Na zdraví lidí i jejich okamžitou pohodu má mimo jiné významný vliv i lokální kvalita vzduchu v místnosti. Některé složky / znečištění mohou jen zvyšovat únavu, zatímco jiné mohou ovlivňovat i zdraví a vznik různých nemocí.
Doposud hlavní motivace pro sledování / měření složení vzduchu či přítomnost různých složek plynů v uzavřených místnostech obvykle je kontrola měření přítomnosti nebezpečných koncentrací různých těkavých látek v místech, kde je potřeba ochránit lidi proti jejich vlivu či zjistit například pravděpodobnost výbuchu. Například přítomnost nebezpečných koncentrací CO v místě spalování, přítomnost amoniaku, výparů benzínu, toluenu a podobných látek v místech jejich výroby či zpracování.
V moderní době se však motivací a do popředí stává i dlouhodobé zajištění zdravého prostřední v každodenním životě, včetně zajištění kvalitního vzduchu v kancelářích, na úřadech a domácnostech, kde se dlouhodobě rozhodně nepředpokládá vysoký výskyt nebezpečných plynných látek.
Probíhající výzkumy v zdravotní oblasti však postupně zjišťují, že poměrně malé koncentrace různých látek, které však působí na člověka dlouhodobě (mnoho měsíců a let) mohou mít výrazný vliv na vznik či zvýraznění některých "civilizačních" nemocí, jako jsou různé dýchací (respirační) problémy, pálení očí, zvýšená unavenost i nervozita, přes možný vliv na plodnost a vývoj dětí, až po smrtelné choroby jako jsou různé rakoviny a leukémie.
Mezi věci, které můžeme mít dlouhodobě doma a mohou pomalu skrytě ovlivňovat náš život mohou být například výpary z barev, lepidel, aerosolové spreje, domácí mycí prostředky či také některé nekvalitní levné parfémy a deodoranty. V těchto přípravcích se mohou vyskytovat různé tzv.
Čtěte také: Znečištění rozpouštědly a zákony
Samozřejmě stále modernější je sledování hladiny koncentrace CO2, která v malých místnostech nebo tam, kde dochází jeho zvýšenému vylučování (např. tam, kde se cvičí), může rychle může dosáhnout hladin nekomfortního prostředí. Tedy situace, kdy se snižuje soustředění, zvyšuje únava nebo dále dochází až k slzení a malátnosti.
Kvalitou vzduchu v místnostech se odborně na různých úrovních zabývá hned několik různých organizací a institucí. Jednak jsou tu postupně se měnící a upřesňující doporučení Světové zdravotnické organizace WHO (World Health Organization) vydávající různé doporučující zprávy a pak doporučující i limitní závazné zákony a vyhlášky EU, resp. s nimi spojené zákony jednotlivých zemí EU. Tedy v našem případě zákony a vyhlášky České republiky. Nakonec jsou tu samozřejmě různé závislé i nezávislé lékařské studie nebo doporučení různých ekologických organizací.
Zákon č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší - uvádí imisní limity, které jsou závazné pro orgány ochrany ovzduší a jsou definováno počet jejich překročení za kalendářní rok. Zákon č. 258/2000 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci - definuje nejvyšší přípustné koncentrace plynů a par s toxickým účinkem v pracovním prostředí. To udává tzv. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb.
Žádný z uvedených zákonů sice nenařizuje nutné trvalé měření koncentrací uvnitř běžných budov (kanceláře, byty atd.), ale vyžaduje dodržování uvedených limitů.
Celkem vytipovali následujících 9 plynných látek, které jsou také součástí výše uvedeného nařízení vlády č. 361/2007 Sb. a vyhláška Ministerstva zdravotnictví č.
