Vliv Klimatických Podmínek na Rozpočet České Republiky

06.03.2026

Stále extrémnější výkyvy počasí a nejteplejší roky v historii měření vyžadují zavedení klimatických opatření, které pomohou zmírňovat nepříznivé dopady na veřejné zdraví i státní rozpočet.

Ekonomické Dopady Změny Klimatu

Jak vyčísluje odborná mezinárodní studie, na níž se podílelo Centrum pro dopravu a energetiku, rychlé snižování emisí skleníkových plynů by už do roku 2030 České republice přinesly až 439 miliard korun, což odpovídá 6,8 % našeho ročního HDP.

Přestože náklady na zavedení klimatických opatření do praxe budou krátkodobě vysoké, zdrženlivost či úplná nečinnost nás bude stát ještě daleko více. Ze studie přitom jednoznačně vyplývá, že na národní i celoevropské úrovni by snižování emisí v souladu s cíli Pařížské dohody přineslo podstatně nižší hospodářské ztráty než kterákoli méně ambiciózní trajektorie.

Evropské unii by to do konce století umožnilo vyhnout se kumulativním ztrátám ve výši 1,16 milionů korun (46 tisíc eur) na obyvatele v porovnání se scénářem nečinnosti a přes 213 tisíc korun (8,5 tisíc eur) v porovnání se současnými již oznámenými opatřeními.

Studie pro výpočty nákladů nečinnosti využívá tzv. modelu COACCH, který bere v úvahu dostupná data z 27 zemí EU a porovnává náklady na zavedení opatření v souladu s Pařížskou dohodou se scénářem naprosté nečinnosti (nepřijetí žádných klimatických opatření) a umírněným scénářem (cíle pro snižování emisí jsou nižší než cíle stanovené Pařížskou dohodou).

Čtěte také: Domácí postřiky proti plevelu šetrné k přírodě

Umírněný scénář je založen na současném globálním souhrnném rámci klimatických závazků vedoucích ke zvýšení teploty přibližně o 3 °C nejen v EU27, ale celosvětově.

Pozitivní Dopady Snížení Emisí

Podle studie by rychlé snižování emisí pomohlo Česku také zlepšit kvalitu ovzduší a snížit koncentraci škodlivých částic PM2,5. Ty způsobují předčasná úmrtí a zvyšují zátěž pro zdravotní systém. Pozitivní vliv dekarbonizace na výdaje spojené se zdravím obyvatel odborníci vyčíslili na 47 miliard korun.

Opatření v souladu s Pařížskou dohodou přinesou vedlejší přínosy jako je zlepšení zdraví populace, lepší dostupnost energií a snížení energetické chudoby, nárůst počtu „zelených“ pracovních míst a zabránění zhoršování životních podmínek v důsledku změny klimatu.

Zelená Dohoda pro Evropu

V roce 2019 představila Evropská unie dokument zvaný Zelená dohoda pro Evropu (European Green Deal). Nejzásadnější myšlenkou celé Zelené dohody je dosažení klimatické neutrality do roku 2050. Je důležité zmínit, že na schvalování dokumentu se podílela i Česká republika, nejde tudíž o nějaké příkazy shora.

Poté, co návrh Zelené dohody podpořily jednotlivé členské země, bylo možné zakotvit cíle i do lokálních legislativních změn. V roce 2021 byl přijat evropský klimatický zákon, který už není pouze souborem doporučených opatření, ale právně zavazuje země EU k dosažení klimatických cílů do určitého termínu.

Čtěte také: Rozpočet Itálie a ochrana životního prostředí

Státy mají v rámci opatření rozdílné cíle, protože stále musí být zachována ekonomická prosperita zemí. Např. Česká republika se zavázala, že do roku 2030 sníží skleníkové plyny o 26 %.

Oblasti Produkující Skleníkové Plyny

V energetice vznikají emise především spalováním fosilních paliv, jako je uhlí nebo zemní plyn, které jsou potřeba pro výrobu elektřiny. Aby došlo k celkovému snížení emisí, je třeba investovat do technologií, které využívají obnovitelných zdrojů energie. Typickým příkladem technologií, které OZE využívají jsou fotovoltaické elektrárny nebo třeba tepelná čerpadla, která pro výrobu tepla částečně využívají energii vzduchu a plnohodnotně nahradí plynové kotle 2. a 3.

