Historie Dolního Miletína a okolí: Od třicetileté války po zrušení kláštera

Rožumberský rod vymřel smrtí Petra Voka z Rožumberka 6. listopadu 1611. Majetek přešel podle dědické smlouvy na Švamberky. Jan Jiří ze Švamberka se aktivně účastnil českého povstání, a tak jeho jmění propadlo po bitvě na Bílé hoře konfiskaci.

Třeboňské panství přešlo do majetku císaře Ferdinada II., který je postoupil svému synu Ferdinandovi III. Ten se rozhodl obnovit bývalý klášter třeboňský a restituovat jeho majetek. Stalo se tak dekretem z 15. února 1631 a tímto dnem byl klášter v Třeboni (a současně i v Borovanech) obnoven.

Dopady třicetileté války na kraj

K další události došlo 2. dubna 1660. Kraj byl po třicetileté válce zpustošený, bývalé klášterní vsi téměř bez lidí a vypálené. Některé byly proměněny v rybníky či dvory, pole byla zarostlá a neobdělávaná. Mnoho pozemků a rybníků bylo zcizeno a dále přeprodáno dalším vlastníkům.

V roce 1625 byl pořízen popis třeboňského panství. V Branné se například uvádí jediný osedlý, proti dřívějším 33. (Osedlým se rozumí ne počet obyvatel, ale skutečnost, že usedlost byla obydlena - v Branné byl tedy pouze jeden grunt obydlen!). V Lipnici to bylo 10 (z 18), Lipnický rybník byl rozkopán a pustý. V Šalmanovicích 5 (ze 14), to znamená, že ze 14 gruntů bylo 9 pustých.

To ještě nebyl konec války, po roce 1635 vypukla další část války, od 30. června do 27. října 1640 řádil v Třeboni mor. Po bitvě u Jankova 6. března 1645 se Třeboň a okolí ocitá v nebezpečí nepřátelského útoku. V roce 1646 se v okolí počala objevovat švédská vojska. Opevněná Třeboň se útoku ubránila, ale neustálé rabování a strádání poddaných, kteří se neměli jak ubránit, dospělo k tomu, že sedláci prchali z gruntů do lesů, pryč na cizí panství a hrozilo nebezpečí, že kraj se změní v pustinu. Opravdu v hodině dvanácté byl uzavřen vestfálský mír v roce 1648.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

Život v Šalmanovicích po válce

V roce 1653 byla vypracována tzv. berní rula a podle ní se v Šalmanovicích nacházelo 124 ha půdy. Oseto bylo ozimem 37 ha a jaří 38 ha. V té době existovalo tzv. třístranné hospodářství, 1/3 půdy byla oseta ozimem, 1/3 jaří a 1/3 byl úhor. I tak to znamená, že v Šalmanovicích leželo 40% půdy ladem.

Vrchnost se snažila, aby se rozprášené venkovské obyvatelstvo vracelo zpět na své grunty, a tak se v roce 1652 vrátil zpět do Šalmanovic jeden osedlý, a v roce 1653 dva. V roce 1654 byl v Šalmanovicích evidován ještě stále jeden pustý grunt. V roce 1669 je zaznamenán příchod jednoho nově osedlého hospodáře na prázdný grunt. V tomto roce leželo ladem 54% orné půdy. V roce 1680 bylo v Šalmanovicích 94 ha polí, je to velký pokles, vždyť v roce 1382 zde bylo 127 ha orné půdy. K tomu ještě z těchto 94 ha polí bylo oseto ozimem a jaří pouhých 44 ha.

Okolo let 1711-1713 měly Šalmanovice výměru 124 ha orné půdy, která byla rozdělena do 261 parcel. Na jednu parcelu tak připadala výměra cca 0,47 ha. V těchto letech bylo již provedeno ohodnocení kvality půdy na 3 třídy: 1 - dobrá, 2 - prostřední a 3 - špatná. V Šalmanovicích nebylo v první třídě žádné pole, ve druhé 19% a zbytek byla 3. třída. Nejlepší půda byla ohodnocena ve vsi Břilice a Borkovice, kde byla téměř všechna půda zařazena ve 2.

V roce 1748 bylo ve vsi 171 ha polí, z toho 0,3 ha vlastnila obec. Úhorů a pustých polí bylo 4 ha, to je o něco více nežli 2%. Je vidět, že v této době se hospodaření na vsi dostalo na lepší úroveň. Luka nebyla měřena na plochu, ale podle množství sena, jež se dalo sklidit. V témže roce výnos luk sedláků byl odhadnut na 84 dvouspřežních for a u luk obecních to bylo 48 dvouspřežních for. Odhaduje se, že jedna dvouspřežní fůra odpovídala ploše cca 1 korec = cca 28 arů. Celkem to znamená, že bylo luk přibližně 38 ha.

