Rostliny Naší Přírody

Z celkového počtu asi 2 550 druhů a poddruhů všech cévnatých rostlin, které jsou původními zástupci flóry České republiky, stojí na různém stupni ohrožení 1 543 druhů a poddruhů. To znamená, že je ohroženo 60 % druhů všech rostlin přirozeně se u nás vyskytujících.

Tato závažná čísla vybízejí k činu. Ochrana přírody již dále nemůže být jen záležitostí úzké skupiny botaniků, ochranářů a státních úředníků. Má-li být skutečně efektivní, musí být spojena i s osvětou. Je nezbytně nutné přiblížit co nejširší veřejnosti podstatu i důvody ochrany, představit hodnoty, které si zaslouží náš zájem.

Akvarelový atlas zahrnuje cca 780 dominantních bylin přírody České republiky. Originální obrázky, malované výhradně podle živého materiálu, jsou doprovázeny krátkými texty o ekologii druhu, rozlišovacích znacích, které nejsou patrné z obrázku, popřípadě o příbuzných druzích a jejich určení.

Výběr rostlin v knize zohledňuje posun naší květeny od roku 1973 zařazením běžných invazních druhů a většího počtu travních dominant. Z rostlin horských a z orchidejí je zobrazen výběr nápadných a častých druhů, které se přirozeně vyskytují na území České republiky.

Ohrožené Biomy

V lidovém povědomí žije informace, že nejohroženějším biomem (územně rozsáhlým společenstvem rostlin a živočichů) na Zemi jsou tropické deštné lesy. Nelesní ekosystémy (včetně řídkých lesů a lesostepí) jsou nejohroženější části přírody také u nás v České republice a vlastně i obecně ve střední Evropě.

Čtěte také: Sázení rostlin a kompost

V obecném povědomí je bohužel vžitá představa: příroda = „les“ (lesnický porost, nezřídka smrková plantáž). Bezlesá stanoviště jsou často hodnocena jako zbytečná, nezajímavá a nevýznamná. Bývají vnímána i jako jakýsi nepořádek, který v krajině nemá co dělat. Bezlesé ekosystémy jsou snadno přeměnitelné.

Snadnost zásahu společně s představou o bezvýznamnosti vede k tomu, že zbytková bezlesá stanoviště, sloužící jako poslední útočiště (refugia) pro široké spektrum organizmů, jsou přeměňována na lesní (mono)kultury, stavební plochy, plantáže rychle rostoucích dřevin, intenzivní rybníky, skládky aj.

Tabulka ohrožených biomů:

Silniční Okraje a Jejich Význam

Česká republika se řadí k zemím s nejhustší dopravní sítí v Evropě vůbec. Z hlediska vlivů na životní prostředí jsou významnější komunikace s kapacitnější přepravou, tedy rychlostní silnice a dálnice.

Náspy, silniční zářezy a příkopy podél cest naopak představují místa, nad nimiž by měl biolog a ochranář zbystřit pozornost. Svahy podél cest ale nabízejí ještě více. Mezi důležité ekologické rysy okrajů komunikací patří skutečnost, že se jedná často o pozemky svažité.

Svažitost terénu sama o sobě vnáší do prostředí klíčovou heterogenitu. Právě na svazích totiž často vystupuje na povrch horninové podloží skalního nebo suťového typu, navíc proměnlivého složení, od hornin bazických (vápence, opuky) po horniny kyselého charakteru (žuly).

Čtěte také: Znečištění ovzduší: role rostlin

Zatravněné okraje komunikací jsou pravidelně mulčovány, nikoli však hnojeny. Svažitost okrajů komunikací vede k vymývání živin z rozkládajícího se mulče k patám svahů, čímž vzniká gradient dostupnosti živin, pH a vlhkosti.

Okraje komunikací navíc představují liniové krajinné struktury s ohromným okrajovým efektem. Dnes je dokumentován význam okrajů cest pro podporu biodiverzity v krajině z Velké Británie, Rakouska, Nizozemska, SRN, Finska a USA.

Tamější vhodně upravené okraje komunikací skýtají útočiště až pro 40 % druhové rozmanitosti denních motýlů celého Spojeného království!

Silniční tělesa nejsou pro motýly nepřekonatelnou bariérou, přesto i v jejich případě mohou šíření druhů krajinou snižovat. Zranitelné jsou zejména létavé druhy denních motýlů, například babočky, bělásci a žluťásci.

I v podmínkách ČR silniční náspy a svahy kolonizuje řada motýlů. Mezi ohrožené a ochranářsky významné můžeme počítat například pestrokřídlece podražcového (Zerynthia polyxena) v příkopech podél cest na jižní Moravě, modráska vičencového (Polyommatus thersites), hnědáska květelového (Melitaea didyma), žluťáska jižního (Colias alfacariensis) ze slunných silničních náspů jižní Moravy a středních Čech, nebo specializované modrásky - m. bahenního (Maculinea nausithous) a m. očkovaného (M. teleius), osídlující vlhké příkopy s porostem krvavce totenu.

Čtěte také: O ekosystému kolem nás

Okraje cest tak mohou současně plnit funkci útočišť i migračních koridorů a jako nášlapné kameny napomáhat šíření motýlů krajinou.

Na druhou stranu se v okolí silnic často setkáváme s uniformními porosty s převládajícími trávami, které druhovou diverzitou příliš neoplývají. Stěžejním krokem v tomto směru zůstává podpora výskytu dvouděložných rostlin (dále jen bylin), které jsou živnými rostlinami velké části hmyzu včetně motýlů.

Druhová rozmanitost bylin vzrůstá na živinami chudých substrátech. Proto tam, kde je to z bezpečnostního hlediska možné, je vhodné ponechat neohumusované svahy s obnaženým matečným podložím.

