Andělská Hora: Historie, Kultura a Hudební Dědictví

Dnešní obec Andělská Hora má velice zajímavou historii. Jako by se v ní zrcadlilo vše, co je pro dějiny a přírodu Nízkého Jeseníku typické. Vznikla jako hornická osada v 15. století na pahorku sv. Anny, když se v jejím okolí objevilo zlato. Nejprve se rýžovalo a později u zlatých dolů vznikla malá hornická osada. Již od 14. století se zde současně těžilo i stříbro.

V roce 1626 zde byla založena sklárna, 17. a 18. století je dobou bouřlivého rozvoje výroby lněných přízí a bavlněných tkanin. Textilní průmysl zde však měl kořeny daleko hlubší - již v roce 1567 zde byl založen tkalcovský cech. V té době se městečko nazývalo Engelsperk nebo Engelsberg. Již v roce 1540 mu udělil Jan Bruntálský z Vrbna Horní řád, po roce 1621 se Engelsberg stal majetkem Řádu německých rytířů.

Město bylo založeno v terénu svažujícím se k východu do údolí potoka, půdorys je vytyčen v přísné oktogonální osnově, ulice vycházejí ze středů stran čtvercového náměstí, severojižní osa je tranzitní, prochází po ní dávná cesta z Bruntálu do Zlatých Hor. Město mělo přísně pravoúhlé schéma, bylo neohrazené, východoněmeckého typu. Od založení se řídilo horním právem jihlavským. Andělská Hora tvoří dnes jeden z nejhodnotnějších poststředověkých městských půdorysů ve Slezsku.

Andělská Hora utrpěla stejně jako všechny obce v pohraničí necitlivým přístupem společnosti k evropskému kulturnímu dědictví. Naštěstí ji minul nešvar socialismu - výstavba panelových domů na venkově. Obec nemá na svém katastru žádnou stavbu socialismu. V roce 1991 měla ovšem místo 205 domů z roku 1921 pouhých 103 domů. Ve dvacátých letech minulého století stály v obci většinou jednopatrové pohodlné domy, s okny v bílých stěnách a s vysokými mansardovými barokními střechami. Kromě toho zde byly přízemní tkalcovské domky s vysokými, strmými, šindelem krytými střechami se špičatými štíty. Uprostřed náměstí stál kostel, vedle něj radnice, na dolním konci byla škola a klášter.

Rozvoj v 19. století

19. století bylo pro oblast Nízkého Jeseníku znamenitou dobou rozkvětu. Hornictví bylo stále ještě nejlepším způsobem obživy, ale hospodářská základna oblasti se rozšiřovala. Potomci horníků se začali věnovat podnikání, největšího rozkvětu dosáhl textilní průmysl. V polovině 19. století zmodernizoval Franz Heinz svoji bruntálskou textilku. Jako první zavedl strojní pohon a vyráběl několikrát více tolik žádaného cvilínu a damašku. V krátké době ovládl evropský trh a stal se jedním z předních vývozců do Spojených států.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Johann Plischke začínal v padesátých letech 19. století tím, že jako kluk prodával o nedělích na bruntálském náměstí kyselku. Z počátečního, takto získaného kapitálu založil továrnu, jejíž výrobky hladké plátno a damašek získávalo na světových výstavách v Paříži, v Londýně a v Mnichově jednu cenu za druhou. Zboží z jeho továrny ve Starém Městě šlo výhradně na americký trh.

Karel Polcer, rodák ze Dvorců nabídl evropským stavitelům novou kvalitní krytinu - břidlice. V jeho rodné obci se jí těžilo dost. Dodnes jsou břidlicí ze Dvorců pokryty četné budovy ve Vídni včetně Schönbrunnu, stejnou střechou se honosí budapešťský parlament. Karel Polcer sice zbohatl, ale jedním z jeho činů bylo to, že založil ve Vídni vůbec první mateřskou školku ve střední Evropě.

Eduard Schön: Rodák z Andělské Hory

Taková to byla doba, když se v rodině tkalcovského mistra Antona Schöna z Andělské Hory 23. ledna 1825 narodil syn Eduard. Eduard od malička projevoval značné nadání a již ve čtyřech letech navštěvoval místní církevní školu. V roce 1832 mu však zemřela matka, otec se sice rok poté znovu oženil, avšak s výchovou dítěte pomohl otcův bratr Florian Schön. Ten působil jako farář v olomouckém kostele sv. Michala a synovci poskytl útulek s možností lepšího studia. Eduard absolvoval v Olomouci šestitřídní gymnázium a tři roky právnické fakulty tehdejší olomoucké univerzity. Právnická studia ukončil na radu strýce i s jeho podporou ve Vídni. Se studiem práv spojil i svoji lásku k hudbě, a tak ve Vídni studoval i hudební kompozici. Již v době gymnaziálních studií se pokoušel o drobné skladby. Rád zpíval, a proto se v popředí jeho zájmu ocitl sborový zpěv.

Jeho členství v řadách Akademické legie v roce 1848, kdy zkomponoval Německou píseň svobody zpívanou právě ve sboru jeho studentských kolegů, naštěstí neměla pro něj následky. V roce 1850 byl promován doktorem práv. Od té doby spojoval velice vhodně svoji profesní činnost se svým koníčkem, komponováním. Byl dobrým právníkem, stal se dokonce sekretářem burzovní komory, později pak sekčním šéfem ministerstva financí. Známé jsou i jeho práce z oboru finančního práva. Jeho největší láskou bylo však komponování a sborový zpěv. Již v roce 1852 založil ve Vídni akademický pěvecký sbor. V roce 1858 se oženil s devatenáctiletou Betty Heldovou a z jejich italské svatební cesty vytěžil i drobný soubor italských písní.