Měření ploch pozemků se postupně zpřesňovalo, nejdříve šlo pouze o odhad, značné zpřesnění výměr provedl tzv. tereziánský katastr, dokončený až v roce 1748. Přesné geometrické měření přinesl až tzv. V roce 1785 měly Šalmanovice 179 ha polí, 62 ha luk a pastvin bylo cca 44 ha.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Vztah ke klášteru Třeboň

Po celé období od obnovení kláštera v roce 1631 patřily k němu zcela tyto obce: Břilice, Dunajovice, Dolní Miletín, Spolí, Domanín, Branná, Hrachoviště, Lipnice, Šalmanovice a Doňov. Dále zde byly vesnice, které ke klášteru patřily jen z části, např. Ve vesnici bylo obyvatelstvo rozděleno na sedláky a chalupníky, kteří vlastnili alespoň 1/8 lánu (2,3 ha). Dále to byli podsedci, neboli zahradníci, ti žili v nájmu, v podruží, bez osobního vztahu k půdě. Zahradník, znamená osedlého, který měl chalupu na zahradě příslušného statku, byli to vlastně poddaní poddaných sedláků.

Jaký byl počet obyvatel v Šalmanovicích? Za 80 let je to o 70 osob tedy více nežli o polovinu. Klášterních poddaných bylo v roce 1699 celkem 2021 a v roce 1783 jich bylo 2671. Pokles počtu obyvatel v roce 1755, jak v Šalmanovicích, tak i ve všech klášterních vesnicích, byl způsoben posledním velkým hladomorem, který vypukl po kritické neúrodě v Čechách v roce 1771-1772. Padla mu za oběť asi 1/10 všech obyvatel Čech (cca 250 tis. lidí).

Klášterní vrchnost, jako každá vrchnost v té době, představovala pro poddané rolníky, v dnešním slova smyslu současně, okresní, politický, finanční a soudní úřad. Za propuštění rolníka z usedlosti musel poddaný zaplatit cca 3% hodnoty majetku. Uplatňovalo se i určité právo na děti poddaných, ty byly využívány k službám a vyžadovalo se povolení, měly-li být dány na studia, řemeslo nebo pokud chtěly uzavřít sňatek. Byla povinnost poddaných odebírat pivo jen z klášterního pivovaru a mlít obilí v klášterním mlýně. Rychta byla v Šalmanovicích i v Lipnici. Rychtáři, kromě již výše uvedených pravomocí, mohli v případě, že došlo ke shodě, řešit záležitosti pozůstalostní, poručenské, uzavírání smluv, trhů, odhadování statků.

Jaká byla asi úroda obilovin, ke konci 18. století cca 1790? Skladba pěstovaných obilovin, proti současnosti, byla jiná. Rozhodující podíl činilo žito a oves (84%). Pěstoval se také hrách a len. K tomu zajímavost, v r. 1754 upozorňoval knížecí vrchní hejtman představené kláštera, aby nařídili poddaným stavět obecní pazderny za vsí, aby se případný oheň nešířil do vsi. Šalmanovičtí to měli v pořádku, protože pazderna, dnešní č. 35, byla od, v té době posledního domu č. 7, dostatečně daleko.

Počty chovaného dobytka v Šalmanovicích

Jaké byly počty chovaného dobytka v Šalmanovicích v letech 1654, 1680 a 1719? To je uvedeno v následující tabulce.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Povinnosti poddaných

Výsledek z hospodaření statku si sedlák nemohl ponechat celý, ale dělil se o něj s církevní vrchností a státní správou. Vrchnost dostávala plat, tzv. úrok, naturálie a robotu. Státu rolník platil pozemkovou daň tzv. kontribuci.

Úrok byl vybírán jako dědičný nájem (půda patřila vrchnosti) a platil se ve dvou splátkách o sv. Jiří v dubnu a o sv. Havlu v říjnu. Výše placeného úroku nebyla mezi vesnicemi stejná. V Šalmanovicích se platilo z lánu přes 3 zlaté, proti tomu v Domaníně a Mladošovicích to byly jen 2 zlaté z lánu. To platilo v roce 1750, ale jak se snižovala postupně hodnota peněz, úrok se zvyšoval.

