Ruská agrese a její původ

Válka na Ukrajině má devastující dopady na etnické menšiny. Podle vědkyně, burjatské aktivistky, která se zabývá zapojením ruských etnických menšin do invaze, Marie Vjuškové hrozí, že v důsledku nadměrné mobilizace vymizí celé národy.

Částečná mobilizace v chudém Burjatsku tvrdě zasáhla Rusko. Ty mají ve statistikách obětí války neúměrné zastoupení. V poslední době se zaměřuje zejména na počítání ztrát mezi drobnými domorodými komunitami na severu země.

"Nikdo o nich nemluví, ale když seřadíte etnické skupiny podle počtu úmrtí na obyvatele, Čukčové, Udegejci, Inuité a Něnci jsou daleko před ostatními. Například u Něnců, jejichž celkový počet obyvatel v Rusku se pohybuje kolem 50 tisíc, jsou ztráty na jednoho obyvatele zhruba stejné jako u Tuvinců, jichž je v zemi kolem 295 tisíc.

"Dalším příkladem může být vesnice Elabuga v Chabarovském kraji. Žije tam osmdesát domorodých rodin a patnáct mužů z těchto rodin vláda zmobilizovala, dalších deset se údajně nechalo naverbovat dobrovolně. To jsou děsivá čísla," říká vědkyně. Tyto komunity přitom potřebují muže k udržení svého tradičního způsobu života.

V důsledku války mohou zcela ztratit svou kulturní identitu nebo zaniknout. "V podstatě jde o vyhlazování celých národů - to je děsivé," podotýká Vjušková. “Jde v podstatě o jejich vyhlazování.

Čtěte také: Zajímavosti Ruska

Zájem Vjuškové o analýzu válečných obětí vzbudil mýtus o "Burjatech v Buči." "Tvrdilo se, že to byli Burjati, kteří zabíjeli civilisty v ukrajinské Buči při ruské okupaci v březnu roku 2022. Nikdo tohle tvrzení nezpochybňoval, já ale studovala prestižní vědeckou univerzitu, kde nás vedli k tomu, abychom zpochybňovali všechno," vypráví Vjušková v rozhovoru.

Aby tvrzení ověřila, pustila se do analýzy seznamů zemřelých vojáků, z nichž vyplynulo, že v Buči v tentýž měsíc umírali především výsadkáři z Pskova, ruského regionu sousedícího s Estonskem, Lotyšskem a Běloruskem. "Kdykoliv se média zmiňují o ruských válečných zločinech, věnují přílišnou pozornost zástupcům asijských etnik.

Podle Vjuškové existují důkazy, které naznačují, že se s etnickými burjatskými zajatci na Ukrajině zachází hůře než s Rusy. "To je znepokojující trend. Znamená to, že už nemůžeme burjatské vojáky povzbuzovat k tomu, aby se vzdali, protože nikdo neví, co by se s nimi mohlo stát," dodává.

Ruská propaganda by navíc mohla tyto tendence zneužít k tomu, aby vyburcovala Burjatce a příslušníky dalších menšin k tomu, aby se zapojili do války a pomstili své příbuzné. Při sběru informací o obětech války se Vjušková a její kolegové z Nadace Svobodné Burjatsko zaměřují na oblasti, kde žijí Burjati: Burjatská republika, Irkutská oblast a Aginský burjatský autonomní okruh.

Data získávají z různých zdrojů, včetně příspěvků rodin vojáků na sociálních sítích, informací zaslaných v soukromých zprávách a reportáži místních televizních kanálů. Rozpoznání etnického původu jednotlivých obyvatel Ruska je ale komplikované, mnozí totiž přijali ruská jména v důsledku rusifikace.

Čtěte také: Likvidace nebezpečných odpadů

Plokhyho kniha je dlouhou odpovědí na dvě otázky zároveň: Proč Rusko útočí na Ukrajinu a proč se Ukrajinci brání. V ní polemizuje s tezí ruského prezidenta Vladimira Putina, že Rusové a Ukrajinci jsou vlastně jeden národ a že Ukrajina ve svých současných hranicích je dílem politika, bolševického vůdce Vladimira Iljiče Lenina.

Podle Plokhyho je Putinovo přesvědčení nepochopením původu a dějin Ukrajiny, jehož výsledkem jsou a budou obrovské ztráty na lidských životech. O Putinových záměrech a cílech nepochybuje. „Rusko se snaží obnovit svoji imperiální minulost a zničit nejen ukrajinskou státnost, obyvatelstvo, ekonomiku, infrastrukturu, historii a kulturu, ale vůbec samotnou myšlenku existence Ukrajiny,“ dodává.

