Počátkem roku 2016, kdy přišla nová metodika měření emisí, se zdálo, že polovina aut na českých silnicích bude mít problém. Nakonec se tak ale nestalo.
Nová metodika měření emisí ze dne 30. 10. 2015, vydaná Ministerstvem dopravy pod číslem jednacím 34/2015-150-SME3/2, přinesla řadu významných změn. Mnohé z nich byly obsaženy už v předchozí metodice, jako například načítání paměti závad u vozidel s řízenými systémy a vlastní diagnostikou. Metodika platná od 1. 1. 2016 však obsahovala způsoby, jak donutit techniky, aby je skutečně dělali. Konkrétně se jedná o systémy on-line měření, kde pracovník nemůže manuálně vstoupit do tvorby protokolu a musí jednotlivé kroky plnit tak, jak je po něm systém vyžaduje.
Dlouhá léta platilo, že hlavním úkolem stanic měření emisí (SME) bylo nedělat potíže. To se líbilo nejen zákazníkům, ale mnohdy i stanicím technické kontroly (STK), pod něž zhruba třetina SME patří. Auto, které neprojde na emisích, totiž nepokračuje na STK, a provozovateli tak nechá jen půlku peněz. Nikdo tak technikům nepřipomínal, aby hledali v autech diagnostické zásuvky a podívali se, zda v chybové paměti nejsou nějaké závady, které ještě nerozsvítily známou žlutou kontrolku MIL. Nakonec i nad jejím svícením mohli přimhouřit oko, pokud chtěli. Na povinná školení sice chodit museli, ale co si z nich odnesli, bylo více méně na nich. Nástup přísnější metodiky tak pořádně vázl leckdy i proto, že emisní technici museli dvacet let vývoje automobilu dohnat najednou - a to se člověku před důchodem často moc nechce. Ale přišlo se i na další věci. Třeba že mnohé vozy by ani neměly mít homologaci, neboť jejich řídicí jednotky neumějí pracovat s takzvanými kódy readiness.
Pojďme se podívat na nejobávanější pasáže původní metodiky, respektive na to, co s nimi udělala upravená metodika platná od 7. června 2016.
Měření emisí on-line neznamená, že probíhá přes internet, jak by si mnozí mysleli. Jde jen o to, že specializovaný program po zadání vstupních údajů už neumožňuje technikovi vstupovat do naměřených hodnot. Sleduje třeba i časy volných akcelerací, zda při měření kouřivosti starého dieselu nešlape na plyn moc pomalu. Tento postup by měl zaručovat, že měřením emisí neprojdou „kouřící“ či jinak emisně vadná vozidla.
Čtěte také: Jak správně ohlásit emise kotle?
Samozřejmě se okamžitě na trhu objevily speciální emulátory, které do protokolu elektronicky nalžou vyhovující a věrohodné hodnoty emisí, aniž by sonda musela být zasunuta do výfuku. Za takový podvod mu však dnes hrozí pětiletý zákaz činnosti a zaměstnavateli pětimilionová pokuta. Navíc od listopadu bude měření online i v dnes obvyklém významu slova. Protokoly se budou automaticky ukládat do systému CIS na Ministerstvu dopravy. A s nimi i fotodokumentace měřeného auta.
Zatímco zavedení automatizované tvorby protokolu provázely porodní bolesti, jelikož výrobci měřicích zařízení (například Bosch, AVL) museli připravovat software jen pro Českou republiku, odesílání kontrolních dat do CIS by nic bránit nemělo. Podobný systém už přes velké úvodní remcání vcelku obstojně funguje na STK.
Všechna auta s diagnostickým protokolem EOBD (rámcově od roku 2001 a emisní normy Euro 3) musí mít též takzvané kódy readiness. U jejich zrodu stála chytrá myšlenka, aby kdokoliv na světě, třeba i dopravní policista, mohl přijít s jednoduchou čtečkou velikosti kalkulačky a zjistit, zda má auto emise v pořádku. Bez ohýbání k výfuku, aniž by do něj cokoliv strkal.
Řídicí systém vozu si musí emisně nejdůležitější komponenty a děje (výpadky zážehu, sonda lambda, katalyzátor, recirkulace výfukových plynů EGR) kontinuálně sledovat a jejich činnost ověřovat. Když jsou v pořádku a funkční, svítí na daných pozicích nuly. V případě závady se objeví jednička a do chybové paměti naskočí konkrétní hláška. Když chybovou paměť (například „účinnost katalyzátoru příliš nízká“ coby jednu z nejdražších hlášek, která může člověka před SME potkat) jen vymažete, zůstává v dané záložce kódu readiness jednička. Až pokud se auto v provozu kontrolní sondou lambda ujistí, že katalyzátor je opravdu nový, naskočí nula.
A jelikož jste těch 25.000 Kč vydat nechtěli a pouze vymazali chybu, zůstává jednička a do chybové paměti se znovu vrátí stejná hláška. Zkrátka kontrola kódů readiness znemožňovala obvyklou praktiku: chybu před STK (měření emisí) vymazat, projít a pak s ní zase dva roky jezdit.
Čtěte také: Postupy měření emisí 2T
Ponecháme-li stranou sociální stránku věci, tedy že opravy moderních aut jsou čím dál dražší a lidem platy rostou jen minimálně, pak jde o dobrou myšlenku k zajištění, aby po silnicích jezdila jen auta s vyhovujícími emisemi.
