Skládka odpadu Boretice: Recenze archeologických nálezů

09.03.2026

Neobyčejné množství mamutích kostí z předmosteckého hliníku, zejména v Předmostí budila již v 19. století pochyby stran možnosti jejich lovu.

V roce 1888 navštívil dánský přírodovědec Japetus Steenstrup Předmostí a byl překvapen obrovského množství mamutích pozůstatků na sídlišti a ve sbírce K. J. Mašky. První přišel se skeptickým názorem r. 1888 dánský přírodovědec J. Steenstrup. Steenstrupova autorita přesvědčila pouze jeho generačního druha J. Wankla.

Vlna polemik se stařičkým Steenstrupem však záhy pominula a M. Kříž r. 1903 považuje za součást „literární historie“. Dnes, názory současných amerických a západoevropských specialistů jsou jiné.

Ve 20. století se někteří paleontologové (Brjusov, Gromov, Vereščagin) od 40. let vrátili k názoru vyjádřenému už r. 1888 Steenstrupem. Podobně argumentoval ještě později K. Lindner. Mamutů a jejich podivná skladba nebyla až donedávna nikomu nápadná, zejména K. Absolon, J. Skutil, J. Böhm, B. Klíma, K. A. Stehlík či R. Musil byli zajedno.

V 80. letech americká badatelka O. Soffer (1985; 1993), přičemž vycházela z prací L. Binforda (1981) a N. K. Vereščagina (1977), přišla s novým pohledem. Viděla v mamutích kostech topivo, stavební materiál a surovinu. Berelech na Sibiři je jedním z přirozených mamutích hřbitovů.

Čtěte také: Kladenská skládka: Vše, co potřebujete vědět

K uvedenému názoru se vzápětí připojili i badatelé ze západní Evropy a z Polska. Z loviště na sídliště (Sivertsen 1980) jsou na sídlištích nejčastější, tj. podle nich tam mamuti museli hynout přímo v prostoru sídliště. Domnívá se např. S. Péan. K. Lipecki a H. Wojtal připouštějí obě možnosti.

K. Zamítá jako příliš dalekosáhlá akumulací, ale buď otázku přítomnosti velkých kostí neřeší (B. Klíma, R. Musil, F. nebo se ji snaží vysvětlit vágními poukazy na možné praktické využití. O. Sofferová se domnívá, že jde o následek přirozeného úhynu mamutů a slonů.

Víme, že 3/4 místní populace představovaly samice, let, zbývajících 70 % pak starší jedinci ve věku 10 až 30 let. Taková je Šabi v nár. parku Hwange v Zimbabwe. 8 let a jen 15 % bylo starších 12 let (Haynes 1987, 30; 1988, 158).

Vcelku rovnoměrně, s mírnou převahou mladších kusů. Staré exempláře přesahující 50 let (Agenbroad 1990, 37) naznačuje přirozenou věkovou skladbu stáda za obvyklých, tj. podmínek. Radiometrická data 12-13 tis. let, zdravotní kondici svazích). A se vzrůstajícím věkem pozůstatků vcelku plynule ubývá. Jen několika málo stoliček (Musil 1959, 30; 1997, 447) - podobně jako v Hwange větší podíl mláďat (Sergin 1991, 17).

Zániku stád připadají ve studených stepích jen stěží v úvahu. Nejvíce oslabené zimním hladověním (srov. výše) a Dol. Věstonice II), nebo v podobě rozsáhlých akumulací přímo u sídlišť (Dol. Milovice - sev. Věstonicích II) i základy chýší, vyznačené spodními čelistmi (Kozłowski - Sachse-Kozłowska 1974), artefakty a jinými doklady lidské činnosti.

Čtěte také: Kvalita dřeva a skladování

Lidé se u podobných přirozených nahromaděnin usazovali a využívali je. Však tak koncentrované akumulace vzniknout přirozeně? Zatímco ve Spadzisté 1 m2 (Sobczyk 1995, 130) předmětů. Z etologického hlediska absurdní rozdíl jako mezi tradičními prehistoriky a etnology. Měrně řídké, příp. svazích (cf. Haynes 1991, 191). Tam na mamuty žádné nebezpečí nečekalo. Jde totiž o skalnatý výběžek hřbetu ve výšce 50 m nad údolím (Escutenaire et al. 9). Weinberghöhle, Mamutowa - snadno skoleni.

Sprašových svazích a v náplavách Dyje se nevyskytují. Jako celek svými výskyty minerálních látek mamuty přitahovala (srov. - nezávisle na případném výskytu mamutího hřbitova. Typických polohách totiž akumulace mamutích kostí chybí (Pavlov I, II, Jarošov II). Zvodnělých zónách (Dol. Věstonice I, II, Milovice - sev. sektory /obr. se tam ocitly lidským přičiněním?