Čtěte také: Rozpouštědla šetrná k životnímu prostředí
Oxid uhličitý (CO2)
Oxid uhličitý (CO2 ) je bezbarvý plyn 1,52× těžší než vzduch. Vzniká oxidací organických látek, spalováním a je produktem látkové výměny většiny organismů. Za mezní hodnoty z hlediska kvality vnitřního ovzduší se považují koncentrace CO2 do 1 500 ppm (0,15% obj. ). Nicméně nad hodnotou 1000 ppm (0,1% obj.) mohou být individuálně vnímány jako tzv. „těžký vzduch“.
Vysoké koncentrace CO2 nad 6 % obj. vedou při delší expozici k silným bolestem hlavy, zvýšení krevního tlaku, hučení v uších a pocitům nevolnosti. Při koncentracích nad 10 % obj. se mohou svalové poruchy a bezvědomí s nebezpečím udušení a koncentrace nad 18 % obj. způsobují krátká ochrnutí a poruchy vědomí, které již mohou mít smrtelné následky. Hodnota 40 % obj. Člověk produkuje CO2 při dýchání v množství, které je závislé na charakteru fyzické činnosti. Vydechovaný vzduch obsahuje cca 4 % obj. CO2 . Vzhledem k tomu, že běžná venkovní koncentrace je do 0,05% obj., tak bez větrání ve zcela utěsněné místnost s přítomností člověka je postupně přirozeně dýcháním množství CO2 poměrně rychle zvyšuje.
Sedící nebo volně chodící člověk po místnost obvykle spotřebuje 5 - 10 litrů vzduchu za hodinu.
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Oxid uhelnatý (CO)
Oxid uhelnatý (CO) je bezbarvý, hořlavý plyn, který vzniká nedokonalým spalováním všech uhlíkatých materiálů. Toxicita závisí na množství a době expozice. Riziková je i zvýšená hladina pro osoby s chronickými záněty dýchacích cest a osoby s nemocemi oběhové soustavy. I při jeho nízkých koncentracích může zdravý člověk pociťovat únavu, člověk se srdečními problémy bolest na prsou. Při jeho vyšších koncentracích může dojít k poruchám vidění a koordinace, bolestem hlavy, závratím, zmatečnému chování a může být pociťována žaludeční nevolnost.
Čtěte také: Ekologicky šetrná rozpouštědla v praxi
Oxid uhelnatý vzniká hojně v interiérech ve spalovacích zařízeních bez odtahu a s omezeným přístupem vzduchu, zejména pokud se tato zařízení používají v málo větraných místnostech.
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. stanovuje imisní limit 10 mg/m3 (maximální denní osmihodinový průměr). Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. WHO uvádí bezpečné limity 100 mg/m3 při působení max.
Oxidy dusíku (NOx)
NOx je významným skleníkovým plynem a toxicita je relativní v závislosti na velikosti přijaté dávky. Při vdechování nízkých koncentrací se objevuje podráždění oči a sliznic horních cest dýchacích. Při vyšších dávkách dochází k popálení dýchací soustavy, nevolnostem, křečím, snížení okysličení organizmu, může nastat i smrt.
Oxidy dusíku vznikají především při vysokoteplotním spalování fosilních paliv. Suma NOx je přitom tvořena zejména dvěma složkami, a to NO a NO2. Ze směsi tzv. oxidů dusíku je z hlediska lidského zdraví nejvýznamnější právě oxid dusičitý (NO2).
Zdraví lidé snesou bez následků krátkodobé zvýšení koncentrace až na 2 000 µg/m3, proto tyto látky představují riziko obtíží zejména pro děti a citlivé jedince nebo lidi s astmatickými potížemi. Pro ně je za bezpečnou považována koncentrace desetkrát nižší než pro zdravé lidi. Proto byl limit pro krátkodobou koncentraci stanoven na 200 µg/m3 (dle WHO 1 hod. v uzavřené místnosti).
Podle lékařů a hygieniků jsou oxidy dusíku asi 6x až 10x nebezpečnější než oxid siřičitý. Hlavním toxickým účinkem oxidu dusičitého je dráždění sliznice. Nebezpečné pro lidské zdraví jsou už velmi malé koncentrace, jestliže působí po dobu delší než 30 minut.