Jenže tak, jako se na kódy readiness nikdo léta neptal při měření emisí, ani je pořádně nekontrolovali homologátoři při schvalování auta. U některých francouzských vozů tak v řídicí jednotce jaksi nejsou k nalezení. A když už ano, není autu jak poručit, aby si je vytvořilo, tedy aby si teď hned v dílně ověřilo, že jste opravdu vyměnili katalyzátor. Takže u peugeotu se vám mohlo stát, že jste těch 25.000 Kč vydali, a na SME stejně neprošli.
„Bylo by správné takovým modelům odebrat homologaci. Jenže to je v praxi neuskutečnitelné. Abychom v Čechách netrestali majitele těchto vozů, kteří za nic nemohou, rozhodli jsme se vyvinout náhradní kontrolní metodiku pro auta, která nemají kódy readiness načtené. U benzinových aut se dle předepsané procedury zkontroluje sonda lambda. Z průběhu jejího napětí lze usuzovat na bezchybnou funkci katalytického systému. U dieselů se pak normálně změří kouřivost jako před tím,“ vysvětluje Petr Říha ze společnosti Dekra, která je nejvýznamnějším hráčem na poli českých STK a SME.
„Novější diesely s filtry částic si pak v případě kódů readiness ušetří vytáčení do maximálních otáček, respektive měří se jen jednou,“ naráží Říha ještě na věc, která je mnohým při měření emisí trnem v oku.
Asi nejobávanějším prvkem nové metodiky byla kontrola softwarové verze slibující odhalit čiptuning či jinak nepůvodní software. Právě upravený software totiž může zobrazovat na všech místech kódů readiness nuly, přitom třeba ventil EGR je u vozidla zaslepený. Podobně auto s odstraněným filtrem pevných částic (DPF) nepřejde do nouzového režimu jen v případě, že má k tomu upravený software.
Čtěte také: LPG emise Zlín a Fryšták
Původní metodika z konce roku 2015 tak počítala s porovnáním identifikačního řetězce softwaru (CALID) a kontrolních součtů (CVN) s údaji výrobce.
Jenže automobilky tyto údaje běžně neposkytují, možná je ani nemají k dispozici. Softwary v autech se totiž dnes běžně aktualizují i při pravidelném servisu, když třeba výrobce reaguje na určitý problém. Některá auta v průběhu životnosti dostanou takových opravných softwarů i několik. Ale zároveň úplně stejný vedle stojící vůz může mít program v řídicí jednotce stále původní, neboť majitel jezdil na servis do nezávislé dílny bez přístupu k originálním datům. A vůbec není jisté, zda všechny automobilky schovávají i identifikační čísla softwarů, které už nepoužívají.
Dle současné metodiky tak je identifikace softwaru povinná, nikoliv už její srovnání s originálním stavem. „Negativní hodnocení se vydá pouze v případě, že výrobce výslovně označí některou softwarovou verzi za chybnou,“ píše se v metodice. A to zatím žádný výrobce neudělal.
Na měření emisí musíte jet před každou technickou kontrolou (STK). U nového vozidla je to po čtyřech letech, následně každé dva roky. Česko hledá v Evropské unii podporu pro změnu v návrhu Evropské komise, která chce častější kontroly u aut starších deseti let. Tuzemské ministerstvo dopravy volá po zachování stávajícího stavu - tedy prohlídce jednou za dva roky.
Ke každé technické kontrole patří měření emisí. Pracovník STK zavede auto do systému, zjistí typ paliva a pak změří výfukové zplodiny. Po emisích se kontroluje podvozek, brzdy nebo světla. Kompletní technická kontrola většinou trvá necelou hodinu.
Podle návrhu Evropské komise by starší auta měla procházet v budoucnu STK každý rok. Jedním z argumentů Bruselu je kvalita ovzduší. „To není o frekvenci, ale o tom, aby se opravdu poctivě provádělo měření emisí tak, jak má,“ podotýká ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Další roli hraje podle Komise bezpečnost. U vozů starších deseti let je podle ní dvojnásobně vyšší pravděpodobnost, že způsobí nehodu nebo že technickou kontrolou neprojdou. „My neříkáme, že by lidé měli mít pouze nová auta. My říkáme, že technická kontrola je něco jako zdravotní prohlídka. Samozřejmě prevence je důležitá,“ upřesňuje mluvčí Evropské komise Eva Hrnčířová.
„Během dvou let se z auta, které je v pořádku, nestane za běžných okolností vrak. Naše zkušenost je taková, že lidé v Česku se o svá auta starají velice pečlivě,“ uvádí předseda Asociace STK Luděk Šíp.
Ministr dopravy Martin Kupka (ODS) chce proti návrhu vystoupit na jednání se svými unijními protějšky. Věří, že společným postupem s dalšími zeměmi se ho podaří změnit. „V předchozích tématech, jako bylo Euro 7, jsme dokázali vytvořit alianci společně smýšlejících států. Pokud to bude nutné, uděláme to i v tomto případě,“ říká.
„Tohle budeme odmítat. Pokud bychom tedy dostali důvěru, tak proti tomu budeme aktivně bojovat,“ zdůrazňuje postoj opozičního hnutí ANO k návrhu místopředseda sněmovního hospodářského výboru Martin Kolovratník.
tags: #rok #zavedeni #mereni #emisi #na #stk