Svahy není potřeba často mulčovat, protože vegetace tak rychle nepřirůstá. Okraje silničních svahů, jejich vzhled a údržba tak představují hozenou rukavici ochraně přírody.

Ochrana Přírody: Minulost a Současnost

Za poslední dvě desetiletí však ochrana přírody prošla mnoha názorovými i praktickými změnami. Vzhledem k objemu nových poznatků a potřeby specializovaných zásahů nejsou však nově získané znalosti šířeny a zaváděny dostatečně rychle a kýžených změn se proto už nejohroženější druhy či přírodní stanoviště nemusejí dožít. Jako hlavního viníka vnímáme nedostatek osvěty, která by měla vycházet z odborných podkladů, ale zároveň být srozumitelná a přínosná pro amatérské zájemce i profesionální pracovníky v ochraně přírody.

V podstatě jakékoliv zásahy, které trvale mění strukturu zachovalého přírodního prostředí (ekosystému), často se opakují nebo jsou celoplošné, mají pro široké druhové spektrum likvidační charakter. Četnost a intenzita zásahů by měla odpovídat rychlosti negativních sukcesních (samovolných přírodních) změn.

Pokud charakter společenstva vyžaduje každoroční péči (např. některé typy luk), je nepřípustné ji provádět jednorázově na celé ploše. Při každoročním nebo celoplošném zásahu nejsou populace mnoha živočichů schopny dlouhodobé existence.

Ochrana Druhů vs. Ochrana Ekosystémů

Jedním z častých názorových střetů a často diskutovaná otázka ochrany přírody je, zda chránit druhy nebo ekosystémy (části přírodního prostředí). Naše legislativa je postavená především na ochraně druhů a často je chápána jako ochrana jedinců, nikoliv ochrana populací.

Jarní Rostliny

1. bledule jarní (Leucojum vernum) je jedovatá rostlina s bílými květy.
2. česnek medvědí (Allium ursinum) je rostlina výrazně vonící po česneku. Roste v lesích a kolem potoků.
3. devětsil bílý (Petasites albus) je rostlina se silnou lodyhou.
4. dymnivka dutá (Corydalis cava) je rostlina s bílými nebo růžovými květy a dutou hlízou. Má ráda kypré půdy.
5. jaterník podléška (Hepatica nobilis) má fialové (vzácně i růžové) květy.
6. koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis) je chlupatá vytrvalá rostlina s fialovými květy.
7. křivatec žlutý (Gagea lutea) má žluté květy a úzké listy, které jsou podobné listům trav.
8. mokrýš střídavolistý (Chrysosplenium alternifolium) je nenápadná rostlina se žlutozelenými květy. Jeho lodyhy jsou křehké.
9. orsej jarní (Ficaria verna) má lesklé žluté květy.
10. osívka jarní (Erophilla verna) je velmi drobná a nenápadná jarní rostlina. Její květy jsou bílé.
11. plicník lékařský (Pulmonaria officinalis) má modré až fialové květy. Jak květy stárnou mění svoji barvu. Roste v lesích.
12. podběl lékařský (Tussilago farfara) má žluté květy. Roste na okrajích cest, na loukách i na březích potoků.
13. popenec obecný (Glechoma hederacea) má drobné fialové květy. Roste na loukách a na okrajích lesů.
14. prvosenka jarní (Primula veris) má žluté květy a světle zelené listy. Roste v různých druzích lesů.
15. pumpava obecná (Erodium cicutarium) je drobná rostlina s fialovými květy. Roste v trávnících, v okolí cest i na pastvinách.
16. rozrazil perský (Veronica persica) má drobné modré květy. Roste hojně v trávních, v zahradách nebo také v chodnících mezi dlažbou.
17. sasanka hajní (Anemone nemorosa) má bílé květy. Roste ve světlých listnatých lesích a v křovinách.
18. sedmikráska chudobka (Bellis perennis) má růžovobílé květy. Jako jedna z mála rostlin dokáže kvést téměř po celý rok.
19. sněženka podsněžník (Galanthus nivalis) je rostlina s bílými květy. Je mírně jedovatá. Na většině našeho území není příliš hojná.
20. violka vonná (Viola odorata) má fialové květy, vzácně mohou být i bílé. Květy velmi příjemně voní. Často roste v parcích, v trávnících i v křovinách.

Léčivé byliny

Příroda nás uzdravuje prostřednictvím pozitivní energie i léčivých rostlin, kterých je opravdu spousta a není snadné se v nich vyznat.

Léčivé byliny produkují řadu chemických sloučenin, takzvaných fytochemikálií, které jim dávají evoluční výhodu. Jedná se o biologicky aktivní látky, jejichž funkcí často bývá ochrana před škůdci nebo chorobami. Tyto fytochemikálie mají zároveň léčivý potenciál a stávají se tak základem mnoha medikamentů. Nejčastěji jsou to alkaloidy, terpeny, glykosidy a polyfenoly.

Kromě léčiv se z těchto rostlin vyrábí také masti, tinktury, čaje nebo doplňky stravy. Ideálním řešením je zařadit léčivé rostliny do svého jídelníčku - a to tak, že si je dopřejete například ve formě pokrmů. Jsou k tomu nicméně zapotřebí určité vědomosti o léčivkách. Nejjednodušším způsobem zásobování těla léčivými látkami rostlin tak stále zůstává konzumace doplňků stravy.

tags: #rostliny #nasi #prirody #blog

Oblíbené příspěvky:

• Recenze koše na tříděný odpad SORTIBOX
• Podrobný Přehled Třetí Emise Dluhopisů
• Ekologické čisticí prostředky NanoLab
• Praktické řešení s modrým košem 5l
• Síto na kompost: efektivní řešení