Skalničky v přírodě a pěstování fialek

V české přírodě můžeme nalézt mnoho rostlin, které jsou dekorativní i v zimě. Když opomineme typicky stálezelené jehličnany, můžete v lese narazit na pár druhů neopadavého kapradí a koberce barvínků, na mokrých loukách trávy typu ostřic a sítin, protože je opravdu hezky, na osluněném palouku můžete najít vykvetlý i zakrslý zvoneček a samozřejmě haldy sedmikrásek, dokonce i ostružiny jsou stálezelené a v teplém počasí nemají svěšené listy a ukazují jejich vínově nafialovělé odstíny, na kamenech rozchodníky a ještě určitě mnoho dalšího.

V našem zahradnictví máme velkou vášeň přinést tuto stálezelenost i do vašich zahrad. Každý rok obohacujeme paletu neopadavých rostlin o další kousky a až nevěřícně pozorujeme, kolik takových a ještě k tomu velice otužilých rostlin existuje.

Když je v zahradě dobře promícháte s těmi opadavými, které nabídnou lákavé změny, barvy či květy v sezóně, máte zahradu, co je i teď krásná a láká k procházce, když vás sluníčko tahá v zimě ven.

Mateřídouška

Mateřídoušky jsou nízké keříky nebo vytrvalé byliny, které jsou silně aromatické, vyskytují se volně v přírodě, jsou nenáročné a mrazuvzdorné. Velmi rychle se rozrůstá do šířky. K tomu aby se jí dařilo, potřebuje mateřídouška slunné místo a písčitý velmi dobře propustný podklad.

• Široce se rozrůstající kultivar, dorůstající do výšky 15cm.
• Vonná trvalka, dorůstající do výšky 15cm. Má tendence se rozprostírat do šířky.
• Stálezelená a aromatická trvalka, která je křížencem mateřídoušky a tymiánu.
• Pomalu, lehce vzpřímeně rostoucí kultivar, dosahující výšky 10 cm a šířky 20 cm.
• Stálezelená a aromatická trvalka, která je křížencem mateřídoušky a tymiánu. Dorůstá do výšky 10-15 cm.
• Nízká, půdopokryvná trvalka u nás rozšířená v podhoří a ve vápencových pohořích.
• Oblíbený kultivar mateřídoušky, která je známá svou nízkou, polštářovitou formou a jemnými růžovými květy.
• Půdopokryvná rostlina s atraktivními vlastnostmi.
• Zajímavý kultivar mateřídoušky, která přináší do zahrad atraktivní vzhled a aromatickou vůni. Dorůstá do výšky zhruba 20 - 30 cm. Kvete zajímavými a fialkově zbarvenými květy. Je velmi dekorativní.
• Zajímavý kultivar mateřídoušky s charakteristickými vlastnostmi. Nízký keřík, dorůstající výšky 10 cm. Květenství je růžové barvy, nakvétá od července do srpna.
• Silně aromatický, 10-30 cm vysoký keřík. Listy jsou drobné, tmavě zelené.
• Dobře se rozvětvující, nízký, kompaktní kultivar, který dorůstá do výšky 10-15 cm.
• Velmi nízká, půdokryvná trvalka, tvořící souvislé koberce se záplavou bílých květů.
• Druh aromatické byliny, která je oblíbená pro své jemné listy a silnou aromatickou vůni.
• Kompaktní druh mateřídoušky, který se vyznačuje malými rozměry a hustým růstem, vytváří drobné mechu podobné bochánky.
• Varieta mateřídoušky úzkolisté, která je ceněná pro své jemné listy a světlé květy. Nízký keřík, který dorůstá do výšky okolo 5 cm. Listy má drobné, oválné a svěže zelené.
• Varieta mateřídoušky úzkolisté, která je ceněná pro své jemné listy a výrazné fialové až červeno-růžové květy.
• Kompaktní kultivar mateřídoušky ceněný pro svůj nízký růst a jemné, aromatické listy.
• Nízká trvalka, která dorůstá do výšky 5-10 cm.
• Nízká, půdopokryvná trvalka, která vytváří husté, jemně vonící koberce drobných zelených lístků.
• Krásná trvalka, která dorůstá do výšky 10-30 cm. Tvoří kompaktní polštáře, které se budou nádherně vyjímat na skalkách.
• Kompaktní, zakrslá, pomalu rostoucí odrůda, dosahuje výšky 2-3cm. Listy mají zlaté špičky.
• Výrazně aromatická vytrvalá polokeřovitá bylina z oblasti Středomoří, kde roste na suchých svazích a skalnatých místech.

Zvonky (Campanula)

Řeč není o ničem jiném než o spolehlivých trvalkách, které rozehrají tu nejkrásnější modrou podívanou, jakou si jen dovedete představit. Zvonky rostou ve volné přírodě i na zahradách, kam je s oblibou vysazovaly už naše prababičky.