Za pravdu mu dává to, co jsme viděli ve školách a knihovnách v okupovaných městech, jako byl Cherson nebo stále je Mariupol. „Putinova takzvaná speciální vojenská operace se brzy zhroutila, což překvapilo nejen ty, kteří ji naplánovali, ale i pozorovatele z celého světa.

Spojení kozáků vedených Bohdanem Chmelnickým s ruským carem Perejaslavskou dohodou v roce 1654 vedlo k postupné likvidaci jejich samostatnosti. V bitvě u Poltavy v roce 1709 se kozáci spojili proti carovi Petrovi I. se Švédy, ale prohráli a Kateřina II. pak vytrhala z kořenů poslední zbytky kozácké autonomie.

Přesuňme se o století později. Plokhy popisuje osudy ukrajinského básníka Tarase Ševčenka, dnes považovaného za otce moderní ukrajinské literatury. Narodil se v roce 1814 v ukrajinské rodině jako nevolník, později byl sluhou v Petrohradu.

Čtěte také: Příčiny klimatických změn

Přátelé ho vykoupili z nevolnictví a on pak napsal sbírku Kobzar v ukrajinštině. Car Mikuláš I. jej za trest jako nebezpečného buřiče a narušitele jednoty Ruského impéria poslal na deset let do vyhnanství. Jeho život je metaforou ukrajinské existence v ruském područí v podstatě dodnes: kdo se hlásí ke svému ukrajinství a zdůrazňuje svoji odlišnost od Ruska a Rusů, zasluhuje trest a musí být napraven.

V uvažování tehdejšího cara a Vladimira Putina není rozdíl: Ukrajinci mají právo na existenci, ale jen jako odnož Rusů. Pokud to odmítají, jsou považováni za nástroj nepřátelské propagandy.

Dvacáté století je ukrajinským bojem o přežití. Na konci první světové války se Ukrajinci pokusili v atmosféře rozpadu imperiálních mocností vytvořit samostatný stát - zahrnující jak území, které patřilo Ruské říši, tak Rakousku-Uhersku. Ale na rozdíl od československého projektu Ukrajincům nebylo přáno, protože neměli dostatečnou podporu v zahraničí.

Nezávislou republiku ovládli a rozdělili si mezi sebe silnější sousedi: už bolševické Rusko a Polsko (malé kousky území připadly Rumunsku, Československu a Litvě). Střední a východní Ukrajina se ocitla v Sovětském svazu.

Stalinova nenávist ke statkářům a Ukrajincům vyústila v obrovskou tragédii a zločin. Uměle, záměrně vyvolaný hladomor. Stalin chtěl venkov kolektivizovat a zničit samostatně hospodařící zemědělce.

„V důsledku hladomoru na Ukrajině zemřely téměř čtyři miliony lidí. A zemi to naprosto zdecimovalo. V letech 1932 až 1934 podlehl hladu každý osmý obyvatel Ukrajiny (…) Hladomor zanechal ukrajinskou společnost hluboce traumatizovanou a na několik generací rozdrtil její schopnost projevit otevřený odpor proti režimu,“ píše Plokhy.

Za pozornost stojí jedna z věcí, kterou učinili ruští okupanti po dobytí Mariupolu v květnu loňského roku. Koho téma hladomoru zajímá víc, může si najít na Netflixu dvanáctidílnou ukrajinskou sérii A budou tam žít lidé.

V roce 1941 hitlerovské Německo porušilo spojeneckou dohodu se Sovětským svazem (známou jako dohodu Molotov-Ribbentrop, nazvanou podle jmen ministrů zahraničí obou zemí) a zaútočilo. Ukrajina dostala další úder: v letech válečného běsnění přišlo o život sedm milionů obyvatel Ukrajiny, tedy šestnáct procent populace.

Němečtí okupanti nemínili tolerovat nezávislou Ukrajinu a nositele této myšlenky Stepana Banderu internovali až do konce války v koncentračním táboře Sachsenhausen. Jeho dva bratři zahynuli v Osvětimi.

„V letech 1942 a 1943 bylo odchyceno a posláno do Německa téměř 2,2 milionu Ukrajinců. Mnozí z nich zemřeli na podvýživu, nemoci či při spojeneckém bombardování zbrojních a muničních továren, v nichž pracovali.