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Formaldehyd
Formaldehyd je typický zástupce tzv. problematiky uzavřených prostor. Formaldehyd je přirozeně se vyskytující organická látka, která se však průmyslu slouží jako základní surovina výroby řady chemických látek. Proto zdrojem formaldehydu v bytech a kancelářích bývá jeho vybavení - nábytek z dřevotřísky, podlahoviny, koberce či tapety. Je obsažen v syntetických pryskyřicích, lepidlech a v některých mořidlech na dřevo, ale i v oblečení, čisticích prostředcích, kosmetice, dokonce i v některých nekvalitních plyšových hračkách.
Formaldehyd má však taktéž dezinfekční a čistící účinky a proto se někdy používá se ke sterilizaci lékařských pomůcek, dezinfekci zemědělských půd i konzervaci potravin. V domech, kde bylo použito ke konstrukci dřevotřískových desek nebo močovinoformaldehydové izolace se mohou i po 20 letech pohybovat koncentrace v rozmezí 300 µg/m3.
Formaldehyd je vysoce toxický pro všechny živočichy. Jedná se o mutagenní a karcinogenní látku (1. kategorie IARC), která byla na zvířatech prokázána. Při nízkých koncentracích (0,3−1 mg/m3) dochází k podráždění sliznic horních cest dýchacích, při vyšších koncentracích se pak dostavují silné otoky, záněty plic. Koncentrace 60 - 125 mg/m3 (tj. 60.000 - 125.000 µg/m3) může způsobit smrt. Ve venkovním prostředí se formaldehyd vyskytuje v koncentracích v rozmezí 10 - 100 µg/m3 (znečištěný městský vzduch).
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Benzen
Benzen je organická, sladce zapáchající sloučenina používaná jako rozpouštědlo a základní surovina pro výrobu řady chemikálií (léčiva, plasty, výbušniny, kosmetika aj.) a hlavně benzínu. Velké množství benzenu obsahuje i cigaretový kouř.
Člověk je vystaven benzenu zejména vdechováním a v těle zasahuje primárně hojně prokrvené orgány (kostní dřeň, játra). Při akutní intoxikaci poškozuje orgány krvetvorby, nervovou soustavu a imunitní systém. Dlouhodobá expozice benzenu má negativní vliv na krev - zvyšuje krvácivost a oslabuje imunitní systém člověka.
U benzenu neexistuje bezpečný limit, pod kterými by koncentrace neměla vliv na lidské zdraví. Teoreticky tedy čím menší je koncentrace, tím pro zdraví lépe. Francouzští vědci se domnívají, že dítě, které žije v těsné blízkosti benzínové pumpy nebo autodílny, je vystaveno čtyřikrát vyššímu riziku onemocnění leukemií než ostatní děti.
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Benzo(a)pyren (BaP)
Benzo(a)pyren (BaP) je nejznámější z polycyklických aromatických uhlovodíků (PAH), u kterého byl objasněn i mechanizmus, kterým přímo poškozuje genetickou informaci buněk. Obecně PAH je skupina více než sta látek a přirozeně vznikají při spalování jakékoliv organické hmoty (doprava, elektrárny, průmysl, cigaretový kouř apod.). K nejzávažnějším vlivům PAH patří jejich karcinogenita.
Benzo(a)pyren je spolu s ostatními PAHs přítomen v kouři ze spalování uhlí, dřeva, ve výfukových plynech a v cigaretovém kouři a to konkrétně ve formě velmi jemných částic, které pronikají při vdechnutí až do plicních sklípků, kde se zachycují.
Zákon o ochraně ovzduší 201/2012 Sb. Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Naftalen
Naftalen je nejjednodušším polycyklickým uhlovodíkem (PAH) a přirozeným zdrojem naftalenu je hoření organického materiálu. Při nízkých dávkách dochází k podráždění dýchacích cest, očí, nevolnosti, závratím apod., při vyšších dávkách pak k rozkladu červených krvinek a k poškození jater.
