Klíčové informace z rozhovoru o klimatických změnách

15.03.2026

Rok 2024 byl vůbec nejteplejší v zaznamenané historii a oteplení planety míří přes obávanou hranici 1,5 stupně Celsia.

Alarmující současná situace

Je velmi alarmující. Většina klimatických dat ukazuje, že dochází ke zrychlení změny klimatu - odbornictvo se na rychlosti změny úplně neshoduje, ale existuje riziko, že se v takovém období skutečně nacházíme.

V každém případě však pozorujeme bezprecedentní nárůsty téměř u každého sledovaného klimatického ukazatele.

Například loňský rok zaznamenal poměrně vysokou úroveň oteplení ve srovnání s tím předchozím. Přitom jsme oteplení nutně neočekávali - rok 2023 byl silně ovlivněn jevem El Niño, což je oceánský proud, který zvyšuje globální teploty.

Zejména během části letošní zimy jsme proto očekávali pokles teplot, které se však ve skutečnosti ještě zvýšily.

Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu

Varovné signály

To jsou varovné signály. Vidíme, že množství ledu na severním pólu i v Antarktidě dosahuje rekordně nízkých hodnot. Vidíme, že množství tepla zachyceného v zemském systému roste. Vidíme, že koncentrace oxidu uhličitého neustále stoupají.

V podstatě jakýkoli ukazatel, na který se podíváme, vykazuje horší výsledky než dříve.

Koncentrace oxidu uhličitého nikdy za poslední více než dva miliony let nebyla tak vysoká. Teplota nikdy nebyla tak vysoká za posledních sto dvacet pět tisíc let. Žádná lidská civilizace dosud tak vysoké teploty nezažila.

Jak vysvětlit problém klimatických změn

Vyjmenováváte fakta, která někteří lidé prostě odmítají. Existuje podle vás způsob, jakým jim problém vysvětlit?

Nemyslím si, že je to vůbec možné. Máme všechna dostupná důkazní data a pokud jim někdo chce věnovat pozornost, jsou naprosto jasná.

Čtěte také: Morava a klimatická změna

Z behaviorálních věd ale víme, že jen samotné argumenty, více faktů a více dat nepřesvědčí ty, kteří jim odmítají důvěřovat.

Dnes většinou platí, že ten, kdo klimatická fakta odmítá, jim nechce věřit, protože chce věřit něčemu jinému. A v takovém případě fakta a důkazy nepomohou.

Proč věří něčemu jinému? Může to být v jejich zájmu, nebo může jít o jejich reakci na předchozí snahy vyvolat v nich obavy.

Ne, že bychom se snažili lidi strašit, pokud však někoho příliš vyděsíte, jeho obranným mechanismem může být popření, i za cenu toho, že pak uvěří naprostým nesmyslům.

Což je i naše chyba, protože jsou lidé jednoduše příliš vyděšení - v neustálém strachu nelze žít.

Čtěte také: Udržitelná budoucnost

Třetí možností je, že jsou takoví lidé obětí sociálních bublin a dezinformací. Což ale znamená, že jim vlastně ani nezáleží na tom, aby získali informace skutečné.

Problémy s komunikací

Je obtížné lidem fakta o změně klimatu správně předat? Nemyslím si, že je to těžké. Pokud lidé nechtějí věřit, stejně neuvěří.

Je to jako tamhle paní, která kouří (ukazuje na ženu na vedlejším balkoně). Můžete lidem neustále říkat, že to ničí jejich zdraví, ale rozhodnou se tomu nevěřit. Spíš si řeknou: „Mému zdraví to tolik neškodí,“ nebo „Možná se to nestane mně, ale jiným“, něco takového.

Pouhé poskytování informací nevede k akci - lidé věří tomu, čemu věřit chtějí, nebo co je pro ně pohodlnější.

Velkým selháním vědecké komunity bylo to, že jsme fakta komunikovali špatným způsobem. Pokud se příliš zaměříte na strašení lidí a vážnost situace nebo neustále mluvíte o změně klimatu, dalším krokem po „musíme skončit s ropou“ podle nich bude „musíme skončit se vším“.

Řeknou si, že taková politika nesvědčí jejich byznysu a že by museli proměnit svůj životní styl, který si užívají.

Chybou v naší komunikaci podle mě nebylo, že bychom lidem předali špatná fakta, ale že jsme nebrali v úvahu, co chtějí. Místo říkání, co by neměli dělat a jaké oběti mají přinášet, bychom se měli zaměřit na to, co chtějí, a ukázat jim, že toho mohou dosáhnout s klimatickými opatřeními ještě lépe.

Jak nejlépe komunikovat změnu klimatu?

Jakým nejlepším způsobem tedy změnu klimatu komunikovat? Chápu, že strašení není ideální…

Ale je přitom oblíbené - rádi posloucháme děsivé příběhy, rádi sledujeme katastrofy. Jen o nich nepřemýšlíme jako o vlastních, a naopak ti, kteří si je vezmou k srdci, se začnou doopravdy bát.

V souvislosti s klimatickou krizí například vidíme obrovský nárůst poruch příjmu potravy. Mnoho mladých lidí na ně dokonce umírá. Už netrpí anorexií proto, aby byli „krásnější“, ale proto, aby zachránili planetu. To je opravdu děsivé.