Ti, kteří se dožili osvobození Rudou armádou, byli často považování za zrádce a někteří putovali z německých koncentračních táborů rovnou do sovětských gulagů (…) Sovětští občané až do osmdesátých let museli v četných formulářích odpovídat na otázky, zda oni či jejich příbuzní žili na území okupovaném Německem. A po tom všem dnes musí Ukrajinci poslouchat od ruských a proruských propagandistů, že jsou nacisté a banderovci.

Jedno je ve srovnání s minulými ukrajinskými katastrofami a tragédiemi v současnosti jiné. Tentokrát má země velkou podporu ze zahraničí, není nepřátelům vydána sama napospas.

Pravdivá skutečnost: Přesným důvodem pro protest na Maidanu na podzim 2013 bylo překvapující rozhodnutí ukrajinské vlády z 21. 11. 2013 o přerušení dlouhodobých jednání o asociační dohodě Ukrajiny a Evropské unie. Ještě krátce předtím prezident Janukovyč cíl podpisu asociační dohody podpořil.

Mnoho ukrajinských občanů tento počin zklamal a tak reagovali protesty, mimo jiné na Maidanu v Kyjevě. Tyto pokojné demonstrace se staly masovými. Jejich požadavky spočívaly v dodržování principů právního státu, boji proti korupci a ukončení násilí proti demonstrantům.

Pravdivá skutečnost: Protestů na Maidanu se zúčastnily radikální skupiny, mezi nimiž byly některé s pravicově extremistickým smýšlením. Ty však tvořily jen malý zlomek v celkovém počtu protestujících (až 2 miliony po celé zemi).

Pravdivá skutečnost: Po násilném zvratu na Maidanu podepsal prezident Janukovyč za zprostředkování Francie, Polska, Německa a Ruska memorandum o mírovém vyřešení krize. Po podpisu prezident Janukovyč v noci z 21. na 22. 02.2014 z Kyjeva uprchl.

Tvrzení: Na Ukrajině jsou etničtí Rusové a obyvatelé mluvící rusky diskriminováni a utlačováni. Pravdivá skutečnost: Mezinárodní organizace jako např. Mezinárodní červený kříž neverifikoval tvrzení Ruska o nebezpečné situaci nebo o obětech na straně rusky mluvící menšiny.

Pravdivá skutečnost: Krym měl velice proměnlivou historii osídlení. Ve starověku zde usídlili Kimerijové, Tataři a později Řekové, během stěhování národů přišli na Krym ve 3. století Gotové.

Pravdivé sdělení: Jestli zahrnuje právo na sebeurčení národa také právo na odtržení, je rovněž sporné jako otázka, co je to „národ“. Na tom zde ale vůbec nezáleží, neboť ruská intervence v každém případě oddělila Krym od Ukrajiny v rozporu s mezinárodním právem.

Pravdivé sdělení: Se situací v Kosově 1999-2008 nejde ani právně, ani politicky srovnávat stav na Krymu v roce 2014. V Kosově existovalo po zásahu NATO na jaře 1999, jež úspěšně odvrátilo hrozící humanitární katastrofu, zastoupení Spojených Národů, zřízené RB OSN, a intenzivní a dlouhotrvající snahy také v multilaterálním rámci o definitivní řešení statutu.

Tvrzení: V rámci ukrajinského konfliktu se jedná o konfrontaci mezi (fašistickou) vládou v Kyjevě a místními separatisty. Pravdivé sdělení: I když se velká část obyvatel Donbasu vůči kyjevské vládě staví kriticky, nikdy neměla ozbrojené separatistické skupiny, které udeřily v době bezvládí po útěku prezidenta Janukovyče a jeho vlády, podporu většiny obyvatelstva.

Pravdivé sdělení: Evropská unie a NATO mají zájem na tom, aby Rusko přispívalo jako silnější partner na základě společných bezpečnostních zásad k zajištění evropského mírového pořádku. Proto tito aktéři sledují již od rozpadu Sovětského svazu cíl úzké a přátelské spolupráce s Ruskem.

Pravdivé sdělení: V souvislosti s přijetím dalších východoevropských států do NATO neexistují žádná závazná nařízení. Po konci studené války byla smluvně upravena pouze otázka rozšíření NATO na území (bývalé) NDR během německého znovusjednocení v tzv. smlouvě 2+4 z 12. září 1990.

Pravdivé sdělení: Ve shodě s principy Helsinských závěrečných aktů a Zakládajících aktů NATO-Rusko si může Ukrajina svobodně vybrat, jestli vůbec někam, popř. ke kterému svazku chce patřit.