Čtěte také: Slunné stanoviště pro trvalky a skalničky

Jejich fialově modré květy nejdou přehlédnout jak na květnatých loukách, tak ani v trvalkových záhonech. Odstín květů by se dal přejmenovat na „zvonkový“, protože se mu přiblíží jen málokterá rostlina. I méně zkušený pěstitel si jistě všimne, jak neskutečně různorodé tyto květiny jsou. Některé jsou vysoké sotva jako mech, jiné zase hravě přerostou výšku jednoho metru.

Díky rozmanitosti jednotlivých druhů se zvonky hodí pro pěstování v různých podmínkách. Půdopokryvné zvonky vysoké sotva dvacet centimetrů se pěstují jako skalničky. Perfektně se hodí nejen do klasické skalky mezi další miniaturní rostliny, své místo najdou také v suchých kamenných zídkách, kde se vysazují do kapes mezi kameny do štěrkového substrátu.

Skalkové druhy ale můžete pěstovat také v kamenných korytech nebo jimi oživit například štěrkovou zahradní cestu. Vyšší druhy vyžadující živnou půdu a občasnou zálivku pak patří hlavně do trvalkových záhonů. Hned několik vyšších druhů byste našli i na venkovských zahradách, často jsou považovány za tradiční květiny, které nesměly chybět na „babiččině“ zahrádce, ale díky jejich poměrně nízkým nárokům se hodí prakticky do jakéhokoliv trvalkového záhonu. Díky výhradně studeným odstínům květů výborně vyniknou i v minimalistických městských rabatech.

Do zahrady se samozřejmě hodí jak půdopokryvné, tak i vyšší záhonové druhy. Oblíbený je například zvonek broskvolistý (Campanula persicifolia). V době květu dorůstá přibližně 60 centimetrů a kvete převážně od června do srpna bílými nebo modrými široce zvonkovitými květy. Dobře poroste na slunci i v polostínu a perfektně se hodí také k řezu.

Na venkovských zahradách není možné přehlédnout ani 30 centimetrů vysoký zvonek klubkatý (Campanula glomerata). Jeho zvonkovité květy jsou nahloučené ve vrcholovém květenství a těšit se na ně můžete opět od června. Pokud hledáte nižší druhy vhodné do skalky, do suché zídky nebo třeba do nádob, určitě zkuste zvonek karpatský (Campanula carpatica). Je opět dostupný v odrůdách s bílými i modrými květy.

Čtěte také: Dobrodružství s albatrosy v knihách

V našich zahradnických centrech se můžete těšit na spoustu rychlených květin, ze kterých si vyrobíte barevné sezonní dekorace. Jednou z nich bude i zvonek dalmatský (Campanula portenschlagiana). Tento druh se perfektně hodí i na zahradu, můžete si ho vysadit do skalky, do kamenného koryta nebo do jakékoliv kompozice s kamenem. Dokonce se hodí i na extenzivní střešní zahrady, které se zakládají jen s minimem substrátu a jsou nenáročné na péči.

Aby toho ale nebylo málo, tomuto půdopokryvnému zvonku vysokému okolo deseti centimetrů to perfektně sluší také v různých dekoracích. Můžete ho vysadit do truhlíků za okno, do jakýchkoliv nádob na terasu či balkón nebo se z něj několik dnů radovat doma. Jeho použití v sesazovaných nádobách je podobné jako u prvosenek, ostatně právě s těmito květinami se často kombinuje.

Pokud jste se rozhodli, že si ho s prvosenkami a rychlenými cibulovinami vysadíte do společné nádoby a vyzdobíte si jimi domov, vyberte co nejsvětlejší místo dále od topení. V místnosti udržujte teplotu nejlépe do 20 °C, ve vyšší teplotě tyto venkovní květiny neprospívají nejlépe, navíc rychle odkvetou. Rostliny nezapomeňte zalévat, substrát by nikdy neměl úplně přeschnout.

Chrpy (Centaurea)

Chrpy (lat. Centaurea) náleží do čeledi hvězdnicovitých (lat Asteraceae) rostlin. Pod označením chrpa se snad každému vybaví modré květy lemující spolu s vlčími máky lány obilí. Na zahrádce si však můžete vypěstovat, kromě klasických modrých polních chrp (lat.

Květem velmi zajímavá je chrpa císařská (lat. Centaurea imperialis). Její květy jsou robustní, plné, mohou mít různou barvu - bílou, žlutou, fialovou. Chrpa císařská může dorůst do výšky až80 cm. Stonky rostou rychle, jsou vzpřímené a silně rozvětvené. Listy mají kopinatý, úzký tvar, jejich barva je šedozelená. Různobarevná skupina těchto chrp vynikne na každém záhoně. Chrpa císařská je vhodná k řezu, ve váze vydrží až 10 dní.

Čtěte také: Více o rizicích v přírodě

Protože se jedná o letničku, je nutný každoroční výsev, nejlépe přímo na záhon. Chrpou trochu z jiné soudku je chrpa velkohlavá (lat. Centaurea macrocephala), která kvete velkými žlutými květy a je na rozdíl od klasických chrp trvalkou. Úspěšně ji mohou pěstovat i naprostí začátečníci, protože je zcela nenáročná. Daří se jí na přímém slunci v sušších propustných hlinitopísčitých zahradních půdách.

