Mateřství vyžaduje trpělivost, oddanou péči, lásku a v nehostinném prostředí také výjimečnou houževnatost a ostražitost. Obzvláště v krajině plné hladových lovců a nelítostných soupeřů.
Národní park Kafue v Zambii je chráněné území na středozápadě země a představuje pestrou mozaiku rozmanitých biotopů - savanu, ale i nehostinné pláně, neprostupné lesy či mokřady. Zdejší krajinu lze jen obtížně filmovat, přesto se tvůrcům podařilo zachytit a sledovat šest zvířecích matek, žijících uprostřed této zambijské divočiny: lvici, antilopu, samice psa hyenového, servala, kočkodana a prasete savanového.
Pozorovat velryby ve volné přírodě je snem mnohých cestovatelů. Dá se za nimi letět přes půl světa, případně navštívit Island, ale nejspolehlivější bývá zrovna touto dobou severní Norsko. A právě tam připravily kosatky turistům jedinečnou podívanou. Jezdit v zimě na sever Norska se jeví jako dost odvážné dobrodružství. Za polárním kruhem vládne polární noc, světlo je jen pár hodin denně a slunce není měsíce vidět vůbec. Také tu je zima, sníh a vlezlý vítr. Jenže tu jsou také velryby a kosatky.
Kosatky dravé byly letos náhodně k vidění celý rok na Lofotech, ovšem vrcholem pozorovací sezóny je oblast kolem městečka Skjervøy, vysoko na známým severským centrem Tromsø. Velryby sem nepřiplouvají jen tak pro radost turistům. V zimních měsících tudy táhnou kilometry dlouhá hejna sleďů. A takovou pochoutku si kosatky samozřejmě nenechají ujít. Jejich technika lovu je naprosto úžasná a vysoce efektní. Nejprve oddělí kousek hejna tím, že jej podplouvají a vyfukují bubliny. Ty ve vodě vytvoří jakousi bublinovou stěnu, která část hejna lapí.
Kosatky pak mezi zmatenými rybami proplouvají jako by nic a údery svých mocných ocasů ryby omráčí. Když je moře plné omráčených ryb, nastává hostina.
Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách
A právě krmení kosatek je v Skjervøy možné sledovat z blízka. Několik místních provozovatelů vozí turisty z celého světa na pozorování. Na gumových člunech je dovezou přímo ke krmícím se kosatkám. Ti nejodvážnější se mohou mezi kosatky dokonce ponořit. Tedy spíš se nad nimi vznášejí jak kus korku, v teplých suchých neoprenech, které hlubší ponor v podstatě neumožňují. Ovšem i tak je to zážitek na celý život.
Obří kosatky ve vodě proplouvají elegantně a zdánlivě bez námahy, mořská voda se široko daleko třpytí miliony rybích šupin z nebohých sleďů a člověk si připadá ohromený a současně zcela nepatrný a bezvýznamný.
Kromě turistů sledují kosatky také přírodovědci, vědci a pozorovatelé ze skupin Norwegian Orca Survey a Orca Channel. Začátkem listopadu se vědcům a šťastným turistům na lodích u pobřeží Laukøya dostalo cti být svědky zcela mimořádné události. „Dnes jsme na našem pozorování velryb byli svědky něčeho zcela nečekaného. Byli jsme se skupinou kosatek, většinou mláďat a samic. Zdálo se, že se aktivně krmí. Občas jsme viděli samici zrychlit na hladině, ale myslela jsem, že se chystá vyskočit. Později se ukázalo, že to bylo něco jiného (pravděpodobně reakce na její kontrakce). Klidně jsme se vznášeli na hladině a sledovali krmení, když tu najednou, blízko lodi, všude tekla a stříkala krev. Zpočátku jsme neměli tušení, co se děje. O chvíli později jsem uviděla, jak se nad vodou vynořila maličká hlava. Přímo vedle nás porodila samice mládě!“, popsala celou událost výjimečná fotografka velryb z Orca Channel, Krisztina Balotay.