Tvrzení: NATO se pokouší oslabit a marginalizovat Rusko. Také využívá ukrajinské krize k vyzbrojování na ruských hranicích. Pravdivé sdělení: Představitelé států a vlád opět zdůraznili na vrcholné schůzce ve Walesu v září 2014, že NATO nevyhledává žádné konfrontace s Ruskem, a tak pro Rusko nepředstavuje žádnou hrozbu.

Pravdivé sdělení: Východní partnerství EU obecně a v tomto rámci uzavřená asociační dohoda zvlášť v žádném případě neznamenají, že země Východní partnerství v budoucnu nesmí mít žádné úzké vztahy s dalšími sousedy.

Pravdivé sdělení: Tento argument je zaměřen na to, aby v „Deep and Comprehensive Free Trade Area“ (DCFTA) mohlo zboží z EU bez celních překážek dojít přes Ukrajinu do Ruska, protože Rusko a Ukrajina jsou spojeny dohodou o volném obchodu SNS. Tento dokument však obsahuje pravidla původu, jako prakticky všechny dohody o volném obchodu.

Pravdivé sdělení: Právě dnes jsou ukrajinské celní sazby pro výrobky z EU jen mírně vyšší: v oblasti průmyslu průměrně 2,4 %, v zemědělství 6,4 %. EU je právě nyní nejdůležitějším obchodním partnerem Ukrajiny, z toho důvodu se nedá očekávat skokový nárůst dovozu z EU do Ukrajiny.

Pravdivé sdělení: Deep and Comprehensive Free Trade Area (DCFTA) EU a Ukrajiny neobsahuje žádný předpis, podle jakých standardů exportovat ukrajinské výrobky do Ruska.

Pravdivé sdělení: Sankce slouží k vytvoření hospodářského tlaku na Rusko, i když to není samotným účelem. Cílem uvalení sankcí je zejména to, aby bylo Rusko ochotné zahájit dialog při hledání politického řešení ukrajinské krize ve shodě s mezinárodním právem.

Je jednou z hlavních tváří ruské agrese na Ukrajině. Zelenského krajany běžně označuje za nacisty, Macrona přirovnává k Hitlerovi, „führerem“ nazval i předsedkyni Evropské komise von der Leyenovou. Sergej Lavrov, nejznámější diplomat současného světa, slaví 75 let. Co je tenhle důležitý Putinův muž zač?

Na jedné straně se chová jako arogantní cholerik, který při setkání na nejvyšší úrovni vulgárně uráží i britského ministra, zároveň píše básně. Plamenně mluví o tradičních hodnotách, taky je to však bonviván a záletník. Jednoduchá otázka: kdo je Sergej Lavrov?

Bezesporu velezkušený diplomat s impozantně dlouhou, přes 50 let trvající kariérou, z toho více než 20 let působící jako ministr zahraničí. Pro Rusy je to osobnost jejich diplomacie srovnatelná svou vahou s Vjačeslavem Molotovem a Andrejem Gromykem, které samozřejmě vnímají pozitivně, jako silné zastánce sovětských, potažmo ruských zájmů.

Celkově se jeho role výrazně přeceňuje, jeho de facto nadřízeným je hlavní zahraničněpolitický poradce prezidenta Jurij Ušakov. Nebyl u rozhodnutí o anexi Krymu ani u rozhodnutí o celoplošné invazi. Nepodílí? Existují různé formy odpovědnosti: politická, právní, morální...

Na takové posuzování jsou tu soudy, ať už pozemské nebo boží. O tom, do jaké míry Lavrov jen „nemohl seskočit z tygra“, a do jaké míry třeba sám věří tomu, co říká, se vedou debaty dokonce i mezi jeho osobními přáteli, kteří ho stále mají rádi, setkávají se s ním, ale přesto nemají odvahu se ho napřímo zeptat, „jak to vlastně má“.

Faktem je, že občas vyřkne něco, co po něm pravděpodobně ani nikdo nechtěl, naposledy třeba výrok, který jen tak mimoděk prohodil směrem k novinářům, když prohlásil, že Volodymyr Zelenskyj „není vůbec žádný člověk“.

tags: #rusové #jsou #agresivní #původ

Oblíbené příspěvky:

• Recyklace bezpečnostních pásů
• Duševní zdraví a životní prostředí
• Svět, Kde Sny Ožívají
• Studie toku Ostravice
• Technická hydrobiologie a ekologie