Saccharomyces cerevisiae je jednobuněčná kvasinka patřící mezi houby, která je známá především díky svému využití v kvašení při výrobě chleba, piva a vína. Tato mikroorganismická látka, běžně označovaná jako pivovarské kvasnice nebo pekařské kvasnice, hraje klíčovou roli v potravinářském průmyslu i ve vědeckém zkoumání.
Kvasinky se v přírodě běžně vyskytují. Saccharomyces cerevisiae má přirozený výskyt na povrchu ovoce, v květinách, kůře stromů a v prostředí bohatém na cukry. Díky tomu, že snadno zkvašují různé cukry, nacházejí se pravidelně na ovoci a v potravinách bohatých na cukry. Často jsou přítomny ve vzduchu, v půdě a ve střevech živočichů.
Saccharomyces cerevisiae není chemická sloučenina v pravém slova smyslu, ale jednobuněčný organismus - eukaryotická buňka. Buňky Saccharomyces cerevisiae jsou kulovité až oválné, o velikosti 5-10 mikrometrů. Povrchový obal buňky je tvořen buněčnou stěnou z glukanů, mannanů a chitinu, které zajišťují integritu a tvar.
Při určování kvasinek musíme zjistit řadu důležitých kritérií:
Zkoumáme tvar a velikost buněk, způsob rozmnožování, schopnost tvořit pseudomycelium nebo pravé mycelium, výskyt specializovaných buněk. Dané vlastnosti zjišťujeme nativními nebo orientačně barvenými preparáty kvasinek vyrostlých na sladinovém agaru, nebo ve sladině. Provádíme nátěr z různých částí kolonie (okraj, střed, povrch, vnitřek), protože buňky kvasinek se v různých vrstvách kolonie liší.
Čtěte také: Přírodní zdroje soli
Minárik v roce 1963 zařadil kvasinky dle tvaru do 8 skupin označených A - H:
Tvorba pseudomycelia je pomocná vlastnost při identifikaci kvasinek, je pozorovatelná u mnoha druhů kvasinek v závislosti na životních podmínkách (nedostatek uhlíku, aminokyselin apod.). Je charakteristická pro rody Candida, Pichia nebo Hansenula. Občas tvoří pseudomycelium i některé druhy kvasinek rodu Saccharomyces, Debaryomyces.
Tvorba askospor bývá často potlačena, zejména u kulturních kvasinek. Většinou je tedy třeba jejich tvorbu indukovat. Abychom mohli tvrdit, že kultura askospory netvoří, musíme použít více sporotvorných půd. Při indukci spor se postupuje tak, že se kvasinky nejprve kultivují v tekuté živné půdě, která je bohatá na živiny - tzv. presporulační půda. Pak následuje kultivace na agarové sporulační půdě, např. Fowellově agaru, nebo na Gorodkovové agaru při teplotě 20 - 25 °C po dobu 5 - 10 dní, růst kvasinek na těchto půdách je pomalý.
Zjišťujeme, zda kvasinky vznikají pučením nebo dělením. Objektivní výsledky získáme přímým pozorováním procesu (sklíčková kultura, visutá kapka).
Nejběžnějším využitím je fermentace. V potravinářství je základem při výrobě pečiva: kvasinky štěpí cukry a produkují oxid uhličitý, který těsto kypří. Stejný princip se uplatňuje při výrobě alkoholických nápojů - pivo, víno či cider vznikají kvašením cukrů na etanol.
Čtěte také: Výskyt rtuti v přírodě
V moderní výrobě se kultivují ve velkých množstvích v kontrolovaných fermentorech. Do živného média s obsahem cukrů a dusíku se naočkuje vybraný kmen kvasinek, které se při vhodné teplotě (často kolem 30 °C) rychle množí.
Saccharomyces cerevisiae je považována za bezpečnou mikroorganismu - má status GRAS ("Generally Recognized As Safe") udělený americkou FDA. U zdravých osob nezpůsobuje žádné zdravotní komplikace. Z ekologického hlediska představují kvasinky nízké riziko. Nejsou toxické pro vodní organismy a neovlivňují negativně přírodní ekosystémy.
Saccharomyces cerevisiae má významné historické postavení - lidé využívali její fermentační schopnosti již před více než 9 000 lety. Dnes patří mezi nejvíce studované organismy na světě. Zajímavostí je, že se kvasinky začaly používat také v oblasti udržitelné kosmetiky a přírodní drogerie.
Saccharomyces cerevisiae je jedním z nejvýznamnějších mikroorganismů pro člověka. Díky své schopnosti fermentace, bezpečnosti a genetické flexibilitě se uplatňuje v potravinářství, farmacii, výzkumu i ekologickém průmyslu.
Čtěte také: Recyklace kyseliny tereftalové
tags: #saccharomyces #cerevisiae #výskyt #v #přírodě