Do oblasti, která produkuje velké množství skleníkových plynů, spadá i doprava. Dopady využívání motorových vozidel lze snížit používáním dopravních prostředků, které pohání elektřina.
Stavební práce, vytápění domova, ohřev vody, vaření, to vše produkuje skleníkové plyny.
Velké množství emisí vzniká chovem dobytka a při obdělávání zemědělské půdy. Řešením je využívání více přírodnějších a šetrnějších postupů při obdělávání půdy.

Dopady na Biodiverzitu

Velké znečištění přírody, mizení biotopů a prohřešky, kterých se člověk dopouští na přírodě, mají za následek, že mizí biologická rozmanitost. V Evropě dnes hrozí vyhynutí 1/4 volně žijících druhů a většina ekosystémů je nějakým způsobem poškozená. Přitom biologická rozmanitost je pro naši existenci zcela zásadní.

Jednoduše řečeno, díky tomu, že příroda funguje tak, jak má, dýcháme čistý vzduch, pijeme čistou vodu a jíme zdravé potraviny vypěstované v kvalitní půdě. EU si dává za závazek nulového znečišťování planety do roku 2050.

Průmysl a Znečišťování

Průmysl se na znečišťování životního prostředí podílí zhruba z 1/4. Cílem je proto snížení spotřeby fosilních paliv, rozvoj využití zeleného vodíku a jeho ukládání. Situaci také napomůže omezení množství odpadu nejen z průmyslové výroby, ale také z každé jedné domácnosti.

Čtěte také: Sběr odpadu v ČR: rozpočet a náklady

Financování Opatření

Opatření, která mají pomoci omezit znečištění naší Země, musí někdo financovat. Emisní povolenka je cenný papír, který opravňuje majitele k vypuštění 1 tuny CO2 do ovzduší za rok. Čím víc nějaký podnik znečišťuje ovzduší, tím víc emisních povolenek musí nakoupit. Objem povolenek v celém systému je omezený, a tím pádem roste jejich cena. Všichni jsou tak víc motivováni k hledání a realizování bezemisních opatření ve výrobě.

Klimatická Rizika a Finanční Sektor

Změny klimatu a jejich dopady představují výzvu pro řadu odvětví, včetně finančního sektoru. Přechod k uhlíkově neutrální ekonomice, který by měl vést k dosažení globálních klimatických cílů, s sebou však nese určité náklady.

Ve srovnání s ostatními evropskými zeměmi patří česká ekonomika mezi ty, které produkují spíše vyšší množství skleníkových plynů. Ze srovnání je patrné, že česká ekonomika má podobnou odvětvovou strukturu emisí jako některé další postkomunistické země s historicky vysokou závislostí na uhlí a těžkém průmyslu. Hlavním zdrojem emisí je sektor energetiky, který výrazně překračuje průměr EU.

Emisní Efektivita

Důležitým indikátorem, jak jednotlivá odvětví přispívají k emisím skleníkových plynů, je emisní efektivita. Vyjadřuje, kolik emisí připadá na jednotku produkce vyjádřenou hrubou přidanou hodnotou (HPH) sektoru. Vyšší emisní efektivita znamená, že daný subjekt dokáže vyprodukovat více s menším množstvím emisí, což ukazuje jeho udržitelnost.

Například v zemědělství dokázalo Německo při stejném objemu emisí vytvořit dvojnásobnou hrubou přidanou hodnotu oproti Polsku. V roce 2022 připadalo na odvětví těžby, elektřiny, vody a odpadů v ČR více než 50 mil. tun CO2e, což odpovídá necelým 4 kilotunám CO2e na milion eur HPH. To představuje dvakrát horší emisní efektivitu ve srovnání s Německem.

Zvýšení emisní efektivity je podstatné pro udržení dlouhodobé konkurenceschopnosti české ekonomiky. Jinými slovy pro její udržení budou podniky muset nejen snížit emise prostřednictvím technologických inovací a čistších zdrojů energie, ale také zvyšovat produktivitu a efektivněji využívat zdroje. Cílem je dosáhnout vyššího ekonomického výkonu při stejné nebo dokonce nižší úrovni emisí. Z tohoto pohledu představuje pro českou ekonomiku tranzitivní riziko výzvu.

