Dopady klimatických změn na Moravu a v České republice

Meteorologické jevy se objevují častěji a na místech, kde by se to neočekávalo. Dá se tedy předpokládat, že dříve nevídané jevy, jako tornáda, budou u nás čím dál častější?

Já bych u těch tornád byl opatrnější, protože tornádo je takový zvláštní jev, který k tomu, aby vznikl, potřebuje hodně specifických podmínek v atmosféře. Říká se, že musí být hodně intenzivní bouře nebo super solární bouře.

Ale i v okamžiku, kdy je bouře opravdu extrémně silná, tak se tornádo může, ale nemusí vyskytnout. Tam jsou spouštěcí mechanismy podstatně složitější a to, že super solárních bouří je vlivem změny klimatu více, neznamená a nelze z toho dovozovat, že bude i více tornád.

Zeptám se tedy na extrémní bouřky nebo dejme tomu větší četnost lesních požárů?

To jsou dva jevy, o kterých zcela jistě můžeme říkat, že v dalším období a v příštím období jich bude více. Pokud jde o bouře a bouřky, jsou samozřejmě podmíněny nějakou konvekcí a těch konvektivních jevů je v atmosféře tolik, že je zcela jasný vliv změny klimatu. To znamená, že je vyšší teplota v atmosféře, že snadněji dochází ke kondenzaci a snadněji mohou vznikat oblačné systémy, které doprovázejí vznik bouří. Tam je to jednoznačné.

Čtěte také: Keller o sociálním ekologickém státu

U požárního počasí, tedy jevů, které podporují hoření v přírodě, což je vysoká teplota, malá vlhkost, vysušený půdní horizont, vítr, všechno jsou to jevy, které změna klimatu podporuje, zvýrazňuje jejich výskyt a bývají častější. Z čehož tedy vyplývá, že můžeme očekávat v dalším období pravděpodobně i více požárů. Ale i tady bych byl opatrný, protože světové statistiky udávají, že 87 procent požárů založí člověk.

Ale změna klimatu ovlivňuje, jak se požár potom chová. Takže ne ten samotný počet, ale to, že máme příznivé požární počasí, znamená, že hasiči s tím mají větší problémy. Zasáhne to větší plochu. A to jsou všechno věci, které změna klimatu zcela jistě ovlivní.

Setrvačnost klimatického systému

Co znamená, že klimatický systém má setrvačnost nějakých 20 až 30 let?

To je asi největší komplikace změny klimatu ve vztahu k nějakým rozhodnutím, ať už na straně průmyslu nebo na straně politiků. Klimatické modely používají tzv. emisní scénáře, to znamená vývoj emisí v dalších letech a desetiletích, vývoj počtu obyvatel v dalších letech a desetiletích, vývoj zemědělství, vývoj lesnictví. Tomu všemu dohromady se říká emisní scénáře.

Na základě toho počítáme, jakým způsobem bude reagovat atmosféra. Jak se tedy bude měnit klima. Jednoduše se to dá vysvětlit i tak, že kdybychom dnes ze dne na den přestali produkovat emise skleníkových plynů a začali se lépe starat o krajinu a oceán, tak toto našeho rozhodnutí, že se lépe staráme o životní prostředí, pozná klimatický systém za 20 až 30 let. Do té doby se bude pořád zhoršovat na základě toho, jaké emise jsme vypustili v předchozích letech. To je setrvačnost.

Čtěte také: Udržitelná budoucnost

Dopady klimatických změn v Česku

Klimatická změna ovlivní životy našich dětí. S tím souhlasíte. Jak si to máme představit tady u nás v Česku?

Česko je docela dobře geograficky položené uprostřed střední Evropy. Vždy jsme říkali, že u nás máme mírné klima, což platí pořád. Máme čtyři roční období, která se střídají. Vždy říkáme, že to střídání není úplně takové, jaké jsme měli před 30 či 40 lety, ale pořád jsou to čtyři roční období.

A pokud jde o extrémní projevy související se změnou klimatu, tak se jich nás dotýká v uvozovkách jen pár. Mám na mysli povodně, vichřice, přívalové srážky, dlouhé období sucha, horké vlny. Česka se dotýká pár extrémních projevů změny klimatu. Ale my jako Česko nebo část světa, které se říká bohatý sever, si s tím relativně dobře umíme poradit. Jsou jiné oblasti na světě, které jsou postihovány podstatně hůře. Můžeme to dnes on-line sledovat. Někde je přívalová srážka taková, že se zvedne voda ne o 3 až 4 metrů, jak se to děje u nás, ale třeba o 10 až 20 metrů, což jsou nepředstavitelné hodnoty. To, že je na tom Česko relativně dobře, by nás nemělo uklidňovat.

Je tady jeden efekt, který se Česka dotýká každodenně a není úplně příjemný. Je to problém s vodou, protože my z klimatických modelů říkáme, že pršet bude pořád stejně. V rámci Česka bude tedy stejné množství vody v přírodním systému, v klimatickém systému, ale tím, že bude vyšší teplota a bude ještě narůstat výpar. A v krajině už teď chybí voda a situace se bude v dalších letech a desetiletích prohlubovat. Víme o tom a měli bychom se na to připravit. My, vodohospodáři, lesníci, zemědělci a další.