Po porodu se kolem samice s mládětem, jehož hřbetní ploutvička ještě byla z dělohy ohnutá, shromáždila celá skupina kosatek a chránila oba svými těly. Kosatky se snažily mláděti pomáhat na hladinu, aby se mohlo nadechnout. To už byli na místě i vědci z Norwegian Orca Survey, kteří požádali ostatní čluny a lodě, aby se vzdálili a poskytli zvířatům klid. Což rádi udělali, neboť místní jsou tu k přírodě a kosatkám velmi ohleduplní a turisté i tak měli zážitek na celý život.
Vědci pak zůstali poblíž kosatkám celý zbytek dne a záběry z dronu (z výšky 50 metrů) prokázaly, že mládě je zdravé a má se čile k životu. Norské kosatky uchvátily Eve Jourdain, podívejte se na video.
Čtěte také: Více o rizicích v přírodě
Matka byla identifikována jako samice s označením NKW-591, stará známá, která se tu objevila poprvé v roce 2013 a již přivedla na svět několik potomků. Letošní událost je zcela unikátní, vůbec poprvé se tak v Norsku podařilo zdokumentovat porod kosatky a první hodiny života novorozence ve volné přírodě.
„Naše pozorování nám umožní identifikovat zúčastněné jedince a pochopit jejich roli při podpoře mláděte během jeho prvních okamžiků. Nyní pracujeme na shromáždění všech dostupných dat a v blízké budoucnosti plánujeme publikovat celou dokumentaci jako vědecký článek,“ ohlásila nadšeně zakladatelka Norwegian Orca Survey, Eve Jourdain.
To, že zkušená kosatčí matka porodila vedle člunů na hladině vypovídá podle místních o tom, že kosatky jsou zde na přítomnost lodí a člunů zvyklé. Pokud jezdí ohleduplně a s respektem, tak velryby a kosatky neruší a neohrožují.
Čtyřiadvacetiletá samice Mawar porodila přímo v zadní části pavilonu Indonéská džungle, kde si pod kamennými oblouky vytvořila hnízdo z dřevité vlny. "Chovateli Davidu Valovi přinesla hned v neděli mládě ukázat. Měl tak možnost je zběžně zkontrolovat i pozorovat uchopovací reflex mláděte. Malý orangutan už také pije. Zatím se však nepodařilo zjistit jeho pohlaví," uvedl kurátor primátů pražské zoo Vít Lukáš. Aby mělo mládě klid, bude pavilon nějaký čas pro veřejnost uzavřen.
"Mawar porodila své třetí mládě, které je podle prvních pozorování zdravé. Malý orangutan je jedním z nejvýznamnějších přírůstků posledních let," uvedl ředitel zoo Miroslav Bobek. Mawařin předcházející syn Gempa také žije v pražské zoo, kam s matkou dorazil na podzim 2011.
Čtěte také: Inspirace pro svatbu v přírodě
Maminka Sarah Schmid z Německa rozhodně nemá žádné zábrany. Svůj šestý porod se rozhodla natočit na kameru a sdílet na sociálních sítích. Odehrával se v létě 2018 doma, na zahradě mezi dětskou skluzavkou a trampolínou. Všechny děti osmatřicetileté Sarah z německého Halle - Johanna (13), Jonathon (12), Emanuel (10), Elisabeth (8), Konstantin (5) a Kiran (3) - se narodily "přírodně", tedy mimo porodnici.
Rodila v obývacím pokoji, v přírodě, v lese a na podobných místech. "Je to ta nejpřirozenější věc na světě. Nemyslím si, že je to nějak divné. Dříve dívky sledovaly, jak rodí jejich matky, aby věděly, jaké to je. Nyní je tato šance velmi malá," vysvětlila Sarah. To, že zveřejnila video, dává prý možnost lidem vidět zázrak zrození bez nějakého zásahu. "A to je velmi vzácné," dodává.
