se zvýšenou teplotou, kde exotermickými reakcemi došlo k nárůstu teploty až k hodnotám okolo 80°C.

O charakteru vod, které vytékaly ze skládky a volně se vlévaly do Ždírnického potoka, přítoku Bíliny a dále Labe, svědčí poetické názvy záchytných nádrží - Zelený a Žlutý rybník.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Již výše uvedený výčet názvů ukládaných chemikálií musí vyvolávat hrůzu i u lidí bez vzdělání příslušného směru.

Řešení asanace skládky

Řešení asanace skládky vychází z postupů, při kterých materiály, které se nacházejí na skládce, nebudou odváženy mimo její areál.

Principem je úprava a stabilizace tvaru tělesa skládky, zajištění ohnisek exotermických jevů uvnitř skládky, řízený odvod povrchových vod systémem odvodňovacích příkopů, řízený sběr a odvod podzemních skládkových vod vnitřním obvodovým drénem, úprava všech vod před vypuštěním do vodoteče, zamezení styku okolního geologického prostředí s tělesem skládky a kontaminovaným podložím podzemní těsnicí stěnou a zatěsnění povrchu tělesa skládky kombinací minerálního a fóliového těsnění.

Konečnou úpravou povrchu bude jeho rekultivace do podoby volně rostoucího lesoparku s akumulačními nádržemi na srážkovou vodu odvedenou z povrchu skládky.

Zakládání staveb, a. s. se aktivně a úspěšně zúčastnila již prvního výběrového řízení, později zrušeného pro jeho administrativní nedostatky.

Ve druhém, již platném výběrovém řízení, se vedoucím pracovníkům a specialistům společnosti podařilo po dlouhodobé aktivní práci při přípravě nabídky, ve spolupráci s dalšími specializovanými firmami pod vedením a. s. Metrostav, znovu uspět a Zakládání staveb, a. s.

• Podzemní těsnicí stěna tloušťky 60 cm se speciální minerální výplní Sekofix se struskou, vyvinutou laboratoří společnosti Zakládání staveb1). Tato hmota má unikátní odolnost proti agresivním podzemním vodám a pohlcuje těžké kovy.

Obě tyto vlastnosti těsnicí směsi se na skládce v plné míře uplatní a zaručují prakticky neomezenou životnost vertikálního těsnění skládky. Z celkové projektované plochy podzemní stěny 15 760 m2 chybí provést asi 2 412 m2 (k 5. 6. 2001).

Největším nepřítelem při realizaci podzemní těsnicí stěny bylo počasí. Většina prací se prováděla během podzimních a zimních měsíců z pracovní plochy, jejímž podkladem byly jíly a sprašové hlíny.

Ty se vlivem srážek rozbředaly do takového stavu, že se těžká technika bořila až po vršek pásů a zejména v skloněných úsecích trasy PTS se jen s obtížemi prodírala k dalšímu úseku těžby.

S odvozem výkopku měly problémy i terénní nákladní automobily. Střídání srážek, mrazů a oblevy způsobovalo takové rozbřednutí základové půdy, že docházelo k deformacím a zabořování již hotových vodicích zídek do rozměklých zemin.

Těsnicí směs se vyráběla v zateplené centrální výrobně, nesnadné během zimy bylo i udržování rozvodů směsi o délce blížící se jednomu kilometru.

• Stabilizace injektáží a opatření proti vnitřnímu hoření se provádí v současné době. Na skládce byla vytipována místa, která jsou jednak geotechnicky nestabilní - sesuvné oblasti okrajů tělesa skládky, ve kterých jsou ve svazích uloženy volně sypané sudy a další obaly překryté pouze tenkou vrstvou zeminy hrozící svahovými pohyby - a dále místa, na nichž je předpoklad nadměrných deformací povrchu vlivem postupného sedání tělesa skládky a plochy, pod kterými byly zjištěny exotermické jevy.

Na celkem pěti polích se realizují svislé a šikmé vrty vyplňované nízkotlakou injektáží jílopopílkovou injekční směsí. V nestabilních plochách je část vrtů osazena ocelovou výztuží tvořenou žebírkovou ocelí profilu 32 mm.

Z celkové výměry 12 966 m vrtů a spotřeby injekčních hmot zhruba 27 tisíc m3 bylo do konce května realizováno 4 500 m vrtů při průměrné spotřebě 1,5 m3 na běžný metr vrtu.