Při úvahách o přechodu na emisně neutrální ekonomiku se pozornost logicky zaměřuje na sektory s vysokou produkcí emisí a nízkou emisní efektivitou. Na jedné straně jde o sektory s nízkou emisní efektivitou, například těžební průmysl, na druhé straně je třeba zmínit zpracovatelský průmysl, který je sice emisně relativně efektivní, ale vzhledem k celkovému objemu výroby generuje značné množství emisí.

Sektory nejvíce vystavené tranzitivnímu riziku jsou označovány jako klimaticky relevantní sektory (Climate Policy Relevant Sector, dále CPRS). Identifikace sektorů podle metodiky CPRS umožňuje vládám, finančním institucím a regulátorům lépe zaměřit své politiky, investice a alokaci kapitálu na sektory nejvíce citlivé na klimatické změny. Ačkoli jsou některé sektory univerzálně považovány za klimaticky relevantní, konkrétní zařazení závisí na struktuře každé ekonomiky.

Vysokou produkci přímých emisí v ČR vykazují doprava a skladování (H), zpracovatelský průmysl (C), stavebnictví (F) a velkoobchod s maloobchodem (G). Mezi emisně nejnáročnější odvětví pak v ČR patří výroba a rozvod elektřiny, plynu a tepla (D), těžba a dobývání (B), zásobování vodou a nakládání s odpady (E) a zemědělství (A).

Pro komplexnější posouzení a přesnější klasifikaci podle metodiky CPRS je však kromě přímých emisí a emisní efektivity nutné získat i informace o nepřímých emisích z výrobních řetězců a schopnosti firem přizpůsobit se klimatickým rizikům.

Směrnice CSRD a Vykazování Udržitelnosti

V reakci na nízkou kvalitu a značnou heterogenitu informací o vlivu zejména nefinančních podniků na klima byla v roce 2022 přijata Směrnice o podávání zpráv o udržitelnosti podniků (CSRD, Corporate Sustainability Reporting Directive). Ta zavádí nové požadavky na zveřejňování transparentních a relevantních informací v oblasti klimatického rizika, přičemž klade důraz na dostatečnou kvalitu dat a jejich srovnatelnost napříč zeměmi EU.

Směrnice se opírá o Standardy EU pro vykazování udržitelného rozvoje (ESRS), které obsahují přesné definice ukazatelů a specifikují metody měření, jež společnosti musí při vykazování informací o udržitelnosti využívat. Povinnost zveřejňovat zprávy o udržitelnosti podle směrnice CSRD bude nabíhat postupně, a to podle typu společnosti a její velikosti.

Společnosti budou muset zveřejňovat informace o své udržitelnosti prostřednictvím zpráv o udržitelnosti, které budou obsahovat nejen cíle v oblasti udržitelnosti, ale také klíčové ukazatele výkonnosti (KPI). V případě, že je společnost součástí většího konsolidačního celku, je z této povinnosti vyňata za podmínky, že tyto informace budou zahrnuty v konsolidované zprávě o udržitelnosti jejího konsolidačního celku a společnost o této skutečnosti informuje ve své výroční zprávě.

První skupina, která začne vykazovat nejdříve, zahrnuje především banky a velké podniky emitující investiční cenné papíry přijaté k obchodování na evropském regulovaném trhu, které mají více než 500 zaměstnanců a splňují hraniční kritéria pro velké jednotky nebo skupiny. Druhá skupina, v ČR početně největší, zahrnuje hlavně firmy ze zpracovatelského průmyslu.

Pro lepší představu o vlivu směrnice CSRD na domácí ekonomiku uvádíme odhad podílu dotčených podniků na hrubé přidané hodnotě (HPH) a na zaměstnanosti v klimaticky relevantních sektorech. V sektorech těžby, zpracovatelského průmyslu, dopravy a zpracování vody a odpadů budou vykazovat podniky, které tvoří přibližně 30-40 % hrubého přidané hodnoty těchto odvětví.

Pokud jde o zaměstnanost, největší pokrytí reporty bude v těžebním průmyslu a energetice, což jsou dva sektory, které jsou vysoce citlivé na tranzitivní riziko. Naopak odvětví stavebnictví a zemědělství, kde převažují menší firmy, vykazují nejnižší pokrytí jak z pohledu HPH, tak zaměstnanosti.

Otevřenou otázkou zůstává, jaký může mít směrnice CSRD nepřímý vliv na další společnosti v hodnotovém řetězci, které samy nemají povinnost zveřejňovat informace o klimatickém riziku.