Je vážně na naší odpovědnosti, jak o změnách klimatu komunikujeme. Protože pro ty, kdo mají dobrou vůli a skutečnou starost, může mít strašení dokonce velmi negativní důsledky. Mnoho mladých párů kvůli tomu nechce mít děti.

Jako matka sedmi dětí věřím, že vzdát se jednoho z největších zdrojů radosti, rodičovství, je jednou z nejhorších věcí, které se člověku mohou stát. Obzvlášť, když to ve skutečnosti samo o sobě problém neřeší. Musíme proto změnit způsob, jakým o změně klimatu komunikujeme.

Dezinformace a světové dění

Před třemi lety jste ve zprávě IPCC varovali před rostoucím vlivem dezinformací. Od té doby se leccos změnilo i na geopolitickém poli. Jakou roli má světové dění a dezinformační boom na nynější klimatická jednání?

V mnoha zemích vidíme posun v tom, jak moc je změna klimatu vnímána jako priorita, ale neřekla bych, že za to můžou dezinformace. Jde spíše o důsledek toho, že se lidé ptají sami sebe, jestli klimatická řešení vůbec chtějí.

Znovu jde o špatnou komunikaci. Neustále mluvíme jen o nákladech, konkurenceschopnosti, omezeních - stále zdůrazňujeme jen oběti, které jsou se změnou klimatu spojené, nikdy ale neukazujeme její přínosy a příležitosti.

Často se lidé smíří s tím, že si řeknou: Soused ale tvrdil, že to vlastně není tak zlé, že změna klimatu možná ani neexistuje. A tak vzniká úrodná půda pro šíření dezinformací.

Ne proto, že by lidé byli vyloženě oklamáni, ale protože je pro ně jednodušší uvěřit, že problém neexistuje, než přijmout opatření a podstoupit určité oběti nebo cítit vinu.

Takže je to takový eskapismus. Úprk před nutností čelit něčemu nepříjemnému.

V mnoha případech ano. Mnoho lidí nechce nést zodpovědnost ani čelit temnější budoucnosti. Chybí jim také pocit, že jsou součástí celého řešení, že mají vlastní vůli. Potom je snazší strčit hlavu do písku.

Zároveň se však můžeme bavit i o zlém úmyslu a vlastních zájmech - to třeba v souvislosti s multimiliardovými fosilními společnosti.

Nejčastější dezinformace

Jaké nejčastější dezinformace se šíří éterem?

Například tvrzení, že klima se vždy měnilo, takže proč bychom se tím měli trápit? To je něco, co sama učím - jak rozpoznat nejčastější mýty a jak proti nim argumentovat.

Tento konkrétní mýtus je velmi obtížné vyvrátit, protože to vlastně není dezinformace, ale zcela legitimní otázka.

Všechno kolem nás se neustále mění: chceme, aby naše ekonomiky rostly, aby se svět vyvíjel, nechceme zůstat zakonzervovaní v minulosti. Tak proč bychom měli chtít „zmrazit“ klima?

Odpověď spočívá v pochopení toho, že rychlost klimatické změny, kterou nyní zažíváme, je bezprecedentní. Nikdy předtím jsme neviděli tak rychlou změnu klimatu. A nejen naše civilizace, ale ani náš druh se nedokáže takové změně přizpůsobit.

Co je podle mě ale ještě nebezpečnější než popírání klimatické změny je opačný extrém - přesvědčení, že už je všechno ztraceno a jediné, co můžeme dělat, je pokusit se zachránit sami sebe. Ve skutečnosti si myslím, že popírání je méně nebezpečné než tento druh fatalismu.

To je podle mě to nejtěžší, protože taková tvrzení jsou vlastně také dezinformací - že už se s tím nedá nic dělat, že jsme odsouzeni k záhubě.

Dopad dezinformací na práci vědců

Jak šíření nepravd a lží ovlivňuje přímo vaši práci? Dovedu si představit, že pro ty, kteří nevěří ve změnu klimatu, je IPCC jen další instituce, která jim něco vykládá.

Jsme často obviňováni z nějaké zaujatosti nebo podjatosti. Snažíme se tomu čelit inkluzí - kdokoli, kdo popírá změnu klimatu nebo kdo si myslí, že to, co říkáme, není správně, se může do našeho procesu zapojit.

Takoví lidé se mohou například podílet na reportech, samozřejmě pokud splňují vědecké požadavky a mají odpovídající kvalifikaci. Pak mohou přijít a psát s námi.

Další možností je nicméně stát se recenzentem našich zpráv. To znamená, že můžete naše zprávy přezkoumávat, najít vědecké články nebo důkazy, které jsou v rozporu s našimi tvrzeními, a pak podat připomínku.

Pokud tak učiníte, musíme se připomínkou zabývat. Musíme být opravdu precizní, odolní vůči kritikám a nemít žádné mezery v argumentaci. Pomáhá nám to formulovat co nejpevnější a nejpřesnější závěry.

Na práci v IPCC je obecně zajímavé, že vlastně nedokážete dopředu odhadnout, co všechno může být kontroverzní. Nebo jak těžké je odlišit dezinformace od „zaujatých informací“.

Prezentování části pravdy nebo zdůrazňování něčeho na úkor něčeho jiného, to není dezinformace, ale manipulace. Ovšem to, co nazýváme zaujatostí nebo dezinformacemi, budou v jiných částech světa vnímat jinak.

Různé skupiny s různými zájmy chápou pojetí dezinformací velmi odlišně. I to byla velmi zajímavá zkušenost.