Polohy popela a propálené spraše přímo pod hustými koncentracemi kostí v ústřední částí největší „skládky“ v Dol. Debitáží (Klíma 1969, 33) předtím obývána, nalezené ovšem mimo obydlený prostor. Kulturní záležitost (Haynes 1991, 107; Freeman 2001, 53; cf. 1968, 348). Alternativu přirozeného hynutí mamutů u sídlišť tedy lze asi vyloučit.

Však vyústí i domyšlení názoru, že mamuti byli u sídlišť loveni, jim hrozila zkáza. Nutno o něm uvažovat. Mo na místě úlovku? Úlovku, např. k sobům, konzervovaným ve sněhu (Jochim 1976, 54). Je ovšem otázkou, za jakým účelem. Ze Soffer et al. 2001, tab. 1. 2. 3. mandibuly s...

Život a strava mamutů

Mamuti spotřebovali asi 175 až 200 kg potravy denně. Živili se jak trávou („grazing“), tak větvemi stromů („browsing“). Vesměs zahynuli v létě, takže postrádáme vzorek zimní stravy. V létě živili především různými druhy trav. Ideální životní prostředí po celý rok. K migracím mohla hrát určitou roli i hluboké zamrzání vody. Na rozdíl např. od současných afrických slonů. Vody, která navíc rychle a nepředvídatelně vysychá. Dosti nepravidelně dle stavu zdrojů až do vzdálenosti 100 mil. Roky mohou urazit až 600 km.

Čtěte také: Slzí Plačice: Co skrývá tato skladba?

Způsoby lovu mamutů

Útok na mládě vyvolá protiútok alespoň jednoho dospělého. S bohatým biotopem říčních úvalů svázáno více než mamut. Co nejširšího výhledu na říční údolí. Na sídlištích značně převažuje mamutí biomasa, jen druhy lovené pro kožešinu. Ovšem obtížnou otázkou, jak byla tato obří zvířata lovena. Zvíře kostěným či dřevěným kopím s kamenným hrotem se zdá příliš nebezpečný. Velmi ovšem záleží na způsobu lovu, směru napadení a na přímosti zbraně. Plíce nejodvážnějšího útočníka nelze u pravěkých lovců podceňovat. Asociace s hroty scházejí.

Zpracování mamutích kostí

Mandibuly, lopatky a pánve, protože tyto kosti obsahují málo morku. Přechodném táboře je rozbíjeli a vařili, zejména když tábor ležel do vzdálenosti 1 km od loviště. Zůstala na místě téměř celá kostra. Larvách. D. C. Fisher učinil podobné poznatky. Kostry, aby mohly být rozpoznány jako místo úlovku. Pobybu lovců u skolených mamutů, během něhož ulovili i několik menších zvířat. (Haynes 1991, 312) je snad již poněkud násilné. Clovis mezi žebry mamuta v anatomické poloze.

Strategie lovu

O strategiích lovu víme ještě méně. Zesláblí jedinci (např. exemplář v Gröbern). Zahnat do bažiny a tam postupně utlouci či nechat vykrvácet. Exemplářů by takový postup byl neúčinný. Citlivě. K místům, jež mohla být tlustokožcům osudná, patří i strmé srázy. Na stanici mladorisského stáří v La Cotte de St. B. Klíma pokládal vrchy v místech dolnověstonických sídlišť za výhodu. V Dol. Věstonicích, však tuto výhodu postrádalo. Straně dosti strmé. Údolí, podle T. Černého, hrálo pro stáda roli jakéhosi refugia, zejména v době sněžných bouří. A nechat vyhladovět. Boční bažinaté údolí pro zmíněnou taktiku vhodné podmínky.

Ekonomické aspekty lovu

Převládají mladší jedinci. Důležitou roli hrát blízká Moravská brána. Kostí, přítomnost všech tělních částí na sídlištích. Populace možno ulovit pouze 0,75 mamuta na osobu ročně. Daleko snadnější a jistější je po nalezení nějakého čerstvě uhynulého jedince. Lze tedy možná dát za pravdu O. A proto nemělo smysl ulovit více než 1 mamuta týdně či měsíčně. Podle H. Aspekty často převažují nad bezprostřední potřebou získání potravy. Regionu.

Strategií. G. Frison rozlišuje lov u paleoindiánů na subsistenční a trofejní. Mohla být běžně konzumována. Námitky, že mamuty nestálo za to lovit, protože jsou příliš nebezpeční (např. techniků než pravěkých lovců. Etnologické paralely ekonomického rázu jsou naopak přijímány bez rozpaků. Etnoarcheologické práce L. Binforda v zájmu své nové archeologie viděl jen to, co vidět chtěl. Duchovního světa nezbylo, a o tom zbytku se před nějakým Yankeem těžko mluví.

Cenný zdroj živých analogií k nejrůznějším archeologickým jevům. Má svůj sociální a symbolický rozměr. Chceme-li tedy psát např. o subsistenčních strategiích loveckých kultur. Stránku života lovců a sběraček působí exaktněji, a tím i vědečtěji, všeho subjektivního a nevypočitatelného. Bytí, snad - „least effort“. Přírodní vědy, postupy, absolventů studia přírodních věd jsou nejvíce ceněny.