Budoucnost klimatu a možnosti řešení

„Letošní teploty jsou chladné ve srovnání s teplotami, které můžeme očekávat v polovině století, pokud budeme vypouštěním skleníkových plynů nadále ohřívat planetu.“ Takto varovala vedoucí vědkyně amerického Národního úřadu pro oceány a atmosféru Sarah Kapnick. Je šance, že se ten trend podaří zastavit nebo zpomalit?

Čtěte také: Aktuální stav životního prostředí

Já jsem technooptimista. Říkám, že šance je vždy, ale polovina století už je hodně blízko, protože když to trochu zaokrouhlíme, je to 20 let. A to je v rámci setrvačnosti klimatu. Do poloviny století s tím teď už nejsme schopni udělat vůbec nic. Situace se bude vyvíjet tak, jak nám předpokládají a předpovídají klimatické modely.

To, co jste citoval, je svým způsobem nadsázka, protože globální oteplování a globální změna klimatu neznamená, že každý další rok je o nějakou tu desetinku teplejší.

Pořád je tam nějaké meziroční kolísání, které to může trošku zpomalovat. Ale v zásadě budeme-li se bavit o těch 20 nebo 30 letech v průměrech, podle kterých se my klimatologové řídíme, tak tomu tak je. Třicetiletý průměr, který máme spočítaný dnes pro léta 1997 až 2027, bude určitě nižší, než když podobný třicetiletý průměr uděláme v roce 2050.

Úspěchy v boji proti klimatickým změnám

V boji s klimatickou změnou lidstvo v posledních deseti letech zaznamenalo velké úspěchy. K dosažení vytyčených cílů to ale nestačí. Přitom bychom to skoro dokázali zvládnout s nástroji, které už máme k dispozici.

Přispívá k tomu důraz na využívání obnovitelné energie, jejich využívání se stává cenově stále více výhodné a dosupnější. Ondráš Přibyla na začátku debaty zmiňuje, že se dá dokonce předpokládat, že by emise měly po roce 2030 začít z ekonomických důvodů klesat.

„Dokážeme se někam pohnout, když se pro to rozhodneme, ale zároveň pořád nesměřujeme k uhlíkové neutralitě do roku 2050. To je vzdálený cíl. Martin Tengler doplňuje, že to neznamená, že se emise na vrcholu zastaví, znamená to jen, že přestanou růst.

Rok 2024 byl pro Česko nejteplejší v historii měření. „Klimatická změna se často rámuje jako globální oteplování, tedy růst teplot. Ale příčina je změna složení atmosféry. Koncentrace CO₂ se stále zvyšuje, což vede k tání ledovců, velkým suchům, zdražování potravin kvůli neúrodě, vlnám veder nebo hurikánům.

S oteplováním souvisí také proměna složení lesů, ve kterých nebudou růst určité druhy rostlin, a naopak s lepšími podmínkami pro množení škůdců jako je například kůrovec. „V Česku spálíme 37 milionů tun uhlí ročně. To je 3,7 tuny na osobu,“ říká Ondráš Přibyla.

Jak se odborníci shodují, technologie proto, aby k některým změnám došlo, lidstvo již nyní má. Zkouší se také technologie zachycující oxid uhličitý, který by se následně ukládal do úložišť pod zem.

Ke snížení emisí by také přispělo omezení chovu hovězího dobytka a spotřebě masa a mléčných výrobků, což je ale stále příliš neprůchodné kvůli přístupu společnosti obecně ke změnám svých návyků. To se týká i přístupu k výrobkům, které často po krátké době vyhazujeme, místo abychom je opravili, což ale již není tak komfortní.

Snížit podíl uhlíku v atmosféře by také mohlo pomoci větší zachytávání pomocí lesů, pokud by došlo k jejich rozšíření nejen v Česku, ale celosvětově. Rostliny totiž uhlík pomocí fotosyntézy zabudovávají do sebe.

Přestože debaty o vodíku jako alternativě k fosilním palivům neutichají, jeho využití ve větším měřítku zatím stále dostupné není. Alespoň v automobilové dopravě je využití baterií levnější cesta. Jak upozorňuje Martin Tengler, vodík by se dal použít pro dekarbonizaci výroby vodíku samotného, která dnes tvoří dvě procenta emisí celosvětově.

Podle Ondráše Přibyly je v Česku oproti jiným zemím stále nevyužitý potenciál větrných elektráren a soustředit bychom se měli také na přebudování tepelných elektráren na kombinaci: plyn, tepelné čerpadlo a biomasa. Uvádí, že z 22 tepláren již 20 investuje do přestavby a pomalu se tak od uhlí upouští.

tags: #rozhovor #změny #klimatu #oteplování #morava #dopady

Oblíbené příspěvky:

• Výskyt a zdroje kyseliny máselné
• Ekotoxicita a nanomateriály
• Plán ÚSES
• Cestovní odpadkové koše: Recenze
• Budoucnost automobilů