Další vytrvalou chrpou je chrpa horská (lat. Centaurea montana), které volně roste v podhorských a horských oblastech na loukách a při okraji lesů. Občas se však pěstuje i jako okrasa na zahrádce. Chrpa horská dorůstá do výšky 30 - 60 cm. Listy jsou podlouhlé, na spodní straně pavučinově vlnaté. Okrajové paprsky květů mají modrou barvu, vnitřní jsou fialové. Chrpa horská kvete od května do září.

Chrpy jsou na pěstování velmi nenáročné, proto si je na svou zahrádku může vysadit i naprostý začátečník. Některé chrpy jsou trvalky, jiné jsou letničky, jejich pěstování je však v podstatě stejné. Vytrvalé druhy vydrží po mnoho let, letničky je nutné každý rok znovu vysévat. Chrpy vyžadují slunné stanoviště, snesou však i mírné přistínění. Půda by měla být bohatá na živiny, dobře propustná s dostatkem vápníku. Po horkém letním dni chrpy rády přijmou pár kapek vody. Pravidelné hnojení není nutné, pokud však do zálivky občas trochu hnojiva přidáte, rostlinám to neuškodí.

Chrpy se často stávají ozdobou váz, některé druhy se hodí i na sušení. Chrpa se suší v temném, dobře větraném prostředí. Chrpy se vysévají přímo do řádků vzdálených od sebe cca 25 -30 cm. Výsev se provádí v březnu až v dubnu, kdy teplota dosahuje cca10 °C. Chrpu velkohlavou je možné předpěstovat. Výsev semen se pak provádí v březnu a dubnu do výsevních nádob, samotná výsadba na záhon je možná cca v květnu až v červenci.

Ze sušených květů chrpy polní se vaří odvary, z nichž se vyrábějí obklady na unavené oči. Použít je lze i při zánětech očních spojivek.

Violky

Existuje mnoho druhů rodu Viola. Rozdíl mezi maceškami a violkami není přesně stanoven. Violky jsou však nižší a kompaktnější a květy mají drobnější nežli macešky. Macešky mohou kvést v zahradě téměř po celý rok, pokud zvolíte správnou sadbu druhů. Neexistuje snad žádná jiná květina, která má nese všechny barevné odstíny, dokonce i černé. V této barevné paletě chybí pouze zelená barva. Květ se skládá z pěti květních lístků, kdy dva jsou vždy vrchní, jeden spodní a dva postranní. Některé druhy mají uvnitř květů tmavou masku. Květy macešek mohou být jak jednobarevné, tak pestré, takže dokáží zpestřit jak záhon tak i okenní truhlík či okrasnou nádobu.

Fialky jsou oproti maceškách a violkách mnohem menší a rovněž barevná paleta květů je chudší. Pěstují se na záhoně jako trvalky, hodí se však i do skalek.

• V. calcarata (fialka skalková) - dorůstá výšky až 10 cm. Má drobné listy na okrajích vroubkované. Květy mají fialovomodrou barvu a světlý střed.
• V. sororia (fialka) - dorůstá výšky až 15 cm. Nese srdčité listy, které vyrůstají z hlízky. Květy jsou větší a fialkové. Bohužel však nevonní.
• V. odorata (violka vonná) - má drobné fialkové vonné květy, kvetoucí od března do dubna.
• Viola x wittrockiana (maceška zahradní) - je křížencem, který dosahuje výška až 30 cm. Stonek, který se bohatě větví nese vejčité listy, které mají vroubkovaný okraj. Z úžlabí listů vyrůstají stonky s jedním květem. Kvetou na jaře a na podzim jednobarevnými nebo vícebarevnými květy.
• V. cornuta (violka rohatá) - dorůstá výšky až 15 - 20 cm. Jedna rostlina nese spoustu drobných vícebarevných květů, které kvetou obvykle od května do července a pak ještě na pozdim od října do listopadu.

Dokáží kvést neúnavně téměř po celý rok podle druhu a sadby. Květy voní. Výborně se hodí k řezu. Trvalky vydrží řadu let. Letničky po odkvětu ze záhonu likvidujeme. Ideální je slunné nebo polostinné stanoviště. Rostlina žádá pravidelnou zálivku. Trvalky množíme na podzim dělením trsů nebo v létě řízkováním. Letničky vyséváme pod sklo od února do dubna, aby kvetly v létě. Rostliny vysazujeme na záhon v květnu. Dvouletky vyséváme od června do července, aby kvetly na jaře.

tags: #skalničky #v #přírodě #fialkové #pěstování

Oblíbené příspěvky:

• Stanoviště autobusů v Česku
• Disertační práce v environmentalistice
• Průvodce použitím glyfů
• Svoz a likvidace bioodpadu v Mělníku
• Studie a projekty na podporu biodiverzity