V jeho tvorbě se objevují prvky vzpomínek na dětství a rodnou obec - báseň „Der Apfelbaum“ je laskavou upomínkou na jabloňový sad rodného domu v Andělské Hoře. Rodný dům po otcově smrti v roce 1867 ponechal svým sestrám. On sám trpěl později značnými srdečními a žaludečními potížemi. Jeho žena Betty v roce 1866 ve svých 27 letech zemřela na tyfus. Zhoršoval se mu rovněž zrak. Proto v 54 letech požádal císaře o předčasné penzionování, což mu bylo 8. února 1879 umožněno s tím, že mu byl do důchodu ponechán titul sekčního šéfa. Bohužel, důchodu si moc neužil. V květnu téhož roku se rozhodl navštívit svého bratrance, který v té době sloužil na faře v Jeseníku nad Odrou. Zde Eduard Schön 27. května 1879 umírá a 31. května je pochován na hřbitově v Grinzingu u Vídně.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Dne 11. září 1881 se do Andělské Hory sjelo celkem 18 pěveckých sborů z Moravy, Slezska a z Vídně. Za účasti všech místních obyvatel a občanů okolních obcí byla místnímu rodáku Eduardu Schönovi, který užíval jako součást příjmení i název obce Engensberg, odhalena na jeho rodném domě pamětní deska a v místním parku byla umístěna jeho bronzová busta na mramorovém pomníku s nápisy. Tento muž složil 169 skladeb pro mužské sbory, desítky písní, chrámových děl a instrumentálních kompozic. Jeho dílem se prolínají prvky slezské lidové hudby. Světového uznání se dočkaly zhudebněné básně von Eichendorfa a Scheffela.

Jeho sborovou skladbu „Před bouří“ přijal po první světové válce pěvecký sbor Marx v Ostravě - Vítkovicích. Od roku 1920 byla hymnou sboru, když básnický text skladby přeložil do češtiny známý moravský spisovatel a buditel dr. Vojtěch Martínek. Engelsbergova zhudebněná báseň Des Pagenlied (Píseň pážete) byla úvodní částí zahájení Shakespearovských oslav ve Vídni. Mnohé jeho písně a skladby se dodnes hrají, aniž by bylo připomínáno, že jejich autor se před 195 lety narodil v krásné obci Andělská Hora v Nízkém Jeseníku. Na domě v němž ve Vídni v Herengasse žil, je rovněž pamětní deska, o kterou se dodnes stará, podobně jako o jeho hrob v Grinzingu, vídeňský Engelsberg - Bund.

Šestého června 1998 instalovali místní občané u příležitosti svěcení obecního praporu pomníček trochu jiný, leč důstojný. Ten z 11. září 1881 se nám zachoval pouze na fotografii.

Hudební Artoulky v Andělské Hoře

V dalším díle letošních Artoulek se vydáme na Andělskou Horu, kde zahraje a zazpívá Iva Bittová. Známá zpěvačka, houslistka a herečka zavzpomíná také na natáčení filmu Balada pro banditu, které probíhalo právě na tomto magickém místě poblíž Karlových Varů.

V naší druhé letošní Artoulce jsme se spolu s Ivou Bittovou vypravili na Andělskou Horu poblíž Karlových Varů. Známá zpěvačka a houslistka zavzpomínala na natáčení filmové verze muzikálu Balada pro banditu z roku 1978, které probíhalo právě na tomto magickém místě.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Baladu o lásce, zradě, čarodějnických kouzlech a touze po svobodě režisér přenesl do plenéru - na hradní zříceninu a do amfiteátru s táborovým ohněm i diváky, kteří jsou do probíhajícího představení vtahováni. Tím se umocnilo trampské pojetí původní hry. Sís využil i mnohé její typické stylotvorné prvky - například zbojníci a četníci nestřílejí jen puškami, ale i kytarami. Převzal i skvělé původní herecké obsazení v čele s tehdy sedmadvacetiletým Miroslavem Donutilem a devatenáctiletou Ivou Bittovou. Podmanivé melodie, mísící moravský folklor s country, jsou i ve filmu funkční součástí děje. I navzdory své stylové nevyváženosti zakonzervovala filmová verze Balady pro banditu jedno z nejpozoruhodnějších divadelních představení sedmdesátých let až nečekaně nekonvenčně.

Varhanářská tradice

Akademie z odlehlých obcí, v minulých staletích významných center českého Slezska, znělo Jak se hledá Staudinger? Akademie nejdříve přestaví klíčového slezského pozdně barokního stavitele Josepha Sebastiana Staundingera (1729 - 1809), jeho širokou varhanickou rodinu a také půvabnou horskou vesnici Andělská Hora, kde měl své zázemí a odkud vyjížděl stavět varhany do širokého okolí. Nástroje to byly i z dnešního pohledu poctivě zhotovené, zvukově malebné a okouzlující, doslova poklady dávné hudební kultury.

Akademii ale zejména doprovázejí varhanní skladby Jana Křtitele Vaňhala, Františka Xavera Brixiho, Josefa Ferdinanda Norberta Segera a Václava Jana Křtitele Tomáška a zasvěcená debata o dávných časech, které prostřednictvím zapálených stavitelů varhan, organologů, badatelů a interpretů ožívají v 21. století.

tags: #skladba #andělská #hora

Oblíbené příspěvky:

• Fortel ECO: Třídění odpadu
• Malakofauna v antropoických stanovištích
• Studie olše na farmaceutické fakultě
• Dvojité zapojení spotřebičů
• Ochrana životního prostředí hrou