Biodiverzita a řepka olejka (Brassica napus)

Brukev řepka (Brassica napus) je jednoletá nebo dvouletá plodina z čeledi brukvovitých.

Řepka je celosvětově nejvýznamnější olejninou, jejím největším producentem jsou státy Evropské unie, které veškerou produkci této plodiny také zpracují. Řepkou se obchoduje na komoditních trzích.

Podíl řepky na orné půdě v ČR dnes představuje 15 % a není nijak mimořádně vysoký.

Protože řepka bývá na poli cca 11 měsíců v roce, tedy nejdéle z tzv. jednoletých plodin, výrazným způsobem omezuje větrnou a vodní erozi.

Patří mezi tzv. zlepšující plodiny, protože půdu obohacuje o velké množství rostlinných zbytků, čímž zlepšuje půdní strukturu a je tedy výbornou předplodinou.

Čtěte také: Vzájemné vazby ekosystémů a biodiverzity

Např. pšenice pěstovaná po řepce mívá o cca 10 % vyšší výnosy, než pšenice pěstovaná po pšenici.

V osevním postupu má řepka fytosanitární účinky, to znamená, že ozdravuje půdu od patogenů napadajících např. pšenici.

Zhruba 2/3 produkce řepky se využívá v potravinářské průmyslu k výrobě vysoce kvalitního oleje, který je vhodný pro tepelné zpracování pokrmu i pro studenou kuchyni.

Snáší vysoké teploty při zpracování potravin, nepřepaluje se a má delší trvanlivost.

Olej má neutrální vůni a chuť, takže nemění chuť výsledného pokrmu.

Čtěte také: Závislost biodiverzity na zeměpisné šířce

Řepkový olej je ceněn pro vysoký obsah nenasycených mastných kyselin 50 - 60 % (zhruba stejně jako má olivový olej).

Řepkové šroty se přidávají do krmiv pro hospodářská zvířata.

Chemickou reakcí řepkového oleje s metylalkoholem se získává metylester řepkového oleje neboli bionafta.

Mezi nejčastější škůdce řepky patří dřepčíci z rodu Phyllotreta, jejichž dospělci ožírají klíčním rostlinkám děložní lístky a rostlinky poté nevzejdou.

Na vzrostlých rostlinách vyžírají do listů dírky, rostliny poté usychají a hynou.

Čtěte také: O biodiverzitě štěrkopískovny Hulín

Nejlépe se dřepčíkům v řepce daří v teplém a suchém počasí.

V podzimním období řepce škodí plži rodu Gastropoda, larvy dřepčíka olejkového (Psylliodes chrysocephala) vykusují srdéčka a listy rostlin.

Chorobou, která sužuje řepku, je fómová suchá hniloba, jejímž původcem je houba Leptosphaeria maculans.

Choroba poškozuje především stonek rostliny, a to ve všech vývojových stádiích.

Základní metodou ochrany proti této hnilobě je setí zdravého osiva, dodržování zásad správného zpracování půdy, střídání plodin a dodržování přiměřené hustoty setí.

Řepku může poškodit i půdní houba Sclerotinia sclerotiorum, která způsobuje tzv. sklerotiniovou (bílou) hnilobu.

První známkou jsou protáhlé skvrny na stonku, které postupně šednou.

Silně napadené stonky se lámou, houba může poškodit i kořeny rostliny a dochází k jejímu odumření.

V tomto případě je důležité střídání plodin, dodržování odstupu alespoň tří let, volba odolných odrůd a důkladné zapravení posklizňových zbytků.

Preventivě lze aplikovat vhodný fungicid již na počátku kvetení.

Houba Verticillium longisporum způsobuje postupné odumírání kořenů, růst rostliny se zpomalí, stonky se zabarví lehce do šeda.

Pásové střídání řepky a pšenice je slibnou strategií pro podporu biodiverzity v agroekosystémech.

Vyplývá to ze čtyřletého projektu německého Institutu Julia Kühna a Univerzity Christiana Albrechta v Kielu, do kterého bylo zapojeno 15 zemědělských podniků v Dolním Sasku a Sasku-Anhaltsku.

Pokus ukázal, že pásové pěstování může zvýšit biodiverzitu jen s malými ztrátami výnosů.

Cílem pásového střídání řepky a pšenice je zvýšení biologické rozmanitosti, a tím zlepšení ekosystémové služby při minimalizaci ztrát na výnosech.

V rámci čtyřletého výzkumného projektu financovaného Deutsche Rentenbank zkoumali vědci z kielské univerzity a Institutu Julia Kühna (JKI) v Braunschweigu ekologické a ekonomické účinky tohoto diverzifikovaného systému pěstování ve srovnání s čistě řepkovými a pšeničnými poli.

Zemědělci uváděli mírné ztráty na výnosech, v průměru méně než 5 % u řepky a pšenice, a také dodatečné náklady, které jim vznikly ve výši přibližně 250 eur/ha.

Na pěstování řepky nejsou žádné speciální dotace, je na ni ale dobrý odbyt na (dotovaná) biopaliva 1. generace.

V pěstebních postupech nahrazuje pícniny, které se nepěstují, protože nejsou „potřeba“.

Za takový klad/neklad lze možná považovat, že oseté plochy „poklesly“ letos na 366 tisíc ha (data ČSÚ), což je pokles o 12 % z maxima 418 tisíc ha osetých v roce 2013.

Více než polovina řepky se používá na biopaliva (metylester řepkového oleje - MEŘO se přidává do nafty).

Pěstování řepky vyžaduje masivní chemizaci.

Na olejniny, tedy hlavně řepku se používá nejvíce totálního herbicidu glyfosátu (Roundupu) ze všech plodin.

V podzemních vodách v oblastech, kde se pěstuje hodně řepky, jsou pravidelně detekovány další herbicidy.

Řepka se hodně hnojí, má vysoké nároky na živiny.

Včely řepku opylují, protože v naší extrémně chudé krajině nenacházejí na jaře mnoho další pastvy.

Jsme pořád přeborníky v pěstování řepky v Evropě - 15 % orné půdy. Sousední Rakousko 5 %.

Řepka se pěstuje na velkých lánech polí - to se ale u nás pěstují všechny plodiny.

Jenže řepka díky svému masívnímu „ošetřování“ tak ničí půdu a vodu na velkých rozlohách najednou, a stává se velmi slušnou ekologickou bariérou a pastí.

Zásadním rozdílem mezi ekologickým a konvenčním zemědělstvím je především různorodost pěstovaných plodin.

V ekologickém zemědělství najdeme výrazný podíl plodin zlepšujících půdu (víceleté pícniny a luskoviny).

Z obilnin se v EZ nejvíce pěstuje pšenice a oves.

Skladba pěstovaných druhů je však mnohem pestřejší a zahrnuje minoritní druhy jako špaldu, pšenici tvrdou, jednozrnku či dvouzrnku, pohanku aj.

Řepku najdeme v ekologickém zemědělství jen minimálně.

Olejniny zabírají jen necelá 3 % orné půdy, a kromě řepky se pěstuje zejména slunečnice a hořčice.

Ekologické podniky hospodařící na orné půdě poznáme v krajině na první pohled díky pestré mozaice menších polí, ohraničených mezemi a remízky.

tags: #biodiverzita #repka

Oblíbené příspěvky:

• Typy kontejnerů pro jaderný odpad
• Povodí řeky Kongo
• Odpadové místnosti v nemocnicích
• Stavební kámen a jeho status odpadu
• Kontrola NKÚ a OZE