Lepší situace byla pro sedláky u naturálních dávek, které se od obnovení kláštera v roce 1631 téměř neměnily. Jako naturálie byly odváděny husy, kuřata, slepice, vejce, med a oves. Šalmanovičtí neodváděli žádné naturální dávky, v Lipnici to bylo 54 slepic a 5 tis. litrů tzv. Další dávkou, kterou poddaní odváděli, byly církevní desátky. Ty však nemusely být odváděny klášteru, ale např. Jílovické nebo Suchdolské faře. Šalmanovičtí v roce 1699 odváděli desátku 1300 litrů žita, 550 litrů ječmene, a 1300 litrů ovsa.

Největší zatížení pro poddané byla robota. Z počátku byly roboty mírné, a tak v roce 1555 není v Šalmanovicích uvedena žádná robotní povinnost, v roce 1567 se objevuje robota sečná 156 dnů, ženná 449 dnů a zorat 5,8 ha půdy.

To nebylo vše, v zimě museli poddaní sedláci nad robotní povinnosti vozit pro třeboňské panství kámen, dříví, chvůj a k povozu přidat ještě příslušnou ruční robotu, na jaře se vozila násada do rybníků. Paradoxem bylo to, že zvýšení roboty umožnily císařské patenty. Ty měly ulehčit robotní povinnosti tím, že stanovily maximální přípustný rozsah roboty. Vrchnost, u níž byla robotní povinnost nižší nežli patentem stanovená maxima, počala robotu navyšovat do této maximální meze. Tak tomu bylo i na Třeboňsku a v roce 1750 byl rozsah roboty v Šalmanovicích následující: sedláci robotovali vesměs s povozy a to s koňským povozem 2 sedláci po 3 dny v týdnu celý rok, dále 15 sedláků s volským spřežením také 3 dny v týdnu po celý rok. To byla vysoká robotní zátěž.

Sedláckých usedlostí bylo asi 15, a tak každý týden museli hospodáři z každého statku po celý rok po 3 dny v týdnu dát na robotu jeden povoz volský, a ještě k tomu ze dvou statků po koňském povozu, to vše samozřejmě s vozkou. Proti tomu bylo nízké robotní zatížení zahradníků, chalupníků a domkářů, těch bylo 8 rodin. K další úpravě robotní povinností došlo patentem v r.

Výše jsem se pokusil popsat povinnosti poddaných k vrchnosti, ale to nebylo všechno, poddaní měli také povinnosti k císařství. Jaké to byly povinnosti? Sedláci platili kontribuci, v podstatě to byla daň pozemková, i tato daň se postupně zvyšovala. Zcela osudová, pro některé mladé muže, byla tzv. daň z krve, tj. vojenská povinnost. Na klášterní osady připadalo celkem 12-24 rekrutů ročně. V Šalmanovicích při cca 200 obyvatelích to představovalo ročně 1-2 muže. Vojenská povinnost byla, v té době, celoživotní. V průběhu 18.

Pro úplnost ještě uvedu, že klášter hospodařil ve své režii ve dvorech a byly to: Dvorec, Nový, Vranín, Opatovický, Mladošovický a nám nejbližší dvůr Synochov, kde jistě naši vesničané robotovali. Tento dvůr měl v roce 1750 zhruba 21 ha půdy obdělané ve 2. třídě kvality a k tomu ještě 12 ha polí v úhoru (trojpolní systém). Luk bylo kolem 11 ha, ke dvoru ještě patřilo 1,6 ha zahrad. Nedaleká vesnice Bor ke klášteru nepatřila a borští proto na Synochovu nerobotovali. Les Ochoz táhnoucí se od Synochova k rybníku Podřezaný u Lipnice patřil také ke klášteru.

Zrušení kláštera a konec roboty

Třeboňský klášter byl zrušen dekretem Císaře Josefa II. dne 11. října 1785. Tomu předcházelo v roce 1781 zrušení nevolnictví a vydání tzv. tolerančního patentu o náboženské snášenlivosti, který povoloval i jinou nežli římsko-katolickou víru. V červnu 1786 byly v dražbě prodány klášterní nemovitosti, které koupil kníže Jan ze Schwazenbergu.

Události šly dále svou cestou, po zrušení nevolnictví byla politická, finanční a soudní pravomoc zcela přenesena do pravomoci státu. Na zrušení roboty si sedláci museli ještě počkat 64 let, do roku 1849. To však byla již zcela jiná doba znamenající rozvoj měst, průmyslu a stavby železnic. Na venkově se to projevilo zvýšením počtu obyvatel a domů.

tags: #skladka #Dolní #Miletín #historie

Oblíbené příspěvky:

• Vodní toky a odpadové hospodářství
• Klozet Kombinační 67 od Geberit
• Proč recyklovat mikrovlnnou troubu?
• Správné třídění odpadu v ČR
• Ochrana přírody v České republice