Naftalen je součástí uhelného dehtu a používá se při výrobě PVC, lepidel, léčiv, pryskyřic, maziv, barviv (indigo).
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb.
Trichlorethylen
Trichlorethylen je člověkem vytvořená organická látka, která se nachází také v některých přípravcích pro domácnost a běžné použití, je přítomen například v tekutině na odstraňování chyb při psaní na psacích strojích, jako odstraňovač barev, lepidel a skvrn.
Trichlorethylen působí zejména na nervový systém člověka. Krátkodobé expozice vede k příznakům ne nepodobným alkoholovému opojení (nevolnost, bolest hlavy), při dlouhodobém působení se může dostavit kóma i smrt. Může docházet k poškození zraku, sluchu, oběhové soustavy, ledvin, jater. Po delší expozici dochází k poškození imunity a schopnosti reprodukce. IARC považuje trichlorethylen za lidský karcinogen (1.
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Referenční koncentrace vydané SZÚ (v µg/m3) podle § 45 zákona č.
Tetrachlorethylen / Perchlor (PCE / PER)
Tetrachlorethylen / Perchlor (PCE / PER) je uměle vyráběná, nehořlavá, bezbarvá tekutina nasládlé vůně charakteristická především svými čistícími účinky. PCE/PER je téměř dokonalé rozpouštědlo organických látek, díky čemuž nalezl uplatnění především v procesech průmyslového čištění (suché čištění).
S PCE/PER se setkáme v strojírenství (odmašťování kovů), v rafinačním průmyslu, i v řadě domácích chemických přípravků (odbarvovače, ředidla, čisticí prostředky aj.).
Vyhláška Ministerstva zdravotnictví č. 6/2003 Sb. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb. Referenční koncentrace vydaná SZÚ (v µg/m3) podle § 45 zákona č.
Autolaky a vliv rozpouštědel
Výhody a nevýhody rozpouštědlových autolaků na vodní bázi vs. Rozpouštědlové autolaky jsou nedílnou součástí automobilového průmyslu a jejich výběr závisí na několika faktorech, jako jsou environmentální požadavky, pracovní podmínky a požadované vlastnosti laku. V současnosti se používají dva hlavní typy rozpouštědlových autolaků: laky na vodní bázi a laky na bázi uhlovodíků.
Ekologické aspekty: Autolaky na vodní bázi obsahují menší množství těkavých organických látek (VOC), což snižuje jejich negativní dopad na životní prostředí. Bezpečnost a zdraví: Díky nižšímu obsahu organických rozpouštědel jsou vodní laky méně škodlivé pro zdraví pracovníků, kteří s nimi manipulují. Dlouhá doba schnutí: Laky na vodní bázi obecně schnou pomaleji než laky na bázi uhlovodíků, což může zpomalovat výrobní procesy nebo zvyšovat náklady na sušení (např.
Vyšší odolnost: Tyto laky často poskytují vyšší mechanickou odolnost, zejména vůči chemikáliím a mechanickému opotřebení. Ekologická zátěž: Laky na bázi uhlovodíků obsahují větší množství VOC, což zvyšuje jejich negativní dopad na životní prostředí.
Výběr mezi laky na vodní bázi a na bázi uhlovodíků závisí na konkrétních požadavcích projektu. Laky na vodní bázi jsou šetrnější k životnímu prostředí a zdraví, zatímco laky na bázi uhlovodíků poskytují vyšší odolnost a rychlejší zasychání.
tags: #rozpoustedla #spreje #znečištění #ovzduší #dopad
Oblíbené příspěvky:
Kontakt
Zelaná Hrebová, z.s.
[email protected]
IČ: 06244655
Paskovská 664/33
Ostrava-Hrabová
72000
Bc. Jana Veclavaková, DiS.
tel. 774 454 466
[email protected]
Jaena Batelk, MBA
tel. 733 595 725
[email protected]