Vliv na Bankovní Sektor

Podobně jako ve většině EU zemí jsou banky v ČR hlavním zdrojem financování reálné ekonomiky. V roce 2023 tvořily úvěry nefinančním podnikům přibližně 28 % z celkového objemu úvěrů poskytnutých bankovním sektorem, což představuje zhruba 36 % HDP.

V roce 2023 dosáhly úvěry pro klimaticky relevantní sektory celkového objemu 715 mld. Kč, z čehož 305 mld. Kč bylo poskytnuto podnikům podléhajícím směrnici CSRD. Bankovní sektor tak získá podrobnější a přesnější informace pro téměř polovinu svých expozic z klimaticky relevantních sektorů. To posílí jeho schopnost hodnotit klimatické riziko a mj. také přispěje ke kvalitnějšímu řízení úvěrových rizik.

Výzvou pro banky bude hodnocení klimatického rizika v sektorech zemědělství (úvěry ve výši 59 mld. Kč, 3 % vykazujících subjektů dle CSRD) a stavebnictví (55 mld. Kč, 9 %), kde je podíl subjektů s vykazovací povinností nízký.

V odvětvích zpracovatelského průmyslu a obchodu zůstane informačně nepokryto úvěrové portfolio v relativně významné hodnotě 120 mld. Kč (resp. 116 mld. Kč), přestože subjekty s vykazovací povinností tvoří 52, resp. 44 % podíl na celkovém objemu úvěrů. Informace budou chybět především od malých a středních podniků.

Směrnice CSRD zvyšuje nároky na subjekty v oblasti povinného zveřejňování informací. I když nejistota spojená s klimatickými změnami zůstane nadále významná vzhledem k jejich komplexnímu a globálnímu charakteru, nově dostupná data umožní finančním institucím lépe porozumět souvisejícím rizikům a účinněji je řídit.

Klimatické riziko se tak vedle tradičních finančních rizik stává nedílnou součástí systému řízení rizik. Z pohledu tržního rizika mohou klimatické změny ovlivnit ceny finančních aktiv, vývoj trhů a volatilitu. V případě úvěrového rizika banky již nyní vyhodnocují, jak mohou fyzická rizika, jako jsou například povodně, mrazy či sucha, ovlivnit schopnost klientů splácet úvěry.

Kromě sledování dat o emisích bude nezbytné analyzovat také plány a strategie podniků pro přechod na uhlíkově neutrální ekonomiku. Tyto plány budou klíčové pro posouzení, zda jejich obchodní modely zůstanou životaschopné.

České národní bance umožní nová data lépe analyzovat klimatická rizika zejména v bilancích bank a jejich možné důsledky pro celkovou finanční stabilitu v ČR. Směrnice CSRD v tomto kontextu přináší možnost posunu od analýz na úrovni celých odvětví směrem k detailnějším a přesnějším datům za jednotlivé nefinanční podniky.

Tato data budou využívána v rámci pravidelných ročních hodnocení úvěrových institucí (SREP) a zpřesní také zátěžové testy odolnosti finančních institucí.

Program LIFE

Studii umožnil realizovat program Together for 1.5 projektu LIFE, propojující nevládní organizace zaměřené na energetiku a životní prostředí z 13 evropských zemí. Ty se v rámci něj podílely na revizi klíčových národních klimaticko-energetických strategií.

Program LIFE je finanční nástroj Evropské unie, který podporuje aktivity související se zlepšením životního prostředí a klimatu. Od roku 1992 pomohl financovat a realizovat více než 5 500 projektů za téměř 6 miliard euro napříč celou Evropou.

Jeho dlouhodobým cíle je přispět k přechodu na udržitelné, oběhové, energeticky účinné hospodářství založené na energii z obnovitelných zdrojů, které je neutrální z hlediska změny klimatu a odolné vůči změně klimatu, k ochraně, obnově a zlepšování kvality životního prostředí, včetně ovzduší, vody a půdy, a k zastavení a zvrácení úbytku biologické rozmanitosti a k řešení degradace ekosystémů.

Česká republika začala využívat program LIFE po svém vstupu do Evropské unie v roce 2004. Od té doby se uskutečnily na území naší republiky desítky projektů za stovky milionů korun, které významně pomohly při ochraně životního prostředí. Program se stal i u nás významnou součástí podpory projektů v oblasti ochrany přírody a krajiny, životního prostředí a klimatu.