• Obvodový drén je budován podél podzemní stěny a slouží k odvodu skládkových vod k čerpacím jímkám, ze kterých budou skládkové vody přečerpány k úpravě před vypuštěním do vodoteče.

Drén je projektován jako francouzský se sběrnou perforovanou drenážní trubkou na dně a s drenážním zásypem z kameniva. Drén se zhotovuje v otevřeném výkopu, paženém velkoplošným bedněním.

Část trasy, která je budována v hloubkách přes 4,5 m, vyžaduje speciální zajištění stability stěn výkopu pomocí beraněných štětových stěn, které jsou opět rozpírány velkoplošným bedněním.

Protože je drén zhotovován v bezprostřední blízkosti již realizované podzemní těsnicí stěny, je nutné dbát zvýšené opatrnosti, aby nebyla výstavbou drénu porušena její vodotěsnost.

V současné době je výstavba drénu v plném běhu a z jeho celkové délky 2 140 m při průměrné hloubce 5,5 m bylo realizováno asi 1 700 m (k 5. 6. 2001).

Součástí drénu jsou čerpací jímky skládkových vod, které budou zbudovány ve stavebních jamách pažených beraněnými štětovými stěnami.

Bezpečnostní opatření

Nebezpečí vyplývající z charakteru skládky se odráží i na organizaci a zvláštních opatřeních při provádění všech realizovaných prací, vedoucích k zajištění ochrany zdraví pracovníků.

Celý areál skládky je rozdělen do tří zón podle nebezpečnosti možného zasažení pracovníků nebezpečnými splodinami unikajícími ze skládky, případně vznícení při zásazích do tělesa skládky.

V jednotlivých zónách je přesně stanoven povolený způsob práce, použití osobních ochranných prostředků včetně respirátorů a plynových masek; definován je pohyb a doba pobytu pracovníků, zakázáno je zde pít, jíst a kouřit.

Při těžbě podzemní stěny i vrtání injekčních vrtů je nepřetržitě monitorována kvalita ovzduší a vyhodnocováno složení plynů vystupujících z vrtů.

K zamezení nekontrolovatelných úniků plynů a vznícení skládky byla do prováděcího projektu přijata naší společností navržená technologie vrtání pod těžkým výplachem, který tvoří používaná injekční směs.

Přes všechna tato opatření dochází k překračování povolených limitů koncentrací škodlivin a práce musejí být přerušovány na dobu nezbytně nutnou k odvětrání nebezpečných látek, zejména při navrtání sudů se zbytky chemikálií.

I tyto skutečnosti kladou zvýšené nároky na řízení prací a disciplínu všech řídících pracovníků i dělníků, kteří se na prováděných pracích podílejí.

Úspěch ve výběrovém řízení na asanaci skládky Chabařovice, jedné z nejnebezpečnějších, z nejrozsáhlejších a v odborné i laické veřejnosti z mediálně nejznámějších ekologických staveb, znovu potvrdil velmi dobrou pověst, kterou si Zakládání staveb, a. s.

Severní Čechy - Ústecký kraj patří mezi oblasti s největším počtem starých ekologických zátěží. Seznam zahrnuje i místa, kde již sanace skončila.

Náklady na odstraňování skládek odpadů z čistíren vod, ropných lagun, olejových jezírek a dalších zátěží se v průmyslových areálech na severu Čech pohybují v řádech miliard korun.

Mnoho se toho v kraji podle mínění odborníků změnilo. Několik let již trvá sanace starých zátěží v Unipetrolu.

Termíny prací a požadavky stanovuje Česká inspekce životního prostředí. „Dokončené jsou tři projekty. Jeden je v prostoru starých uzavřených skládek a další dva u řeky Bíliny, kde se jedná o sanaci popelové skládky, sanaci skládky kalů a sanaci břehu řeky Bíliny.

Přímo v centru krajského města se odstraňují už od roku 1994 staré ekologické zátěže v areálu Spolchemie. Práce na likvidaci zátěží se dějí ve dvou etapách.

„První část, kterou představovala sanace v areálu uzavřené skládky Chabařovice, je dokončena,“ řekla mluvčí Spolchemie Marie Logrová.

Třetí nejvýznamnější oblast se starými zátěžemi se nachází v bývalé Tlakové plynárně Ústí nad Labem, kde se od 60. letech vyráběl svítiplyn.

tags: #rekultivace #skládky #Chabařovice