V případě posledního porodu se jí ale nepodařilo chytit miminko do náručí a na záběru je vidět, jak tvrdě dopadne na zem. Naštěstí se mu nic nestalo. Na následujících záběrech už ho šťastná maminka kojí. O tom, že nechce rodit v porodnici, se Sarah rozhodla, když studovala na lékařku a viděla nemocniční praxi. "Pomyslela jsem si tehdy: ‚Tohle nedokážu, není to vůbec příjemné.‘ V nemocnici je to stresující," říká tahle svérázná Němka, která by během porodu nikdy neužila tišící léky.
Domácí porody rozdělují společnost i u nás. Někteří včetně lékařů je odsuzují, že je to zbytečný hazard se zdravím. Jiní argumentují tím, že nemocnice ženu často stresuje, a to vede k zbytečným zásahům.
Ve svých 29 letech zůstala Kelley Lewisová sama jako rozvedená matka tří dětí. Už ji ovšem nebavilo být ztracenou a bez perspektivy na zlepšení, tak se rozhodla stoprocentně změnit svůj život. Jak? „Můj život, tedy hlavně osobní život, kariéra, vztahy, se neodvíjel takovým způsobem, jakým jsem doufala. Propadla jsem nejtěžší depresi, jakou jsem kdy zažila, a musela jsem vyhledat zdravotní pomoc. Přitom mi bylo devětadvacet! Vím, že mám tři děti, ale pořád mi bylo jen devětadvacet a to přece nemělo znamenat konec.
Udělala si vlastní průzkum na internetu a narazila na Tiny House Movement - Hnutí minidomů. Myšlenkou tohoto architektonického a sociálního hnutí je žít v jednoduchých malých domech. Aktuálně neexistuje jednotná definice, co to minidům je, ale domky s rozlohou pod 46 m2 jsou obvykle za minidomy považovány. Srovnejte to s rozlohou průměrného amerického domu: 247 m2.
Kelley Lewisová byla hnutím nadšená. „Znovu jsem nalezla to, co pro mě bylo nejdůležitější, a objevila svůj smysl v životě,“ vzpomíná. Vždycky chtěla chatu v hlubinách přírody, kam by mohla každý víkend uniknout. Teď se rozhodla, že do hlubin přírody uteče napořád a postaví si v ní dům.
Minidomy jsou samozřejmě levnější než ty velké. Potřebujete menší pozemek, zaplatíte méně na daních, ušetříte na vytápění a údržbě. Můžete mít ale problém s úřady, a to v závislosti na tom, kde a co stavíte. Minidomy obvykle kladou důraz na praktické využití prostoru.
Pro Kelley bylo nejtěžší vytvořit design. „Neměla jsem počítač, musela jsem doslova využít pravítka a tužky s dobrou gumou,“ vzpomíná. „Najala jsem si člověka, aby založil strukturu stavby, a od té chvíle jsem projekt převzala já.“ Na zavedení elektřiny si pozvala odborníka, aby jí ukázal, jak to udělat, na zbytek domu se vrhla sama s pomocí své rodiny, přátel a dětí.
Dnes už dům nejenom stojí, ale je i plně vybavený. Celý prostor má 58,5 m2, je 3,5 metru široký a 5 metrů dlouhý. „Sledovala jsem YouTube videa, jak si postavit a vytvořit různé věci, od kompostovací toalety ke kamnům na dřevo až po další vybavení, které vám umožní držet se dál od civilizace. Hodně výrobků, například okna, dveře, kamna, jsou z recyklovaných materiálů,“ pochvaluje si Kelley.
Hnutí minidomů pochází z USA, ale postupně se dostává i do Evropy. Minidům o rozloze 28 m2 si například postavili Eva Pratsová a Ricardo Flores v Barceloně. Další minidomy stojí v Anglii, Skotsku, Nizozemsku a britský architekt Richard Horden vyvinul mikrodům o rozloze 7,1 m2, který stojí v Německu.
„Myslím si, že obzvláště v dnešní společnosti chce spousta lidí pořád víc. Něco většího a lepšího. A i já na tom mám svůj podíl.
tags: #s #matkou #v #přírodě #videa